anet8843 přečtené 373

An(n)a. 2019, Sára Báchorová

Může obsahovat SPOILER. Uf, no... zdejší komentáře mě v mém názoru moc nepodporují. Řekla bych o sobě, že jsem tak trochu odbornice na knihy o PPP. Četla jsem jich hromadu - dobrých i špatných. A tak trochu jsem vždycky toužila najít nějakou TU KNIHU - hodně blízko byla Na dně, ale jinak byly knihy prostě fajn, ale žádná nebyla TA. KDyž jsem viděla obálku knihy a jasnou narážku na "pro-ana" komunitu v názvu, tak jsem byla natěšená, i když už dávno nejsem lovkyně v tomto tématu, tak jsem si knihu pořídila. První stránka, první myšlenka: Bože, to zní jako něco staženého z "pro-ana" blogu z roku 2009. No, a mé pocity se dále nezlepšovaly. Směs Lanczové (ty scény s Adamem???) a pro-ana blogů z dob před deseti lety (všechny ty "rozhovory" s poruchami jsou jasná inspirace všemi těmi stokrát opakovanými ana quotes). Tohle prostě není moc zajímavé. Patos negativity a deprese a jedno klišé za druhým. To je ten problém - každý píše o své zkušenosti s PPP až je po ní, tudíž už má pohled obohacený o ten konec. Já chci přečíst knihu o skutečném průběhu této nemoci - od počáteční něhy, o tom prvním pocitu síly a naplnění, o euforii a síle, přes to jak se to tragicky zvrhne do tragického boje o vlastní život. Protože jen tak to lidi doopravdy pochopí, že to od počátku není sebepoškozování, ale jako droga. Nuda, nuda... nechápu proč by měl být další díl? To si radši přečtěte tu knihu od Lanczové, myslím Střípky mých lásek - ta je lepší.... celý text

Můj brácha se jmenuje Jessica 2020, John Boyne

Tak tohle byla velmi sympatická YA záležitost. Příběh byl podán úžasně, vzhledem k věku, pro které je kniha primárně určena. Téma transgenderu není snadné, nejde jenom tak lehce pojmout a naflákat na dvě stě stránek jako nějaký milostný patos, ale autor si tady velmi dobře vypomohl hlavní postavou třináctiletého kluka, jehož optikou celý problém vidíme. Autor tak nemusí zabíhat do detailů a nemusí se vypořádávat s řadou otázek. V knize pro dospělého čtenáře by mi to asi chybělo, ale tady to prostě perfektně funguje. Autor otevírá řadu klíčových bodů a otázek, které s tématem souvisejí - genderové stereotypy, transfobii, předsudky... líbí se mi, že příběh není podán sluníčkově, a že s tím rodina vypořádávala dost realisticky. Padaly tam všechny stereotypy, které se kolem transgendru otevírají - "vyléčení od psychologa", elektrošoky, "je to jenom přechodná fáze"... a mnoho dalších. Konec byl na můj vkus trochu moc sluníčkový, ale tady ho opustím. Kniha je velice vhodná pro mladé čtenáře, pro seznámení s problematikou. Literárně se nejedná o žádný skvost nebo něco nadprůměrného, ale celkově to je příjemná kniha, která dává smysl, a má co čtenáři předat.... celý text

Sochař 2016, Scott McCloud

Jsem docela překvapená, že z knihy nejsem unešená, jak sem se domnívala, že budu. Je to krásný grafický román, o tom není pochyb - kresby jsou dokonalé. I příběh se mi líbil, myšlenky mi byly velmi blízké, i jejich nejednoznačný výsledek. Co by si člověk zvolil - poklidný příjemný život za cenu svého snu? Kupodivu i poměrně negativní hlavní hrdinové mě hodně nadchli. Ale celkově to vytvářelo prostě příjemný zážitek, ale srdce mi to nevzalo, jak jsem čekala.... celý text

Všechno je v pohodě 2018, Nina LaCour

Knížka má neskutečně atraktivní obal. S obsahem už to tak slavné není. I když má kniha jen 200 stran, tak mi přišla děsně zdlouhavá. A taková celkově prostě průměrná - od počátku jsem očekávala nějakou pecku, obrovské wow, protože prostor pro tajemnou minulost tu byl. Ale ve skutečnosti? Vztah mezi holkama byl jasný od první zmínky o příjezdu kamarádky. A zbytek byl takový divný, nezajímavý... Autorka měla velký potenciál, protože vykreslila úžasně tu tíživou atmosféru malého kolejního pokoje, lepkavý smutek... ale prostě ta pointa mi přišla málo. A klišoidní happy end už to jenom zabil. Slabší průměr.... celý text

Velký Gatsby 1991, Francis Scott Fitzgerald

Velký Gastby je jedna z knih mého srdce. Dá se o ní říct mnoho, o čem je, na co poukazuje, témata... ale tohle pro mě tato kniha není. Nic z toho, co o této knize bývá uváděno pro mě není. Pro mě je to zásadní jenom a právě Gatsby sám, člověk, který celé své životní štěstí vložil do jednoho snu. Udělal všechny ty šílené věci jenom proto, aby ho milovala jedna dívka. Ač se to zdálo směšné a šílené, pro mě je to pochopitelné, obdivuhodné. Nebyla výjimečná. Daisy byla jenom prostá dívka. Ale láskou Gatsbyho se stala dechberoucí. Bohužel po ní chtěl až příliš, a bohužel ona neměla na to tomu dostát. To z ní nedělá špatného člověka. Chovám k Gatsbymu hlubokou lásku a úctu. Možná bych si přála takového muže v životě potkat, ale sama vím, že to já jsem ve svém životě Gatsby - to já dělala všechny ty věci jenom, abych zopakovala minulost. To já dala svému snu až příliš velkou moc, jen to v mém případě nebyla žena ani muž. Kéž bych byla před deseti lety pozornější, když jsem tuto knihu četla poprvé. Ušetřila bych si mnoho, kdybych si zapamatovala, že minulost se nedá zopakovat. Dechberoucí kniha....... celý text

Tapetář 2019, Ema Labudová

Knihu jsem přečetla za dvě hodiny, ne protože bych ji tak hltala, ale abych se k ní už zítra nemusela vracet. Ne, že by to byla taková hrůza, ale prostě od začátku mi něco nesedělo, nezaujalo mě to, nechtělo se mi to vůbec luštit. Na první pohled se mi kniha jevila jako od autorů "mladí rozhněvaní muži", což dle mého autorka chtěla docílit. Téma zvolené super, vlastní uzavřenost ve strachu z reálné hrozby. To mohlo fungovat dobře. Ale jazyk místy pokulhává, stejně jako způsob vyprávění - neobratné výraz, místy vyšinutí z větné vazby, nelibozvučnost větných výpovědí a místy mizerná korektura. Celou dobu jsem čekala na wow efekt, něco jako Kluk který miloval Yvgennyho nebo Less - prostě, že čtu něco, co mi moc nedává, ale na konci dostanu ránu mezi oči v podobě zvratu či "aha" efektu. Možná tam byly nějaké náznaky, metafory nebo skrytá poselství, ale mě to nebavilo je hledat. Jestli tam byly jinotaje, já je neviděla. Ve výsledku mi to připadá jako takový česká verze beatnického stylu a to prostě nefunguje. Podprůměr.... celý text

Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru 2015, Benjamin Alire Sáenz

Tak jo, jsem vážně šokovaná. Tuhle knihu jsem kdysi četla, předpokládám, že před pěti lety. Pamatuji si, že jsem si řekla : Hmm, fajn, čekala jsem více. Ale pak jsem ji často viděla na tumblru nebo bookstaramech a začala mi vrtat hlavou. Teď jsem po ní sáhla znova, trochu ze zvědavosti, trochu kvůli disertačce... A můj ty světe! Já tu knihu miluju. Přesně tohle je YA kniha, jak by měla vypadat - inteligentní, milá, úžasně napsaná, poučná... Tak něžný a přemýšlivý příběh. Miluji kontrast mezi Dantem a Ari. Miluju motiv opačného coming outu - rodiče oznámí synovi, že miluje svého kamaráda. Vyobrazení tématu "mexičanství" jeh hodně zajímavé. A k tomu všemu v knize není ani jedno trapné klišé! Jsem ráda, že jsem knihu četla znova, protože buď se ta kniha za těch pět let změnil nebo jsem se změnila já.... celý text

Stavitelé mostů 2014, Jan Guillou

Abych byla upřímná, tak jsem knihu četla, jenom abych měla všechny souvislosti pro Norského dandyho. A taky jsem knihu nečetla poctivě, ale hodně brutálním rychločtením. Tahle kniha nebyl můj šálek kávy, já prostě nemusím rodinné ságy a generační románové cykly. Navíc tahle byla hodně "mužná" - hlavně tématickým zaměřením na válku, techniku, finance a politiku. Bezpochyby má kniha své kvality, je napsaná velmi dobře, některé pasáže, hlavně ty z Afriky byly poutavé. Knihu hodnotím pozitivně, ale pro mě prostě nebyla, což jsem ani nečekala.... celý text

Sestry Springovy 2019, Anna Todd

Já jsem byla celkem mile překvapená, abych byla upřímná. Po tom, co autorka předvedla v After, kde kromě celkem lehce nadprůměrném prvním díle, představovala všechno, co se mi na ženách hnusí, jsem očekávala něco podobného i tady. Ale jednalo se o celkem milou knížku, s jednoduchým dějem. Moc nechápu to přirovnání k Malým ženám, tam bych byla opatrná, to se rozhodně nekoná. Příjemné spektrum hlavních hrdinek, nejvíce se mi líbila Jo. Prostě takové klasické, průměrné dívčí čtení, proč ne.... celý text

Děti boží 2016, David Hidden

V rámci žánru tohle nebylo marné. Oceňuji, že se autor nebál "ušpinit si ruce" s nechutnými / děsivými detaily (i když je patrné, že si v nich libuje). Někdy krapet zdlouhavé, ale čtivě napsané.... celý text

Věřit znovu 2019, Mona Kasten

Já fakt nevím, proč se pořád v dnešní době píšou takové knihy. A proč se překládají, když vychází tolik kvalitních knih pro mladé. Tohle už jsem četla stokrát - pořád dokola to samé. Kluk s "temnou" minulostí a dívka, co se brání lásce. Trapné erotické scény. Klišé za klišém. A to nemluvím o tom, že toto všechno bylo na 400 stránkách! Jako naivka jsem to dočetla v očekávání, že se tam stane ještě něco zajímavého. Nic se tam nestalo.... celý text

Less 2018, Andrew Sean Greer

Páni, tahle kniha, páni... Nikdy jsem se nezaměřovala na knihy, které dostaly nějaké ocenění. Knihu Less jsem si nejdříve koupila v angličtině, aniž bych zaznamenala její překlad. Nakonec jsem dala přednost češtině, a jsem za to ráda. Tahle kniha... z počátku se to jevilo jako pitoreskní cestovní román, plný vtipných zážitků chlapíka, co v životě neměl moc úspěchu. A jak se pak příběh pomalu vybarvoval, tak to vlastně byla kniha o lásce / láskách. Zamilovala jsem si příběh Arthura a Roberta. Jeho psaní o lásce ke géniovi - vždycky jsem snila o tom, že budu moct milovat génia. A tady je to dokonale vykresleno, všechny ty úchvatné i bolestivé stránky. Poslední kapitola byla teda... to bylo něco. Trochu mi to připomnělo konec Call Me By Your Name - jak život plyne, když se špatně rozhodneme. Když nemáme odvahu být šťastný. Dechberoucí kniha.... celý text

Opak věčnosti 2019, Justin A. Reynolds

Tak tohle bylo ale hodně přeslazené! Očekávala jsem nějakou moderní YA se silnou pointou (nebo fatálně špatným koncem), ale jenom sladkost a přeslazenost. Taková kniha fakticky neutáhne skoro pět set stran, aby byla čtivá a obohacující.... celý text

Otče, odpouštím vám 2019, Daniel Pittet

LEHKÉ SPOILERY Tak tahle knížka ve mně vyvolala opravdu zvláštní pocity. A u mně to opravdu nebylo tématem, které pro mě není nic, co by mě děsilo nebo budilo odpor. Ale tohle bylo jednoduše zvláštní. Tak nějak číst o děsivých událostech s patosem sektářství. Jsem věřící člověk, ale církev jde mimo mně. Ale tady jsem prostě celou dobu měla fakt divný pocit. Autor knihy byl hodně zvláštní postava, vůbec nevím, co si o něm myslet. Očekávala jsem, že půjde o klasický model - kněz si volí slabší oběti. Ale tady se skutečně jedná o pedofila. Jasný motiv potlačované homosexuality (kdyby se konečně katolická církev vykašlala na odsuzování homosexuality a celibát, udělala by dobře). Rozhovor s násilníkem na konci byl úplně směšný - ty kecy, jakože si nepamatuje, že to neví, že tohle se nestalo, a že by mu pomohl trest - typické, směšné pokrytectví, které působí spíše trapně, než knize prospěšně. Ale i některé vyjadřování autora mě teda zarazilo, nevím, jak je to v originále, ale popis sexuálního násilí je tady popsáno, jako by to fakticky popisovalo dítě v danou chvíli. Promiňte, ale výraz "šulínek" z úst již dospělého člověka působí značně zarážejícím způsobem. Celkově je ta kniha prostě divná, nemohu si pomoct. Tato tématika - zneužívání v rámci církve, zneužívání moci, vina tichých svědků (kolik lidí v příběhu něco tušila, ale kvůli kultu církve to raději nechala být?), pedofilie jako reálná orientace, která nemá řešení... to všechno by mělo být tématizováno. Ne, opravdu nepomůže, když si všichni odpustí a společně se pomodlí - a to je pocit, který dle mého kniha chtěla vyvolat. Jednoznačně NE. Pokud někoho zajímá tato tématika, doporučuji raději Zimní evangelium.... celý text

Skrytá zuřivost srdce 2019, John Boyne

Tak tohle byla hodně hutná kniha. Takový poctivý román, který nás tak nějak provádí historií vnímání sexuality. Osudy postav byly zajímavě provázané, až to někdy bylo až moc náhodné. Hodně se mi líbil motiv opravdové lásky x posedlé lásky. Vykreslení Irska jako pokryteckého, bigotního světa mě hodně zaujalo, nikdy jsem si to tak moc neuvědomovala, ale obraz to byl bravurní. Je zřetelné, že autor čerpá částečně z osobní zkušenosti. Jedinou výtkou je mi tady rozsah, který už je na mě trochu nemoderní. Tedy nemám nic proti knihám nad 500 stran, ale tady to nebylo úplně utažené, a pokryté rovnoměrně. Některé pasáže a scény mě dost nudily. Všechna témata, která kniha otevírá jsou zajímavá, rozhodně stojí za přečtení. Epilog mě dostal!... celý text

Jako kus masa! 2003, Josef Strauss

Knihu jsem zvládla přečíst na jeden zátah. Už od počátku mi trochu vadilo zjednodušené vyprávění, postavené především na dialozích. Vulgarity byly na místě, ale prostě takové to vodsať atd. se mi nečetlo nejlépe, ale rozumím tomu v rámci žánru. Celkově mi příběh a popis situacích připomíná BDSM porno povídky. Kvalitu to žádnou moc nemělo - uměleckou ani výpovědní, prostě snaha větvit na sebe odporné obrazy se snahou prostě a jen šokovat. To mi nějak nestačí. Autor si zjevně tak trochu pohrál s vlastními zvrhlými fantaziemi a hodil to na papír, no proč by ne, ale chtělo by to nějakou formu na úrovni. Co musím uznat, tak pár scén bylo hodně za čarou i na mně, což se nestává, takže jako jo, tohle zvládl, to jsem nečekala. Za mě podprůměr.... celý text

Kdybych tě našla 2019, Ava Dellaira

Já ani nevím, tohle už je trochu nuda, ne? Další poměrně klišoidní příběh o hledání rodinné pravdy. Kopec romantiky, kopec emocí, snaha o filozofické momenty... Příběh rozhodně neutáhl takový rozsah, chvílemi opravdová nuda, chvílemi celkem fajn romantický příběh. Celkově takový slabý průměr.... celý text

Zakázaná láska 2015, Tabitha Suzuma

Tak tahle YA kniha se hodně povedla. Tématicky je to naprostý skvost, miluji knihy, které neomílají jedno stejné téma dokola. Tohle bylo něco hodně jiného, hodně skvělého! Jistě, příběh dvou zamilovaných sourozenců je kontroverzní, ale jsem ráda, že jsou i taková témata otevírána, protože se prostě dějí. Jsem ráda, že se tady vykresluje velké téma \"nemůžeš si vybrat do koho se zamiluješ\". Společnost má jistá pravidla, která však ne vždy dokážou postihnout lidskou realitu. Jistě je špatné zneužívání v rodině, jistě je hrozné plodit děti mezi příbuznými... ale komu přesně tohle ubližovalo? Koho přesně se to týkalo? Možná není pochopitelné, že se šestnáctiletá studentka zamiluje do čtyřicetiletého učitele. Možná není pochopitelné, že sestra miluje svého bratra. Ale má někdo právo říkat, že to není přípustné? Když se to prostě stane, tak co může jedinec udělat? Žít nešťastně až do smrti? Tato tabu jako téma by se měla otevírat. Hodně mi připomíná knihu Mezi krásou a ošklivostí, tedy tématikou samozřejmě, stylově je tahle rozhodně lepší. Tahle kniha prostě stojí za to. Jsem ráda, že tato kniha vyšla alespoň ve slovenštině, dalo se to úplně v pohodě číst.... celý text

Dítě zvané „To“ 2007, Dave Pelzer

Já teda nevím, ale ta kniha byla prostě zvláštní. Rozumím, že je to autobiografie, takže informace nemohou být úplné nebo vysvětlené. Ale celé mi to prostě připadá hodně zvláštní. Matka najednou, bezdůvodně a jakékoliv příčiny začne týrat jedno své dítě. Proč zrovna jeho nevíme. Ano, je psychopatka a sadistka, to je pochopitelné, ale to že si vybere náhodné své dítě je prostě divné. Mučení je vynalézavé, ale místy opravdu už hodně vyhrocené, jakoby autor chtěl za každou cenu šokovat - pokud je to všechno tak, tak je to prostě divné. Nechce se mi věřit, že by tolik dospělých okolo akceptovalo, že se něco takového děje. Když jsem si tu předběžně četla komentáře, tak jsem byla trochu zklamaná z toho, co naznačoval, že to není pravdivé. Ale po dočtení z toho mám taky takový pocit, že je za tím ještě něco. Nevím, jestli si to celé vymyslel, to nechci říkat, ale je vidět, že se autor usadil v pozici oběti, kde je mu komfortně. Kniha se mi prostě nějak nelíbila - dějem, ani stylem.... celý text

Najdi mě 2020, André Aciman

Poslední kniha, na kterou jsem se tak těšila, že jsem si ji objednala v předprodeji, byl Rozbřesk asi před 10 lety, kdy jsem si ji objednala a čekala na pošťačku rovnou na poště přes hodinu. To něco dokazuje. Všichni na sequel předem nadávali, autorovi to nemohli odpustit, že rýpe do něčeho uzavřeného. Ale je pochopitelné, že v něm postavy rezonovaly a nedaly mu pokoj. Jsem příliš slabá, ale já to prostě chtěla, i když jsem věděla, že buď nám to dá nějaký falešný dobrý konec nebo to bude ještě horší, když si oba hlavní hrdinové najdou někoho jiného, kdo překryje jejich city. Ale chtěla jsem to, i když jsem se bála. Jsem rychločtenář, knihy rychle konzumuji, abych se dostala k další - zhltnu klidně 300 stran za večer. Ale tady jsem poprvé po dlouhé době... se s knihou mazlila. Každou stránku jsem četla pečlivě, jednotlivé řádky jsem si vychutnávala a snažila se to co nejvíce prodloužit. Aby nebyl konec. K samotné knize. Je možné se do knihy zamilovat? Protože přesně to jsem po celou dobu cítila - něhu, souznění, okouzlení... zamilovanost. Každá z částí byla... můj bože, každou jsem chtěla prožít! LEHCE SPOILERY Původně jsem se na Samuelovu část netěšila, ale... bože dej, ať něco takového prožiju! Ať potkám krásného, stárnoucího muže ve vlaku a zamiluju se do něj! Ta slova, ty city, ty myšlenky. Tohle je život, jaký bych si pro sebe přála. V Mirandě jsem se viděla, takže snad je naděje, že i já přestanu odcházet bez rozloučení a jednou zůstanu. Konečná scéna s Eliovým vyznáním mě málem zabila - motiv Najdi mě je... Líbil se mi skok v čase. Ze vztahu Michala a Elia jsem vnitřně nenesla dobře, ale chápala jsem, co to mělo znamenat. Vypadalo to, že to bude pro Elia velmi osudové, až moc, co mi vnitřně vadilo, to bylo přesně to, čeho jsem se bála. Michal si hrozně nevěřil, pořád se ujišťoval - a to by mě otravovalo. Ale ten konec, kdy si Elio uvědomil, že je pořád jenom jeden člověk, co by mu měl zatlačit oči... Někdo se tady ptal, co se stalo s Michalem - jasně je to uvedeno, on se až příliš bál, že Elia ztratí, že sám limitoval jejich vztah na jedno období, aby přesně věděl, kdy to skončí a nebál se, že to přijde nečekaně. Oliverova část byla kouzelná. Přesně to jsem potřebovala slyšet - že nikdy nezapomenul. Že ač to bylo dvacet let, tak nikdy nepřestal slyšet jeho hlas. SPOILER: Věděla jsem, že poslední část nám dá dobrý konec. Mám z toho zvláštní pocit, Dej mi své jméno je můj milovaný tragický konec, a najednou není. Ale ono se to nakonec asi prostě muselo stát - taková láska asi nemůže zůstat nevyslyšená. Dostalo mě, že vlastně oba, i když měli jiné partnery, si nechali jednu věc jenom pro sebe. Ale jo, já to snesu, tu naději na dobré konce tady asi snesu. KONEC VEŠKERÉHO SPOILERU: Zbožňuju tu knihu. Prostě a jednoduše miluju to, co nám říká. Že život není o tom smířit se s málem, ale chtít všechno. A na konci si prostě říkám, prosím... najdi mě.... celý text