aralka přečtené 971

Historie včel 2017, Maja Lunde

Ta kniha je memento... je to varování, zdvižený prst, co by se stalo, kdyby včely na Zemi totálně vyhynuly, tuto apokalyptickou situaci si dokáže představit jen málokdo ... všechny souvislosti a fakta, která se týkají úlohy včel v přírodě, jsou v knize nenásilně popsány, je to trochu literatura faktu v příjemném beletristickém podání, čtenář se nenásilnou formou dozví spoustu zajímavostí z oboru včelařství, ať už se to týká pode mnou čtenářkou zmiňovaným jevem tzv. zhroucením včelstev (Colony Collapse Disorder) , dalším včelím zabijákem kleštíkem včelím (Varroa destructor), vynálezcem nástavkových úlů, které se používají dodnes, Williamem Savagem, kterému "vyfoukl" patent o trošku rychlejší Lorenzo Langstroth a další a další zajímavosti... Perfektně promyšlená je i forma, kdy se prolínají tři příběhy, jeden z minulosti, jeden ze současnosti a jeden z budoucnosti a v závěru se nenásilně protnou... Tato kniha by neměla nikoho nechat v klidu, mě rozhodně nenechala a to nejen kvůli tomu, že můj otec včelaří už téměř 30 let, a já včelky hostím už 20 let na své zahradě, takže k nim mám velmi pozitivní vztah...... celý text

Ateliéry slavných 2014, Richard Bergman

Výborná věc, moc mě potěšila. Jde o důvěrné rozhovory se špičkovými českými výtvarníky - malíři a grafiky. Vesměs se sami vyjadřují ke své tvorbě, ke svým pocitům z ní, ale i ke svým soukmenovcům, případně vzorům a učitelům, lidem, kteří je inspirovali. Kniha je doplněna zajímavými fotografickými dokumenty, fotografiemi děl a ateliérů, čtenář si lépe dokáže představit, v jakém prostředí díla konkrétních umělců vznikají. To vše na křídovém papíře v hezké grafické úpravě. Konkrétně zde najdete rozhovory s Tomášem Bímem, Magdalenou Cubrovou, Karlem Chabou, Jiřím Chadimou, Jaroslavem Klápště, Vladimírem Komárkem, Václavem Menčíkem, Zdeňkem Netopilem, Jaroslavem Šerýchem, Oldřichem Smutným, Ladislavem Mariou Wagnerem a Olbramem Zoubkem.... celý text

Rusanda na větvi 2016, Světlana Glaserová

Moc milá lehce humorná knížka, kde autorka popisuje své dětství a různé rodinné peripetie... mně to připomínalo styl pana Svěráka, líbilo :-)

Hospoda Jamajka 2019, Daphne du Maurier

Vzestup Juliův 1993, Daphne du Maurier

Na loučení nebyl čas 2009, Linwood Barclay

Jedním slovem parádní! Byla to jízda! Dlouho mě žádná kniha takto nepohltila, ve smyslu, že jsem ji nemohla odložit, nebo jen s velkým sebezapřením... Ano, mohla bych tam hledat některé drobné nelogičnosti a nepřesnosti, ale proč bych to dělala? pro mě je podstatné, že jsem se skvěle bavila, chvílemi to bylo velmi napínavé, perfektně vystavěný děj, příběh měl šťávu, psychologie postav byla dobře zvládnutá .. Určitě zkusím od tohoto autora ještě "Nepříjemně blízko" :-)... celý text

Eugenie: Příběh české hoteliérky 2019, Jana Poncarová

Životní příběh a osud majitelky hotelu Continental v Plzni Eugenie Egertové si vyloženě říká o románové zpracování a Janě Poncarové se to dle mého názoru celkem povedlo. Neuvěřitelné věci někdy sám život vymyslí a celá historie hotelu Continental a lidí, kteří s ním měli co do činění, je fascinující . Po přečtení knihy jsem dál pátrala na internetu a dá se zjistit celkem dost informací, například tady, i když některé maličkosti tak úplně nesedí s tím, co bylo v románu... http://ww.zpravodaj.probit.cz/2020/1_20web/Eugenie_Egertova.htm.. mé hodnocení knihy je velmi subjektivní, jelikož mám ráda literárně zpracované životní příběhy zajímavých lidí, mám vztah k Plzni a velmi tíhnu ke starým domům a věcem, také vyhledávám knihy, které mě obohatí o nějaká fakta z naší historie, všechny tyto atributy "Eugenie" splnila, jsem spokojená, dostala jsem přesně to, co jsem od knihy očekávala :-)... celý text

Menuet v hangáru 1985, Ilona Borská

Velmi zvláštní kniha z předválečného a válečného období v Praze, přesto děj plyne celkem poklidně, bez zbytečných dramat a emocí... jakési centrum celého příběhu je hangár, ve kterém se soustřeďují a třídí gestapem zabrané věci z opuštěných bytů lidí, kteří byli posláni do koncentračních táborů, ať už to byli bohatí Židé, tzv. "míšenci" či něčím jiným "provinilí" nebo utečenci... to prostředí bylo velmi autenticky popsané, člověk žasne nad německým smyslem pro pořádek a organizaci, které jsou nadřazené nějakým lidským citům ... současně se odvíjí několik příběhů obyčejných lidí, jejichž věci se nakonec v tomto skladu ocitly nebo lidí, kteří tyto věci třídili a spravovali...co taková trošku poničená hrací skříňka s porcelánovými tanečníky může vyprávět za příběh? čí asi byla? kdo ji svojí neopatrností poničil? Odpovědi najdete v této nenápadné knížce..... celý text

Vrány 2020, Petra Dvořáková

Příběh postrádal hloubku a nějaké aspoň částečné vysvětlení toho, proč matka jedná tak, jak jedná, proč upřednostňuje svoji starší dceru oproti talentované Báře, ke které je vyloženě chladná, otec rodiny je zde popisován téměř jako nesvéprávné individum, které se o běh rodiny ani v nejmenším nestará a pouze slepě plní příkazy své hysterické manželky hlavně v tom, kdy je potřeba Báru "výchovně" zmlátit... celá rodina se chovala divně, divná matka, divný otec, divná sestra.... nejlíp je vystižen vnitřní svět hlavní hrdinky Báry, která nemá ve svém věku moc šancí na řešení rodinné situace, utíká do svého světa, který jí poskytuje útěchu, do světa umění a tvorby, do světa snů... Celý příběh na mě působil jako příliš vytržený z kontextu a jen letmo nahozený segment ze života konkrétní rodiny, myslím, že by si zasloužil propracovat do větší hloubky, i co se týče rozsahu knihy by nebylo na škodu přidat pár desítek stránek... paralela se životem ptáků, v tomto případě vran, byla příliš šroubovaně propojená se samotným příběhem, chápu, že tím autorka zamýšlela doplnit děj jakousi poetikou, ale dle mého názoru se jí to moc nepovedlo... opět by to chtělo hlubší rozpracování a více styčných bodů se samotným příběhem.... Na druhou stranu je třeba říci, že pokrytectví, studený odchov, nezájem, absence mateřské lásky, upřednostňování jednoho z dětí a další rodinné problémy, které jsou zde nastoleny, nenechají vnímavé čtenáře chladnými.... čtenářsky atraktivní byl i náhled dcery a matky na stejnou situaci, kdy matka ze všeho dělá katastrofu a řeší blbosti, snaží se, aby vše bylo hezké, čisté a upravené, ale pouze na povrchu, zatímco Bára chápe, co matka od ní vyžaduje, ale přes všechnu snahu se jí to nedaří plnit, protože je prostě jinak povahově a charakterově nastavená, více citově založená, je to spíš umělecká duše, která se vznáší v oblacích a ráda sní, což tvrdě naráží na matčin materialistický pohled a povrchní požadavky, dceři chybí láska a matka není schopná jí poskytnout ... Konec nebudu komentovat, celkové hodnocení - průměr- tři hvězdičky...... celý text

Chlapec, který rozdával sny 2015, Luca Di Fulvio

Ze začátku jsem byla unešená, jak stylem psaní, tak samotným příběhem... postupně během četby mé nadšení opadalo, připadalo mi, že autor moc tlačí na pilu a snaží se za každou cenu čtenáře šokovat, to hlavně platilo pro brutální a celkem dost popisované násilnické sexuální scény, po kterých byla začátkem 20.století v Americe dle knihy velká poptávka ve filmovém průmyslu, v tomto směru zastávám názor, že méně je někdy více. Prostředí mafiánských gangsterů mám ráda, romantiky bych možná trošku ubrala, ale jinak celkem spokojenost! Napsáno je to velmi poutavě, pan Fulvio rozumí svému řemeslu, je to taková čtivá pohádka pro dospělé :-)... celý text

Temná dcéra 2017, Elena Ferrante

První kniha od této spisovatelky a tuším, že zároveň i poslední, nějak mě to nepřesvědčilo... hlavní hrdinka ve věku 47 let vzpomíná na svůj uplynulý život, bilancuje svůj vztah k dětem, co udělala dobře, co špatně a prožívá jakousi sebereflexi.... k tomu jí vlastně přivedou cizí lidé s širokým příbuzenstvem, které pozoruje na pláži během své dovolené. Nakonec se s nimi seznámí, dojde k několika rozhovorům, kdy hlavní hrdinka sděluje podrobnosti ze svého života v podstatě cizí ženě a následně vše vygraduje incidentem kvůli ztracené panence a to je vlastně celý děj této knihy :-) sečteno podtrženo, o nic bych nepřišla, kdybych si toto nepřečetla, ale když mám hodnotit, tak to bude průměr... i pasáže, které asi byly myšleny jako nosné, kdy hlavní hrdinka zpytuje svědomí ve vztahu ke svým dětem a činu, kterého se dopustila, když byly malé, mě ničím nedojmuly, ani nešokovaly... prostě některé ženy nejsou jen a pouze ženy matky, ale také cítí potřebu se seberealizovat a to je vše..... celý text

Maminka neříká pravdu 2016, Michel Bussi

Škoda, velká škoda! Neuvěřitelně překombinované, nedalo se tomu věřit ani za mák, pro mě prostě pitomé, hlavně to rozuzlení a vlastně celá ta zápletka, nelogické, v žádném případě se to nemohlo stát tak, jak si to pan spisovatel vymyslel, celé přitažené za vlasy .. protože nemohu sdělovat podrobnosti, abych neprozradila pointu, tak musí stačit, když napíšu že pro mě to bylo neuvěřitelné a slabé :-( je mi to líto, protože Černé lekníny byly fantastické... v této knize snad stojí za zmínku celkem zajímavé pasáže o tom, jak funguje dětská paměť... poslední šanci dám Bussimu s "Nikdy nezapomenu" a jinak s ním končím..... celý text

Tymiánové dopisy 2016, Eve Makis

Působilo to na mě velmi ukvapeným narychlo napsaným dojmem, jak se říká horkou jehlou spíchnuté, celkově jaksi neprofesionálně napsané.... no nicméně děj nebyl špatný, odehrával se ve dvou časových rovinách... vnučka zkoumá tajemství babiččina života prostřednictvím deníku, který byl objeven až po její smrti, navíc je napsaný v Arménštině, kterou neovládá... vydá se na Kypr, kde nejen odhalí babiččino tajemství, ale najde i svoji lásku... ano je to trochu červenoknihovní, ale nepřekračuje to únosnou mez, zajímavé pro mě byly popisy arménské genocidy a různé kulinářské speciality z této oblasti....... celý text

Malý život 2017, Hanya Yanagihara

Strávila jsem s knihou přesně týden a musím říct, že to byl masakr, je to kniha, na kterou se nezapomíná, vyvolává emoce, zadře se člověku pod kůži, zároveň chce i nechce vědět, jak to bylo dál a tak čte a čte a čte... zároveň si říká, je tohle vůbec možné? autorka sama přiznává, že dílo je třeba brát s nadsázkou, trochu jako pohádku.. když bych hodnotila knihu z tohoto pohledu a s určitou mírou shovívavosti, pak je třeba říct, že kniha je výjimečně dobře napsaná, jsou zde fantasticky vykreslené charaktery všech postav, noříme se do nich a přesně chápeme, proč to nebo ono dělají, co cítí, čeho se bojí, po čem touží... i použitý jazyk je velmi velmi bohatý, souvětí jsou dlouhá, složitě stavěná, text vyžaduje plnou čtenářovu pozornost... co se týče kompozice knihy, ta bravurně podněcuje čtenářovu zvědavost v tom smyslu, že děj je naporcovaný přesně tak, aby čtenáře nutil číst dál a dozvědět se, jak to sakra s tím Judem v dětství bylo... To jsou věci, které se mi na knize moc líbily a které obdivuji. Na druhou stranu mi připadalo, že i nelogičností a náhod bylo v knize spoustu... například jsem si kladla otázku, proč dvanáti- třináctiletý kluk, který už musel chápat, co se mu děje, neutekl, proč se nevzepřel, byl na svůj věk vysoký a velmi chytrý, jistě by měl spoustu příležitostí v době, co jezdil s Lukem, jak to, že když pak v dospělosti tolik trpěl bolestmi a všemožnými zdravotními problémy, byl schopný pořád pracovat a ještě v takovém rozsahu, soustředit se na práci, která byla velmi náročná, jak je možné, že se jim všem povedlo být takto úspěšní, vydělávat miliony, kupovat si domy a byty jen to sviští, každý druhý je gay nebo homosexuální pedofil a další a další věci... souhlasím v tomto s komentářem níže uživatele Pepa62, který to všechno vypsal detailněji... no nicméně suma sumárum je třeba říct, že tato kniha je velmi obratně napsaná, a při tom, když se čtenář pozvnese nad samotný příběh Juda, který je děsivý a vzbuzuje soucit, je v ní spoustu nádherných zamyšlení o životě a plynoucím času, které mají obecně platný přesah pro každého... Pro mě to byl úžasný čtenářský zážitek, který si zaslouží plný počet hvězdiček :-)... celý text

Kdesi uprostřed života 1967, Anna Sedlmayerová

Kniha Anny Sedlmayerové z roku 1967 je takový soubor psychologických sond do duší obyčejných lidí, kteří se sejdou na třídenním zájezdě po krásách jižních Čech.. Text je hodně načichlý dobou svého vzniku, nicméně různá zamyšlení nad životními situacemi a psychologické sondy do jednotlivých účastníků zájezdu, kdy dochází k rozporům mezi jejich představami a životní realitou, jsou nadčasové.... mě se líbilo například toto: "V padesáti je každý blíž tajnému, vnitřnímu zúčtování, ohlíží se rozhodně víc zpátky než, aby čekal zázraky od zítřka, myslí občas na smrt a na smysl života, plní se mírnou tesknotou z nevykonaného a nesplněného, a seznamuje se s prvními příznaky útěšlivé nebo zneklidňující rezignace. To všecko přichází ke každému. K někomu dřív, k někomu později, možná že někdo vzácně zůstává bezstarostný a mladý navždy, ale žena kolem padesátky projde dozajista obdobím smutku, ztracených nadějí, životní marnosti a teskné nicoty." ... krásně řečeno!... celý text

Spálená křídla 2017, Karla Kubíková

"Jak hmyz jenž připálí si křídla k plamenům světla stejně letí vychází ze samoty sídla a lásku prosit o prokletí" Anděla - hlavní postava knihy - věčně nespokojená s svým životem, velmi kritická vůči ostatním, chladná ke svým dětem, přestože měla ve svém životě celkem štěstí a kromě dětství prožitém za války, v životě nijak zásadně netrpěla a nestrádala. Její srdce jí táhlo k divadlu a k bohémskému životu a těmito jejími touhami trpěla celá její rodina. Nebyla schopná přijmout v tomto ohledu nějaké kompromisy, její život končí pocitem nenaplnění a promarnění, přestože byla obklopená milující rodinou.... velké množství chyb v úvodním rodokmenu i v textu knihu devalvují , ale i když bych se přes tyto chyby přenesla, tak samotný text není žádný literární skvost, za mě celkově průměrné čtení ....... celý text

Druhá oběť 2016, Karin Slaughter

Mám ráda tuto autorku, ale tento díl mi moc nesedl, pro mě zatím nejslabší ze všech, co jsem četla, bylo to trochu zmatené, přitažené za vlasy a překombinované, veliké množství postav těžké k orientaci, zvláštní krkolomné závěry... ale i tak dobrá oddechovka :-)... celý text

Dámské kupé 2003, Anita Nair

Indické zvyky a konvence, co se týče žen a jejich postavení v rodině a v manželství jsou u nás už dávno překonány, myslím, že v současné době se už nikdo nepozastavuje nad tím, když žena se rozhodne, že bude žít sama... nicméně bylo velmi zajímavé počíst si, jak to chodí v Indii, kniha se skládá vlastně z pěti zajímavých životních příběhů indických žen, které vyprávějí při cestě ve vlaku, psychologie jednotlivých postav je skvěle zvládnutá ... každá z nich si nějakým způsobem svoji svobodu a nezávislost musela vybojovat, případně "ochočit" manžela tak, aby jí aspoň nechal na pokoji... hezké počteníčko :-)... celý text

Podbrdské ženy 2018, Jana Poncarová

Jde o takovou rodinnou ságu z pohledu žen odehrávající se v podstatě během celého 20.století, je zde velmi realisticky vylíčen těžký vesnický život, kdy jediná šance, jak se vzepřít je odejít a druhá se podvolit a dělat, co je třeba ...ženy tohoto románu to časem pochopí, některá dřív, některá později... do románu jsou promítnuty i historické události, 2.sv.válka, znárodňování a zakládání JZD, vstup vojsk varšavské smlouvy v osmašedesátém roce... hodnocení dávám vysoké, jelikož vesnický život a osudy žen zde byly zachyceny bravurně, velmi uvěřitelně a realisticky, celkové vyznění je spíše smutné, není to žádná selanka, což ani samotný život není..... :-( určitě si přečtu i další knihu autorky..... celý text

Moucha 2012, Dominik Dán

Obyčejná krimi, hodně "policajtsky" napsaná, poslední dějový kotrmelec mi připadal dost nepravděpodobný, no ale dejme tomu :-) co se nedá autorovi upřít, že se to dobře čte a rychle u četby ubíhá čas, takže ideální na odpočinek, na vyplnění času v MHD apod. Ovšem žádná hodnotná literatura to není, asi tak...... celý text