ArkAngel přečtené 880

Velký Gatsby 2012, Francis Scott Fitzgerald

Román z povinné četby, který nenadchne ani neurazí. Ve své době to bylo určitě velké dílo, ale dnes mladé zaujme spíše adaptace s DiCapriem, která se zaměřuje spíše na ony Gatsbyho večírky a pozlátko. Osobně bych byl radši, kdyby se šlo s postavami více do hloubky, aby se lépe poukázalo na povrchnost toho všeho, která tam je naznačená. S Fitzgeraldovými povídkami je to víceméně srovnatelné, témata rozebírá také pořád stejná. Ameriku jako takovou se mu ale podařilo vystihnout dobře, jelikož je pořád stejná a svou mentalitu nám skrze kulturu tlačí všude do světa.... celý text

Pražský hřbitov 2011, Umberto Eco

Upřímně řečeno nevím, jak mám knihu hodnotit, tak zůstanu na čistém průměru. Eco je ten typ spisovatele, který toho hodně ví a nebojí se to dát čtenáři najevo, jelikož jej zasypává kvanty různých faktů, jen aby ukázal, že to má celé strašně moc promyšlené. Kniha je jinak něco mezi Jménem růže a Foucaultovým kyvadlem, skoro takový spojovací článek, který nenapsal mezi nimi, ale učinil tak až o několik let později. Máme tu totiž historickou detektivku, která se točí kolem konspiračních teorií... ale tentokrát to bohužel není natolik zábavné. Víceméně jsem si ze čtení neodnesl skoro nic, škoda.... celý text

Tancuj, tancuj, tancuj 2021, Haruki Murakami

Tentokrát jsem se při čtení Murakamiho krapet zasekl a nezhltnul jsem jej během pár dní, jak tomu bylo zvykem. Nevím, jestli to bylo tempem knihy nebo jinými faktory, ale do čtení se mi příliš nechtělo. Začátek je poměrně solidní, kdy protagonista minulých knih pátrá po zmizelé dívce Kiki. Tentokrát se mu však do života připlete dívka Juki nebo sám autor v podobě Hiraku Makimury. V případě této knihy mi přišlo, že zde bylo vícero prázdných míst a závěr nebyl tolik silný, jako je u autora zvykem. Pořád je to ale slušná kniha, kterou si podle mě více užijete, pokud budete mít znalosti alespoň Honu na ovci.... celý text

Obrův stín 2008, Orson Scott Card

Sláva, čtvrtý díl Stínové série je kvalitativně opět na výši a pravděpodobně za to může i fakt, že se v něm již nevyskytuje Achilles. Tentokrát se navíc více střídají perspektivy, takže skáčeme ze státu do státu, kdy jednotliví vůdci plánuji a intrikaří, co se světem udělají oni. Jako uzavření série to jinak skončí skvěle a otevírá to vrátka pro další Fazolkova dobrodružství, kdy další knihy již bohužel přeloženy nebyly. Ukončení je to ale velmi důstojné a proto si zaslouží zase hvězdičku navíc.... celý text

Stínové loutky 2004, Orson Scott Card

Stínové loutky se nesou ve stejném duchu, který nasadil Hegemonův stín a my tak sledujeme geniální děti, které ovlivňují světovou politiku. Upřímně mi celkem vadila postava Achilla, s nímž se podle mě měl tvůrce rozloučit již v minulé knize, jelikož to bylo akorát natahování dějové linky. Další příběhy už za mě byly v pořádku, Fazolek a Petra se setkali s jeho stvořitelem a sami si nechali vypěstovat děti a Petr zase řešil stabilizaci světové situace. Jak jsem ale zmínil, záporákovi nebylo nutné dávat jméno, případně měli proti dětem postavit akorát nějaké schopné politiky a generály ze starší generace.... celý text

Povídky jazzového věku 2011, Francis Scott Fitzgerald

Jak již předjímá název, Fitzgeraldovy povídky přesně odpovídají době svého vzniku a tomu, co můžete znát i z jeho jiné tvorby. Máme tu boháče, večírky a nějaké to úmrtí, kdy se několik povídek nese i ve fantastickém duchu. Asi nejvýraznější z nich je asi Podivuhodný případ Benjamina Buttona, který byl také zfilmovaný a vypráví o člověku, který se narodí jako stařec a mládne. Nebudu tvrdit, že je nejlepší, jelikož i jiné povídky mají, co do sebe, ale tematicky oproti ostatním určitě vyniká. Dodatky jsou pak fajn doplňkem, kdy sám autor nějak osvětlí vznik příběhů a obecně musí čtenář ocenit autorovu práci s jazykem.... celý text

Hegemonův stín 2019, Orson Scott Card

Přestože bylo několik prvních kapitol knihy silných a ukazovaly, jak se děti vypořádávají s návratem na Zemi a běžnou socializací, další části se již začaly blížit klasickému a klišovitému young adult příběhu, kdy jeden mladý inteligentní hrdina musí zabránit mladému inteligentnímu padouchovi v ovládnutí světa. Kolem Fazolka se pak shromažďují další známé postavy z Enderovy ságy, ale prostě to už není ono. Přišlo mi to celé více psané pro mainstreamového čtenáře, kdy tomu chyběla jistá odvážnost originálu.... celý text

Útok na pekárnu 2016, Haruki Murakami

Murakamimu se to konečně povedlo a já mohu dát některé z jeho kratších publikací čtyři hvězdy. Na obou propojených povídkách jde právě vidět ona autorova absurdita, kdy v tomhle případě převrátil zcela triviální věc, jako je loupežné přepadení. A zatímco běžný lupič sáhne po penězích, špercích nebo elektronice, oba příběhy se točí kolem pečiva. A proč vlastně nekrást, když vás sužuje takový hlad?... celý text

Enderův stín 2019, Orson Scott Card

Jak Orson Scott Card předjímá na začátku, kniha není typickým pokračováním, ale sám volí termín paralax - paralelní román. Děl vyprávěných z pohledu někoho jiného moc není, byť se tam vznikají (třeba nyní paralelní série ke Stmívání) a autor se s tím popral se vší vervou. Fazolkův pohled je možná daleko zajímavější než od Endera a celé fungování bitevní školy je nyní také komplexnější, jelikož autor měl mnoho let, aby si domyslel celou řadu dalších detailů. Jsem opravdu zvědavý na další knihy, jelikož Enderova sága je mimořádná.... celý text

Enderova hra 1994, Orson Scott Card

S Enderovou hrou jsem se setkal před lety coby s filmovou adaptací a plánoval jsem, že si jednoho dne přečtu i předlohu. A nezklamala. Je zcela pochopitelné, že ve filmu udělali dětské postavy starší, aby se jim s herci snáze pracovalo, jelikož celý příběh je víceméně o psychické manipulaci dětí, z nichž jsou cvičeni vojenští stratégové. Kromě toho je tu ještě dějová linka týkající se Enderových sourozenců, jejichž cílem je zase ovládnout svět a člověk si místy jen říká, kam jsou papaláši ve svých machinacích ještě ochotni zajít. A přestože děj knihy pracuje s postavou "vyvoleného", volí netradiční cestu, čímž se román odlišuje od jiných sci-fi titulů.... celý text

Milión 1989, Marco Polo

Na svou dobu přelomové dílo, které seznámilo západní svět s blízkým i dálným východem a nejenom tedy geografií, ale také zvyky, stravovacími návyky apod. Jak uvádí dodatky, Marco Polo nechtěl vytvořit klasický cestopis vyprávěný z prvního pohledu, ale spíše příručku pro další obchodníky. Zajímavé je také sledovat, jaký byl tehdy vliv církevní cenzury, která do překladu přidala negativní konotace k Islámu apod. První kniha z blízkého východu za mě celkem nuda, ale popis Kublaj-chánovy říše a Indických království se Marcovi povedl.... celý text

Hra o dědictví 1999, Jules Verne

Koncept dobrodružné hry po USA, která funguje jako stolní hra, je celkem zajímavý a dovedu si ho představit jako reality show typu Amazing Race nebo her od YT kanálu Jet Lag... ale v knižní podobě mi to jednoduše nesedlo. Čtenář akorát přeskakuje ze dne do dne, ze státu do státu a je ve stručnosti seznámen s popisem krajiny nebo historie, případně ho tu a tam čeká nějaká epizoda. Ve své době to mohlo být parádní čtivo, ale dnes jsou tu daleko poutavější dobrodružné romány.... celý text

Z valašských kopců, chalup a strání 1989, Ludmila Portlová

Příjemný vhled do kultury starých Valachů, kteří jezdili do dálek za prací a doma se věnovali zpěvu písní a popíjení alkoholu. Kniha je v podání obou autorů psaná autentickým jazykem, takže si připadáte, jako by vám příběhy skutečně vyprávěla nějaká stará tetka na vesnici. Jednotlivé příběhy zabrousí do všech důležitých aspektů života, ale místy to se pochopitelně i začne opakovat.... celý text

Gulliverovy cesty 1990, Jonathan Swift

Swiftům fantastický cestopis zavádí čtenáře do různorodých oblastí, skrze které kritizuje společnost a dobovou kulturu. Doba vzniku díla se na tom pochopitelně podepsala i ve stylu vyprávění, který není úplně nejzáživnější, ale i tak musí čtenář ocenit tehdejší originální přístup k tématu, byť Swift pochopitelně navazoval na jiné autory, jako byli třeba Lukiános nebo Cyrano z Bergeracu, kteří také "putovali" po zemích neexistujících.... celý text

Píseční červi Duny 2016, Kevin J. Anderson

Český Atreides hodnotí Dunu: Za tři měsíce mými rukami prošlo patnáct tisíc let dějin Duny, než jsem dospěl ke zdárnému konci. Na jednu stranu je ono finále strašná slátanina, kdy je to kulminací všech dějových linií od dávné Historie Duny po "současnost", přičemž se nemůžu vyvarovat komparaci s Avengers: Endgame. Závěr je pak sice sluníčkový, ale pro podobná sci-fi vlastně i typický... opět si můžeme uvést příklady v podobě Matrixu nebo Mass Effectu. Když pracujete s Vyvoleným a Myslícími stroji, tak buď sáhnete po klišé nebo zkusíte experimentovat a uvidíte jak to (ne)dopadne. Brian a Kevin ale šli tou bezpečnější cestou a tak je závěr Duny decentní.... celý text

Lovci Duny 2023, Kevin J. Anderson

Český Atreides hodnotí Dunu: Jelikož Frank neměl nikdy možnost dopsat Dunu, chopil se osnovy dalšího dílu synátor... ale předtím si přichystal ještě podhoubí v podobě prequelů. Těžko říct, jakými cestami by se sám Frank vydal, ale pochybuji, že by se v tom tak pitval jako Brian s Kevinem, kteří měli potřebu to rozdělit ještě na dvě knihy. Na jednu stranu tomu jejich brakovější podoba i možná trochu pomohla, ale stejně nejsem se závěrečnými částmi Duny spokojený, kdy je to nyní v podstatě už jen takový mišmaš, ve kterém se dokolečka oživují všechny postavy z různých časových období.... celý text

Kapitula: Duna 1999, Frank Herbert

Český Atreides hodnotí Dunu: Nerad to říkám, ale ze všech knih Duny, které jsem nyní četl v chronologickém pořadí, byla Kapitula rozhodně nejslabší. A vzhledem k tomu, že jsem neměl absolutní vůli knihu číst a po kouskách jsem se do ní nutil několik dní, musím jí dát o hvězdičku méně než jsem dal Kacířům. Jak jsem zmiňoval již u předešlé knihy, nové postavy mne ale vůbec nebaví a oproti jiným dílům mi přijde, že je to až zbytečně sexuální, kdy se místy ani nic jiného neřeší. Zakomponování Židů také neberu jako nejlepší krok a krom toho mi přijde, že čím víc v budoucnosti se knihy odehrávají, tím více odkazů na pozemské autory apod. se objevuje, byť by to mělo být právě naopak... a autor by si měl hrát třeba i s fiktivními malíři nebo autory. Velké zklamání.... celý text

Alenka v kraji divů a za zrcadlem 2010, Lewis Carroll (p)

Normálně se považuji za člověka, který naprosto miluje veškeré odlišující se a podivné věci, ale Alenka v knižní podobě u mě nezabodovala. Burtonovu filmovou verzi mám v oblibě a velmi se mi líbí, jak s tématikou Říše divů pracují komiksy od DC, ale původní dílo mi přijde jako náhodný generátor slov, kde nemůžeme vysledovat ani funkční dějovou linku. Hra se slovy je za mě v pořádku, ale jinak je pro mě dílo neuchopitelné. Jistě můžeme říct, že to vlastně i věrohodně reprezentuje sny, které jsou také proměnlivé a přelévají se z jednoho nonsensu do druhého, ale i ty kolikrát dávají daleko větší smysl... tedy alespoň ty moje.... celý text

Kacíři Duny 2014, Frank Herbert

Český Atreides hodnotí Dunu: Když jsem po více než deseti letech začal znovu číst Dunu, u valné většiny knih jsem si byl schopen vybavit nějaké zapamatovatelné scény nebo postavy. Kacíři nemají ani jednu a při opětovném čtení jsem si říkal, že se nemůžu divit, že si nevybavuji zhola nic. Od konce minulé knihy uplynulo dalších 1500 let, na scéně se objevuje opět Duncanův ghola... ze kterého chtějí zase znova udělat hřebce na množení. Do popředí jinak přichází Sesterstvo a Bene Tleilax, ale ať už se v knize dělo pomalu cokoliv, mne to nijak nezajímalo. Několik prvních kapitol bylo fajn, ale pak mi přišlo, že nastal šílený sešup.... celý text

Loupežníci 2005, Friedrich Schiller

Schiller je typickým představitelem preromantismu, kdy buduje emocionální rodinné drama z prostředí loupežníků... a víc k tomu již vlastně ani není třeba říct, jelikož jsem v jedné větě shrnul všechny základní rysy tohoto období. Máme tu starého šlechtice Moora, dva bratry a milenku se sebevražednými sklony, jejichž propletené vztahy doplňují ještě další postavy, takže je o zábavu postaráno. Kdyby se s autorem potkal Shakespeare, určitě by mu zatleskal. Dříve mě drama bavilo více, ale pořád jde o kvalitní kousek a spolu s Goethem patří Schiller k nejlepším představitelům své doby.... celý text