Asheen
přečtené 71
Abarat
2004,
Clive Barker
Tři hvězdy za originalitu. Jinak to ale byl spíš zmatek, spíš povídky než příběh, žádný velký vývoj postav... Taková galerie originálních obrázků. Četlo se mi to těžko.... celý text
Kdo jinému jámu kopá
2017,
Marie Rejfová
Přitažené za vlasy je velmi mírný výraz. Chování hrdinky nedává smysl, její vztah s panem (trefně pojmenovaným) Tvrdíkem je k smíchu. Styl psaní je naivní, což by nevadilo, ale textu dost chybí plynulost a soudržnost. A i když bych chtěla vědět, jestli (SPOILER) kopne manželka pana detektiva do chlouby, další díl si nechám ujít.... celý text
Kde zpívají raci
2020,
Delia Owens
Milý příběh s krásnou příchutí světa, kde bychom tak trochu chtěli žít skoro všichni, kde je ještě přirozený řád věcí, kde lidé ještě nesráží přírodu na kolena. Přesto by se tahle kniha nedostala asi ani do mých top 50. Na detektivku to mělo málo napětí a pokus vodit čtenáře za nos byl mosty trochu moc okatý. Na vyprávění o ženě, která prožil normální život "nenormálně", tedy ne podle konvencí, se to moc snažilo být detektivka. První polovina byla vysloveně rozvleklá a několikrát jsem to málem vzdala. Konec byl naopak hotový za pár stránek. Je to knížka, která slibuje úplné utonutí ve stránkách, bloudění světem, ze kterého nechcete odejít, a přesto to nějak pořád lehce sabotuje. Ve výsledku je můj pocit spíš rozpačitý. Přesto je to rozhodně originální dílko a čas strávený jeho čtením není ztracený.... celý text
Doktore, fofrem, jde o život!
2009,
Patrick Taylor
V prvních kapitolách jsem tu knížku dost odmítla. Jsem totiž vášnivý milovník Herriota a tohle bylo v mnoha detailech tak moc stejné, že jsem ji vůbec nechtěla číst. Nakonec jsem ale přijala jiný styl vyprávění příhod z ostrovního venkova a celkem jsem si ji užila, i když jsem se neubránila srovnávání. Příjemná kniha, těším se na další díly, ale neměla na mě ten efekt, kdy se nechci odtrhnout.... celý text
Sedm rozchodů Amy a Craiga
2020,
Don Zolidis
Odpolední jednohubka, kterou jsem si moc užila. Asi proto, že sociální bublina Craiga je mi dost dobře známá, takže ironické vyznění prvních kapitol mě bavilo, místy bylo cítit Adriana Molea, následná katarze hlavního hrdiny, byť očekávatelná, proběhla nenásilně a rozumně. Tohle není hrdinská knížka, tohle je malý příběh normálního dospívání, tím větší možná může být v kontextu každodenních nádechů. Příběh toho malého kroku, který většina z nás jednou udělá a pak už si ho možná ani nikdy neuvědomí, jen potom za pár let zjistíme, že si pereme vlastní prádlo na platíme vlastní pojistky. V dnešním knižním světě prosyceném dramaty reálnými i fiktivními mi tahle příchuť přišla osvěžující.... celý text
Loutkář
2018,
Daniel Cole
Ne. Myšlenka zajímavá, ale takhle pro mě dobrá detektivka nevypadá. Těšila jsem se na inteligentní zápletku a hledání vraha s detektivy, dostala jsem dobrou společenskou a osobní rovinu postav, aby se na konci odkudsi z neznáma vynořil vrah, kterého jsem neměla čas mít či nemít ráda. Pokus o tajemnou a temnou atmosféru nevyšel už v Hadrovém panákovi, tady to bylo ještě slabší. Hvězdičky vážně jen za hezké příběhy postav, bez tohoto rozmětu by to byla asi po dlouhé době první nedočtená.... celý text
Život po tobě
2016,
Jojo Moyes
Není to tak silné, občas je to strojené, ale je to moc milé, příjemné ke čtení, žádné zásadní zádrhely. Užila jsem si každou stránku.
Dlouhá cesta dolů
2005,
Nick Hornby
Nic vysokého, nic hlubokého a přesto jsem se upřímně zasmála už na první stránce a často jsem se zastavovala u myšlenek pod zdánlivě nevinnými větičkami a měla chuť si je zapsat a pak nad nimi v náhodném pořadí jen tak pár hodin hloubat. Je to místy strašně pomalé a úplně o ničem a přesto se to v něčem dotýká asi úplně každého života, ať už je sebešťastnější. Dlouhá cesta dolů, do zákoutí mozku, kam se běžně nepodíváte. Nebo jen oddychovka na cestu do vlaku. Záleží na vás...... celý text
Ohniboj
2015,
Brandon Sanderson
Po Ocelovém srdci už jsem věděla, co čekat, a tak byl Ohniboj vlastně o trochu lepší, byť snad ještě o něco unylejší. Přesto splnil, co měl, zabavil mě a měl i pár opravdu hezkých míst...... celý text
Ocelové srdce
2015,
Brandon Sanderson
Ale jooo... Je to tak nějak tuctově originální, místy jsem měla pocit, že se brodím medem a občas zakopnu o vosu, ale ve výsledku to nebylo špatné čtení. Občas jsem se snad i chytila u zasmání, ale většina textu je těžkopádný balast bez většího významu pro příběh. Je to škoda, protože i se vší tou masou textu vznikala spousta prostorů, výklenků a komůrek svádějících k něčemu neskutečně zajímavému... aby nakonec zůstaly ignorovány. Přesto jsem z té masy na druhé straně knihy vypadla s docela příjemným pocitem. Všimli jste si, jak je těch pár vět plných neurčitosti? Tak to je přesně ten pocit... Rozpačité přesvědčení o tom, že to mohlo být úplně skvělé, ale taky o hodně horší...... celý text
Úsměvy smutných mužů
2014,
Josef Formánek
Ono je to takové obyčejné, nenápadné, mimochodem, a přitom je to vážně docela dost síla. Knížečka útlá a přece naplněná.
Ono je to vlastně trochu jako přes kopírák, ale to nevadí. Kniha, jako každý Brown, příjemně plyne, aniž by v šíleném tempu zakopávala sama o sebe. Je vlažnější, ne tak napínavá, ne tak pohlcující, jako jiné. Přesto mi na konci, ve chvíli, kdy jsem si říkala, že to nebylo tak silné jako jindy, dokázala vpálit pomyslnou facku a dokázat mi, že tady nikdy nevím, odkud co vyskočí. On je pan Brown sice komerční, poplatný době, ale pořád baví.... celý text
Dvůr křídel a zmaru
2018,
Sarah J. Maas
Plynulejší a vyrovnanější než druhý díl, ne tak skvěle zahrané, přesto se to četlo hezky a ve výsledku to bylo asi nejsilnější, i když v mnoha ohledech pořád ploché a očekávatelné. Užila jsem si to.... celý text
Dvůr mlhy a hněvu
2017,
Sarah J. Maas
Lepší! První část plná PTS a neustálého opakování zlomenosti a vyhaslosti byla utrpení, ale pak už to jelo celkem hezky. Celé je to dost vachrlaté co se týče příběhu, spousta situací je uměle a účelově vyhrocená, ale čte se to o hodně líp než první díl a nebýt neustálého oblizování patra a úsměvů, co se nezračí v očích, bylo by to ještě lepší. Každopádně ano, tohle by šlo.... celý text
Dvůr trnů a růží
2016,
Sarah J. Maas
Když se sejde Popelka, japonské anime, Hunger games a Tolkien (no a pár dalších well known fantazáren) v jedné knize. Ok, ne každá fantasy musí být krutě originální. Jenže první cca třetina knihy prostě nefunguje a i později kdykoli dojde na konflikt to jde celé do kytek a text se zhroutí. Romantické pohodové chvíle plynou celkem příjemně, ale jakmile přijde na scénu vážná věc, přidává se k neoriginalitě i nekonzistentnost a plytkost. Nechybí erotické scény jako z edice "Červená lucerna" ani neskonale krásný černovlasý padouch, co je vlastně hrdina (Jacob má konkurenci)... Kdyby mi bylo o deset let míň, asi bych měla zajímavé sny. Dnes už bych ocenila více rafinovanosti. Když se jediná zajímavá myšlenka - magii ničící nákaza, ukáže být jen ne tak zlou sestrou Zlé královny a posední třetinu knihy strávíme v pohádce Boženy Němcové s pár obludami navíc, touha po novém pojetí umře ve strašlivých mukách (nejspíš sežrána červem z MiB). Jako oddychovka dobrý. Možná spíš dostatečný...... celý text
