barbb8k přečtené 266

Říkali mi Leni 2001, Zdeňka Bezděková

Prokletý 2020, Benedict Jacka

Tento díl je rozhodně lepší než předchozí. Do děje jsem se začetla a celou knihu měla přečtenou za dva dny. V podstatě se zápletka rozjela už hned na padesáté straně, ale já ji začala mít ráda až někde okolo dvou sté, protože do té doby to bylo takové pomalé, ale od této části všechno začalo zapadat a už se mi to začalo hodně líbit. Autor dokázal skvělě vymyslet a popsat svět a prostředí, ve kterém se děj odehrává. O "hierarchii" ani nemluvě. Krásné a zvláštní zároveň bylo to, že jste během čtení většinou nevěděli, kdo je na straně dobra a kdo zla. Benedict Jacka umí prostě vymýšlet úžasné světy. Alex mi připadá nemastný neslaný (chová se líp než v prvním díle), ale zase mám na něm ráda, jak se vždy dokáže dostat z jakékoliv situace. Luna je stále skvělá jako v předchozím díle. Má úžasný charakter a asi jako jediná postava dokáže něco cítit. Romantická linka je krásná, až na nějaké výjimky. Moc se mi líbí, jak se ti dva do sebe postupně zamilovávají, aniž by to ten druhý tušil. Konec mi nento vztah trochu zkazil... Je tu jedna věc, která mi hrozně vadila a to byla délka kapitol. Většinou každá měla okolo dvaceti pěti stran, což je strašný. 3,5/5⭐... celý text

Železný král 2012, Julie Kagawa

Já tuto sérii prostě miluji a nidko mě nepřesvědčí, že je nějaká špatná. Ať ji čtu po kolikáté chci, vždy se do ní zamiluji ještě víc. Na celou tuto sérii jsem pořádala společné čtení, takže jsem vždy měla číst jen určenou část denně. Ze začátku jsem to zvládala, ale jakmile se objevila moje nejoblíbenější část v této knize, začetla jsem se a přečetla dvě stě stran najednou. Svět je úžasně promyšlený. Země je rozdělena na Letní a Zimní dvůr a vždy podle chování nějaké bytosti poznáte, odkud pochází, protože fériové z Letního dvoru jsou "hodnější" a ti ze Zimního jsou více "nebezpeční". Celá série je skvěle propojena a děj je propracovaný od začátku až do konce. Během knihy se často vyskytují věty, které vám v tu chvíli připadají jako zbytečné, ale v budoucnu mají obrovský význam. Megan je mi strašně sympatická. Jako jedna z mála hrdinek z různých knih, má mozek a dokáže ho používat. Chvílemi se chová sice zvláštně, ale těch částí tam vězně není moc. Robbie je strašně moc úžasná postava. Je vtipný, praštěný a dokáže odlehčit jakoukoliv situaci. On je prostě takový ten kamarád, který vás má hrozně rád, pomáhá, chrání a vždy když potřebujete, pomůže... A to je typ kamaráda, kterého by podle mě většina lidí chtěla (nebo teda já určitě). A Ash... (SPOILER) o něm v podstatě nemůžu říct, jaký mi připadal na začátku, protože to už si nepamatuju. Jediný co se mi vybaví, když se řekne jeho jméno je dokonalost a úžasnost ❤️ 4,5/5⭐... celý text

Dvojníci 2020, Rebecca Hanover

Od této knihy jsem celkově čekala něco úplně jiného, ale to, co jsem dostala, bylo ještě lepší. Na začátku jsem se do knihy sice nemohla začít, ale i přesto jsem se do ní zamilovala, protože děj byl celou dobu plný akcí a to mě nutilo číst dál. Nejlepší na této knize, byly ty zvraty. Těch tam bylo fakt hodně. V jednu chvíli si myslíte něco, ale autorka vám to o tři strany později vyvrátí a vy musíte začít znovu přemýšlet nad tím, jak to teda sakra je. Tato kniha je plná různých myšlenek, kterých bych si nevšimla nebýt holek, které se účastnily štafety přede mnou, což by byla hrozná škoda. Nejvíc se mi asi líbilo, jak holky po každé této myšlence, otevřely "diskuzní okénko" a začaly to všechno probírat. Hlavní hrdinku jsem v podstatě měla ráda celou dobu, ale chvílemi se v její náladě vyskytly velké skoky, kterým jsem jako vážně nerozuměla. Holky, které četly knihu přede mnou, psaly, jak je romantická linka úžasná a jak ji zbožňují, ale v tomto já výročím z řady. Vztah mezi dvěma hlavními hrdiny se mi úplně nezamlouval, protože na začátku mu dala facku za to, že jenom existuje a po sto stranách si dali pusu, ale hned na to řekli, že se nesnáší... Takže co na to říct... A ten konec... Za něj budu vraždit. Řekla bych, že byl trochu moc uspěchaný. V podstatě se kniha ukončila na třiceti stranách, ale to mi ani moc nevadilo. Teď vám tu zrychleně popíšu svoje pocity z konce knihy. Takže začneme třeba posledními padesáti stranami... Všechno je úplně v pohodě, nic moc extra se tam neděje. Postoupili jsme na třicet stran před koncem... Tak to si ze mě děláte srandu, ne? To nenenenene. To se snad nestalo! A jsme u konce (posledních deset stran). Krucinál! Co to jako je?! Neeee to snad neeee. Kde je další díl?! Proč je to ukončený zrovna takto!!! Aaa já tu autorku zabiju!... celý text

Z kouře a kamene 2018, Alžběta Bílková

Od Alžběty Bílkové jsem jako první knihu četla Kosti Mraza a bála jsem se, že se mi tato líbit nebude, protože jsou na ní rozdílné recenze. Ale autorka nezklamala. Je pravda, že je sice horší než-li právě její nejnovější dílo, ale je přece prvotina. Přesto byla kniha velmi čtivá a měla jsem ji přečteno během pár hodin. Děj jako takový se rozjel už na začátku, ale v podstatě se toho tam moc nedělo... Od půlky se toho tam začalo dít opravdu dost, ale prvních sto padesát stran bylo v podstatě o tom, jestli je Carys připravena nebo ne. Hlavni hrdinka je strašně moc úžasná. Zamilovana jsem si ji už od prvních stran. Chvílemi jsem ji sice nechápala, ale to moc často nebylo. Druhého (ne úplně) hlavního hrdinu jsem si zamilovala. Roan je tak strašně fantastická postava! Romantickou linku jsem si zamilovala ❤️... celý text

Devátý spolek 2020, Leigh Bardugo

Během čtení tohoto příběhu mě po celou dobu běhal mráz po zádech. Chvílemi byl děj i hnusný (pokud to tak lze nazvat) a zápletka je úžasně promyšlená. Už od začátku mě to chytlo a nemohla jsem přestat číst. Když nad tím tak přemýšlím, tak se začátek asi nebude líbit všem, protože prvních sto padesát stran je spíš seznamování se světem. Tím že jsem knihu četla ve společném čtení, tak jsem byla nucena vždy denně přečíst jen pár stránek a vždy zastavit, ale pokaždé jsem chtěla pokračovat, protože to bylo tak strašně blbě rozdělené, že se vždy denní část ukončila ve chvíli, kdy jste prostě potřebovali pokračovat. Celou dobu jsem to nějak zvládala, ale jakmile jsem přečetla předposlední část, nevydržela jsem to a musela ji dočíst. Hlavní hrdinka mi už od začátku přirostla k srdci. Líbilo se mi její chování i častější výkyvy nálady, které jsem úplně chápala. Hrozně často jsem se viděla v tom, co dělala, nebo co si myslela. Romantická linka byla úplně skvělá. I když byla v podstatě jen v půlce knihy, což je hrozná škoda, protože já si toho kluka strašně zamilovala. Ten konec byl hustý! Jakože vůbec jsem to nečekala a nemůžu se dočkat dalšího dílu, protože to jak to zkončilo.... Autorka zase nezklamala a podle mě je toto její nejlepší dílo. 4,5/5... celý text

Navždycky 2020, Nofreeusernames (p)

Čistě romantické příběhy normálně nečtu, ale čas od času si chci vychutnat i něco jiného než fantasy, takže jsem šla do této knihy. Olu sleduji na instagramu už nějaký čas a její humor je podobný tomu mému, takže jsem si říkala, že by mě její kniha mohla bavit. Jako částečně jsem se trefila, ale o tom později... Začnu pozitivy. Moc se mi líbily narážky na filmy a seriály, kterých se teda v tomto příběhu vyskytovalo fakt hodně. Během čtení jsem se skoro celou dobu musela pousmívat a často za mnou do pokoje chodila sestra, jestli jsem se náhodou nezbláznila, když jsem se začala smát nahlas. Takže pokud chcete knížku, která vám zaručeně zvedne náladu, tak je to právě tato... No a teď k romantické lince... Mně osobně se teda víc zamlouvalo to, když byla Mei s Travisem kamarádka. Přišlo mi, že romantická linka s (ASI SPOILER?) Liamem byla taková... Moc umělá? Nebo jako... Nevím jak to popsat, ale prostě se mi úplně nelíbila a v tom byl největší problém, protože skoro celá kniha byla vlastně jen o vztahu těchto dvou... Musím souhlasit se všemi, že ta vazba je příšerná. Držení knížky bylo strašný... Naštěstí nemám doma žádnou jinou knihu, která by měla podobnou vazbu a jsem za to hrozně ráda. Celkově: jako je to fajn knížka, ale... Už se k ní asi nevrátím... Možná jen když budu potřebovat zvednout náladu.... celý text

Co se skrývá v lesích 2020, Katya De Becerra

Temné fantasy, které si, pokud máte rádi děsivo, chcete přečíst, nebo si vás kniha sama najde. Pro začátek bych chtěla napsat, že kniha je divná, hodně divná (ale teď nevím jestli v dobrém, nebo ve špatném... Spíš v dobrém) Už na začátku se mi kniha četla fajn, ale od chvíle, kdy Hayden a Del začaly plánovat cestu do starého sídla, jsem ji začala milovat. Knihu jsem měla jako poslední ve štafetě, takže jsem si během čtení také užívala poznámky holek, se kterýma jsem většinou souhlasila a někdy se díky nim i nasmála. Po celou dobu čtení, jsem měla husí kůži a když jsem četla večer (což bylo skoro vždy), tak jsem nemohla usnout, protože jsme se bála jakéhokoliv zvuku. Hlavní hrdinka mi ze začátku svým chováním připomínala robota, ale jakmile se ocitla v Promise, začala jsem ji mít ráda. Chvílemi jsme teda nechápala její uvažování, ale chvílemi jsem se v ní dokonce viděla. Del jsem ze začátku nesnášela. Připadala mi jako barbina. Ale později jsem ji začala mít ráda, protože se začala chovat jako dobrá kamarádka a začala Hayden pomáhat. O romantické lince bych se rozepisovala hodně, hodně dlouho, takže napíšu jen, že je naprosto skvostná. Prostě pokud hledáte romantickou linku, která je krásná už od začátku a nepustí vás, tak je to rozhodně ta v této knize. Myslela jsem si, že se mi na konci zodpoví všechny mé otázky, ale přibylo jich ještě víc, jako třeba : SPOILERY Proč seděl ten blbeček na tom jejím koni a byl na zemi?!?!?!?! Nemá být náhodou tam dole?!?!? A kde je pokračování??? A prostě proč to skončilo tak otevřeně?!?! 3,5/5⭐... celý text

Strmý pád 2020, Bianca Iosivoni

Do knihy jsem šla s velkým očekáváním, takže mě zklamala. Měla jsem prostě chuť si přečíst něco romantického, ale místo toho jsem dostala... Sama nevím co. Ze začátku se mi to celkem líbilo, ale doufala jsem, že se to rozjede, což se nestalo. Od nějaké sté strany jsem se musela nutit číst dál, ale knížku jsem četla ve společném čtení, takže můj plán byl takový, že ji dočtu, ať to stojí cokoli???? Tím, že to je prý romantická knížka, tak jsem si myslela, že by první rande mohlo být třeba už do dvou sté strany, jenže ono se to stalo skoro až na konci. A o puse ani nemluvím. O hlavních hrdinech se moc rozepisovat nebudu, protože bych se začala ještě víc rozčilovat. Musím vám stačit, že jejich chování, až na nějaké chvíle, bylo nelogické. Ale ta poslední kapitola mě dostala. Tím, že jsem tu knihu četla tak nějak, abych ji měla co nejrychleji za sebou, nebyl ten konec pro mě takovým šokem, ale přesto mi z toho bylo smutně. Během celého děje byly v podstatě takové malé "indicie" k tomu, co se stalo na konci, ale vůbec jsem o nich nepřemýšlela. Jakmile se TO stalo, začalo mi to zapadat. A když jsem knihu dočetla, uvědomila jsem si, že její název nese vlastně takové, jak bych to řekla... Poselství? Hmm, to asi ne. Prostě jsem zjistila, že název úplně odpovídá ději v knize.... celý text

Studie jedu 2020, Maria V. Snyder

Do knihy jsme se začetla a nemohla se odtrhnout. Celou jsme ji měla přečtenou za dva dny. Děj se začal rozjíždět už asi ve třetí kapitole a potom to bylo čím dál lepší. Postavy mi byly sympatické. Jelenu jsem měla moc ráda (Až na to jméno... Kdo dá postavě tak blbé jméno? Jako časem jsem si zvykla, ale i tak to bylo ze začátku těžký.), chvílemi mi připomínala mě samotnou, ale jindy jsem ji zase chtěla zabít, protože se chovala jako blbec. Valek (jedno asi z pěti nejkrásnějších jmen v celé knize) je úplně boží postava. Během prvních sto stran jsem si ho představovala, jako sedmdesátiletého staříka s takovou tou bílou parukou na hlavě ????, ale pak už jsem naštěstí zapla mozek a začala si ho představovat jinak. Romantická linka v tomto příběhu byla strašně moc krásná. Už od začátku jsem doufala, že budou spolu a vyplnilo se mi to. Jediné co mi na knize vadilo, byl její konec. Vše mi připadalo zmatené a možná i dost zrychlené. 4,5/5⭐ Jo a jak plno lidí říkalo, že jim to připomíná skleněný trůn, tak podle mě je to úplně jiné.... celý text

Královna Tearlingu 2014, Erika Johansen

Kroniky prachu 2019, Lin Rina

Jo ehmm, kdo tuto knížku má rád, tak ať asi nečte dál..... Do knihy jsem se od začátku nemohla vůbec začíst. Denně se mi vždy podařilo přečíst tak maximálně padesát stránek a celou jsem ji přečetla za víc jak týden, což je u mě strašně dlouhá doba. Přibližně do třista padesáté strany mě děj prostě nebavil a připadalo mi to strašně zdlouhavé (zase se tady ale rozjížděla romantická linka, ale o té později...). Posledních sto padesát stran se mi ale moc líbilo. Tady už byla konečně vidět ta úžasná romantika, o které všichni básní. Ale jinak to v podstatě bylo podobné jako ta první část knihy. Hlavní hrdinku jsem už od začátku neměla vůbec ráda. Připadala mi jako strašně naivní, rozmazlená a namyšlená nána, která ale miluje knížky, což je tak jediný plus, který na ní vidím. Jo pardón, ještě se mi na ní líbí to, že i přesto že má bohatý rodiče jde pracovat a baví se i se "spodinou". Přemýšlím, jak popsat Thomase Reeda... Začnu asi u věčně naštvaného, zamračeného chlápka, který SPOILER na posledních dvaceti stranách zjistí, že dokáže i milovat! Zázrak tisíciletí!!!!!!! KONEC SPOILERU Tak a teď konečně přijde na řadu romantická linka.... No... Co napsat... Ze začátku (když se ještě tolik nerozjela, ale už to začalo vypadat nadějně) se mi líbila, ale jakmile Animant začne popisovat, jak začíná milovat pana Reeda.... Ježiši to bylo pro mě mučení.... Jasně, všichni říkají, že je to krásná hate-love romantika, ale podle mě to bylo až moc. Za to romantická linka s panem Boylem... Ta se mi tedy líbila o dost více, neboť on jí miloval, ale ona ho měla za přítele... No jo no... To sice nebyla ta hlavní romantická linka, ale i tak. Jak jsem celá a slyšela všechnu tu chválu na tuto knihu, tak jsem od ní očekávala velké WOW, takže jsem dost zklamaná. 2,5/5⭐... celý text

Dcera ztracených bohů 2020, Alžběta Komrsková

Toto je tak strašně boží knížka! Autorčin styl psaní mi sedl a moc se mi líbil. Děj se začal rozjíždět už v druhé kapitole a později to bylo čím dál lepší. Na tuto knihu mě nalákala jak ta krásná obálka, tak mytologie. Jeden zvrat střídal druhý. Knihu jsem četla ve společném čtení a na každý den, jsme měli určitý počet stran, jenže autorka nás dokázala tak strašně navnadit na pokračování, že prostě nešlo přestat. První dva dny jsem dokázala vždy přestat v určité části, ale jakmile se blížil konec, vykašlala jsem se na náš "rozvrh" a musela jsem ji dočíst. Arisbé je mi hrozně sympatická. V nějakých chvílích se podle mě chovala jako strašná citlivka, ale i tak jí mám moc ráda. Drususe jsem ze začátku nesnášela, i když se choval hezky... stejně mi nebyl sympatický, ale časem jsem na něj změnila názor. Romantická linka je úžasná. Takovýto vztah prostě chcete! Jediná věc, která mi na knize vadila je strašně zrychlený konec..... Vše se událo na deseti stranách, přitom by to mohlo být úplně v pohodě na více. Vim, že sama autorka říkala, že měla ještě nějaké kapitoly z pohledu Drususe, ale prý jí řekli, ať všechny odstraní... Což je podle mě hrozná škoda.... celý text

Pokrevní poselství 2020, Jiří Dittrich

Jde tu vidět, že se autor čím dál víc rozepisuje a v psaní se zlepšuje. Ale i přesto mám k této knize celkem dost výhrad. U těch jsem se rozhodla začít, ať je mám z krku a můžu se pak soustředit na ty dobré věci. Už na začátku mi bylo jasné, že tu budou muset být nějaké nudné části, protože kdyby tomu tak nebylo (u 600 stránkové knihy), tak by mě to dost překvapilo. A moje tušení se potvrdilo. První polovina kniha (podle mě) byla skoro o ničem. Pořád se opakovalo většinou to samé... Alex přijde do tábora nějakého z elementů, po dvaceti stranách se vrací do paláce a tam svolá Radu, u které se vždy jedna věc řeší na patnácti stranách. (Pardón, ještě v této polovině byly zkoušky, které autor moc pěkně popsal, ale v podstatě tu být ani nemuseli, protože se během nich nestalo nic zajímavého. Ale opravdu byly moc krásně vymyšlené, to se musí nechat.) Jsme na třista padesáté straně a konečně se dostáváme k něčemu zajímavému... SPOILER: do města konečně vtrhnou nepřátelé!!!! Ale po pěti stranách je zavřou do vězení KONEC SPOILERU, takže jsme zase u toho, jak Alex a Rada vymýšlejí, jak zabránit tomu, aby se to už neopakovalo. Což je v podstatě úplně k ničemu, protože se to za dalších padesát stran celé opakuje. Ale abych se dostala k plusům této knihy... Romantická linka se tu konečně začíná víc rozjíždět (a to co se stalo u konce s tímto párem, bylo skvělý). Postavy začínám mít v každé nové knize čím dál raději. Hlavně Sama. Ten je ze všech nejlepší. A celkově ten konec.......... Podle mě byl celkem zmatený a zrychlený, ale i přesto, to co se tam stalo jsem v životě nečekala. 2/5⭐ Ale určitě si chci přečíst další díly, protože autor umí zaujmout čtenáře a já si nedokážu představit, co se může stát dál.... celý text

Láskou ji nespoutáš 2018, Atticus (p)

Kosti Mraza 2020, Alžběta Bílková

Do knihy jsem se zamilovala už v prvních deseti stranách. Časem jsem jí propadala čím dál víc. Během čtení jsem měla neustále husí kůži a skoro celou knihu jsem četla s pusou otevřenou dokořán. Siva mi byla od začátku hrozně sympatická. Záviděla jsem ji její zapálenost pro věc, protože stále pokračovala ve své cestě, ať už se musela vypořádat s jakýmikoliv překážkami. Bogobora jsem měla už od začátku ráda. Často sice dělal věci, které se mi celkem příčily, ale i tak mi byl sympatický. Na začátku jsem přemýšlela, jestli se tu vůbec objeví romantická linka, protože mi nepřipadalo, že by ti dva měli být spolu, ale časem jsem svůj názor změnila. Jejich vztah jsem si zamilovala a později mi připadalo, že je dokonce i roztomilý ???? Moc se mi líbilo, jak autorka dokázala vymyslet tak dokonalý svět, jako je tento. Všechny postavy byly neskutečně krásně popsané. Užasla jsem nad novým druhem magie SLOVATEPECTVÍ, se kterým můžete úplně všechno. Konec jsem v žádném případě nečekala. Celou dobu jsem si myslela, že vím jak to dopadne, ale během posledních pár stran se všechno změnilo. Popsat knihu jedním slovem nedokážu. Snažila jsem se přijít na jedno, které by ji popisovalo dokonale, ale vždy mě jich napadne víc. Kniha rozhodně patří mezi moje TOP knihy roku.... celý text

Rod země a krve 2020, Sarah J. Maas

Wow. Hned na začátku vám chci napsat, že to tu bude samé vychvalování, takže pokud ještě přemýšlíte nad tím, jestli si knihu přečtěte, tak jednoznačně ANO. + Jestli vás nenalákám já, ani ta obálka, tak už vážně nevím. Takhle kniha mě chytla už na začátku a nedokázala jsem se od ní odtrhnout. (Tuhle bichli jsem měla přečtenou během tří dnů.) Hned v prvních kapitolách bylo vidět, jak úžasně autorce sedl tento "jiný" žánr... Nebo jako ne, jiný žánr, ale byly tu i prvky "detektivky", což Sarah sedlo úžasně. K ději nemám co vytknout. Na začátku nebylo žádné dlouhé protahování. Už po dvacáté straně se toho začalo dít strašně moc. Jak už jsem zjistila v jiných knihách od této autorky, romantickou linku dokáže Sarah vymyslet a popsat dokonale. Obě postavy k sobě neskutečně ladily svým charakterem a "smyslem pro humor". Konec... V žádném případě jsem nečekala takovouto akci na konci. Myslela jsem si, že si to důležité autorka nechá do dalších dílů, ale naštěstí všechno co jsme potřebovali a chtěli vědět dala ještě do této knihy. Vůbec jsem nečekala, že by mě Sarah mohla ještě něčím překvapit, protože obě dvě její dřív vydané série naprosto zbožňuji a znám je pomalu zpaměti. Ale toto je opravdu masakr!... celý text

Smrtící dotyk 2015, Melinda Salisbury

Začátek byl trošku pomalejší, ale potom se to rozjelo a já nemohla přestat číst. Ještě během druhé třetiny knihy jsem stále měna měla pocit, že vím, co se bude dít dál, ale v poslední části začal být děj opravdu nepředvídatelný. Moc se mi líbilo, jak si autorka pohrála se světem a hlavně s božstvem. (Když teď nad tím přemýšlím, tak mám pocit, že jsem ještě nikdy nečetla žádnou knihu, ve které by bohové a bohyně měli takovou váhu.) Twylla mi byla od začátku strašně moc sympatická. Chvílemi sice měla svoje divné výkyvy nálad, ale jinak byla moc fajn. Merek (princ) sice není hlavní postava, ale stejně si na něj sem chci napsat názor. Ze začátku jsem ho vážně měla hrozně ráda, ale od půlky se z něj vyklubal rozmazlený kluk, který se stará jen sám o sebe. Tuto knihu jsem četla už podruhé, takže jsem věděla jak se bude vyvíjet romantická linka, takže mě už teď nepřekvapila a neměla jsem ji tolik ráda, jako na dřív. Vzpomínám si, že když jsem knihu četla poprvé (před čtyřmi lety), ze vztahu hlavní hrdinky jsem byla unešená, protože to pro mě bylo něco nového... Něco co jsem ještě nečetla. Celkově: je mi moc líto, že tato kniha není moc známá, protože je opravdu úžasná. A taky mě strašně štve, že další díly nejsou přeložené do češtiny.... celý text

Strašlivý příběh Prospera Reddinga 2020, Alexandra Bracken

Tato kniha byla moc fajn. Nebylo to sice žádné velké wow, ale i přesto se mi to moc líbilo. Děj se začal rozjíždět už po prvních třiceti stranách a postupně se toho tam začalo dít čím dál víc. Takže jsem se začetla a nedokázala se od knihy odtrhnout. Hlavní postava mi že začátku nebyla vůbec sympatická, protože se chovala jako rozmazlený dítě, ale časem se mi začala líbit a už mi připadala víc v pohodě. Romantická linka (jestli se jí tak dá říkat) byla moc pěkně napsaná. Postavy spolu byly úžasné a krásně k sobě pasovaly svými charaktery. Takovýto konec jsem rozhodně nečekala. Celou dobu, co jsem knihu četla, jsem si myslela, že přesně vím co se stane, ale šeredně jsem se zmílila. Teď se nemůžu dočkat pokračování, protože ten konec mě dostal. Celkově: tato knížka se mi moc líbila, ale myslím, že starší lidé na ni budou mít odlišné názory...... celý text

Temnota 2018, Kiersten White

Tato kniha měla úžasný potenciál, který ale nebyl využit. Do děje jsem se nemohla vůbec začíst. Připadalo mi, že prvních dvě stě stran bylo o ničem. Nic se tu nedělo a všechno bylo zvláštní. Potom se už všechno začalo zlepšovat a začalo se mi to i líbit. Žádná z postav mi nebyla sympatická, protože se všichni chovali strašně divně. Hlavní hrdinové byli strašně mladí (první polovinu knihy jim bylo dvanáct a třináct a druhou patnáct a šestnáct) a chovali se jako by jim bylo dvacet. Radu byl podle mě strašně naivní, malý, hloupý kluk a Ladino chování se každou stranu měnilo. Chvíli byla strašně drsná a za chvilku se z ní stala ubrečená malá holka. Ale zase romantickou linkou jsem byla unesená, protože byla strašně krásně popsaná. Moc se mi líbilo, jak autorka dokázala popsat svět, ve kterém se děj odehrává. Knihu jsem četla ve knižní štafetě, takže jsem tam naštěstí měla i poznámky holek, protože kdyby tam nebyly tak bych knihu asi nedočetla. Závěrem chci říct, že knihu asi nedoporučuji, ale celkem se mi líbila. Určitě si budu chtít přečíst další díly, protože od nich nemám už žádná očekávání a můžou mě jedině překvapit.... celý text