bertrand
přečtené 308
Zmizení princezny
1999,
Jaroslav Velinský
Podle mne ta z rodu slabších Finkovek, bohužel. Ale jinak Otakara teda můžu!
Čenž
2005,
Jaroslav Velinský
Ano, mohu se přidat, pane Márlou. Moje druhé setkání s bezděčným detektivem Otakarem Finkem kdysi. Pokud laskavý čtenář promine, srovnal bych to se sexuálním aktem. Napoprvé (Tmavá studnice) to ještě nebylo ono, takové ohmatávání, nejistota zda celá věc je dostatečně interesantní, aby jí jeden věnoval tolik úsilí... no, a odpodruhé už je to onen "můj šálek kávy" na celý život...... celý text
Asfaltová pustina
2022,
S. A. Cosby
Asfaltová pustina je jako jízda nadupaným automobilem. Po rozjezdu už je všechno tak rychlé, že nestačíte vnímat a po zastavení jenom lapáte po dechu. Klišé v této knížce nečekejte. Každá povědomá peripetie Vás vzápětí zavede na úplně neznámou odbočku. Přímočarost ano. Hrdinu typu Starkova Parkera ano. Násilí požehnaně. Emoce rozhodně, neboť v jednom plánu je to knížka o rodině. Nám chlapům dává taky něco navíc. Je třeba se zamyslet, jestli to s tím rodinným životem myslíme vážně nebo poslechneme ten vnitřní hlas, nabijeme vzduchovku, naštěkneme starou Felicii a vyrazíme s větrem na pleši prozkoumat naši pravou podstatu. Nejde sedět na dvou židlích.... celý text
L.A. rekviem
2001,
Robert Crais
Inu, pokud máte volný týden, chcete si přečíst nějakou velmi nenáročnou detektivku a nudíte se na pustém ostrově, kam příboj právě vyplavil truhlu s jedinou knihou, L.A. Rekviem... pak je ta správná chvíle se začíst do tohoto ColeandPikekapsu. A pokud máte na výběr, sáhněte raději po Harry Boschovi, kde jsou temné kouty slunného L.A. popsány lépe, radostněji, s větším spisovatelským umem a koneckonců uvěřitelněji ve stylu poctivých policejních procedurálek a nikoli jako Craisova smrtelně vážně míněná variace na Rodokapsy, B-filmy a Keystonské policajty z němých grotesek.... celý text
Pan Mercedes
2014,
Stephen King
...aneb jak se stal Stephen King užvaněnou parodií sebe sama. Ale moje chyba, čekal jsem (velice naivně) krimi s úderností Páté čtvrtiny (Fifth Quarter 1986) a dostal jsem směšný vývar ze všech možných špatných kingovek. Kdyby to nenapsal (dávný, pradávný) Mistr populární žánrové literatury dovoluji si tvrdit, že by po tomto skvostu neštěkl ani pes.... celý text
Miami Blues
2014,
Charles Willeford
Charles Willeford dosahuje v jistých kruzích pověst spisovatele kultovního a jeho kniha Miami Blues je o hodně věcech, ale NENÍ DETEKTIVKA. S trochou nepřesnosti bychom ji zařadit po boku děl Elmora Leonarda (když přidáme na autorské zlomylsnosti a odečteme Floridu) nebo Carla Hiaasena (když necháme Floridu a odečteme to, čemu se dá říkat humor) - tedy téměř neuvěřitelné příběhy osob na straně nebo na hranici zákona jejichž osudy se navzájem proplétají, brilantní a hlavně zajímavé dialogy, drsný humor, prapodivné vztahy mezi protagonisty a nezbytné násilí. Zlou službu udělalo této knize nakladatelství MOBA neboť obálka s polonahým modelem má s obsahem společného málo asi tolik co Petr Fiala se sebekritikou. Snad i díky obálkou vzbuzenému očekávání jsou zdejší komentáře většinou mimo mísu. Miami Blues je skvělý zástupce svého žánru, podle mě předčí většinu u nás vydaných Leonardovek i Hiaasenovek (těch bez Micka Stranahana). Na knihu mě upozornil podcast Rudá žeň pánů Kopřivy a Pavlovského. Kdo má uši k slyšení, slyš!... celý text
Komodor
2024,
Patrick O'Brian
Přijde tuhle Killick do kapitánovy kajuty a s upjatým výrazem cedí skrze zuby: "Kterýžto hlásí další čtenářský orgasmus na obzoru. Přeje si panstvo poděkovat nakladatelství Tallpress?" Panstvo si přeje, ctěné paní Lindě Bartoškové zvláště. Už jsem si objednal a těším se zase na moře.... celý text
Až do konce světa
2006,
Garth Ennis
Je to už let, co jsem Preachera četl, takže moje hodnocení je vlastně z roku 2000 nebo tak nějak. "Až do konce světa" byl pro mě tehdy vrchol série. Zdatně mu sekundovala ještě epizodě v tajné pevnosti Grálu, ale pak už to byla jen nastavovaná kaše.... celý text
Syn člověka
2005,
Garth Ennis
Ennisův velkohubý, rádoby nápaditě brutální a obhroublý styl mi byl sympatický cca před dvaceti + pěti lety. Tehdy se vezl na vlně posttarantinovek a Bůhví čeho ještě. Obratně ve svých komiksech spojoval, varioval žánry a mělo to punc svěžího vánku jedinečnosti a originality. Úzkostlivě jsem šetřil každou penci a ve chvílích volna obrážel londýnské comicshopy abych sehnal další díly Hitmana, Preachera a nebo dnes už legendárního Hellblazera. Tak jsem si ho znovu přečetl. Bohužel, dneska už mi to nic neříká. Stojí to přesně za jednu ryze subjektivní hvězdičku - z dávné nostalgie.... celý text
Jak jsem vyhrál válku
1970,
Patrick Ryan
Je to s podivem, ale kdysi jsem se u této knihy válel smíchy. Měl jsem ji pěkně očtenou. Bohužel historku, kterou slyšíte stokrát už nechcete slyšet po sto prvé. A tak mě i knížka nakonec omrzela. Přál bych si How I Won the War číst znovu poprvé....... celý text
Dashiell Hammett jako hrdina hard boiled detektivního románu? Sem s tím! Lze knihu Joe Gorese považovat za promarněnou příležitost nebo je nutné ocenit odvahu, se kterou se látky chopil i když jeho spisovatelské schopnosti nebyly takové, aby dostaly fanouškovskému očekávání? B je správně. Hammett byl výraznou a složitou osobností, podsvětí San Franciské té doby si představuju nějak jako stavbu babylónské věže po zmatení jazyků, jenom dravější a násilnější. V knížce se z toho všeho objevuje málo, Gores jede na půl plynu. Kupodivu, i to málo stojí za opětovné přečtení... Reálný Hammett stále něčím fascinuje své čtenářstvo, stejně jako R.E. Howard, Jack London, Jaroslav Hašek, Lovecraft - všichni byli stejně fascinující jako literatura, kterou psali...... celý text