bosorka přečtené 1158

Mlčení jehňátek 2001, Thomas Harris

Film byl v 90. letech skoro zjevení, byli jsme z něj tehdy docela paf. Knížku jsem ale nikdy nečetla, napravila to až teď při poslechu rozhlasového zpracování, které se velmi povedlo. Poslech byl napínavý, i když člověk věděl, jak to dopadne. Nicméně mě pozitivně překvapilo, jak dokázal být film věrný předloze.... celý text

Kočka a Generál 2022, Nino Haratischwili

Musela jsem v sobě příběh ještě pár dní zpracovávat. Nečte se úplně jako po másle, člověk si občas musí některé věci ujasňovat, včíst se, pochopit, ale vcelku je Kočka a generál velká síla. Dá se nějak žít s vinou? A co s lidmi dokáže udělat válka? Jaké jsou mé kořeny a mám s nimi žít dál, nebo je zkusit zpřetrhat? Do toho láska ve všech možných podobách. Láska, válka, smrt. Tři témata, která obsáhnou vše. Nakonec dávám 5 hvězdiček, i když není to úplně čistá 5, zprvu jsem místy měla malinko problém se rozjet, ale když přemýšlím zpětně, míň dát nemohu.... celý text

Varhaník z mrtvé vesnice 2023, Danuta Chlupová

Četlo se to docela dobře, ale přišlo mi to nakonec takové nijaké a ploché. K hlavním hrdinům jsem si neudělala žádný vztah. A ještě ten konec, úplně do vytracena. Linka s autistickým chlapcem mi připadala vlastně zbytečná, protože nic nikam neposunula. A působila na mě hodně uměle naroubovaná. Téma zaniklých obcí na Karvinsku by mohlo být velmi silné, ale bohužel v tomto podání se mě to vůbec nedotklo. Nevím, knížka je průměr, který do pozítří zapomenu. Škoda.... celý text

Krámek s fantazií 2023, Tabitha Bird

Nakládaná cibulka je prostě skvělá. Každý by měl mít svou kočku. A možná kdekdo by si měl přečíst magický Krámek s fantazií. Pěkná knížka, posmutnělá sice, ale tak, jak to k životu patří. Ukazuje, jak (a jestli to vůbec lze) se vyrovnat se ztrátou blízkého člověka. Uronila jsem několik slz, semtam jsem se i usmála a čtení jsem si užila maximálně.... celý text

Pohádka 2023, Stephen King

To byla krásná Pohádka. King je mistr nejen hororů, ale i mistr v tom, že umí psát i o úplně nejobyčejnějších věceh neskutečně čtivě. Někteří mu vyčítají, že první část knihy se vlastně nic nedělo. Možná, možná toho bylo málo, možná to bylo pomalé, ale i tak se to zatraceně dobře četlo a holt jsme se k rychlejšímu ději dostávali pozvolna. Nevadilo to, příběh táhl Charlie s Radar, pomalu, v klidu mě nechali udělat si k nim hluboký vztah, fandit jim i se o ně bát. I když přeci jen, pohádka a ty dopadají dobře, jsem si říkala, ač u Kinga asi nikdy nevíte. Bylo to skvělé, některé úseky připomínaly už čtené či slyšené, ale to možná byl i autorův záměr. Však na této cestě připomněl kdejaký klasický příběh. Bylo to krásné a ráda bych si to někdy třeba i poslechla, případně viděla natočené, myslím, že by si to Pohádka zasloužila.... celý text

Bitva o diamant 2022, Bára Dočkalová

Poslouchala jsem jako audio hlavně kvůli Pavlu Baťkovi, ale musím říct, že se mi to fakt hodně moc líbilo a budu doporučovat i starším dětem ke čtení. Skvěle napsaný příběh pro děti i jejich rodiče, který nenudí, který rozesmívá i trochu dojímá, ale který není ani za mák patetický. Je to o touhách, které třeba nemusí být naplněny, jak bychom si představovali. Je to o přátelství, o překonávání sebe sama (ve všech směrech), o občasné nespravedlnosti a vzteku, ale plný upřímného boje za něco. A k tomu můj oblíbený baseball. Bavilo mě to tak moc, že si to časem snad pustím ještě jednou.... celý text

Země Pána Boha 2023, Tomasz Duszyński

Pomalejší rozjezd, ale jinak si i druhý díl série Glatz udržel velmi slušnou úroveň, které nahrává především ponurá atmosféra. Autor výborně pracuje s reáliemi dolnoslezského kraje. Nechybí napětí a překvapivé momenty.... celý text

Nelituji: Život Edith Piaf 2011, Carolyn Burke

Život Edith Piaf by vydal za několik životů, stihla toho za svůj krátký život opravdu mnoho, jak těch pěkných, tak i nehezkých věcí. Životopis je poměrně tradičně zpracovaný, ale pečlivě a citlivě, přinesl mi spoustu nových poznatků o této nevšední šansoniérce. Velké plus bylo poslouchat jako audio, které libozvučně načetla Petra Špalková.... celý text

Na plný koule 2023, Petra Klabouchová

Ideální do letních teplot (zvlášť když z čtení máte pocit, že někde je ještě mnohem tepleji a vy jste vlastně v pohodě). Je to svižné čtení, vtipné, přesně na zklidnění po náročnějších textech. Navíc autentické, kdy autorka dané prožila a ještě to umí i vesele vylíčit. Kapitoly jsou krátké a tak čtení ubíhá jak cesta sledovaná ze sedadla spolujezdce v dodávce divokých hudebníků. (Možná tam tedy už pak bylo až moc exkrementů a jiných tělesných šťáv, ale nedělám si iluze...) PS: Autorku obdivuju, že to s tou bandou zvládala a neměla častěji chuť o ně něco přerazit :) PPS: Darko musel být boží (ač tohle přídavné jméno zní v metalovém kontextu nějak trochu nepatřičně tedy).... celý text

Noční oheň 2020, Michael Connelly

Kombinace Harryho a Renée mě baví. Jak je tam rozjeto víc případů, má to spád. Harry i jako dědek je prostě miláček. A Renée taky dobrá. Bavilo.

Muž, který spadl na Zemi 2021, Walter Tevis

Bylo to vlastně hrozně smutné. Knížka mě uvrhla do melancholické nálady. Jak já Thomasovi fandila, a ono to s ním šlo pořád od desíti k pěti, od pěti k nule a níže. Velmi čtivě napsáno a fascinující je, že knížka (příběh a prostředí) vlastně vůbec nezestárla a je nadčasová. Vypráví o osamění a smutku, které může být zasazené do jakékoli doby a může se týkat pozemšťanů stejně jako mimozemšťanů. Autor se do knihy nejspíš velmi promítl.... celý text

Kocour, který zachraňoval knihy 2022, Sósuke Nacukawa

Někdy asi taky dost záleží, v jaký okamžik se člověk k té které knize dostane. Nejen v jakém je rozpoložení, nebo třeba i v jakém věku, ale vliv má i to, co dočetl předtím a je tím ovlivněn. Po knize U severní zdi jsem potřebovala něco lehčího a i tak se mi začítalo nějak hůře. A popravdě, i když mám ráda knížky a miluju kočky a tak by to mělo být přesně pro mě, možná jsem už přerostlá. I když pohádky mám ráda, ale tady mi něco chybělo, přišlo mi to takové moc přímočaré a trochu ploché. A hlavní postavy až na kocoura mi nebyly moc sympatické. Nic moc mě netáhlo číst, spíš jen pocit, že už bych chtěla mít dočteno. A to není dobře. Některé okamžiky a myšlenky byly pěkné. A poselství knihy taky. Ale... ale prostě mě to za srdce úplně nevzalo.... celý text

U severní zdi 2023, Petra Klabouchová

Naprosto mě dostala. Stylem takovým, že se mi těžce začítá do jiných knih. A že jsem chtěla raději sáhnout po něčem lehčím, protože tohle byla neskutečná emocionální nálož. Jak už bylo zmíněno, tahle kniha by měla být povinnou literaturou, určitě už pro vyšší střední školy, protože takové věci se nesmějí zapomenout, a že už k tomu bylo pomalu nakročeno. Takhle úzko mi už dlouho nebylo. Byla jsem smutná i naštvaná, emoce mnou fakt zmítaly. A musím říct, že Petra Klabouchová jednak skvěle píše a jednak umí pracovat s prameny. A jsem jí vděčná, že připomíná. Napsala pro mě nezapomenutelnou knihu. Mimochodem, četla jsem před ní Neviditelné kořeny od Hynka Čapky a je to vcelku náhoda, že se v jeho knize objevily podobné motivy, a proto pro mě nelze nesrovnat. Petra Klabouchová ve svém příběhu zatínala sekeru velmi hluboko, ona i ty kořeny ze země vyrvala, aby se dostala co nejhlouběji, Čapkovy kořeny se jen ploše vinuly po povrchu a rozhodně se tak nezaryly. (Dokonce zpětně u něj i změním bodování.)... celý text

V šedých tónech (grafický román) 2023, Andrew Donkin

V šedých tónech byla moc dobrá kniha, která mě dost nezapomenutelně vzala. A její grafické zpracování za ní nezaostává a důstojně ji doplňuje. Vřele doporučuju. Silné.... celý text

Neviditelné kořeny 2023, Hynek Čapka

Komentář jsem musela po přečtení trochu nechat uzrát. Vlastně jsem si s ním nevěděla rady. A ani s hodnocením. Pomyslná ručička váhy se překlápěla od trojky ke čtyřce a zase zpět. Což o to, knížka se dobře čte, nezastírám, že jsem párkrát i otřela slzu, ale bylo tam pro mě prostě něco, co nedokážu smysluplně popsat, co mi tak nějak vadilo a nedokázalo mě přimknout se ke knížce silněji. Nejspíš jsem po předchozích ohlasech čekala něco víc, víc drásavosti a naléhavosti, ale vlastně to bylo takové snad až příliš uhlazené a hodné. Ano, byly tam i silné a dramatické okamžiky, ale to "červenoknihovní" to u mě trochu převálcovalo. Líbil se mi vhled do baťovského Zlína (i když například kniha Markéty Pilátové S Baťou v džungli mě oslovila víc) i do počátků sametové revoluce, kterou jsem už zažila jako teenager, takže si leccos pamatuju, ale mnohé naopak nevím. Takže dávám 3,7 s tím, že to nebylo vůbec špatné, ale zase nic, co by mě nějak razantně chytlo za srdce. Edit: Málokdy měním zpětně bodování, ale tady musím a to kvůli jiné knize, kterou jsem četla poté - U severní zdi od Petry Klabouchové. Je to vcelku náhoda, že se v obou knihách, které vyšly ve stejnou dobu, objevily podobné motivy, a proto pro mě nelze nesrovnat. Ale Petra Klabouchová ve svém příběhu zatínala sekeru velmi hluboko, ona i ty kořeny ze země vyrvala, aby se dostala co nejhlouběji, Čapkovy kořeny se jen ploše vinuly po povrchu a rozhodně se tak nezaryly. Takže ubírám na 3, 4. PS: A ještě jedna věc, co mi zpětně dochází, i když je možné, že jsem nebyla ke konci zcela pozorný čtenář. Z kraje knihy byl jeden motiv, který se mi zdál docela významný, ale pak vymizel a nic z něj nevyplynulo, což mi přijde zvláštní.... celý text

Café Groll 2016, Jan Štifter

Taková rychloknížka, jednohubka, v níž lze rozpoznat Štifterův styl psaní. Je atmosférický, čtenáře vtáhne přímo do budějovických uliček a do jeho prvorepublikových šantánů.... celý text

Prameny Vltavy 2021, Petra Klabouchová

Petra Klabouchová je pro mě novým objevem, hlavně proto, jakou dokáže vystavět atmosféru. Ta je v Pramenech Vltavy mrazivá, až píchá pod nehty. Autorka skvěle vládne jazykem. Zasazení detektivního příběhu na Šumavu byl skvělý tah, zvlášť když ji nepopisuje úplně růžově, ale ukazuje i z té odvácené strany. K tomu zajímavý vhled do minulosti, o které leckdo vůbec netušil. Trochu rozptyloval případ Kramný, myslím, že autorka mohla klidně vymyslet vlastní případ, nebo najít takový, co by tolik nebil do očí. Jinak možná malinko překombinované, ale snesitelně. Nejvíc si zapamatuju takovou tu ušmudlanou tíhu a chlad, který ze stránek, životů i míst fučí ze stránek ven. 3,9... celý text

Bolest 2022, Cruja Šalev

Jako bych četla dvě povídky, kterými provází stejné postavy. Boj, který v sobě prožívá Iris, tedy osudové rozhodnutí, které by jí mohlo změnit život, se po půlce knížky přeleje do boje o vlastní dceru. Iris miluje, ale trpí, provázejí ji bolesti a vzpomínky, rekapituluje a shrnuje život ženy středního věku. Přemýšlí a dumá, koná (občas k dobru, občas ne). To, co knihou prochází jako dvě neviditelné nitě jsou všudypřítomná bolest (a rozhodně nejen ta fyzická) a láska na mnoha způsobů. A Iris stojí před zásadním rozhodnutím Která z lásek je ta důležitější, která ta silnější?... celý text

Vítězové 2023, Fredrik Backman

Backman to se mnou prostě zatraceně umí. Brečím, nebo se přihlouple usmívám a je úplně jedno, jestli čtu doma, nebo v hromadné dopravě. U My proti nám jsem psala, že si dovedu představit nekonečnou sérii knížek o Medvědíně, protože vždycky se najde další osud, který stojí za to vypíchnout. A Fredrik Backman mi to potvrdil i v tomto díle, o kterém jsem vlastně netušila, že bude a tak jsem byla naprosto nadšená (a teď jsem trochu smutná, protože už ho mám za sebou). A za tou minulou větou si tedy stojím, kdyby se k medvědínským a hedským někdy zase vrátil, vůbec bych se nezlobila. I další postavy a osudy, co se objevily ve Vítězích byly krásné, dojemné, srdcervoucí. A fakt jsem se s nimi ráda seznámila. A bude se mi vážně stýskat. Po těch obyčejně neobyčejných lidech, po těch neobyčejně obyčejných lidech. "Vždycky jsou dva, jeden, co je vidět, a druhej, co není."... celý text

Zulejka otevírá oči 2017, Guzel Jachina

Stejně jako u Dětí Volhy musím zmínit nádherný autorčin styl, jazyk, který je poetický a při čtení, jako by se vás dotýkalo každé zapraskání větvičky, každý závan větru, každé křupnutí nohy ve sněhu. Cítíte a prožíváte společně s knižními hrdiny. Příběh poměrně silný a ač zasazený do nelehkých chvil, ač krutý, umí být svým způsobem i něžný. Plyne také pozvolna. Stejně jako u Dětí Volhy, kde krajinu, lidi a knihu formovala velká řeka, je tomu podobně i na břehu Angary.... celý text