broskev28 přečtené 2206

Zrození hrdinů 2015, Brandon Mull

Sháněli se po ní čtenáři v naší knihovně, tak jsem pořídila alespoň ten první díl a myslím, že pro určitou věkovou kategorii, a speciálně pro kluky, to vůbec není špatné čtení. Takže mladším čtenářům určitě doporučím a já osobně jsem zvědavá na další díly: jak se na nich podepíše střídání autorů?... celý text

A dívky mlčely 2019, Pat Barker

Já jsem spokojená; při četbě se mi vybavovala Penelopiáda M. Atwoodové. Obávala jsem se, že budu zahlcena mnoha postavami a mnoha ději, které obsahuje Homérův epos. Tady mi maximálně vyhovovala účelová redukce: ocitáme se až v desátém roce války, mužské postavy se až na výjimky příběhem pouze mihnou a my sledujeme celý tento časový úsek pouze pohledem žen, resp. pohledy, pocity, prožitky, vzpomínkami a myšlenkami jediné ženy, toho času otrokyně Bríseis, původem z Lyrnéssu. Dobyvačná válka možná nejostřeji a přitom ve zkratce ukazuje, jak funguje patriarchální uspořádání. A je zcela logické, že ji budu jinak posuzovat jako příslušnice "slabšího pohlaví", bez ohledu na to, ke které z válčících stran patřím. Takže ano, všechny zmiňované ženské pachy, stavy i problémy sem (alespoň podle mne) určitě patří. A já jsem překvapena, jak jemně, skoro bych řekla taktně, dokázala autorka ústy hlavní postavy popsat nejen dobu určitě hrůzostrašnou, ale především vnitřní zápas inteligentní otrokyně. (Skvělé ovšem bylo i vylíčení dosavadního Bríseovnina manželství a její tchyně!) Takže já určitě doporučuju, samozřejmě především čtenářkám. A děkuju za zajímavý komentář Alyx. "Ležela jsem tam plná nenávisti, i když samozřejmě nedělal nic, na co by neměl plné právo. Dostat jako čestný dar zbroj nějakého krále, nedal by si pokoj, dokud by ji nevyzkoušel: zvedl by štít, popadl by meč, potěžkal by ho, ohodnotil by délku a párkrát by švihl vzduchem. A totéž udělal se mnou. Vyzkoušel si mě."... celý text

Nápady pana Apríla 1961, Jiří Kolář

Koupili jsme ve slevách - Albatros ke svému výročí vydal spoustu nádherných knih, k nimž se našinec hned tak nedostane, pokud je tedy zrovna nevlastní. Jenže dnešní uspěchaná doba těmhle úžasným textíkům vůbec nesvědčí, škoda. Ovšem naše děti si s nimi vyhrály. Je apríl, takže jsme si na jednom knihovnickém posezení vyzkoušeli výborný nápad pana Koláře: kolik slov dokážeš sestavit z písmen, která tvoří název pohádky Hanse Christiana Andersena Křesadlo? Věřte nebo ne, naše děti jich našly více než padesát, a bavilo je to tuze moc. A jak na sebe potom byly pyšné!!!... celý text

Vlčí dítě: Neuvěřitelný životní příběh východopruského děvčete Liesabeth Otto 2014, Ingeborg Jacobs

Opravdu neveselé, ale přitom velmi zajímavé čtení. Východopruský ďáblík, malá "Prosuko", jak na ni volaly litevské děti, a její životní pouť. Pravda, drobné detaily mi nesedly - třeba kde se vzaly staré rodinné fotografie, když byla za války celá rodina rozprášena. Neuvěřitelné podrobnosti životní pouti malé Liesabeth, které si po takové době dokázala vybavit. A naopak nedostatečné vysvětlení jiných, podstatných detailů. Ale to nic nemění na skutečnosti, že je to tuze silné čtení. Už jen mapy na předsádce a trojité Königsberg/Královec/Kaliningrad mi braly dech; byla to hrozná doba a lidé, kteří ji přežili bez psychické újmy a s nepošpiněným morálním "hledím" zaslouží náš obdiv. Mně osobně se nejvíc líbilo, že vypravěčka rozlišuje mezi lidmi - dobří, přející, soucitní a naopak nenávistní, hrubí, nechápaví, povýšení - a ne mezi národy. V obou nejčastěji zmiňovaných se našli (a najdou) jedni i druzí . . .... celý text

Víno a čáry 2021, Luanne G. Smith

Jak napsali mnozí jiní: nečekala jsem nic a dostala jsem mnohé. "Intuice pozná pravdu, když ji slyší, ale i tak po ní může ošklivě zvonit v uších." Pohádka pro dospělé, oddechovka, romantika, to všechno tam je ve velmi příjemné směsi. Překlad se možná úplně nepovedl, ale zase tam nenajdete do očí bijící hrubky. A naopak se tu objeví spousta zajímavých nápadů a kombinací, které bych nikdy nečekala v jedné knize, a ono to překvapivě funguje, tedy alespoň na mě. Bratr Anselm byl úžasný; představa takto tolerantních představitelů církve je sice zcela nereálná, ale velmi příjemná. Takže já určitě doporučím nejen našim romantickým čtenářkám, koneckonců ve srovnání s některými YA knihami je tohle úplná selanka. A moc se mi líbily první tři věty autorčina závěrečného poděkování: "Jako spisovatelka jsem vždy zastávala názor, že vypravěčství je poslední podoba magie, která na světě zbyla. Ale možná se pletu. Existuje přece ještě vděk, který je ve správný okamžik obdobně mocný."... celý text

Císařovo kotě 2003, Bernardine Evaristo

Podobně jako dva předešlé komentáře, i já jsem ráda, že jsem se ke knize dostala. Je zase úplně jiná než autorčin oceněný román Dívka, žena a jiné, ale opět jde o velmi nestandardní, novátorskou prózu. I mě okamžitě napadlo, jak složitý byl asi překlad, čím se překladatelka řídila při tvorbě jednotlivých "strof". A chápu, že při takové nezvyklé a náročné práci se mohly vloudit chybičky typu "bez přirozených vnadů" nebo "zaklapala pomyslnými kastaněty". Zuleika, respektive holčičí trio Zuli duli - Venuška - Albinka, mě velmi zaujalo, podobně jako tmavý "africký" caesar Septimus Severus (ten rozhodně více nežli Felix). Tohle byla opět jedna z těch knih, kdy si nevěřícně dohledáváte potřebné informace, google budiž blahořečen. Ovšem když jsem si konečně zvykla na zavazadla od Gucciho i na Armaniho tógy (v Londiniu roku zhruba 200 n.l.), vyrazilo mi dech čtyřverší písničky, kterou jsem (v mírně pozměněné verzi) slýchala a zpívala mnohokrát už jako jako malá holka: Plavala husička po Dunaji, housátka se za ní kolébají. Mysliveček na ni čeká, že starou přefikne, mladé nechá.... celý text

Koubkokvoky 2019, Jana Koubková

Tak o džezeso jsem byla ochuzena, neboť jsem měla knihu vypůjčenou z knihovny. Ale jinak vřele doporučuju, ovšem pro jazzu znalé netřeba - jméno autorky je pojem samo o sobě. My jsme pouze potřebovali zjistit, zda je kniha opravdu tak dobrá, abychom do ní investovali a pořídili si ji do naší hudební knihovny. Odpověď je jasná, už jen kvůli komunikaci se čtenářem, kvůli skvělým návodům nejen ke zpěvu, ale taky k dechovým i svalovým rozcvičkám. A to nezmiňuju "hudební nástroje"! Ilustrace Luďka Bárty jsem neznala, ale k téhle knize mi vyloženě sedly. Nejen že jsou jednoduché a výstižné, podobně jako celé grafické řešení téhle knížečky, ale občas jsem žasla nad jejich nápaditostí: netvoří pouze grafický doprovod, ale rovnocennou součást knihy. No a pro mě naprostá jednička - textově i obrazově - byla Pražena. Jdu do toho!... celý text

Normálně jiní 2018, Tammy Robinson

Moc se mi to líbilo, a to nejsem cílovka. Ale zase možná víc chápu autisty, respektive ty, kdo o ně pečují, takže postava B mě velice zaujala. Podle mě je to velmi dobře napsaný příběh, který ukazuje, že "normalita" je opravdu relativní, že navzdory pokřiveným rodinným vztahům může z dítěte vyrůst hodnotný člověk a že život sice není spravedlivý, ale přesto může být nečekaně skvělý. Madonna a Beyoncé, maminka fakt zabodovala! Ovšem veliké překvapení pro mě byl železnec, teplomilný strom/keř z čeledi myrtovitých, původem právě z Nového Zélandu. A tuze by zajímalo pokračování tohoto příběhu, třeba po deseti/dvaceti i více letech.... celý text

Kroniky prachu 2019, Lin Rina

Ve skladbě knížek pro tuhle věkovou skupinu - náctileté dívky, nadšené čtenářky - najdeme určitě víc podobných knih na tohle téma. Kroniky prachu se tváří jako kniha z viktoriánské Anglie - i takových by se pár našlo; ovšem cestování vzducholodí, to mě dostalo. A kromě tématu knih a knihoven je tady první zamilování v přímém přenosu, takže koktejl, ze kterého vás určitě nebude bolet hlava a naopak se při čtení budete (přihlouple? - mluvím za sebe) usmívat. Historická věrnost asi není zásadní (ale přesto souhlasím s komentářem espesita), konfrontační témata rozhodně potěší (společenské rozdíly, vzdělávání žen, náboženské předsudky) a obecně je četba knihy příjemnou záležitostí: vztahy sourozenců i rodičů a obecně příbuzných, zajímavé údaje o knihách a knihovně a samozřejmě milostné vztahy: má mě rád, nemá mě rád (v nichž se zcela utopila odpolední středeční a páteční aktivita pana Reeda, škoda). Takže já našim náctiletým čtenářkám určitě doporučím: škoda (téměř) každé knihy, která v jejich věku zůstane nepřečtena, a téhle se nedá upřít zajímavé téma a čtivost. Kritické názory se možná dostaví až časem, po přečtení knih s podobným tématem, ale s mnohem závažnějším společenským dopadem. "Nikdy jsem si jí moc nevážila, protože jsem disponovala mnohem většími vědomostmi než ona. Ale teď, když jsem tu seděla a nerozuměla životu, mi byly všechny moje vědomosti k ničemu. Nejsem kvůli nim lepším člověkem a nepomáhají mi ani k tomu se za něj považovat. Nejsem o nic lepší než ona a ona není hloupá. Pokud jde o city, je díky svým zkušenostem o hodně dál než já a mně by určitě prospělo, kdybych se jí v téhle situaci zeptala na radu."... celý text

Malé klíče, velké pokoje 2017, Bjørg Vik

Podepisuju předešlé komentáře - je to velmi jemný, zdánlivě nedějový příběh. Ale kdo si vzpomínáte na své dětství, najdete v něm spoustu zajímavých informací a hlavně: vrátíte se s Elsi do doby, kdy jste uvažovali úplně jinak, kdy vás zajímaly úplně jiné věci, kdy jste se na svět dívali jinak. Elsi navíc vyrůstá v Norsku, v zemi, o které toho asi mnoho nevíme ani teď, což teprve v době končící druhé světové války. A těch zajímavých lidí kolem ní! Mě třeba fascinovala paní Vogelová: nejen její tajemství hry na klavír, ale především její lyžařské noční výlety. Elsini rodiče, tety a sestřenice, školní zážitky a léto u moře. Krásně napsáno a krásně přeloženo, třeba: slova do Elsi vklouznou jako teplá kaše zapitá mlékem. "Před malou lyžařkou ze Skotska se rozprostírají pole zalitá měsíčním svitem. Bílá krajina ji přijímá bez jakýchkoli komentářů. Tady nikdo neví, jak krásná kdysi byla, nikdo nepronáší bokem nic o zarostlém bytě v Collettově ulici s houbou na okenních rámech ani si nešeptá nic o nějakém panu Vogelovi, zachmuřeném muži, který spí na pohovce oblečený anebo nepřijde domů vůbec. Stará žena na dlouhých lyžích klouže pryč po novém sněhu, vyšlapává do země vlastní zakřivené stopy. Vázání vrže a špičky holí ve sněhu vzdychají. Občas trochu vyjekne, nejspíš radostí, možná také lapá po dechu."... celý text

Přístav naděje 2016, Nina George

V jednom z komentářů je trefné označení: takové bretaňské večery pod lampou. Je to nepochybně čtení pro ženy a především o ženách. A proč ne, říkám sama sobě. Nemusím tenhle zajímavý kus země poznávat jen prostřednictvím detektivek, nebo naopak formou cestopisů. Milostný příběh, jehož hrdinkou je bezdětná šedesátiletá manželka štábního nadrotmistra dělostřelectva, bytem v Celle, idylickém (saském!) městečku, v posledním domě slepé ulice s plaňkovým plotem - přece už tohle zní velmi zajímavě. A což teprve její nečekané a velmi překvapivé rozhodnutí, které se dozvíte už na třetím řádku první kapitoly! Tahle zvláštní kniha si v naší knihovně kupodivu našla nadšené čtenářky i mezi dámami, které běžně dávají přednost knihám se závažnější tematikou a méně očekávaným vývojem věcí. Možná je to právě zásluha Bretaně, nevím, ale jsem ráda, že tomu tak je. "Velká náboženství a jejich pastýři určili ženám místo, které jim nenáleží. Byly najednou lidmi druhé třídy. Z bohyně se stal bůh, z kněžek děvky a z žen, které nechtěly ohnout hřbet, čarodějnice. A to jedinečné na každé ženě, to jasnozřivé, chytré, léčivé a smyslné, bylo a je ponižováno."... celý text

Legenda o Podkinovi Jednooušku 2019, Kieran Larwood

Od časů, kdy jsem se svými dětmi sledovala animovaný seriál Daleká cesta za domovem (který je pro dětskou duši mnohem přijatelnější a stravitelnější nežli kniha téhož názvu), mám pro králíky slabost. Takže příběh Jednoouška mě nemohl minout a já jsem knihu zhltla na posezení. Nedám jí pět hvězdiček, ale to jen proto, abych mohla zvýšit hodnocení v dalších dílech, kterých se - jak pevně doufám - dočkáme i v češtině. Závěr prvního dílu byl skvělý, a navíc, podobně jako ostatní, musím zmínit ty úžasné ilustrace. Teď jen nalákat na knihu samostatné šikovné malé čtenáře . . .... celý text

Dívka, žena, jiné 2020, Bernardine Evaristo

Děkuju za zajímavé a veskrze souhlasné komentáře, třeba adelina_cte. Měla jsem trochu obavy, neboť genderové otázky a transzáležitosti jdou tak nějak mimo mě, ale podobně jako mnozí: jakmile jsem se vyrovnala se zvláštním způsobem psaní, už jsem měla problém se odtrhnout. Propletence a kotrmelce neskutečné, ale všechno to jsou velmi zajímavé lidské osudy, takže vřele doporučuju! P.S. A opravdu by mě zajímalo, jak vypadají Hamižnoce v originále . . . "Morgan netuší, jak se analyzuje a kontextualizuje hra nebo film, ale to nevadí, followeři jsou důležitější než kvalita jeho kritiky nebo textů zanedlouho už žádná opravdová kritika nebude potřeba, ani žádní takzvaní "experti", kteří tady tomu už strašně dlouho vládnou, většina z nich právě zde, v Londýně, zásadní je demokratizace kritického názoru, jak se píše v novinách, a to zahrnuje i lidi jako je Morgan, jejíž tweety přitáhnou víc čtenářů než samotná kritika"... celý text

Člověče, nemrač se! 1972, Jiří Havel

S.O.S.!!! Já už dávno nejsem dítě, a právě proto je možná můj mozek líný (nebo přinejmenším méně schopný), ale já nemůžu knihu číst, protože jsem se nedostala přes rébus na první stránce! S dětmi jsme se mordovali a zkoušeli možné i nemožné, prostě nás nic nenapadlo. Vzhledem k tomu, že dál listovat (a číst) má povoleno jen ten, kdo rébus vyluští, jsme dočista bezradní a takříkajíc nahraní. Takže jdeme hledat někoho chytrého, kdo nám pomůže . . .... celý text

Pytlík a flaška 2019, Anna Novotná

Výborné, skvělé! Přišly za mnou děti v knihovně: "To je ale divná knížka: vždyť se čte zepředu i zezadu a je úplně stejná!" Tak jsem je přesvědčila, aby si obě "stejné" části přečetly, a ejhle! Děkujeme za úžasný nápad a budeme předčítat na Den země - komentář bibi.r dokonale vystihuje náš úmysl. Tuze doporučujeme!... celý text

Emily z Novoluní 2021, Lucy Maud Montgomery

Naše malé - a koneckonců i větší - čtenářky milují Annu ze Zeleného domu. Takže jsme všechny společně byly natěšené na Emily, novou hrdinku této oblíbené autorky, a za sebe můžu říct, že jsem rozhodně nebyla zklamaná. Děj knihy je velmi podobný: osamělé děvčátko, které se ocitne v domácnosti s lidmi, kteří ho vidí poprvé, ačkoli jsou vlastně nejbližší příbuzní. Začátky jsou těžké pro obě strany, ale Emily je nejen houževnatá a poctivá k sobě i druhým, ale také velmi poetická a citlivá osůbka. Takže si časem najde dobré přátele a dostane se do srdcí i myslí těch nejzatvrzelejších obyvatel Novoluní. Najdete tady úžasné postavy a postavičky - vedle tety Alžběty, tety Laury a bratránka Jimmyho překvapí třeba Ilsa a její misogynní tatínek, Teddy a jeho žárlivá maminka, Jimmyho pomocník Perry, dále již zmiňovaný otec Cassidy nebo pan učitel Carpenter. A to jsem nezmínila třeba tatínkova Boha nebo Větrnou paní, a nesmím zapomenout ani na Parádnici Sal nebo Mikea! Zkrátka na šikovné čtenáře čeká výborné skoropohádkové čtení, ovšem pozor: jen na čtenáře podobné právě Emily, tedy na ty, kteří mají rádi slova, příběhy i básně. "Poézie", jak předvedla v této knize právě slečna učitelka Brownellová, totiž není pro každého, podobně jako 333 stran hustě psaného textu! P.S. Ale ta opakovaná protahovaná citoslovce (případně částice) byla fakt otravná. Závidím anglicky hovořícím a čtoucím čtenářům. "Já mu hezky předložím ne jako kněz farníkovi, ale jako kamarád kamarádovi, že žádný správný Ir nechová zášť k ženě a žádný rozumný člověk neničí jen tak pro nic za nic pěkné staré stromy, kterým trvalo půl století, aby vyrostly do své podoby, a které už pak nikdy nic nenahradí. A že člověk, který takové stromy pokácí, když to není vyloženě nutné, by měl viset vysoko jako Haman na šibenici z toho stromu."... celý text

Poslední léto 2013, Elin Hilderbrand

Po úžasné novince Na viděnou příští léto se naše nadšené čtenářky pídily i po starších knihách této autorky. Poslední léto je jediná, kterou jsme v naší knihovně našly, tak jsem se do ní pustila i já. Prvním překvapením bylo místo děje: opět ostrov Nantucket. Dalším byla poněkud nesymetrická forma vyprávění. A posledním překvapivý zlom na začátku příběhu. Předešlá (na časové ose ovšem následná) kniha této autorky byla určitě lepší, ale i tahle se mi četla dobře, takže doporučuju. "Dospívání, pokoušela se Lynne sdělit Demeter, je jako špatná plavba na trajektu. Hází to s tebou ve vlnách, vynese tě to na vrchol, padáš do hlubin a z toho pohybu je ti špatně od žaludku. Každou chvíli si říkáš, že se určitě utopíš. Dobrá zpráva je, že ta plavba jednou skončí."... celý text

Vřeteno osudu 2015, Otomar Dvořák

Děkuju za všechny nadšené komentáře a přidávám se k nim. Autora jsem znala z knih o naší rané historii (trilogie O královně Žofii Bavorské) a četla jsem také jeho Srdce v kleci, podobně zpracovaný život Jana Nerudy. Těšila jsem se na nové poznatky o našich "buditelích", a dostalo se mi jich v míře vrchovaté. Jak zde píší mnozí čtenáři: je skvělé, když díky četbě najednou uvidíte někdejšího velikána naší historie jako živoucího člověka, s jeho chybami a pochybnostmi. Zaujaly mě úvahy na téma Rukopisů i charakteristika V. Hanky. Vůbec jsem netušila, že Erben měl právnické vzdělání a do češtiny "převedl" mnohé právnické termíny, které do té doby čeština nepoužívala (konstituce). A což teprve obě "jeho" Betynky! Zkrátka úžasná kniha, kterou všem čtenářům naší knihovny doporučuju!... celý text

Poupátka 2021, Hana Lehečková

Když vyberu nejbližší komentář, který vystihuje mé pocity při čtení, tak je to jejda.majda. Nechtělo se mi ve čtení pokračovat, a to nejen kvůli tomu, co nutně muselo přijít. Bylo mi líto Františky, když se musela vracet domů, kde jí máma neřekla jinak než obludnou zpotvořeninou krásného jména její babičky. A velké uspokojení jsem naopak cítila tehdy, když (poprvé?) našla v sourozenci spřízněnou duši. Děkuju za přiléhavý komentář deauville. "Sedíme v sále, v těch pohodlnejch červenejch sedačkách, do kterejch se divák zaboří a zadek se v nich rozplácne do všech světovejch stran. Mým snem je, že jednou budou takový sedačky i ve školách a místo starejch naštvanejch učitelek budeme koukat na plátno, kde nám budou promítat všechny informace, co bychom se měli naučit, abychom žili dobrej život, někoho si našli, získali práci, peníze, a taky aby zdraví bylo, rodina, žádný drogy, žádný hádky, žádná nenávist, jenom láska a dobrá nálada, jenže takový školy asi budou vždycky existovat jenom v představách dětí."... celý text

Mlčící fontány 2020, Ruta Sepetys

Další z knih, které se podle mne velmi povedly - mimo jiné i proto, že přitáhnou k pohnuté a neuvěřitelné historii i ty, kteří by se knihám faktografickým zdaleka vyhnuli. Prostřednictvím romantické linky prožíváme příběh mnohem intenzivněji, a to určitě platí i pro mladší čtenáře, jimž je zřejmě tato kniha prvotně určena. Takže já neřeším Danielovu dokonalost či Aninu osudovost, ale oceňuju, jak nám, lidem žijícím na východ od někdejší železné opony, autorka předložila víceméně neznámý (a zřejmě i mnohem surovější a důkladnější) španělský totalitní režim. A velmi mě překvapil Pakt zapomnění, i když jak o tom stále dokola přemýšlím, asi to bylo nejlepší ze všech nedokonalých řešení. Moc děkuju především za komentáře Nielada, Šíša, raty, Louisareading, Mona-Lisa a kalinkacz. "Je po válce. Musíme přijmout svůj osud a podstupovat oběti. Měj na srdci především mír a stabilitu, Julie. Na pravdu bude čas někdy daleko v budoucnosti, řekla jí tehdy matka. Jak daleká je ta budoucnost? Je to skoro dvacet let, co válka skončila, a pravda se pořád krčí v koutě." P.S. A vypadá to, že jsem jediná, kdo si při četbě této knihy mnohokrát vzpomněl na Hemingweyovu klasiku Komu zvoní hrana. Tady to všechno - beletristicky - začalo; kdyby Robert Jordan tušil . . .... celý text