broskev28 přečtené 2204

Tuhej tulipán 2017, Jaromír Konečný

Detektivka pro mladý mě zaujala, takže jsem neváhala a přečetla graficky příjemně provedený sešitový formát detektivky, v níž se vrchní komisař jmenuje Kokot, jeho asistent Brummla, komentář k vraždě tvoří upravená báseň Christiana Morgensterna a kromě tulipánů tady důležitou roli hraje také trojka, tedy číslice tři. Detektivní kancelář Laura a Leon není žádné veledílo, ale právě jako inzerovaná detektivka pro mladý by se tohle čtení mohlo líbit.... celý text

Mrtvá z Charlottenburgu 2024, Susanne Goga

I poslední doposud vydaný díl série se mi četl výborně, ačkoli tady jsem měla jasno velmi brzy, na rozdíl od kriminalistů. Ale pro nás čtenáře byly významnou nápovědou zápisky Adriana L., které policie neměla k dispozici. A tak jsem pak už jen čekala, jakým způsobem se ta zásadní informace dostane i k těm nejpovolanějším. Já osobně mám ovšem mírné pochybnosti o posledním slovu, které z Jettiných úst slyšel Adrian – tipovala bych, že umírající sdělovala něco úplně jiného. A taky se autorce, nebo překladateli, povedlo nás lehce mást – povětšinou se v knize objeví soterek, ale také sotorek, přičemž podle informací na internetu je možný obojí termín Každopádně i tohle byl zajímavý příběh z Berlína roku 1923, z doby, která byla pro Německo opravdu hrůzostrašná. Člověk tak nějak chápe, že běžným Němcům byla Hitlerova protižidovská a protikomunistická politika v následujících letech celkem šumák, pokud si mohli vydělat peníze, za které se dalo žít, nikoli živořit anebo přímo umírat hladem a zimou. A když si konečně uvědomili, že hospodářský růst jejich země je vlastně odrazový můstek pro další válku, asi už bylo pozdě . . .... celý text

Mladá dáma 2024, Evelyn Skye

Mladá dáma je snad v této kategorii mou první knihou, v níž tak nějak chybí ústřední dvojice, natož třeba trojice (většinou hrdinka + dva osudoví muži). Vlastně ano, dvojice by tu byla, ale zcela nečekaná. Prostě ten – možná spíše ta – kdo hledá milostné souznění, je na špatné adrese. Ale to vůbec neznamená, že tahle kniha je špatná, je jen jiná, v záplavě dračích i jiných knih pro tuto věkovou kategorii zcela netypická. Hlavní hrdinka Elodie totiž na zamilovanost a na lásku nemá čas, není jí dopřán a hlavně není „v obraze“, nikdo jí neposkytl ty správné a potřebné informace. Takže když je hozena do vody (obrazně a posléze i fakticky), učí se plavat takříkajíc za pochodu. A právě v tomhle je knížka skvělá: použij, co ses doposud naučila a co v tobě je, protože druhou šanci nedostaneš. Kruté, ale v zásadě je to asi ten hlavní přírodní zákon, který už jsme my lidé dokázali obejít. Pod záminkou rovnosti šancí a spravedlivého přístupu vychováváme už od dětství naše potomky v pomyslném skleníku; nejenže jim - zcela logicky – nejde o život, ale my (rodiče, učitelé, vychovatelé) jim už předem odstraňujeme z cesty každou možnou překážku, každou možnou příčinu stresu a nepohody . . . Pokud jde o dračí jazyk: smekám nejen před jeho autorkou, ale hlavně před samotnou Elodií! Ani s aurejským pivem, které každému uživateli zaručuje pronikavě jasnou paměť, bych tohle nedávala, a to si myslím, že o gramatice, syntaxi, lexikologii, případně etymologii jsem něco slyšela.... celý text

Smrt v modré 2023, Susanne Goga

Smrt v modré byla zapeklitějším případem, ne vše bylo polopatě vysvětleno a dořešeno, i když z náznaků si čtenář může vyvodit závěry sám. Vyšetřování mě bavilo, von Malchov samozřejmě odporný jako vždy, Clařino dosavadní tajnůstkářství docela chápu – není se čím chlubit. Ale trochu mě iritoval ten sinusoidní průběh Leova vztahu s Clarou, který, jak jsem zjistila v dalším díle, ještě zesílí. Ovšem nade vším se jako černý mrak vznáší ta šílená bezútěšnost poválečné situace v Německu . . .... celý text

Pátá cesta k pádu 2015, Kathleen A. Tucker

Pátá cesta k pádu je oddechovka, pro mě první kniha této autorky a hned čtvrtý díl série. Ale zjistila jsem, že každá kniha má jiného protagonistu, takže mi to vůbec nevadilo. Reese a Ben jsou skvělá dvojka, otčíma jako je Jack i nevlastního bráchu jako Mason bych klidně brala. Pomerančový a mandarinkový sad jsem nikdy neviděla, ale musí to být nádhera, zvlášť když kvete. A docela ráda bych tam pracovala . . . „Tohle je přesně to, čím si nikdy nechci projít. Když se vyhnete závazkům vyžadujícím podpisy, vzácné kovy a smíchání DNA, vyhnete se civilním ztrátám.“... celý text

Vyrostla tu kytička 2013, Markéta Kotková

Knížka mě nadchla, jako ostatně všechny knihy této autorky - výtvarnice. Spojení neuvěřitelně krásných barevných kompozic se slovním doprovodem, který je originální, uměřený a tak nějak zvláštně pokorný, jakkoli to asi zní divně, mi učarovalo. Abych se zase zpátky snesla na zem, vzala jsem si do ruky podobnou knížku: Kytice, kytky, kytičky Jiřiny Kaplické. Verše "dodali" renomovaní básníci, ilustrace Jiřiny Kaplické připomínají herbář - jsou nádherné, botanicky přesné, ale . . . Takže jsem moc ráda, že mohu čtenářům v naší knihovně nabídnout obě tyhle povedené knížky - vyberte si sami, podle svého vkusu, nálady, básnického a výtvarného apetitu!... celý text

Vraždy v Canterbury 2024, E.M. Powell

Poslední u nás vydaný díl této série určitě nepokazil autorčino renomé - alespoň v mých očích. Opět dostáváme čtivý vražedný příběh, umně zakomponovaný do anglických středověkých dějin, tentokráte přímo z „místa činu“ – rozuměj z místa zločinu, který otřásl tehdejším královstvím a jehož oběť byla ještě za života královského vraha (?), pouhé čtyři roky poté, svatořečena. Komu se zdá, že blábolím, má pravdu - zkratky tady nefungují, takže doporučuju přečíst! „Napadlo vás někdy, Barlingu, že bez ohledu na to, kolik času člověk něčemu věnuje, nemusí vždy dosáhnout toho, co se od něj očekává?“... celý text

Kouzelné brýle 2024, Zuzana Pospíšilová

Souhlasím s Knihomurou - všechno je povedené: příběh, ilustrace, slovní zásoba, skvělé je i vysvětlení, jak se správně čte slovo OPTIKA, jen písmena, případně i řádkování by mělo být větší. Pro mě je v tomto směru naprostá jednička knížka Co musejí morčata. Ale to by tisk a výrobu obecně samozřejmě podražilo, škoda . . . Jinak ale moc krásná Knížka pro prvňáčka, děkujeme paní Pospíšilové za všechny naše malé čtenáře!... celý text

Smrt přichází na prohlídku 2022, Anders de la Motte

První kniha nové série, spolupráce spisovatele a scénáristy, a výsledek velmi čitelný, pardon, čtivý. Příjemné detektivní pátrání, postavy povětšinou sympatické - hlavně oba vyšetřovatelé - a rodinné vztahy rozvedeného Vinstona s jedním V tak mile lidské. On sám by možná v dnešní PPP získal diagnózu PAS, ale ani to by mu určitě nebránilo v tom být dobrý kriminalista. Takže můj jediný povzdech se týká stejnopohlavních manželství: my (rozuměj čeští čtenáři) si někdy stěžujeme, že se tato čtyřprocentní (?) menšina musí objevit v každé knize včetně středověké detektivky třeba. Je dobré vědět, že ve Švédsku už jsou dál.... celý text

Vraždy v klášteře 2023, E.M. Powell

Druhý díl středověké detektivní série irské autorky určitě nezklamal. Kauza v klášteře bílých mnichů je rozhodně zajímavá a Barlingova závěrečná zpověď je velmi osobní, i když ne tak překvapivá. Ovšem obecně je to velmi svižné čtení, a jako třešinku na dortíku vnímám taky skvělou redakční práci: výborný a čtivý překlad a absenci nejen gramatických, ale i běžných tiskových chyb. Anebo jsem příběh tak hltala?... celý text

Mezi dvěma světy 2022, C. D. Major

Mezi dvěma světy bylo zajímavé, malounko strašidelné a napínavé čtení o jedné staré historii, o novinářské aktivitě zkoumající paranormální jevy a o vztazích v jedné mladé rodině. Taková průměrná kniha, která nijak výrazně nevybočuje, ale určitě se příjemně čte. Mně osobně se nejvíce líbilo, jak hlavní hrdinka zapomněla prožívat a denně sledovat své těhotenství, jednoduše se nestihla obávat o budoucnost svého miminka, tak byla pohlcena pátráním - možná recept pro všechny úzkostlivé těhulky?... celý text

Králova spravedlnost 2023, E.M. Powell

První díl historické detektivní série, která mě velmi mile překvapila. Dějištěm je Anglie konce 12.století, země, která byla rozvrácená občanskou válkou a v níž se král Jindřich II. snaží zavést nový právní systém. Putovní soudci, kteří cestovali zemí a projednávali obvinění v jednotlivých hrabstvích, byli právě jedním způsobem výkonu královské spravedlnosti. Irská autorka vytvořila zajímavou ústřední dvojici vyšetřovatelů – Aelred Barling, úředník královské justice, a Hugo Stanton, soudní posel. Oba pánové si z minulosti nesou nějakou nepříjemnou vzpomínku a ani jeden z nich nijak netouží po funkci putovního soudce (Stanton mimo jiné i proto, že není vzdělán v oboru a nepatří mezi výše postavené úředníky), a přesto se tak stane a oni jsou přinuceni spolu odcestovat do vesnice Claresham, aby na příkaz soudního královského dvora vyšetřovali vraždu. První příběh série je takovým pozváním – tajemství obou vyšetřovatelů zůstává i nadále neobjasněné, na rozdíl od clareshamských vražd. Já určitě tohle pozvání přijímám a těším se na další díly!... celý text

Dítě z trosek 2022, Mechtild Borrmann

Dítě z trosek nabízí již tradičně neradostný pohled na situaci poválečného Německa; konec války pro civilní německé obyvatelstvo rozhodně neznamenal konec strádání a umírání. Jako bonus se tady objeví rodinné tajemství i zajímavý příběh osvojení - naše kořeny jsou určitě důležité, ale nejsou zdaleka tím jediným, co určuje charakter každého z nás. Autorka, která je (prý) oceňována za své krimi romány, nám i v téhle knize nabízí doslova detektivní pátrání, o to náročnější, že se vrací nejen do doby před téměř padesáti lety, ale aby to nebylo tak jednoduché, také do doby, v níž bylo pro spoustu lidí zcela nezbytné, aby dokumentace jejich dosavadních životů buď zcela zmizela ze světa, anebo se aspoň zásadně pozměnila . . . Není to nijak ohromující příběh, ale rozhodně stojí za přečtení.... celý text

Leo Berlin 2023, Susanne Goga

Leo Berlin jsem vyhledala na základě podobnosti se sérií Volkera Kutschera: tatáž doba v Německu, detektivní ladění a navíc Susanne Goga byla první v pořadí, takže sem s ní, tedy lépe s první knihou její série! Po přečtení konstatuju, že to vůbec není špatné čtení. Autorka věnuje méně místa popisu města samotného, jeho institucí a vlastně i politické a společenské situaci, v níž se tehdy Německo nacházelo. Identický je v obou sériích snad jen kriminální rada Gennat zvaný Budha a jeho dortíky všeho druhu. Takže ano – je to jiné než Mokrá ryba (ač se tady tento výraz objeví hned několikrát), hlavní hrdina řeší zcela jiné životní zádrhele nežli Gereon Rath, koneckonců u otce rodiny je to pochopitelné, ale výsledkem je i tady příjemně ubíhající a čtivá detektivka. Komisař Wechsler je velmi sympatický a rozvážný muž, navíc se tady objeví i knihovna a (sličná a chytrá) knihovnice, takže já tleskám. Pro čtenáře, který si nelibuje v detailním popisu nezáviděníhodné situace Německa mezi dvěma světovými válkami, bude tato kniha určitě stravitelnější, už jen díky svému rozsahu.... celý text

Úzkosti a jejich lidé 2020, Fredrik Backman

„Na konci kariéry člověk hledá smysl, na začátku cíl.“ Nesdílím všeobecné nadšení většiny čtenářské obce pro F. Backmana – nechápu proč, ale prostě to tak mám, přestože každá jeho kniha, kterou jsem doposud přečetla, mě velmi oslovila. Ale do každé další se musím doslova nutit, totéž se mi stalo i s Úzkostmi. Jenže stačilo, abych přečetla první stránku knihy, a už nebylo úniku. Takže nekomentuju, jen doporučuju: zkuste ji otevřít a začíst se do prvních stránek. Když se jí někdo zeptal, co by si o tom pomyslel Bůh, odpovídala vždycky: „Na všem se s ním asi neshodnu, ale podle mě ví, že dělám, co můžu. A taky ví, že možná pracuju pro něj, ale sloužím lidem.“... celý text

Můj dědeček třešňový strom 2020, Angela Nanetti

Knížku jsem si vypůjčila kvůli zvláštnímu názvu a kvůli zajímavému obrázku na titulu. A teď sama sebe moc chválím, že jsem to udělala - bylo by mi líto, kdybych se s tímto úžasným příběhem minula. Nevím, v čem je jeho kouzlo, ale já jsem byla lapena hned od první kapitoly. Toníkovo vyprávění je nezvykle upřímné, přemýšlivé a přitom napínavé a já jsem si při něm vzpomínala na své dětství, na svoje babičky a dědečky. Oceňovala jsem, že autorka děti nešetří, ale v tom dobrém smyslu slova - vždyť většina z nás se se smrtí svých blízkých potkává poprvé právě v dětství. Přitom nemoc a poté i smrt babičky Lindy a její cesta do nebe, to bylo úžasné čtení. Ale nejen tohle, třeba i fakt, že jedny prarodiče mám raději než ty druhé, a proč. Že i dospělí - a právě dospělí - se mezi sebou hádají, vyčítají si, mohou se z důvodů rozdílnosti povah a názorů rozejít. Že každý máme určitou povahu a někdy je zřejmé, že jsme ji zdědili právě po rodičích. Že necitlivá paní učitelka může být pro dítě velkým trápením, ačkoli ona si to vůbec neuvědomuje a rodičům to nepřipadá důležité. Jistě, to všechno jsou situace, o kterých se mluví v mnoha dětských knihách, takže nic nového, že. Ale pro mě je to nové, a to právě kvůli netypickému způsobu vyprávění příběhu; velký podíl na výsledném dokonalém vyznění má zcela určitě i paní překladatelka Lucie Přádová, velké poděkování. Kdybych měla malé děti, určitě bych jim tuhle knížku přečetla. Ale jelikož už jsou moji potomci dospělí, pořídíme si ji aspoň do knihovny a já ji budu rodičům velmi ráda a ochotně nabízet.... celý text

Prokletí upírů 2014, Petra Klabouchová

"Máte tady horory?" je nejčastější dotaz malých čtenářů v knihovně. Ano, máme, a tohle je jeden z nich. Upíří storky - prokletí upírů: „první díl neskonale zábavného trháku o upírech“. Možná je formulace neskonale zábavný přehnaná, ale to nic nemění na tom, že upíří storky se čtou skvěle: výborné postavičky jako Vlady a Junior, Vampi a Múzák; zajímavé a nebezpečné putování a hledání Vladova tatínka. Ilustrací je pomálu, ale jsou také povedené, takže ta hlavní podmínka – nutná, nikoli postačující, ovšem v dnešní době velmi aktuální – zní: pouze pro čtenáře, kteří při pohledu na 222 stran poměrně hustého textu nemají závratě . . .... celý text

Adresa Naděje 2021, Mélissa da Costa

Adresu naděje jsem četla až jako druhou knihu této autorky a musím přiznat, že Modrá se mi líbila více. Ale to neznamená, že by Adresa byla slabší, případně špatná, je jen jiná, zvláštní, neuvěřitelná. Co všechno zvládne lidská bytost „přežít“ a unést, co jí v tom může pomoci, jak čas opravdu léčí. Vzpomněla jsem si třeba na naši Veroniku Hurdovou, ta to měla ještě těžší a v jak úžasné věci – minimálně knihy – dokázala své životní osudy přetavit! Úplně nejvíc ale oceňuju, jakou roli tady hraje příroda, zahrada, zeleň; světlo a tma, počasí, roční období. A samozřejmě chlupatý a svérázný zvířecí spolubydlící!... celý text

Knihkupectví na Riverside Drive 2022, Frida Skybäck

Přečetla jsem povinně, neboť to byl můj nákup pro knihovnu, ale žádné velké nadšení se nekonalo. Romantická oddechovka, shodou okolností se odehrávající v knihkupectví. "Kdokoli může dělat cokoli, zvláště naše Betty" - tahle hláška by se sem docela hodila, protože chemie a BC Beauty se evidentně vůbec nevylučuje s prací v knihkupectví (já bych mohla vyprávět). Postavy, snad až na kocoura Tennysona, mi k srdci nepřirostly, ale radost mi udělala Martinique, když konečně poslala do háje svou sestru. A jestli Sara opravdu udělala, co si myslím, tak ani matka Tereza by nebyla dostatečnou "záplatou". Ale v zásadě ano, je to čitelné a hlavně je to o knihách a lidech kolem nich, proto všechny takové příběhy beru na milost a odpouštím jim tu prvoplánovost i tu sladkou omáčku kolem.... celý text

Kniha, kterou posypal hvězdný prach 2023, Nora Eckhardtová

Já jsem se dobře bavila. Vůbec mě nerušily promluvy a vsuvky autorky, spíš naopak, obecně se mi líbil způsob vyprávění. Všechny postavy byly zajímavé, sympatické (snad až na Jeronýma) a překvapovaly mě, jen je mi líto, že jsem se nedozvěděla, jestli doktor Horák zachránil hromotluka a jeho Klem. Ale hlavně mi připadal skvělý ten samotný nápad knihy, kterou posypal hvězdný prach – i když já jako knihovnice bych asi mohla „zavřít krám“ . . . „Obě dámy četly. Tomu se nevyhnete, když si něco začnete s nakladatelem."... celý text