broskev28 přečtené 2204

Egbérie a Olténie 2011, Sylva Fischerová

Když jsem tuhle knihu do naší knihovny pořizovala, netušila jsem, co ta dvě jména znamenají a komu patří. Představovala jsem si třeba dvě princezny – asi mě k tomu „naváděl“ i obrázek na obálce (i když moje obálka je trochu jiná, jméno Olténie je až na poslední, zadní straně obálky). Ale pohádková (?) kniha Sylvy Fischerové mě velmi překvapila. Ano, jsou to pohádky, tedy vymyšlené příběhy, často s nereálnými postavami, ale asi bych je nečetla dětem – tedy určitě ne všechny; jak třeba vysvětlíte dítku několikeré vzteklé oslovení „děvko!“? Mně se ale tyhle příběhy líbí, některé dokonce velice (Bílý tygr, Putsán a Putsýv, Momotaro) a všechny bez výjimky mě překvapily a pobavily. Zařadila bych je třeba k pohádkám Milana Valenty: asi ne každé dítko by se s nimi dokázalo popasovat, občas bych se divila, kdyby jim vůbec porozumělo, zato dospělák si je mnohem lépe dokáže užít a vychutnat. Takže já jsem velmi spokojená a tleskám.... celý text

Katova dcera 2011, Oliver Pötzsch

Katova dcera mě nenadchla zdaleka tolik jako třeba série Stanton a Barling. Překvapilo mě, že autor nelakuje dobu po třicetileté válce narůžovo, že surovost doby tam velmi zřetelně vystupuje, to beru jako velké plus, ačkoli se mi místy při četbě zvedal žaludek. Občasné nesrovnalosti už popsali jiní, ale ty mi až tak nevadily. Ovšem příběh samotný mi připadal takový přeplácaný, jako cesta plná zatáček – každou chvíli čekáte, že už jste u cíle, ale ouha, další zatáčka před námi . . . Zajímavý byl doslov, to jsem tedy fakt nevěřícně zírala, ale jinak mě první díl série zase až tak neuhranul, škoda.... celý text

Temná kněžka 2022, Margaret Rogerson

Vespertina je fantasy zcela netypická, takže já tleskám. Žádná romantika, žádná love story, jen velmi náročný lidský život, život člověka, který dokáže „spolupracovat“ se záhrobím. Rozmluvy jeptišky s přízrakem byly skvělé, na zadek mě posadila Margareta, úžasná byla taky Bolena. Čtivé, překvapivé a dobré, soudím já. A to jsem ještě nezmínila překladatelské bonbónky duchů a přízraků všech tříd a kategorií, to byla fakticky lahůdka!!!... celý text

Únos čtvrté princezny 2010, Julia Golding

Únos čtvrté princezny je relativně stará kniha, žádná novinka – můj syn ji před lety jako náctiletý objevil v knihovně a byl nadšený. Po několika letech se k ní ještě jednou vrátil a jeho hodnocení bylo stále stejné: obdivné a pochvalné. Příběh čtvrté princezny Taoshiry a gerfalského prince Ramila je skvěle napsaný: střet dvou nábožensky i společensky protikladných kultur reprezentovaných jejich nejvyššími představiteli, kteří mají uzavřít politický sňatek. Jenže věci se děly a šlo to dál, jak se praví v jedné pohádce – a tady se děje spousta nečekaných věcí! Sympatické i nesympatické postavy, nečekané dějové zvraty, dobře popsané různé typy zemí, náboženství a státních uspořádání. Láska, věrnost, čest, přátelství, úcta, odvaha, ale taky zrada, lež a smrt, to vše a ještě mnohem více najdete v tomto dobrodružném i poučném příběhu. Ač je určen mnohem mladším čtenářům, nepovažuju jeho čtení za ztrátu času, naopak.... celý text

Nečekaný návrat Josephine Foxové 2021, Claire Gradidge

Výborná knížka – zajímavý čas, skvělé postavy, výrazný autorský rukopis. Válečná detektivka a současně rozkrývání rodinné historie. Zkostnatělý přístup některých britských občanů jak k Židům (a nezřídka, v intencích Hitlerova dělení, i ke Slovanům), tak k ženám už jsem zažila ve více knihách, ale tady to bylo navíc umocněno rodovou záští a maloměstským prostředím. Zajímavé a pro mě velmi čtivé byly vsuvky tištěné kurzívou: nejen návraty do dětských let, ale taky jakési vnitřní odpovědi, poznámky či monology Josy samotné. Takže já určitě doporučím a jsem moc ráda, že jsem se s touto knihou – navzdory skutečné záplavě každoročně vydávaných knižních titulů – neminula; určitě patří k těm povedenějším v rámci žánru.... celý text

Greenwoodové 2021, Michael Christie

„Protože nic jiného než chudoba vás nenaučí, jak velkým luxusem je ve skutečnosti morální zásadovost.“ Při čtení téhle knihy jsem si, netuším proč, vzpomněla na Steinbeckovy romány, tedy přede všemi na knihu Na východ od ráje. Možná kvůli jisté velkoleposti záběru, kvůli komplikovaným rodinným rodinným vztahům, kvůli kouření opia, možná byla důvodem i skvělá „farma“ Temple. Anebo prostě a jednoduše kvůli silnému dojmu, kterým na mě příběh zapůsobil. Řečeno lapidárně: kdybych neseděla, tak tohle by mě posadilo na zadek. Úžasná kniha, kterou odteď budu každému doporučovat – jedna z těch, v nichž si každý čtenář může najít něco svého, poselství, které bylo napsáno (možná) právě pro něj. (A ani hrubka typu ochomítají mi nepokazila krásný pocit při četbě, a to už je u mě co říct!) "Tak či onak si Temple o dobrém vlivu knih ve své knihovně žádné iluze nedělá. Její knihy nikoho z nízkého postavení nepozvednou. Nenapraví bezpráví, nezachrání zbloudilé duše před zatracením ani jim nenaplní kručící žaludky. Ale mohly by vpustit pár paprsků slunečního světla do jejich mizerných osamocených životů, a to už něco znamená."... celý text

Jantarové slzy 2023, Sofía Segovia

Jantarové slzy jsou úplně jiné než Šepot včel, nutně, protože válečná doba v evropském prostředí není nakloněna zvukomalebnému vyjadřování. Bylo pro mne překvapivé, že si mexická autorka vybrala pro svůj druhý román právě tohle místo a dobu, ale v doslovu je vše objasněno. Čtivost příběhu podle mě nelze upřít, stejně tak si pochvaluju další skvělý překlad Romany Bičíkové, smekám. Přidejte k tomu pečlivou redakční práci nakladatelství Host a máte před sebou „adeptku“ na knihu roku. Prusko – země, jejíž dějiny ani územní historii neznám, ale v podání Sofie Segovie má úžasné kouzlo. A bez ohledu na kořeny a na charaktery všech hlavních hrdinů nám autorka tu více, tu méně razantně předkládá pravdu, s níž si dějiny – a především vítězové – nikdy nelámali hlavu: válka nikdy není a nebyla válkou celého národa, těch obyčejných. Ale právě ti na ni vždycky nejvíce doplatí. Ovšem přístup mnoha Němců/Prusů k Polákům v této knize byl opravdu šokující. Alexander Solženicyn mě překvapil. A pohádky o královně Juratě bych si taky ráda poslechla . . . „Po relativním míru ve válce, po noci předstíraného klidu, stačil jediný okamžik a její život se smrskl na pochopení, že jediný poklad, za který stojí nasadit život, je život sám.“... celý text

Jak Hitler ukradl růžového králíčka 2018, Judith Kerr

Kniha, která mě v dětském oddělení zaujala svým obalem. A velmi brzy jsem zjistila, že obsahem vůbec nezaostává, naopak! Jak mnozí zmiňují, není to válečná kniha, ale to přece nikdo netvrdí! Tak jak v téhle knize autorka poskládala reálná fakta, si i dítko školou povinné dokáže představit, jak hrozná a přitom neuvěřitelná musela být pro většinu Němců už léta předválečná. A taky jak limitující byly pro každého emigranta finanční prostředky, protože ani velmi vzdělaní a ve světě známí lidé neměli jistotu solidního a slušně placeného zaměstnání v zemi, do níž utekli před nacistickým režimem. Židé se navíc s nastupující silou předválečného Německa nemohli spolehnout ani na vstřícné postoje vlád (nejen) sousedních států . . . Skvělou válečnou sérii M. Gleitzmana, kterou soukromě nazývám příslovce, odteď budu našim čtenářům doporučovat jedním dechem s knihou Jak Hitler ukradl růžového králíčka. A pevně doufám, že se jednou dočkáme i všech pokračování Anniných osudů – volné trilogie, kterou se prý autorka proslavila po celém světě . . .... celý text

Nevěsta hříchů 2023, Manuela Schörghofer

Po Nevěstě z kláštera to byl opravdu šok. Zatímco tamto byl výborný příběh, který navzdory žánru překvapil svou čtivostí a reálností, přidanou a nečekanou historickou hodnotou, tak tohle bylo odnikud nikam, dokonce ani Rufus neměl šanci s tím něco udělat. Jako by tuhle knihu psala jiná osoba. Pro mě velké zklamání, ale jsem zvědavá na naše čtenářky . . .... celý text

Silo 2014, Hugh Howey

Kniha, která vyvolala velký ohlas v době svého vzniku – už jen těch pár vět na zadní straně přebalu vás určitě navnadí! Jelikož jsem celkem nedávno četla Spasitele, tak trochu jsem pořád srovnávala situaci (výkony, schopnosti) Jules a Rylanda, i když každý z nich byl vlastně v jiné situaci. A ačkoli u mě Spasitel vede, Silo určitě doporučím. Čtivý postapo příběh, který možná není až tak překvapivý, ale určitě je zajímavý, dobře napsaný a stojí za přečtení. „A Lukas by jim řekl, aby na sebe byli hodní, že jich zůstalo jen málo a že všechny knihy a všechny hvězdy ve vesmíru ztrácejí smysl, když je nemá kdo číst, když na ně nikdo nehledí dírami v mracích.“... celý text

Dva netopýři na talíři 2020, Dagmar Medzvecová

Netopýři na talíři mi moc nesedli. Razítky počínaje přes samotný způsob krádeží (Ze zamknutých obchodů – květinářství, cyklistické potřeby, to jako s paklíčem? Nenechte se vysmát!), neuvěřitelného pachatele (Tak ona to vlastně byla pohádka!) a konče napravením všech hříšníků v časově poněkud rozbředlém horizontu. Nejsem vůbec přízemní člověk a s logikou jsem často velmi na štíru, ale tohle bylo moc i na mě. Pokud vše výše uvedené malí čtenáři v naší knihovně spolknou bez námitek, pak odvolávám, co jsem odvolal. Ale pro mne jsou mnohem stravitelnější a inspirativnější třeba pohádkové (ve smyslu nereálné) dětské knížky paní Pilátové o holčičce Kiko.... celý text

Jeřábí žena 2019, Patrick Ness

Jeřábí žena je zvláštní kniha, nečetla jsem mnoho takových. Děkuju autorovi za vysvětlení námětu, protože jako pohádka je to opravdu zajímavý příběh a já ho jinak vnímám a posuzuju. Určitě skvělé jsou tady postavy – vedle Kumiko především George, samozřejmě Amanda, a určitě taky Mehmet. Nádherný je ten obrazový doprovod, i když je to asi jen nesmělý náznak kompozic, které vytvořili Kumiko a George . . . „Vysvětlit ne. Příběhy nevysvětlují. Vypadají že ano, ale ve skutečnosti nám dávají jen začátek. Příběh nikdy nekončí na konci. Vždycky existuje něco potom. A i uvnitř toho příběhu, když řekneme, že tahle verze je ta pravá, otvíráme tím prostor dalším verzím, které existují paralelně. Ne, příběh není vysvětlení, je to síť, kterou proplouvá pravda. Část jí zachytí, ale ne všechnu, nikdy ne všechnu, jen tolik, abychom zvládli neobyčejnost, aby nás nezabila.“... celý text

Můj drahý manžel 2023, Kimberly Belle

Další z řady thrillerů, který jsem přečetla a kupodivu jsem nebyla zklamána. Příběh, který plyne velmi rychle (v realitě několik hodin) a čtenář ho pravděpodobně zhltne podobnou rychlostí. Zprvu jsem byla lehce zahlcena jmény postav, které si postupně získávaly mé sympatie či naopak antipatie. Jako tomu v thrillerech často bývá, nic není takové, jak se jeví na první pohled, a Jade i Beatrix si vysloužily můj obdiv. „Moje srdce sevře ledová pěst a rozdrtí ho. Tohle Beatrix dělá vždycky – chová se dospěle jako by jí bylo alespoň dvakrát tolik, a přebírá zodpovědnost za věci, za které by malá holčička přebírat zodpovědnost neměla. Neoblomná perfekcionistka nesoucí na ramenou tíhu celého světa. Vidí, že se trápím, a chce utěšit ona mě.“... celý text

Ohař & liška 2024, Frost Kay

Ohař a liška je fantasy s krásnou obálkou, ale s nepřekvapivou zápletkou. Padouch král Destin, milí a ohleduplní ohařští strýčkové, odporná a vpravdě dechberoucí smrtelná droga aneb cui bono? Zásadní padoušská rozhodnutí se odehrávají na chodbě, jak jinak by bylo možno je vyslechnout. Takže pro mě je to taková snadno předvídatelná, příjemně podaná a čtivá pohádka, u níž se nedoporučuje moc přemýšlet. Ale kolik takových knih známe a jsou žádané a čtené, takže proti gustu žádný dišputát, navíc rozhodně není určena mně, tedy starší generaci. Uvidíme, jak uspěje u náctiletých čtenářů v naší knihovně; jsem si jistá, že lépe než v mých očích, a tak to má být.... celý text

Druhá půlka Augusty Hopeové 2022, Joanna Glen

„Dumala jsem nad tím, že stovky a tisíce slov znamenají stovky a tisíce věcí, což mě vedlo k přesvědčení, že přestože se budu celý život vzdělávat a poznávat je, na jeho sklonku nebudu vědět skoro nic. Ale předpokládala jsem, že moje „skoro nic“ se bude lišit od míry nevědění ostatních lidí, a mezi námi – věřila jsem, že budeme vědět víc než skoro nic. A pak samozřejmě přijde smrt a všechno, co jsme během života zjistili, bude pohřbeno spolu s námi. Což mi připadalo jako strašné plýtvání. Neměli by nás napřed obrátit vzhůru nohama a všechny naše znalosti z nás vytřepat, jako když vytřásáte mince z prasátka?“ Kniha, kterou jsem si netroufla koupit do knihovny, ale chtěla jsem si ji přečíst. A jsem ráda, že jsem se k ní dostala, některé postřehy a úvahy v ní zaznamenané jsou totiž skvělé. (Naprosto úchvatná je taky obálka, ale jen přebal – pod ním už plastičnost mizí.) Příběh sesterských dvojčat, která mají různé datum narození a různou povahu a založení. Julia je ta hodná a poslušná – dítě, které je snem každého rodiče. Augusta je ta divná – miluje svoji sestru, dále slova a jazyky, čte slovníky a nemá v úmyslu žít tak, aby s ní byli ostatní spokojeni. A k tomu Parfait a jeho domovina, jeho rodina a Victor. Propojení s dívčím světem se nabízí, jen jsem netušila, jak moc osudové bude pro jednu z nich . . . Umně spletený příběh, který jsem četla poměrně dlouho, a určitě si ho budu i dlouho pamatovat. B jako brexit. Nebo Burundi. P.S. Ačkoli uplynuly pouhé dva roky od vydání, nejsem si vědoma, že bych zachytila nějakou masivní reklamní akci, jak tady mnozí zmiňují, ale kdoví: v naší p . . . . i, kde už ani lišky nedávají dobrou noc, asi není divu . . . „Dva z nás opustili svět. Právě teď. Jako když luskneš prsty. Kéž bychom odcházeli v páru! Jako když zvířata opouštěla archu. Po dvou, hurá! Ruku v ruce. Bylo by to mnohem méně děsivé.“... celý text

Kalmann 2023, Joachim B. Schmidt

Další kniha, k níž mě navigovaly zdejší komentáře. Zajímavé vyprávění – o místě, které je pro většinu z nás velmi exotické („na konci světa doleva,“ říkávala Kalmannova máma), od člověka, s nímž bychom si asi v reálném životě moc nepopovídali. Skvělé byly ty pasáže, ve kterých Kalmann líčí své soužití s dědečkem, se svým mentorem, jak ho sám nazývá. Velký podíl na příjemné četbě má určitě i velmi sympatický překlad a naprosté minimum tiskových chyb, takže jsem se mohla soustředit na neuvěřitelná islandská jména; vysvětlen je tady i systém islandských příjmení a dozvíme se, že stejně jako čeština, islandština nemá (resp. nepoužívá) písmeno Q! Moc se mi líbilo, jak hlavnímu hrdinovi říkala mamka, když ho chtěla ukonejšit: „Kalli minn“. P.S. A četla jsem papírovou knihu - audiokniha mi tam naskočila, aniž bych se o to prosila, ale já si s technikou nerozumím, takže chyba bude spíš ve mně. „Možná toho moc věděla,“ přemítala Elínborg. „Ne,“ prohlásil jsem. „Hodně mluvila.“ „To je prašť jako uhoď,“ ohradila se Elínborg. „To není prašť jako uhoď,“ namítl jsem. „Málo mluv a hodně slyš, řečmi se moc nepoctíš,“ zadeklamoval Sigfús od mrazáku. „Mluviti stříbro, mlčeti zlato,“ přidala se Yrsa. „Plané řeči, hluché uši,“ zamumlala máma.... celý text

Kouzla rodu Thornů 2021, Margaret Rogerson

Ale jo, pro náctileté v naší knihovně by to mohlo fungovat. Určitě už jsem četla propracovanější a pro mě zajímavější YA fantasy (asi určené spíše starším čtenářům, napadá mě série Smrtka nebo Černá čarodějka), ale tohle je čtivé a objeví se tu nejen láska na druhý pohled, ale taky nefalšované holčenčí přátelství. Bezesporu nejzajímavější postavou je soucitný démon a hlavně je nutné pokračování, protože kde se vzala tu se vzala magii odolávající Scrivenerová?... celý text

Kdepak jsi, krásný světe 2022, Sally Rooney

„Co když smyslem života na zemi není věčný pokrok k nějakému blíže neurčenému cíli – jako vývoji a výrobě čím dál lepších technologií, rozvoj čím dál složitějších a nesrozumitelnějších kulturních forem? Co když tyto věci jen přirozeně přicházejí a odcházejí, jako příliv a odliv, zatímco smysl života zůstává stále stejný – žít a být s jinými lidmi?“ Moje druhá kniha S.R.. dopadla určitě lépe nežli Normální lidi, ty jsem nezvládla dočíst, prostě mi ta konverzace hlavních hrdinů nic neříkala. Tahle kniha se mi četla lépe, navzdory chybějícím uvozovkám, a připadala mi trochu reálnější. A ačkoli jsem velmi často ani Eileen, ani Alici – o pánských hrdinech se snad ani nezmiňuju – nechápala, tak mě jejich životní peripetie zajímaly. Rodinné nesrovnalosti především Eileeniny rodiny (konkrétně svatebčanka Lola) byly občas k popukání, ale občas i k pláči. Postava, které jsem nejméně rozuměla, byl Felix, ale o to víc mě jeho vývoj zajímal a překvapoval. Poslední dvě kapitoly mě posadily na zadek, ale proč ne. Takže výsledný dojem neurazí - nenadchne; možná jsem už věkem příliš vzdálená všem postavám, takže občas mám pocit, že (se v tom) bezobsažně plácají. Ovšem nemohu nezmínit naprosto skvělý poslední dlouhatánský odstavec kapitoly 25, velká poklona také paní překladatelce! Jako by do knihy vůbec nepatřil, ale mně fakt učaroval, paráda.... celý text

V zajetí zimy 2020, Naomi Novik

Nedávno přečtená Scholomancie mě utvrdila v přesvědčení, že Naomi Novik je autorka nadaná neskutečnou fantazií a hlavně schopností ji ztvárnit v poutavém příběhu. Ve stínu Hvozdu se mi paradoxně líbila doposud nejméně, ale přesto mě už v téhle knize zaujaly prvky, které evidentně pocházejí z nějakých lidových pověstí, možná dokonce z pohádek? V zajetí zimy obsahuje těchto „lidových“ motivů ještě mnohem více, a tady mi to vysloveně sedne. Konečně se dozvídám, kde mají pravděpodobně tyto zajímavé postavy a příběhy svou kolébku: na Litvě. A souhlasím: všechny tři ženské hrdinky jsou obdivuhodné, ovšem ani panova Mandelštamová se nemá za co stydět (obecně jsou tady trefně zachycené antisemitské postoje, tak často historicky doložené právě v oněch zeměpisných šířkách). P.S. A ještě poznámka: první, co mě na této knize zaujalo, bylo slovo krupnik. Když jsem se s ním poprvé setkala v knize Vetešník, pobavilo mě. Ovšem tady zdaleka tak humorně nevyznívá . . . „Protože o tom ten příběh doopravdy je: jak se vyhnout placení svých dluhů. Takhle se sice nevypráví, ale já to vím. Abyste rozuměli, můj otec byl lichvář.“... celý text

Had a perla 2024, Kate Quinn

Kate Quinn je pro mě autorka válečných příběhů, takže renesanční Itálie v jejím podání mi prostě nesedla. Ano, postavy velmi zajímavé – Carmelina, Leonello, paní Gulia taky nemá chybu, původ Borgii ve Španělsku byl pro mě překvapením, ale prostě pro mě to nebyla Kate Quinn. Paradoxně nejvíc se mi líbily kuchyňské postřehy: vůně, popis surovin, recepty, chod velké kuchyně – a to jsem mizerná kuchařka a pobyt v kuchyni považuju za ztrátu času! „Nic není takhle jednoznačné a konečné. Z jeptišek se stávají děvky, z děvek manželky a z manželek jeptišky. A některé v sobě mají obě a jiné všechny tři. Ať už jsme čímkoli, nějak se protlučeme.“... celý text