broskev28 přečtené 2204

Lustr pro papeže 2019, Jan Tománek

Lustr pro papeže je hrozná kniha. Napsaná je dobře, o tom žádná, ale téma je příšerné. Jde o dobu, ve které jsem prožívala své dětství a posléze své mládí a dobře si pamatuju, jak jsme se spolužáky na gymplu řešili, jestli se někdy zbavíme železné opony, jestli od nás někdy odejdou ruská vojska, jestli je vůbec reálné, aby se kolos typu SSSR rozpadl a „povolil otěže“ svým satelitům. Ale nikdy mě nenapadlo, že v naší republice se ještě dlouhou dobu po odeznění pražského jara dějí hrůzy velmi podobné ruským gulagům: výkon (marginálního) trestu pod dohledem nikým neomezovaných sadistických psychopatů. Uvození každé kapitoly několika známými a do časové posloupnosti zasazenými informacemi mě často omráčilo – třeba ty filmy! Jak já miluju Marečka a tady si (zima 1978) přečtu „Mareček už dva roky podává pero“; jenže v Minkovicích se jede stále ve stejném režimu. Běhal mi mráz po zádech, jak dokonale jsme byli izolovaní, my, slušní a rozumní občané . . . „Přemýšlím, že jsem nikdy nechápal, jak bylo možné, že lidé mlčeli, když se k moci dral Hitler a pak u nás Gottwald. Jak mlčeli, když přijeli v osmašedesátém tanky, a pak jim to vydrželo ještě dalších dvacet let. A dnes, když opět mlčí, tomu už bohužel rozumím a je mi do breku z toho, že se nikdy nepoučí.“... celý text

Víly a kouzelný dort 2022, Cristal Snow (p)

Na Víly a kouzelný dort jsem se, po přečtení zdejších komentářů, moc těšila. Ale buď jsem čekala něco jiného, nebo se mi kniha zkrátka nedostala do rukou v ten správný čas, prostě jsem se s ní docela trápila. Penni mi místy brnkala na nervy a jen opravdu kouzelné ilustrace mi bránily knihu nedočtenou odložit. Ale vytrvala jsem a zpětně soudím, že to asi bylo mnou. Zmizodort byl totiž velmi netradiční nápad, podobně jako recept babičky Henrietty; Zlatko provokoval prostě tím, jak byl dokonalý; holčenčí trio zase nebylo tak soudržné, no a slečna Dahlia a její knihy; nakonec jsem se dobře bavila. „Mám knihy pro všechny případy. V každé z nich je spousta informací. Jen pořádek mi tu chybí.“ popotahovala slečna Dahlia.... celý text

Nepatrná ztráta osamělosti 2023, Eli Beneš

Prvotina Eliho Beneše je strhující. Navzdory spoustě přečtených knih s válečnou tematikou mě každá další dobře a věrohodně napsaná zasáhne a otřese mými „jistotami“. Tahle ovšem měla těžkou konkurenci – ve stejné době se ke mně dostal i Lustr pro papeže, a to byla snad ještě větší darda. Každopádně Nepatrná zráta je kniha, kterou bych nechtěla minout. Fungování poválečného Československa; nikdy mě nenapadlo uvažovat o kategorii německých židů ve smyslu odsunu, to je přece absurdní. (Jenže v poválečném Československu těch absurdit bylo mnohem víc.) Hudba v rádiu – opravdu už tehdy byla tak povinně jednotvárná? Tiskoviny a jejich jednotící linie; začalo to takhle brzy? Kam zmizely ty tisíce odevzdaných předmětů v rámci židovské obce? Prostě kromě samotného příběhu se mi vnucovala spousta otázek, které jsem si doposud nikdy nepoložila . . . „Pánbů není jeden, říkala Erna, Pánbů je nejspíš dvojice. A dost rozhádaná, většinou to pak odnesou děti.“... celý text

Co zavinil Kolumbus 2015, Lenka Rožnovská

Knížku Co zavinil Kolumbus máme v naší školní knihovně už několik let, ale já jsem se k ní dostala až po povodních – knihy školní knihovny nám totiž, naštěstí, neuplavaly. Takže v rámci čtenářské dílny se 4. a 5.třídou jsem si já četla právě Kolumba. A byla jsem velmi překvapená, protože knížka se mi líbila. Ano, základní schéma bylo předem dané, Lacínek ze skupiny tzv. nepřizpůsobivých byl podán velmi sympaticky, ale především mi učarovala rodina obou brášků. Tatínek oponující mamince, cesta vlakem a znalost všech zastávek na trase Praha - Rakovník, prarodiče a samozřejmě kocour (!?!) Kolumbus, za mě dobrý. A pokud jde o ilustrace, ty mi naopak velice vyhovovaly – vždy na konci kapitoly tvořily ty útržkovité obrázky jakési resumé toho, co se právě odehrálo, a já jsem si je s chutí procházela a připomínala jsem si pokračování příběhu. P.S. Objasnění Kolumbova jména mi nechybí, znáte Řadu nešťastných příhod Lemonyho Snicketta? Tam se objeví spousta slavných jmen, bez nejmenšího odkazu: sourozenci Baudelairovi, pan Poe, soudkyně Straussová. Jednou si možná malý čtenář uvědomí, že příjmení Poe už někdy někde slyšel . . .... celý text

Mrkev ho vcucla pod zem 2013, Petr Stančík

Škola po povodni neobyvatelná, naše děti rozstrkané po volných kapacitách po okolí a výuka se moc nedaří. Napadlo mě zpříjemnit si ji pravidelnou četbou na pokračování, nejlépe nějakou dobrodružnou, aby se posluchači na pokračování těšili a sami se ho dožadovali. Jelikož nám knihovna v podstatě uplavala, probírala jsem svoji knihovnu a narazila jsem na Mrkev. Četla jsem ji kdysi dávno našemu nejmladšímu synovi a pamatuju si, že se nám oběma moc líbily básničky na úvod každé kapitolky i hádanky v jejich závěru. A taky netradiční tři konce; můj syn si samozřejmě přečetl všechny tři, na rozdíl ode mne. Tak jsem ji otevřela a začetla se do prvních vět: „Čas tluče na buben a nikdo neví proč. Když skončí povodeň, začíná povonoč.“ A pochopila jsem, že jsem nemohla vybrat lépe. Děkuju, pane Stančíku.... celý text

Jsem Vincent a nebojím se 2022, Enne Koens

Kniha mě zase po delší době vrátila k poslechu Red Hot Chili Peppers, takže už jen za to jsem jí vděčná. Ale obecně musím přiznat, že tohle těžké téma uchopila nizozemská autorka velmi netradičně a mně se její přístup moc líbil. Pravda, s tímhle mám odjakživa problém – nikdy jsem nedokázala pochopit, proč šikanované děti nebo týrané ženy prostě nejdou za svými nejbližšími a nesvěří se, nepožádají o pomoc. Ale asi to vypadá jinak očima člověka, který do toho „spadne“; my z venku to vidíme jednoduše. Já sama jsem se během dlouhých let svých studií nikdy se šikanou nepotkala, ale mám hned několik dospělých přátel, kteří tuhle zkušenost udělali, takže jim určitě knihu doporučím, ráda bych znala jejich názor. Každopádně za mě velká poklona autorce, Vincentovi i Jas! P.S. Jen si nejsem jistá, co bych jako rodič řekla „placené starší ségře“. Chtělo to čas, ostrý řez nebyl žádoucí? Zajímal by mě názor nějakého dětského psychologa.... celý text

Dům v blankytně modrém moři 2022, TJ Klune (p)

Krásná pohádka pro dospělé – mimo jiné třeba o tom, jak jsou lidé nespravedliví a plní předsudků, dokud si na vlastní oči a a ještě lépe na vlastní kůži neověří, že je poměrně snadné odsuzovat skupinu (dav), ale že to nefunguje v případě jednotlivce (vyčleněného z toho davu), jednotlivce, který nám začne být sympatický. Ostrov Marsyas je utopickou idylkou, ale to nic nemění na tom, že každý z nás by se tam rád podíval a mnozí z nás by tam i rádi zůstali a žili. Vyměnit šeď, uniformitu a a sterilitu života řádného občana v nejmenované zemi za překvapivé rajské dobrodružství, to je veliké lákadlo! Takže já určitě doporučuju: vidíš něco, řekni něco! „Já jsem jenom já. Nevím, jak být jiný než jsem. Takový jsem byl vždycky. Nejsem nic moc, ale s tím, co mám, dělám, co můžu.“... celý text

Formulista 2023, Michaela Schmiedlová

Za mě dobrý, fakt! Ano, romanťárna jako bič, ale s tím jsem do toho šla, kategorie této knihy je jasná a autorka se s ní netají. Tučné plus přidávají knihy, které hltá hlavní hrdinka – některé odkazy znám a opět mi zabylo smutno, že už je v knihovně nemáme, protože to jsou skvělé knihy. Pokud se pokusíme naši odplavenou knihovnu znovu vybudovat, tak tuhle knížku bych do ní určitě ráda koupila – jsem přesvědčená, že by ji romantické duše ocenily. „Ono bylo jedno, jestli to byl zazobaný sportovec nebo zpěvák. Měli na to peníze a aniž by řešili ekologii, etiku nebo jakýkoli dopad na sebe nebo planetu, chtěli to, protože to bylo drahý, lepší a a oni si to mohli dovolit. U svých klientů jsem na to byla zvyklá. Jasně, jsem modelka a nepocházím zrovna z chudých poměrů. Ale jsou peníze, co mám já nebo třeba naši, a pak jsou jejich peníze.“... celý text

Bouře 2022, Kristina Ohlsson

První díl nové série mě opravdu bavil. Už jen jméno Stockholmáka, skvělé! Sympatická vyšetřovatelská dvojice v karavanu, kamarádi puberťáci a budoucnost v NASA, prostě už postavy mě zaujaly a překvapily. Samotné pátrání mi přišlo malounko nudné a vůbec jsem nechápala Cecilii, majetnické pocity některých matek jsou nad mé síly. Takže určitě doporučuju a za sebe se těším na další díly; bohužel, ten druhý, který už naše (někdejší, dnes fakticky neexistující) knihovna zakoupila, nám spláchla voda . . .... celý text

Zachary Jing a Dračí císař 2024, Xiran Jay Zhao

Ke knize jsem se dostala díky doporučením Mravenčí chůvy, jinak bych ji asi vůbec nezaregistrovala. A kdybych ji nepotkala, asi by mě to zas tolik nemrzelo. Nemyslím si, že je to špatná knížka, ale jsem přesvědčená, že doporučení 8+ se rozhodně nepovedlo. Já jsem, pravda, 60+, ale na rozdíl od malošků už toho mám za sebou docela dost, myslím především knižně, a přesto jsem tady plavala. Jediná veliká výhoda tohoto vyprávění je časová posloupnost, naštěstí. Navzdory tomu, že jsem jména některých historických postav už někdy v životě slyšela, měla jsem v tom neustálém posedávání a převtělování postav se složitými čínskými jmény docela chaos. Nedovedu si představit, že by se v tom třeba desetileté dítko s naprostou neznalostí čínských jmen orientovalo lépe. Nápad určitě není špatný – portálky mě velmi zaujaly a PC hra je vždycky lákadlo. Občas jsem v knize postřehla úvahy na téma až nedětské, třeba vysloveně kritické politické komentáře k fungování Ameriky i Číny, to mě překvapilo, podobně jako téma (neomezené) moci. Takže by mě moc zajímalo, jak se s knihou popasují dětští í čtenáři – ovšem doporučovat ji budu spíše žactvu 2.stupně. „Jsou to taoisti. Celá jejich filozofie spočívá v tom, že by se život neměl brát tak vážně a že by se lidi prostě měli nechat nést vesmírem a nedělat si tolik starostí, protože jedině bezstarostný život zajistí člověku svobodu. O tom je celý tao. Cesta.“... celý text

Zabij, nebo zemři 2024, Isabella Maldonado

První díl nové série Isabely Maldonado mě moc nelákal – její předešlá FBI série mi příliš nesedla, na rozdíl od čtenářů naší knihovny. Po přečtení možná padesáti stran jsem chvíli uvažovala o tom, že knihu odložím, ale vytrvala jsem, a to se ukázalo jako správný tah. Postupně totiž došlo i na šifry, hádanky a rébusy, dokonce se tu mihne i morseovka, takže nakonec jsem byla celkem spokojená. „Wu se raději kousl do jazyka, aby neřekl něco, co by ho mohlo mrzet. Přesto měl Hargrave aspoň jednu pozitivní vlastnost: raději člověku vrazil nůž do břicha a díval se mu přitom do očí, než aby mu ho zabodl mezi lopatky.“... celý text

Vlčí princezna 2019, Cathryn Constable

Vlčí princezna je pro mě trochu šok: čtu ji v době, kdy všechno ruské a z Ruska pocházející je opovrhované a zatracované, už jen čekám, kdy vyobcujeme ze společnosti slušných (čti liberálních) lidí i klasiky jako Gogol, Čechov a Dostojevskij, a teď tohle! Dívka toužící po nekonečných ruských pláních, po sněhu a ledu a po kráse Petrohradu; zkrátka šok. Vzhledem k roku vydání (2012) tohle dílko prošlo redakčním schvalováním a my díky tomu máme možnost číst netypický snový příběh, který sice začíná v Anglii a jehož hrdinkami jsou tři britské studentky, ale postupně se děj přesouvá do Ruska, na zchátralý zámek knížat Volkonských (a kdo umí rusky, má malou výhodu a nemusí používat slovníček na konci knihy). Nejsem cílovka, ale Máša, Dmitrij, Ivan i bábuška byli milí. Vzhledem k nezvyklému tématu i prostředí mi asi z paměti hned tak nezmizí, ale kdybych se s knihou minula, asi by mě to nijak netrápilo.... celý text

Pakáž 2022, Monika Helfer

Pakáž je velmi překvapivá kniha. Jak nemusím anotace, tak ta na přebalu mi připadá povedená. Já bych z ní ale vypíchla jedno slovní spojení v předposledním řádku, a sice podmanivým jazykem. Podepisuju a smekám před paní překladatelkou. Jazyk a styl vyprávění obecně je opravdu úžasný, netypický, místy až básnický a pak zase skoro úředně strohý; téměř holé věty, kterým chybí – a přitom nechybí – další větné členy. Josef a Marie, jako ona biblická dvojice, která (taky) měla své tajemství. Skvělá charakteristika postav – jen několik vhodně zvolených slov a ten člověk stojí před námi (poštovní adjunkt). A co teprve Georg, Lorenz, teta Kathe, Gottlieb Fink, ale třeba taky Paula! „Až na samém konci nahoře žili Maria a Josef s rodinou. Říkali jim „pakáž“. Tehdy to slovo vlastně ještě znamenalo jen „bagáž“, tedy „náklad“. Josefův otec a dědeček totiž pracovali jako nosiči neboli trégři, ti, co nikomu nepatřili, co neměli střechu nad hlavou, co chodili od stavení ke stavení a ptali se po práci a v létě nosili sedlákům do stodol obrovské kopy sena. Bylo to nejnižší postavení ze všech, pod úrovní pacholka.“... celý text

Ten šnek má flek 2024, Vladimíra Staňková

Když píšu o knize Ten šnek má flek, je mi smutno, a to tak že převelice. Je to jedna z nejnovějších knih, které jsme do naší knihovny koupili, a mě velmi překvapila – vůbec jsem netušila, že je psaná verzálami, navíc jsem žila v domnění, že to bude knížka typu „obrázek + jedna věta na stránce“. Jenže on je to příběh jako hrom, navíc v jeho první části jsem velmi ocenila novodobou variantu jednoslabičné pohádky, paráda! Minulé pondělí jsem tuhle knížečku doslova vnutila jednomu šikovnému druháčkovi (a tím jsem ji fakticky zachránila, viz dále); jeho mamka mu to vymlouvala s tím, že už si vybral docela dost knížek. Klučina se nedal a knížku s krásnou obálkou si odnesl s tím, že mi při další návštěvě knihovny poví, jak se mu líbila. A teď přichází ten důvod, proč je mi smutno. V pondělí uplynul přesně týden od jeho návštěvy a naše malá obecní knihovna už není. Povodeň, kterou nezastavila ani drahá a důkladná protipovodňová opatření, nejprve „pomocí“ kamenů vyrazila všechna okna. Vodní masa poté vypáčila i dveře a domečkem, který knihovnu tvoří, se prohnala s takovou silou, že v budově nezůstala na svém místě a v použitelném stavu jediná police, jediná kniha . . . Před sedmi lety jsme s kolegyní knihovnu převzaly v neutěšeném stavu: zastaralá, knižní fond neobnovovaný, chyběly především nové dětské knihy, ale taky „klasika“ typu Bylo nás pět nebo Pipi Dlouhá punčocha; nábytek každý pes jiná ves a děti ze školy, na jejímž pozemku knihovna leží, tam téměř nechodily a o knihovně často ani nevěděly. Ještě před týdnem jsme byly pyšné na práci, kterou jsme za sedm let v knihovně udělaly: zcela nové police a koberec, pravidelné nákupy zajímavých knih, každoměsíční čtenářské aktivity a také dětský čtenářský kroužek. Před knihovnou levandulový záhon, jinan a magnolie, na plotě rozrostlý břečťan a na trávníku lavička s polštářem a knihami zvoucí za pěkného počasí k posezení. Ale největším úspěchem jsou naši čtenáři: nejen že jich výrazně přibylo, ale děti školou povinné nyní tvoří tři čtvrtiny pravidelných návštěvníků! Stačil jediný zářijový víkend, který vlastně začal už v pátek 13., a všechno je pryč.... celý text

Těžké duše 2024, Iva Hadj Moussa

Těžké duše jsem cíleně sháněla, protože moje jediná dosavadní kniha autorky – Havířovina - mě příjemně překvapila a zaujala. Když jsem se s knihou konečně usadila a ponořila se do četby, cítila jsem zklamání. Vina je ovšem jen a pouze na mé straně, protože anotace je dostatečně výstižná a já jsem přece věděla, do čeho jdu. Jenže jsem stárnoucí – spíše stará – konvenční žena, která, ač se snažila, nenašla pro hlavního hrdinu mnoho pochopení. Číst o jeho pozdní metalové kariéře mě ale docela bavilo, o tom žádná, a vztah s dcerou byl také celkem trefně a hlavně humorně popsaný. Netuším, nakolik je autorka schopná vcítit se do mužské mentality; podle pánských ohlasů tady na databázi soudím, že se jí to povedlo. Musím ovšem přiznat, že kniha byla napsána čtivě a potěšila mě i absence romantické linky, takže přečtení určitě nelituju. A největší překvápko: zaměstnání hlavního hrdiny. Vůbec jsem netušila, že bych si někoho takového mohla „objednat“!... celý text

Hrobník a dívka 2023, Oliver Pötzsch

Kniha Hrobník a dívka mi opět zalahodila. Augustin Rothmayer je mi stále sympatičtější, jeho vztah k Anně pochopitelnější; naopak soužití (?) Lea a Julie má i nadále sinusoidní průběh. Vídeňští kolegové už dokážou Leovy schopnosti a znalosti lépe ocenit, odpustit si narážky na jeho židovský původ však stále nesvedou. Pro mě svižné a zajímavé čtení; paradoxně méně mě zaujala egyptská nežli vídeňská linka. Překlad mi vyhovoval, tiskové chyby jsem - na rozdíl od spousty jiných čtenářů - ve větším počtu nezaznamenala (a to je v mém případě buď známka zaujetí četbou, nebo naopak přílišné roztěkanosti), jen na s.225 korektoři přehlédli chybnou shodu podmětu s přísudkem. A tak jen doufám, že se můžeme těšit na podobně povedené pokračování.... celý text

Za zamčenými dveřmi 2024, Freida McFadden

U druhé knihy Freidy Mc Fadden už jsem tušila zradu, takže jsem podezírala preventivně každého. Ale dopadlo to zase stejně: ani náhodou jsem padoucha neuhodla, vedle jak ta jedle! Ovšem poděkování mě pobavilo asi nejvíc . . .... celý text

Mutabor 2024, Norbert Scheuer

Mutabor se od Zimních včel liší asi jako den od noci, alespoň pro mne to tak je. Málokdy jsem narazila na dvě tak odlišné knihy z pera jednoho autora. Zimní včely byly pro mě navzdory válečné době a hrůzám s ní spojeným jakousi ukolébavkou, uklidňujícím opakováním přírodních cyklů evokujících jistotu a ukotvení. Jednoduchý a srozumitelný text, přičemž forma deníkových záznamů jasně určovala časovou osu. Naopak Mutabor přede mnou rozprostřel příběh mnohem složitější, obtížněji srozumitelný, rozhodně ne lineární, občas zbytečně (?) krutý, plný literárních, mytických a historických odkazů, které mě občas mátly a znejisťovaly. Paradoxně nejvíce mě v knize zaujaly ty zvláštní kresby, ve kterých jsem něco hledala a něco jiného nalézala. Možná by pomohlo druhé přečtení? Nevím, ale asi to nebudu zkoušet – knížek je tolik, tak si počkám na nějakou, která mě zaujme na první dobrou . . . „Evros tvrdí, že závěs prý pověsili Sannyini rodiče, aby do hostince netáhlo, kdykoli se otevřou dveře. Jeho původ ale sahá mnohem dál; spolu s knihovnou Mikuláše Kusánského se do našeho kraje dostalo mnoho skvostů, mimo jiné i medově zlaté rouno mytického berana se zlatými křídly. Před tisíciletími z něj utkali tento závěs. Po celém kraji jsou roztroušené dílky podobných příběhů, jež se dají poskládat jako kamínky do mozaiky a pak utvářejí celistvý obraz.“... celý text

Nad jedním světem 2004, J. H. Krchovský (p)

Skvělé, skvělé, skvělé! Jen žasnu, jak takového ducha dokáže zdeptat neúspěch v lásce, respektive rozchod s milovanou bytostí; nejspíš jsem tu opravdovou lásku neprožila a zcela určitě nejsem Básník, duše citlivá. I když zase z jiné stránky: zřejmě neexistuje vděčnější básnické téma, nebo snad ano? Každopádně jsem vždy otáčela stránky se zatajeným dechem a těšila se, jaký skvost tam zase najdu. Velkolepé. A nad touhle básní mě napadlo, jak a zdali by ji ocenil klasik, Antonín Sova; já jsem si na jeho Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy vzpomněla okamžitě, i když vlastně nechápu proč. A ta zvláštní interpunkce, „gramatika“ jednotlivých řádků: Kde asi dneska jsi . . . S někým, či sama? já jsem už navždy sám. (Nepřišla známá . . .) co asi děláš teď? . . . Pánbůh tě potěš. mě ostatně taky, děláš-li totéž... celý text

Róza, Háňa a tajný život lesa 2020, Tereza Kopecká

Po Bertě pubertě další povedená kniha dua Kopecká + Kopecký! Mně se to líbilo moc, vztah dvou sester a obecně rodinné poměry, skvělí nejen rodiče, ale taky prarodiče. K tomu žůžo dobrodrůžo v lese, trochu tajemna až pohádkového, takže já - věkem babička - jsem byla velmi spokojená. Jediná moje výtka směřuje k první větě na s.83 - jak je vidět, nejen školáci bojují s vyjmenovanými slovy . . .... celý text