burg přečtené 176

Meč osudu 2016, Andrzej Sapkowski

Když já toho Sapkowského prostě žeru. Hranice možností, Věčný oheň a Něco končí, něco začíná jsou naprosto geniální, ostatní "jen" nadprůměrné.

Krev elfů 2011, Andrzej Sapkowski

Těžko říci kolikrát jsem ať už celou ságu, nebo jen jednotlivé díly a povídky přelouskal - Sapkowski píše tak kouzelně, že skvěle vykreslené postavy se stávají geniálními a čtenáři jsou servírovány v perfektně odměřených dávkách. Jediné, co fakt nemusím, jsou ty pletichy a mocenské boje. K dobrému fantasy fakt nepotřebuju ani zákulisní intriky, ani špionění pro toho, či onoho vládce nebo pro vlastní potřebu. Co mě naopak velmi (opět) bavilo, byly jemné vtípky a pomrknutí od autora ke čtenářům a to, jak dokáže naroubovat staré známé pohádky do nových podob.... celý text

Poslední přání 1999, Andrzej Sapkowski

V podstatě ani nevím, kolikrát jsem knihu za posledních řekněme deset, patnáct let četl... Některé povídky jsou jen dobré, zbytek pak geniální. Zkrátka ideální začátek jak se seznámit se světem Zaklínače. Rozhodně oceňuji to, jak autor dokázal decentně zakomponovat "lidské" pohádky do svého světa - viz Sněhurka, Kráska a zvíře a jemně na ně jednou větou, či mrknutím oka odkázat.... celý text

Pán much 2003, William Golding

Čtenářská výzva 2019 - namlsán spoustou kladných ohlasů jsem si knihu vybral jako jednu z možných okruhů. A asi jsem si neměl o knize zjišťovat vůbec žádné informace, protože mě neskutečně nebavila, napsáno takovou formou a stylistikou, kdy jsem se v ději neskutečně ztrácel (občas jsem jeden odstavec musel číst čtyřikrát, než jsem pochopil, co se tam vlastně stalo...) Zkrátka: do čtení jsem se musel nutit a jak to dopadne, to mi začalo být od půlky knihy naprosto buřt.... celý text

Jak drahé je zdarma? 2009, Dan Ariely

Hergott - tak vám nevím... Jak a jestli by vypadal a dopadl výzkum, pokud by Danu Arielymu přišlo deset exemplářů jednoho burga, protože jsem měl při čtení pocit, že se jedná o výzkum "těch druhých". Od reklam totiž utíkám, slovo AKCE beru jako urážku, nakupovat potraviny chodím zásadně sytý (takže nekupuju tunu kravin co nepotřebuji) a na nic zadarmo zkrátka nevěřím. Ale musím přiznat, že při představě některých situací (zvlášť pokud bych byl v určitém rozpoložení), tak bych asi to drahé ZDARMA bral všemi deseti :) A také nevěřím, že vy ne! :)... celý text

Schindlerův seznam 2009, Thomas Michael Keneally

Čtenářská výzva 2019... Během pár prvních stránek jsem si uvědomil, že to pro mě není až taková novinka, protože jsem si začínal rozpomínat na drobné střípky vyprávění, které mi v paměti zůstaly. Patrně jsem knihu vzal do ruky zcela náhodou někdy před patnácti lety v knihovně. A přiznejme si, že příběh jednoho neúspěšného německého velkotovárníka a podnikatele se prostě jen tak nezapomíná. Oč neúspěšný byl co se podnikání týče, o to úspěšnější byl v jiných oblastech. A rovnou říkám, že z poslední třetiny knihy mi fakt běhal mráz po zádech - ani nevím, jestli víc ze zla, které se všude a na všech okolo páchalo, nebo nad dobrem, které v té strašlivé době občas probliklo jako zapálený plamínek v temné jeskyni. Je to zkrátka jedna z knih, kterou by si měl povinně přečíst každý!... celý text

Sapiens: Úchvatný i úděsný příběh lidstva 2014, Yuval Noah Harari

Na doporučení kamaráda - a musím říct, že ač se mi do čtení moc nechtělo, byl jsem velmi příjemně (a danými fakty také trochu nepříjemně) překvapen. Prostě mě to donutilo se zamyslet nad tím, jak vlastně dnes žijeme, jsme-li šťastnější než středověký sedlák a jak asi může vypadat budoucnost rodu Sapiens.... celý text

Deníček moderního fotra aneb Proč by muži neměli mít děti 2014, Dominik Landsman

Jsem zvědav, jestli se taky tak budu smát za čtvrt roku, až se nám to malé satáně narodí :) Přečteno během jednoho dne v práci na odpolední a předpokládám, že si o mě kolegové myslí, že už začínám trpět laktační psychózou - půlkou knížky jsem se jen prohihňal, u druhé jsem téměř brečel smíchy!... celý text

Muž, který sázel stromy 2006, Jean Giono

Dokonalé. A pak, že to bez těch arogantních zelených zmetků nepůjde! Ač je to knížka velmi útlá, tak na ni dokonce života nezapomenu!

Počkej si na loňský rok 2004, Philip K. Dick

Čtenářská výzva 2019: Ač mám Philipa K. Dicka nesmírně rád a z jeho pera mnoho načteno, mám z jeho knih patřičné obavy - rozhodně se nejedná o jednoduché čtení a vyjma jeho povídek se v ději často ztrácím a těžko nacházím přetrženou nit. O to víc mě překvapila jeho vize o světě, kde dva bojují proti třetímu, přičemž spojenec je nepřátelštější a horší, než nepřítel. Kterýžto by chtěl sám být spojencem. A nezapomínejme na drogu, díky níž může člověk nějakým způsobem cestovat buď v čase dopředu, zpět, nebo do paralelních vesmírů. No a teď se v tom vyznejte. A mě se to povedlo aniž bych se po každé přečtené stránce modlil, aby to už konečně skončilo! Krásné, úžasné, temné, osudové - zkrátka Dickovské!... celý text

Nový Zéland - země protinožců 2005, Jiří Mára

Čtenářská výzva 2019: Co říci... Tahle kniha mi ležela v knihovně dobrých patnáct let, kdy jsem si ji jednou přečetl, podíval se na zajímavé fotky a hýřil při tom superlativy na jeden parádní cestopis. Ale dneska už ne, naopak se plně ztotožňuji s komenářem DK197 - popsáno tak, jak by to asi popsal každý při návštěvě cizí země při psaní mailu domů. Jenže to z člověka ještě nedělá spisovatele a z jeho dopisů a mailů knížku hodnou vydání. Co z toho, že spisovatel popisuje jak ochutnal při jednom výletě korejskou/japonskou/čínskou kuchyni, když čtenář nemůže ochutnat? Navíc je kniha (dle mého názoru) zbytečně zeměpisně popisná v tom smyslu, že všechny potřebné informace (rozloha města, populace, etnicita atd.) si člověk může najít na netu, bude-li je potřebovat. Navíc po nedávném přečtení a porovnání se Ziburovým dílem 40 dní pěšky do Jeruzaléma musím chtě - nechtě srazit jednu hvězdu za Márův styl psaní "V pondělí ráno škola, pak se jdu projet. Povídám si s Korejkou o počasí." Prostě mi to moc nesedlo. Což je velká škoda, protože Nový Zéland je jedna ze zemí, kam se chci během života podívat a strávit tam víc, než jen pouhý měsíc.... celý text

Silo 2014, Hugh Howey

Čtenářská výzva 2019: Teda přiznám se - čekal jsem od toho daleko, daleko víc. Jelikož je post-apo můj oblíbený žánr, ve zcela jasných a zářivých barvách (teda pardon, spíš ve zcela zašlých a oprýskaných barvách s kapkou rzi navrch) jsem si představoval tu hutnou atmosféru říznutou Glukhovského Metrem a mým oblíbeným světem Falloutu (Vaulty místo Sila hmm...) a tak nějak jsem nebyl sto se s touhle knihou srovnat. Celé mi to přišlo mdlé, nemastné a neslané jako polívka z pětkrát vyvařené brahmíní kosti. Teda pardon, to už jsem zase někde jinde... Příběh celkově neuvěřitelný a nepravděpodobný, děj takový žádný a ten konec vlastně taky ani nebyl. Nebýt výzvy a žánru, tak to popravdě řečeno nemám vůbec chuť a touhu dočítat. Další knihy fakt číst nehodlám. Holt už jsem asi dost zmlsanej, zablešenej a lehce ozářenej radioaktivní kocour.... celý text

Konec dětství 2005, Arthur Charles Clarke

Mistr pera Arthur C. Clarke opět dokázal všem sci-fi spisovatelům ať už jeho generace, nebo jeho následovníkům, že k velkému příběhu není vůbec potřeba nepochopitelná technika a technologie, že není třeba se zaobírat technickou stránkou "udělátek" (které po pár desetiletích vypadají spíš směšně) a že důležitý je jen a pouze silný příběh okořeněný pořádným závěrem. Jsem rád, že zůstalo jen u jednoho dílu. Např. na rozdíl od série Rámy, kdy mi další díly připadaly ještě rozbředlejší, než ten předchozí - i když tady si ani nedovedu pokračování nějak představit.... celý text

Vražda v Orient-expresu 2003, Agatha Christie

Klasika, které se snad nedá nic vytknout a jeden zločin, o kterém slyšel snad každý. Mrzet mě může snad jediné a to, že díky Červenému Trpaslíkovi jsem věděl kdo je vrah daleko dřív před tím, než jsem vůbec o knihu zavadil pohledem. Vadilo mi to? Vlastně ani moc ne :)... celý text

Mandolína kapitána Corelliho 2002, Louis De Bernières

Člověk by řekl, že o druhé světové válce už nemůže být napsáno nic nového, ale tenhle příběh mě upřímně dostal. Pravda - kniha má pomalejší rozjezd, ale vyplatí se překousnout ty pasáže, v nichž se zdánlivě nic neděje a dočkat se příjezdu Antonia Corelliho. Moc pěkně napsané!... celý text

Alfa 2013, Larry Correia

Tak tady už jsem se musel do čtení fakt nutit. Další díly neplánuju, to radši podstoupím experimentální operaci hemoroidů.

Vendeta 2013, Larry Correia

O poznání horší, než předchozí a dějově neuspokojivé - neustále přicházejí armády z temnot, pekel, jiný dimenze nebo jaký jiný díry co si autor vymyslí, jen aby byly okamžitě odpraveni naším macho bouchačem. Nuda, šeď a hromady bouchaček, ve kterých se stejně nikdo orientovat nebude.... celý text

Lovci monster s.r.o. 2012, Larry Correia

Ale jo, docela slušnej rozjezd - vlastně hned od prvního odstavce. Ale kdybych nedostal typ na tuhle knížku (resp. sérii), tak se toho tutově nedotknu ani klackem. Člověk holt musí být fakt fanda do všeho střelného a palného, aby se dostal do extáze. Mě ty popisy spíš připadaly naprosto zbytečné a iritující.... celý text

Cesta 2008, Cormac McCarthy

Samozřejmě, že jsem na knihu narazil rok, či dva po zfilmování. A samozřejmě, že mě vyprávění dostalo do kolen stejně tak, jako valnou většinu čtenářů. A samozřejmě, že jsem rád, že jedna určitá scéna z knihy byla vynechána - hádejte která. Po přečtení kapitoly jsem musel knihu na hodně dlouhou dobu odložit, protože jsem fakt nemohl psychicky pokračovat ve čtení dál. Pochmurný, depresivní a temný (nebo spíš šedivý, chcete-li) příběh o tom, že i cesta je cíl a jestli se člověk dostane až na konec své cesty, nemusí to pro něj nutně znamenat fanfáry a oslavu vítězství. A také o tom, že mít svůj vlastní nákupní vozík naplněný "poklady" může někdy znamenat víc, než truhla zlata. No nemáme se my Evropani, Amíci, Asiaté a všichni ostatní tak nějak fajn?... celý text

Malevil 1983, Robert Merle

Na doporučení známého, protože sci-fi (a post-apo obzvlášť) je moje oblíbená kategorie knížek. Bohužel netuším, jestli to autor myslel vážně, nebo si jen dělal ze svých čtenářů prdel. Považme sami: skupinka lidí je naprostou náhodou zachráněna v hlubokém sklepení středověkého hradu (budiž), dále je hrad uchráněn od nejhoršího skalním masivem před atomovým výbuchem (opět náhodou a opět budiž). Nadto skupinka zjistí, že výbuch (jako náhodou) přežil všechen dobytek - spousta krav a sviní jsou březích (mám se zmiňovat o naprosté náhodě?), obilí, nástroje, dokonce i zbraně a náboje - více méně všechno zůstane netknuto. A to nemluvím o dalších příběhových epizodkách, které jsou bravurně vyřešeny ke spokojenosti komunity hlavním hrdinou, onoho vůdčího typu, bez kterého by se ona partička rozpadla jak lidské tělo zasažené radiací. Jo aha - ona to byla jakási "čistá" bomba, bez špetky spadu. Tak to ovšem jo, no... Silně pochybuji, že by ona utopická část příběhu (všechno pro všechny a všichni společně ke světlejším zítřkům) vůbec nějak mohla fungovat. Dřív nebo později musí následovat konflikty, které prohloubí rozdíly mezi jednotlivci a k prvním problémům je jen krůček. Takže nakonec jednu hvězdičku dávám jen za skvělou čtivost - příběh se přede mnou odvíjel sám jako na kolovrátku a nemůžu říci, že bych se musel do čtení nutit.... celý text