Corelainie
přečtené 22
O princezně, která se zachránila sama
2018,
Amanda Lovelace
Není to úplný odpad... je to zajímavé čtení (ani ne tak poetickým jazykem, jako zvolenou formou a některými drsnějšími tématy či spíše jejich náznaky), ale moc mi nesedí autorčin vyjadřovací styl. Některá vyjádření jsou ohraná a kýčovitá, a její myšlenky postrádají - cosi. Šmrnc. Její kniha je jako zrcadlo dnešní doby, která je vyumělkovaná sebeláskou a hyperkorektností a potřebou se utápět ve vlastní sebelítosti a dramatu, v kontrastu s pozdním korunováním sebe sama na královnu, hrdou feministku (což je v pořádku). Pro teenagery asi dobré, já od poezie očekávám více hloubky, jít opravdu pod povrch, dokázat popsat emoce, myšlenky, prožitky, dojmy... A unikátní práci s jazykem. Chápu, proč vzbudila v Americe takové nadšení (četla jsem to v originále), protože tam tento styl feministické poezie potřebují. Jen mě osobně to neoslovilo, a to feministka jsem a mám ráda i snahu o empowering dalších žen.... celý text
Dej mi své jméno
2018,
André Aciman
Velmi něžný a uvěřitelný příběh o lásce, touze, hledání sebe sama a dozrávání... Vypravěč v náznacích vykresluje atmosféru horkého léta, žhnoucího slunce a chladivé vody, pot, vzrušení, nekonečné čekání a eventuálně i hluboké city... Líčeno náznakově, lyricky, výstižně, se spoustou detailů, v nichž tkví napětí. Autor geniálně zachytil běžné lidské momenty - "otravné" rodinné sešlosti, nudu v létě, letní lásky - zklamání i natěšení, erotické klopýtání... Doporučuji přečíst knihu a pak se podívat na film, oboje má výbornou atmosféru!... celý text
Lovci
2015,
František Kotleta (p)
Příjemná oddechovka. Není to vůbec špatné, kniha má břink a vtip. Jenom ten humor za každou cenu na každé stránce by nemusel nutně být... Je to takový komiks v knize.... celý text
Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)
2014,
Haruki Murakami
První dějová linie soustředící se na život Tóru Okada je plná Murakamiho typických motivů - hrdina prožívá přechod z naprosto všední reality do absurdních situací i míst; kočky, whisky, unikající ženy - to věrného čtenáře asi příliš nepřekvapí, ale ani nepohorší. Atmosféra příběhu je pomalá, plná bloudění, hledání ve vlastním nitru, prodchnutá pocitem jisté nepatřičnosti (ve svém životě, realitě, společnosti...). Tóru marně usiluje o manželku Kumiko; ve vyprávění je cítit bolest ze samoty, z opuštěnosti... Abych ale pravdu řekla, mnohem víc mě oslovila druhá dějová linie, vracející se do minulosti - k bitvě o Mandžusko a do sovětského gulagu. Mám osobní pocit, že právě ta celé knize dodává příběh a hloubku... Dala jsem jenom 4*, protože mi závěr knihy přišel velice vágní, jakoby autor už neměl nápad, jak záhadu kolem Kumiko propojit s ostatními souvislostmi, a tak to celé uťal tím nejjednodušším způsobem. Konec mi prostě připadal odbytý.... celý text
Naplivu na vaše hroby
2005,
Vernon Sullivan (p)
Málokdy je v knize hlavní hrdina, který by byl tak jednoznačně záporný. Ale i přes to, že je tak podlý, je jeho vyprávění vzrušující (a drastické). Lee je jako predátor, jako divoké zvíře, které si vyhlédlo svou oběť. Cloumají s ním silné emoce, nenávist, zlost, pomstychtivost, ale vyplouvají na povrch s postupnou gradací. Šokující scény i jazyk mladého vypravěče korespondují s tématem nenávisti vůči americké rasistické společnosti, která hlavního hrdinu ponížila, připravila o rodinu a přinutila ho (svým způsobem) skrývat svou pravou identitu... "Naplivu na vaše hroby" je taková kratší "jednohubka" o mstě a nenávisti.... celý text
Ostrov s majákem
2009,
Leena Lehtolainen
Slohově nezajímavé a nevydařené, plné chyb. Obsahově spíše o životě hl. hrdinky, nežli vyšetřování, které sice probíhá, ale je to dlouhá nuda, plná odboček a kritických názorů vcelku nezajímavé ženy. Severským detektivkám tato kniha rozhodně dobré jméno nedělá.... celý text
