ctu_a_pisu
přečtené 96
Pohádky z lesa-Co si stromy šeptají
2022,
Lenka Jakešová
Další milá kniha pro děti, která nám zpříjemňovala večery. Netradiční koncept, kdy se jedná vlastně o jeden příběh, který nás provází celou knihou a během toho je několik mini příběhů, které stojí samy o sobě. Jelikož jsme četly knihu dlouho, postupně a po kouskách, tu hlavní linku jsme si vždy musely připomenout, holčičku hlavně bavily rozmanité mini pohádky. Kniha je velmi pestrá, má krásné ilustrace, je čtivá, písmo je velké, hezky čitelné, řádkování ideální pro malé čtenáře. Jazyk je jednoduchý. Kniha je zaměřená primárně na přírodu, ale nechybí ani trochu kouzelna. Líbilo se mi, že celá hlavní dějová linka je zaměřená na zrození nového života ptáčků, od zamilování rodičů po první vyletění z hnízda. Také nahlížíme do hnízdění a vlastně do celého procesu snášení vajíček a starání se o ně. Samozřejmě nechybí ani poučení hravou nenásilnou formou a příběhy nás mnohdy dovedly k zajímavým debatám. Tím, že je kniha složená z mnoha krátkých vyprávění jsou témata opravdu rozmanitá. Naopak to byl i důvod, proč jsme si knihu dávkovaly, protože holčička těžko držela pozornost, když měla v hlavě ještě původní příběh. Ale pro starší děti to určitě nebude problém.... celý text
V náruči pomsty
2024,
Lucie Kunešová
Tak. Tohle byla přesně ta kniha, kdy podle obálky, názvu a anotace už tušíte konec, čekáte klasický romantický klišé od nepřátel k lásce. A těšíte se na oddechovku, kterých jste četli tucet a všechny jsou na jedno brdo... Jenže pak začnete číst... Tohle byla sakra pecka! Mega překvapení. Hned na prvních stránkách autorka nešetří akcí a zvraty, ostatně tohle tempo drží celou knihu, vše co se nakouslo se dořešilo, některé věci co se staly jsem opravdu nečekala, ty zlomy byly někdy opravdu šok. Moc mě bavil styl i celkově jazyk, četlo se to moc hezky, písmo příjemné, krátké kapitoly v ich-formě z několika pohledů, takže všem vidíte do hlavy - super! Děj je svižný. Emoce a city taky perfektně dokreslují svým popisem situace v knize, nejednou jsem sahala po kapesnících. V knize je hodně postav, ale jsou tak dobře vykreslený a popsaný, že se vůbec nepletou, celkově jsou ty charaktery autentický, originální, rozmanitý. Ač já sama historickým věcem moc neholduji, tady bylo to období spíše v pozadí a nezatěžovalo to příběh. V knize jde primárně o děj, než o kulisy, i když popisy okolí jsou i tak bohaté, ale stručné. I když je vám hned jasnej konec, stejně jsem si skoro do poslední kapitoly nebyla úplně jistá, co teda bude... občas v knihách zápletky působí "uměle" nebo na sílu, tady to však bylo reálné, sedělo to do děje, že bych klidně věřila, že se příběh stal. Autorka dobře poschovávala indicie, kdy každá drobná zmínka po nějaké době našla své uplatnění v příběhu, čtěte tedy pozorně! Půl hvězdy snižuji za překlepy, kterých bylo dost a rušily čtení. Neuvěřitelně čtivá záležitost, velmi doporučuji.... celý text
Země růží
2024,
Ondřej Ušel
No, kde začít... Tohle byla jednoznačně zajímavá kniha, ale kvůli spoustě aspektů mi zkrátka nesedla. Nebo jsem ji možná četla ve špatný čas? Kapitoly jsou krátké, ty delší jsou členěné do podkapitol. Písmo mi nevyhovovalo, navíc na stránce byl dost často třeba jen 1 odstavec a text byl slitý dohromady. Jazyk byl tak všelijaký, občas spisovný, knižní, historický, jindy pár slov nebo frází hovorových, současných, styl řeči postav se dost měnil, přímé řeči spíše jednoduché, občas nicneříkající, jindy trochu na sílu. Absence jakékoliv opravy tomu nepřidala. Je to škoda, kdyby knihu někdo viděl před vydáním, vzal ji do parády a dokázal ošetřit chyby jak dějové, tak stylistické, vystřelilo by to knihu o dost výš. Příběhu také rozhodně uškodila délka. Tolik myšlenek by vydalo minimálně na 3 knihy. Je fakt nadupaná a děj je velmi upozaděn. Co se mi ale moc líbilo byly Návraty, hned jsme se dozvěděli, co se s navštívenou zemí stalo, to mě moc bavilo a během čtení už jsem to nemusela držet v hlavě a mohla se 100% soustředit na další zemi, navíc se mi to nepletlo. Celkově tohle pojetí bylo netradiční a bavilo mě. Filozofické myšlenky a metafory byly také moc hezky pojaté, líbilo se mi poučení a zamyšlení v každém příběhu. Ale bylo tam toho hodně na malém rozsahu. Řešení by možná bylo číst knihu po kratších intervalech delší dobu. Knihu bych určitě klidně doporučila i mladším čtenářům (15+), ti tam toho naleznou mnohem více, než třeba my, co už máme tohle za sebou a život nás to naučil. Ilustrace byly během příběhu milým doplněním děje.... celý text
Největší přání
2023,
Lenka Jakešová
Velice milá dětská kniha, která má mimo dojemného příběhu spoustu dalších benefitů. Ale od začátku - kniha se četla moc hezky, krátké kapitoly, moc hezké písmo, dostatek ilustrací. Navíc děj krásně udrží pozornost předškoláka, protože se pořád něco děje, v knize je spousta zápletek. Jazyk je jednoduchý, pochopitelný pro děti, přímé řeči jsou krátké, jasné. Hlavních postav je pár a hezky se pamatují. Délka knihy je adekvátní. Děj se odehrává v průběhu adventu, nechybí tajemno, magično, kouzla a splněná přání, také milá přátelství všeho druhu a spousta emocí. Co se mi ale líbilo nejvíce a moc to oceňuji je zahrnutí běžných situací během adventu a vše okolo Vánoc, tradice, během čtení jsme se o nich moc hezky pobavily. A mimo to zde najdeme i nebezpečí - co nám hrozí v zimě? Na co si musíme dávat pozor? Jaká je prevence? A naopak co dělat, když už se ten průšvih stane? Jaké jsou následky? Všechno tohle jsme si doma během čtení na Helence vysvětlily, probraly. Tím, že to bylo zasazeno do příběhu moc hezky to nepůsobí jako strašení ale jako moc hezká ukázka "co když...". A samozřejmě tak jak se v pohádkách očekává, dočkáme se nádherného šťastného konce, a dokonce ještě víc, než tušíme.... celý text
Jack Lampička
2024,
Jan Hlubek
Napínavá a velmi poutavá jednohubka, kterou doporučuji všem, nehledě na věk. Ač je doporučená hranice 8+, musím říct že i ve mně kniha probudila strach. Kniha mě moc bavila, byla jsem zvědavá, co přijde. Písmo je velké, hezky čitelné, kapitoly krátké, příběh doplňují moc hezké ilustrace. Souvislý text občas rozbije černé podbarvení textu, což je milý bonus pro udržení pozornosti. Jazyk je jednoduchý, odlehčený, jasný. Pro děti skvělý, pro dospělý žádná nuda. Musím říct, že napětí umí autor moc hezky! V příběhu jsou i vtipné situace na odlehčení. V ich-formě nám svůj zážitek odvypráví 12letý chlapec, jehož chování je naprosto adekvátní věku, je velmi statečný a do všeho jde na plno. Moc se mi líbilo nově vzniklé přátelství. V příběhu se jde z akce do akce a nemá žádná hluchá místa. Konec mě velmi dojal. A taky se mi moc líbilo, že autor zapojil do příběhu i .... to nebudu prozrazovat. Zkrátka doporučuji všemi deseti, nemám co bych vytkla.... celý text
Než zjistíš pravdu
2023,
Elena Minářová
Nevím kde začít - propána, tohle bylo božský čtení! Kniha přímo pro mě. Jak bych ji popsala jednou větou? BAVILA MĚ! Ale neuvěřitelně. Bavily mě skvělý, autentický postavy, bavila mě naivita hlavní hrdinky, bavil mě nedokonalý manžel, který měl hromadu nešvarů, bavily mě drby, intriky, pomluvy, naschvály, rýpání... Bavilo mě, že jsem si celou dobu myslela, že půjde o naprosto něco jiného, odhalení pro mě bylo fakt šok, bavilo mě, že veškerý chování postav, ač se zdálo zpočátku nelogické bylo vysvětleno, vše do sebe zapadlo, všechny otázky byly zodpovězeny anebo tam byla odpověď k nalezení. Moc se mi líbilo, že se pořád něco dělo, žádná omáčka, jen akce, nejdřív čekáte, co si vyvedou hlavní hrdinky, pak do toho přijde další zápletka, a další... všechno máme prakticky na talíři - haha, ale všechno je úplně jinak. Tím pádem je potřeba číst velice pozorně, aby vám nic neuniklo. Autorka skrývá důležité momenty a indicie do, na první pohled, nepodstatných detailů. Kniha je velmi čtivá, svižná, sazba i písmo skvělý, kapitoly krátké, střídaly se pohledy hrdinek v ich-formě, což prostě miluju, občas jsme zaskočily do minulosti, což dodalo ději pěkně šmrnc. Délka je ideální. Bavil mě konec, bavilo mě, když mi to všechno došlo... Tam se sice může chování všech zdát nepřiměřené, ale já si domyslela, proč se to tak událo a chápu všechny strany. Za co ale strhnu půl hvězdičky jsou kosmetické vady textu - objevila jsem tam pár dějových chyb, dost překlepů a taky mi vadila podobnost jmen - ideálně kdyby byla kniha z našeho prostředí, byla by to fakt pecka. Ale to jsou drobnosti... Autorka píše prostě skvěle, poutavě, no zkrátka, mám dalšího oblíbence!... celý text
Slunce života
2024,
Andrea Klimešová
Silná kniha, v níž sledujeme dvě duše - jedna zlomená procházející uzdravením a druhá, které leží svět u nohou, chátrá. Smutná ironie. Čtivá kniha díky krátkým kapitolám v ich-formě. Písmo bylo pro mě trochu nezvyklé. Jazyk jednoduchý, hovorový. Postav je v příběhu pár, jsou skvěle vykreslené, různé osobnosti dávají příběhu šmrnc a reálnost. Kniha se soustředí jak na děj, tak na pocity a emoce hlavních hrdinek - tady bych to rozvedla mnohem více, to mi chybělo a naopak bych vynechala ty scény, které neposouvaly děj dopředu ale jen ho vyplňovaly. Příběh je velmi emotivní a pro ty, kdo si zažili něco podobného, bude hodně těžko čitelný. Já sama jsem knihu odkládala a četla ji dlouho, dávkovala jsem si příběh, také jsem to dost prožívala a na holky jsem často myslela i mimo čtení. Když pominu to hlavní gró, je kniha spíše oddechová, pohodová, milá, příjemná, lidská, taková z normálního života. Postavy a jejich životy působí velice autenticky, klidně bych věřila, že se příběh stal, a bohužel také přišlo uvědomění, že se i stát může - každému z nás. Občas jsem měla při čtení pocit, jako bych nahlížela někomu do života, skoro jsem se styděla číst dál, jak to bylo opravdové. A zároveň to mě nutilo číst dál. Konec je spíše otevřený, rozhodně bych chtěla druhý díl, mám hromady otázek a zajímají mě osudy postav. Vlastně až na konci knihy se dozvídáme, kolik je dceři hlavní hrdinky - to jsem jen odhadovala a od začátku mi to chybělo, chování moc neodpovídalo, ale to je jen vedlejší detail. Někomu, kdo nemá děti, to ani nepřijde. Knihu doporučuji číst, když budete v dobrém rozpoložení, často jsem nestačila tahat kapesníky.... celý text
Dvě prázdná místa
2023,
Zuzana Holčíková
Tuhle knihu prožijete s hlavní hrdinkou Nelou. Je napsána tak autenticky, až se mi nechce věřit, že není přímo o autorce a jejím životě. Druhý díl se točí primárně okolo Nely, což mě trochu mrzelo vůči Benovi - toho bych chtěla mnohem víc, i Romanu. Nela je ale sympatická, pohodová, obyčejná, takže jsem s ní ten čas strávila moc ráda. Také mě mile překvapily vedlejší postavy a jejich dobrota, upřímnost, srdečnost, jejich podpora, ze řešily věci na rovinu. A opět velmi autentické chování synů - pecka jako v 1. dílu. Vývoj postav nejen v knize, ale i oproti prvnímu dílu moc chválím. A je velmi znát i posun autorky. Kniha je milá, odpočinková, jen tak si plyne. Zpočátku jsem měla sice problém se začíst, protože rozjezd byl pomalejší, ale brzy si na styl zvyknete. Jazyk je jednoduchý, jasný, tentokrát je i jednání postav mnohem lépe pochopitelný. Kapitoly jsou krátké, v ich-formě, písmo je suprový. Příběh je hodně o myšlenkách, popisech pocitů, metaforách, až bych řekla, že děj je spíše "upozaděn". Drobnou výtku zde mám a to jsou přímé řeči - tam mě trochu rušilo, že povídání jedné postavy bylo rozsekaný na více řádků s novými uvozovkami, takže to evokovalo řeč druhé postavy a musíte lovit, kdože to mluví. Určitě doporučuji číst s čistou hlavou, abyste si knihu vychutnali. Zaslouží si, abyste si pečlivě přečetli a prožili každou větu. Zuzka je prostě královna metafor, přirovnání a celkově popisů všeho druhu. Emoce mnou solidně mávaly, kniha mě často nutila se zamýšlet. Těším se, až si knihu přečtu tak za 10 let. A mezitím - třetí díl, prosímpěkně!... celý text
Nezastavuj
2023,
Dominika Hájková
Originální forma druhé knihy mě velice mile překvapila. Určitě doporučuji číst obě knihy po sobě jak jdou a ideálně hned navázat, dokud toho máte co nejvíce v paměti. Děj se tentokrát proplétá v mnoha časových liniích, díváme se z pohledu všech postav v ich-formě, což mě bavilo - každému vidíte do hlavy, ale zároveň ho vidíte i ze strany ostatních. A nic není tak, jak se z počátku zdálo. I když je děj spíše po povrchu, i tak to bylo hezké čtení. Ale kdyby tohle téma bylo vybombený touhle formou, padám na zadek! Nápad celého příběhu je neotřelý a originální. Kniha se čte sama, jazyk je jednoduchý. Zápletky jsou spíš menší, relativně hned víte co a jak... Písmo je hezky čitelné, kapitoly krátké a kniha vás nutí otáčet jeden list za druhým. Díky tomu je to super oddechovka na večer. Hlavní hrdinka je sympatická, hlavní hrdina oproti 1. dílu prodělal velkou proměnu a má hezky vykreslený vývoj. V knize narazíte na několik scén, které jsou hodně emoční. Nejednou jsem držela slzu. Na konci mi chyběl motiv Davida. Taky jsem se teda solidně ztrácela v čase, pořád jsem se nemohla dopočítat, což mi vadilo - že např. nevím, po jaké době od poslední události se to děje, kolik je hlavním hrdinům, hlavně dětem, které jsou pro mě špatně napsaný, jejich chování, vývoj ani způsob komunikace neodpovídá věku (který jsem teda odhadovala). Ale většina to podle mě ani nepostřehne. Narazila jsem zde na více dějových chyb, ale spíše jsem se jen pousmála a přešla to, nic, co by výrazně zasahovalo do hlavní linky příběhu. A nakonec se budu opakovat - autorka umí psát, jako fakt! Už tady je vidět obří posun od prvního dílu - jen tak dál a já budu vyhlížet další tvorbu.... celý text
Neutečeš
2020,
Dominika Hájková
Tady je hodnocení těžké. Na to, že autorka knihu napsala ještě jako dospívající, je to úctyhodný výkon, opravdu! Ale pokud bych knihu měla hodnotit a nehledět na tuto skutečnost, bylo v ní dost nesrovnalostí a působila trochu nereálně, což mě při tak skvělé myšlence příběhu mrzelo. Kniha začíná ve dvou dějových linkách, které se v průběhu skvěle propojí, tenhle formát mě hodně bavil. Je vyprávěná v ich-formě. Krátké kapitoly, hezky čitelné písmo a svižný děj z ní dělají velice čtivou záležitost. Popisy míst i postav byly moc hezké a dostačující, vývoj postav a vztahů byl znát - i když tohle je zrovna to, kde bych to uvítala víc... Moc se mi líbilo i postupné seznamování s postavami, přišlo mi jako bych je znala. Zápletky a zvraty byly sice slabší, nešly úplně do hloubky, ale jako oddechovka při které si odpočinete po dlouhém dni je to ideální. Při tak krátké knize ani nebyl prostor něco pitvat, protože je opravdu nadupaná klíčovými událostmi. Vždy, když jsem se ke knize vracela, jsem se moc těšila na Alici a její přátele (i nepřátele). Hlavní hrdinka je velice sympatická. Příběh je hodně emoční, citlivý, v některých pasážích dost nutí k zamyšlení. Autorka zakomponovala i dost ožehavá a diskutabilní témata. Musím říct, ze autorka má opravdu dar psát (anebo to není dar, ale hodně na sobe maká) a věřím, že od ní brzy budeme číst top knihy. Knihu doporučuji všem, avšak pro starší lidi, co už mají děti a něco málo v životě za sebou, může působit jednoduše, nereálně - anebo taky ne... Naopak pro náctileté věřím, že to bude skvělá záležitost!... celý text
Hra na druhou
2020,
Zuzana Holčíková
Moje první kniha s tématem vztahu starší ženy s mladinkým chlapcem vyprávěným tak nějak neobyčejně obyčejně. V knize se odehraje rok, děj je chronologický, ale na mě velice rychlý. Nestihla jsem si udělat k postavám vztah, nevěřila jsem jim tak rychlý vývoj jejich vztahů, jak zamilovanost, tak nově vzniklá přátelství. Celá kniha je v ich-formě z pohledu hlavní hrdinky Nely, písmo je hezky čitelné, kapitoly krátké. Odlehčený, jednoduchý jazyk, Nela je obyčejná žena, což mě na ní hodně bavilo. Co mi ale nesedělo bylo celkové chování Nely, občas jsem nechápala jak počínání, tak dialogy postav, taky Romana se chovala občas zvláštně. Co se týkalo vztahu jejího syna, než abych protočila oči, spíše mě to přivedlo k myšlence "a co když to takhle fakt někdo má?" Když pominu těch pár věcí, co mi nesedlo, nesmím autorce upřít, ze sakra umí psát! Nad většinou pasáží jsem se rozplývala, moc se mi líbily použité slovní obraty, popisy pocitů, celkově popis prostředí... Druhá věc - postavy - excelentně popsaný charaktery, každou z nich jsem měla ráda nebo nesnášela jinak, každý byl individuální, chovali se stejně po celou knihu, adekvátně ke svému věku, puberťáci skvěle vykreslený - věřila jsem jim všechno. Taky chováni Nely vůči Benovi, stačilo pouhý slovíčko a já tam zacejtila to "maminkovství" v Nele, naopak u Bena občas trochu puberťácké rebélie... Je znát, že autorka (s) postavami žije. Knize určitě uškodila délka, např. vznik jejich vztahu by zasloužil mnohem, mnohem více do hloubky... Nesmím zapomenout na skvělou korekci. Jo a taky příště míň vykřičníků, přišlo mi, že na sebe lidi celou knihu jen křičí.. Příběh doporučuju, je to rychlá, svižná oddechovka, a ač jsem se občas zasekla na (pro mě) nesmyslných situacích, četla se hezky. A taky mě poslední stránky hodně navnadily na druhý díl.... celý text
Prapůvodní chaos. 2. díl
2024,
Martin Kuneš
Tohle byla zase pecka. Já běžně poezii nečtu. Nechápu ji, nerozumím ji a asi mě ani nebaví... Ale autorův styl mi tady prostě sedí ve všech směrech. Přijde mi, jako bych knihu napsala já. Plně souzním s myšlenkami a pohledem a celkově se vším. Jak první, tak druhý díl mě baví, protože mi hodně dávají. Básně mají poselství, nutí k zamyšlení a mají hlavu a patu. Některé vypráví příběh, některé jsou krátké, úderné, jednoduché. Některé mluví narovinu, jiné nechávají prostor pro naši fantazii. V 90 % veršů je velmi zajímavá myšlenka, dost z nich bych použila jako citáty. Básně doporučuji si dávkovat a číst postupně několik dní, jinak se vám můžou zdát "na jedno brdo" nebo pořád dokola. V celé sbírce je totiž pár hlavních témat, na které se kniha zaměřuje, a tak se občas opakují podobné fráze a myšlenky. Nevýhoda sbírek. Ke knize se budu určitě vracet, protože si člověk během čtení opravdu uvědomí dost věcí. V pár básních autor bez pozlátka říká věci narovinu a tím nemálo lidem otevře oči. Jiné básně jsou zase dokonale povzbuzující... Zkrátka - já jsem nadšená, nejde to moc popsat slovy, a je to přesně můj šálek - proto doporučuji. Ale na druhou stranu, kdo jste zvyklý číst něco "složitějšího", těžko říct, zda pro vás bude Chaos dostatečně hluboký.... celý text
