danny_21 přečtené 888

Podivný príbeh doktora Jekylla a pána Hyda / Ostrov pokladov 2006, Robert Louis Stevenson

Klasika klasika, kdo by neznal příběh psychologii rozdvojené osobnosti doktora Jekylla, který má v části povahy páchání neřestí a nepravostí ( nakonec nemá to tak každý z nás ? ). Stvoření Edwarda Hyda pomocí narkotik je poplatné tehdejší době, leckteré viktoriánské panny jistě omdlévali hrůzou při samotné pointě novelky, střízlivě hodnotím v lepším průměru - 60 %. K legendárnímu ostrovů pokladů jsem se opět dostal až po několika desetiletích a po přečtení musím říct, že společně s většinou Mayovek patří do skupiny knih, které dospělému čtenáři přijdou naivňoučsky jednoduché, i když si je z dětství pamatuje jako osudová dobrodružství, čistý střed - 50 %... celý text

Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda (navíc 2 povídky) 2014, Robert Louis Stevenson

Klasika klasika, kdo by neznal příběh psychologii rozdvojené osobnosti doktora Jekylla, který má v části povahy páchání neřestí a nepravostí ( nakonec nemá to tak každý z nás ? ). Stvoření Edwarda Hyda pomocí narkotik je poplatné tehdejší době, leckteré viktoriánské panny jistě omdlévali hrůzou při samotné pointě novelky, střízlivě hodnotím v lepším průměru .Ze zbylých dvou povídek je rozhodně tou povedenější Lupiči mrtvol, celkově tedy - 60 %... celý text

Arnold: Neschválený životopis 1991, Wendy Leigh

Kontroverzní kniha o kontroverzním muži Arnoldu Schwarzeneggerovi. Investigativní novinářka předkládá mimo známých faktů zrození idolu i detailní informace o osobním životě legendy jak z dětství, tak i z dob začátků v kulturistice a samozřejmě i následně v Hollywoodu, se kterými se "černý oráč" nechlubí. Kdo by to byl řekl, že malý, neduživý a brýlatý hošík to dotáhne až na guvernéra Kalifornie - inspirativní příběh o splnění několika životních snů díky buldočí vytrvalosti a motivaci - 80 %... celý text

Quimbo 2000, Karel May

Několik různorodých povídek s osudy Charleyho alter aga Kary a černého sluhy Quimba v kvalitě podprůměrné - 35 %

Boříkovy lapálie (komplet, 4 knihy) 2007, Vojtěch Steklač

Tahle partička syčáků Holešovické šlechty a jejich lapálií je prostě další srdcovkou mého dětství. Jako samotný Bořík jsem i já několikrát četl večer v posteli před spaním a představoval si, jaké by to bylo, mít partu jako ti čtyři lumpové. Slovní souboje mezi sebou, učiteli a rodiči byly přednášeny uvěřitelně a s takovým přesvědčivým humorem, že i v dospělosti mi zacukají koutky při vzpomínkách na jejich alotrie - 85 %... celý text

Čenda a spol. 2003, Vojtěch Steklač

Tahle partička syčáků Holešovické šlechty a jejich lapálií je prostě další srdcovkou mého dětství. Jako samotný Bořík jsem i já několikrát četl večer v posteli před spaním a představoval si, jaké by to bylo, mít partu jako ti čtyři lumpové. Slovní souboje mezi sebou, učiteli a rodiči byly přednášeny uvěřitelně a s takovým přesvědčivým humorem, že i v dospělosti mi zacukají koutky při vzpomínce na fikaný plán, jak se o prázdninách zbavit rodičů, jak udělat radost otci Bedrřichovi pořízením akvária nebo soutěži ve sběru - 80 %... celý text

Smrtka 2018, Neal Shusterman

Na doporučení kamarádova syna středoškoláka jsem se dostal k tomuto dílku. Ać jsem tak nějak tušil, že nebudu úplně cílovkou, tak se mi docela líbil námět z anotace o cechu ukončovatelů života ve věku, kdy přirozená smrt už lidstvo neděsí. No ač se hlavní myšlenka zdá být přitažlivá, bohužel postrádá autorův svět a společnost racionální odůvodnění existence tisíců Smrťáků ( z nichž většina trpí narušeným egoistickým syndromem a slastným pocitem nedotknutelnosti ) v nadvládí neomylné AI, stejně jako uvěřitelnost celé té utopie - prostě si za mě Schusterman častokrát protiřečí ... a to nemluvím o tom častém podsunování, jak je fajn mít jiný etnický původ než ten věčně otravně uzurpující bělošský ( to jsem si nedávno užil u Artemis od Weira ). Jak jsem už psal výše, cílovka je young adult o tom žádná - teenageři si dospěláky při fyzické konfrontaci mažou na chleba, naštěstí dávkování cukrované vaty je snesitelné a víceméně očekáváte, kam se bude děj vyvíjet. Vidím to na lepší střed, ze zvědavosti asi po dalším dílu sáhnu, třeba mě překvapí - 55 %... celý text

Stoupenci plamene 2000, David Morrell

I přesto, že anotace a pochvalné komentáře slibovaly konspirační hru ve stylu Dana Browna, výsledek je spíš tuctový eko thriller s pár povedenými rituálními ukončovačkami tajemné sekty Mitraistů - novoplatónských příznivců slunečního kultu, praktikujících nápravu křivd v očištění ohněm. Celé je to takové těžkopádné a šablonovité - hlavní hrdinka, reportérka věnující se problematice životního prostředí, se při konfrontací se zlosyni vyjeví jako mistryně světa ve střelbě z pistole nemluvě o zbytečné postavě pomáhajícího detektiva a chabém záporákovi z nejvyšších politických kruhů. Celková zápletka nic moc a poslední třetina je až úsměvně slaboučká, tak nějak ve stylu béčkových filmů 90-tek, kam ostatně spadá i datumem vzniku, mimo Ramba jsem ale zatím na nadprůměrnější Morrellovinu nepadl - 55 %... celý text

Záhady nad záhady 1995, Peter Krassa

Tak tohle byla rozhodně jedna z těch velmi slabých knih v edici Největší Záhady Světa. Rakouští spekulanti se zabývají vesměs nezajímavými jevy a událostmi a trochu vaří z vody -Kočky ze záhrobí, Tajemné kletby, Zelení lidé, Inteligentní kulové blesky a podobné nášupy. Zaujaly mě v podstatě 2 kapitoly - o freskách z Golgoty v srbském chrámu a o Yettim, jinak je to slabota - 35 %... celý text

Pohyblivý svátek 1966, Ernest Hemingway

Pro další setkání s Hemingwayem jsem zvolil vzpomínkovou knihu na jeho pobyt v Pařízí ve dvacátých letech, kdy z vyznění vyplývá, jak byl v té ohromné chudobě šťastný – což je s podivem, vzhledem k tomu když s ostatními umělci Ztracené generace hodoval v kavárnách a restrauračkách a lemtal v putykách. Tak nějak to spíš vypadá z velké části na zbožné přání než autentické vzpomínky, za mě průměrná záležitost, Orwell o Paříži uměl lépe – 55 %... celý text

Ezau 1997, Philip Kerr

Já mám Kerrův styl a náměty docela v oblibě a zatím mě ještě vyloženě nezklamal ( Gridiron, Výstřel ), takže jakmile se objevila další knížka k dispozici, nebylo nutné váhat. Tentokrát nás Phil vezme k vrcholkům Himalájí, kam se vydal hlavní hrdina pokoušet holý život a při pádu při výstupu objeví v rozsedlině lebku, kterou se po návratu rozhodne věnovat přítulnici. Ta, kterážto je náhodou odborníkem na antropologii, má za to, že, že seděla na těle jednomu z možných prapředků homo sapiens a zorganizování expedice k objevení a prozkoumání hominida je na světě. Kolem a dokola to nebylo špatné, ale velké nadšení se taky nekonalo, řekl bych že nebylo nutné zapojit zbytečnou linku s tajnými službami a hinduistického šamana – 65 %... celý text

Pes baskervillský 1964, Arthur Conan Doyle

Nemůžu tvrdit, že by detektivka byl vyloženě můj oblíbený žánr, nicméně vnímám Doylova nejznámějšího mistra dedukce Sherlocka jako klasiku klasik a pár jeho případů už mi prošlo rukama. V případě záhadného psího přízraku z blat, který má spadeno na rod Barskervillů a posledního dědice, který se vrátil do hrabství z JÚESEJ, se nekonalo bůhvíjaké nadšení. Důvodem bude logicky znalost zápletky a několikeré shlédnutí filmových variant, takže bohužel pátrající dvojici dávám slušný průměr – 70 %... celý text

Poklad na ostrově 1957, Robert Louis Stevenson

K legendárnímu ostrovů pokladů jsem se opět dostal až po několika desetiletích a po přečtení musím říct, že společně s většinou Mayovek patří do skupiny knih, které dospělému čtenáři přijdou naivňoučsky jednoduché, i když si je z dětství pamatuje jako osudová dobrodružství, čistý střed - 50 %... celý text

Hadí zámek 2008, Bram Stoker

Dlouho jsem se čekal až se mi dostane do rukou další Stokerův román, anotace slibovala slušnou záležitost, ale hodnocení uživatelů zdvihalo varovný prst. Výsledek bohužel překonal očekávání, je to hodně mizerné a slabé, jak stylem, tak samotným příběhem, který si nezadá s nejlepšími fláky edice Stopy Hrůzy. Otázkou je, jak je možné že podobný klenot zplodil autor Drákuly a několika poměrně slušných povídek, které jsem zatím přelouskal – 25 %... celý text

Dexter v hlavní roli / Delikátní Dexter / Dvojí Dexter 2013, Jeff Lindsay (p)

Čtvrté pokračování roztomile zvráceného, samozvaného ukončovatele životů bídných narušených mozků bylo pro mě zklamáním. Pokud čtenář čeká krájecí hody v Dexterově podání, dostane pouze jednu malou hubenou ochutnávku, Dex jedná místy jako nezkušený hošík a ten mizerný, protivníka degradujicí na hlupáka konec ... no, bohužel po počátečním nadšení mi Dexter pomalu padá v hodnocení dolů, tentokrát lepší průměr, hlavně diky povedeným autorovým / Dexovým prupovídkám - 60 % Pátý díl je určitě povedenější něž předchozí díl - toto pokračování se věnuje hlavně Dexově proměně v krotkého tatíka díky nově narozenému dítku. O koření se stará pátrání s uštěpačnou sestrou po miamské sektě, která holduje gastronomickým hrátkám a typické autorovy / Dexovy plky - knihu jsem rozečetl zrovinka po návratu seriálového New Blood, takže možná i trochu ovlivněný a rozradostněný dávám lehčí nadprůměr - 75 % Po přečtení šesté dílu série se obávám, že nám postupně Drahoušek Dexter děsivě stagnuje. Autor se opakuje a točí se v rámci frází a popisů a děje především v miamském provozu, Temného společníka s faktorem trojitého X a rozvláčnými popisy jakékoliv situace nebo děje. Samotné krájecí akce je ukrutně málo, “záhadného“ protivníka/plagiátora zkušený čtenář odhadne prakticky hned při prvním vzájemném setkání. I těch vtipných momentů, které působily zábavně je pomálu, závěr chabý a předvídatelný včetně finální konfrontační scény a následného příhodného vymizení všech problémů, postavy se řítí do nezajímavých zón – sestra velící oddělení je už bez bratrských rad opravdu naprosto neschopné stvoření a chudák ženuška – maniak, posedlý bydlením se začínajícím alkoholismem, která není pomalu dát dohromady souvislou větu. Asi musím konstatovat, že se těším, až sérii dočtu, ufňukaný hlavní hrdina začíná otravovat – 55 %, jako celek tato trilogie za - 60 %... celý text

Dvojí Dexter 2012, Jeff Lindsay (p)

Tak už za sebou mám šestý díl série a obávám se, že nám postupně Drahoušek Dexter děsivě stagnuje. Autor se opakuje a točí se v rámci frází a popisů a děje především v miamském provozu, Temného společníka s faktorem trojitého X a rozvláčnými popisy jakékoliv situace nebo děje. Samotné krájecí akce je ukrutně málo, “záhadného“ protivníka/plagiátora zkušený čtenář odhadne prakticky hned při prvním vzájemném setkání. I těch vtipných momentů, které působily zábavně je pomálu, závěr chabý a předvídatelný včetně finální konfrontační scény a následného příhodného vymizení všech problémů, postavy se řítí do nezajímavých zón – sestra velící oddělení je už bez bratrských rad opravdu naprosto neschopné stvoření a chudák ženuška – maniak, posedlý bydlením se začínajícím alkoholismem, která není pomalu dát dohromady souvislou větu. Asi musím konstatovat, že se těším, až sérii dočtu, ufňukaný hlavní hrdina začíná otravovat – 55 %... celý text

Někdo se dívá 1993, Ira Levin

Další kniha od autora, který měl zajímavé nápady ve smyslu námětů, leč ne vždy se mu povedlo je přetavit ve skvělé romány. V mých očích se mu to povedlo vlastně jen v jediném případě dílku o Rosemary, zbytek přečtených jsem shledal tak nějak v průměru nebo lepším průměru. Ke Sliveru jsem proto přistupoval bez větších očekávání i vzhledem k shlédnutí ( už teda zaprášenému ) stejnojmennému filmu, kde si veškerou pozornost pro sebe strhává hanbatě okouzlující Sharon. Výsledek šmíráckého thrilleru opět vidím v lepším průměru, Ira mohl z námětu vytřískat víc se smyslu krvavější konfrontace, závěrečné kočičí zúčtování s voayérem beru s pousmáním - 65 %... celý text

Ostrov přátelství 1994, Miloš Zapletal

Soví jeskyně byla léta mojí nejoblíbenější českou dobrodružnou knihou a i na jejím základě jsem se chtěl dostat k dalším Zapletalovým románům. Stezka odvahy byla taky povedená, takže bez obav jsem sáhnul po vychvalované Sedmičce. Musím upřímně poznamenat, že i druhé pokračování Sedmičky v podobě patálie Pajdy/Jonáše hodnotím v průměru, vadily mi opakující se pády a ponaučení hlavního pachatele, fňukání, a omílání jak každá druhá událost byla to nejlepší co se dalo zažít a zůstane navěky nezapomenuto, do dalšího vodáckého dobrodrůža se už nepustím - 60 %... celý text

Stepfordské manželky. Chlapci z Brazílie 1984, Ira Levin

První Levinova novelka nemá ani zdaleka takové parametry jako třeba Rosemaryn příběh. Námět neotřelý to Irovi neupírám, nicméně nedokázal mě k sobě připoutat, možná jsem čekal větší míru konfrontace, spekulací a hlavně jsem postrádal PROČ MUŽOVÉ ... - 60 % Druhý autorův kousek sliboval atraktivní počteníčko s tématikou genetických pokusů dr. Josefa Mengeleho, toho času připravujícího budoucí návrat lidumila s knírkem a patkou - Fuhrera Čtvrté říše. Upřímně výsledek se nepotkal s mou představou, vlastní příběh moc netáhne, zápletka je průměrná a hodně přitažená, postavy v šedi a konec a lá Hollywood nepotěší . Ve výsledku to vidím jako lepší průměr, s Rosemary se Ira dotknul stropu a zatím se jí v dalších kouscích ani nepřiblížil - 60 %... celý text

Případ Kobra 2013, Richard Preston

Předchozí Prestonova kniha věnující se Ebole byla hodně povedená a působivá a jakmile jsem padnul na další jeho kousek zabývající se viry, byla jen otázkou času, kdy k němu dostanu. Tentokrát jde o fikci a místo "přírodního" viru je v hlavní roli modifikovaný krasavec přetvořený v biologickou zbraň v rukou pomateného vědce, toužícím po redukci populace v Novém Jorku. Autorova opět musím pochválit za výborné napsané scény nezvratitelného nástupu a působení viru v tělech, popisy průběhu pitvy a nebo zajímavě podaná fakta a spekulace ohledně biologického výzkumu v Sovětském svazu nebo Blízkém Východě - je až s podivem, že z laboratoří nebo vojenských zařízení, kde se pracuje se snětí, morem nebo neštovicemi a vzhledem k počtu zradikalizovaných teroristů, se už dávno ven nic podobně smrtícího nedostalo. Výtku mám k zakončení, které mi přišlo akčně přepálené a uspěchané, jinak ale kvalitní počin, Preston umí, škoda, že není plodnější - 80 %... celý text