darkchipmunk
přečtené 114
Hannibal - Zrození
2007,
Thomas Harris
Hannibalův prequel jsem četla jako první, teď jsem teprve ve fázi Červeného draka, tudíž nemůžu moc porovnávat. Hannibal - Zrození mi připadá jako skvělá kniha, s bohatou a přesnou slovní zásobou a zajímavou charakterovou studií. S Hannibalem jako hluboce traumatizovaným dítětem i mladým mužem čtenář chtě nechtě sympatizuje, je tady ostatně hlavním hrdinou a krom objektu jeho lásky - paní Murasaki - tu žádná jiná kladná postava příliš prostoru nedostane. Všichni, včetně Popila, a koneckonců i Murasaki, jsou přinejlepším ambivalentní a poznamenaní těžkou dobou. To je nakonec i Hannibalův případ, a pokud lidé tvrdí, že je to typ psychopata, prostého traumat a postiženého od narození, doporučila bych jim, aby si Harrisův prequel přečetli a teprve potom se věnovali psychoanalýzám skrze popkulturu. A nebo se na to můžete vykašlat a diagnózy nechat pověřenějším. Knížku nicméně tak jako tak k přečtení doporučuju.... celý text
Chrám Matky Boží v Paříži
2014,
Victor Hugo
Popis Paříže z ptačí perspektivy na asi 15 stranách a podobné libůstky byly v mých sedmnácti docela oříšek pro trpělivost. Chrám Matky Boží v Paříži se mi ale pořád četl lépe než Ecovo Jméno růže, a zároveň jde o mojí oblíbenou Hugovu knihu. Třeba Bídníky miluju zfilmovaný (snad všechny verze kromě muzikálu), literární předlohu jsem ale těžce nedávala. Tahle kniha vás ale vtáhne do středověké atmosféry, do útrob gotického chrámu, posedlé vášně a neopětované lásky snad všech hlavních postav (co si tak vybavuji). Zároveň kniha, která položila pilíře pro mé knihomolské období, protože do té doby by mě nikdo k něčemu jinýmu než Potterovi, ženským románům a erotický literatuře nedostal :-). Takže díky, asi...... celý text
Růženky
2018,
Stephen King
Nakonec já jsem od Kinga přečetla, tušim, tak 4 knihy, co tedy asi můžu říct... Růženky jsou pro mě svěží změnou, kterou evidentně nakopla spolupráce s Owenem. Děj je ospale vyprávěný, ale neberu to jako problém. A mužské postavy mi nepřipadají stereotypní, spíš pravdivé - potlačování touhy, agrese (v lepším případě), zoufalé sexuální zneužívání společensky padlých žen (v tom horším). V životě se stereotypy uplatňujou, tak proč by mi měly vadit v rámci světové literatury. Oceňuju, že je kniha ušetřena Kingova staromilství. Ženy tu nevidim jako oběti, ale silné postavy. A že by byly veskrze kladné - ženská věznice? Evie miluju, nádherná projekce komplexního myšlení a intuice.... celý text
