dedliipf
přečtené 137
Vegetariánka
2017,
Han Kang
Na jednu stranu se s vegetariánkou umím ztotožnit. Prožitek deprese, velký vliv snů, touha po květinách, až dětská křehkost. Na druhou stranu to nepřijetí okolí, stálá touha mít ji jako svůj objekt. Z toho mi bylo zle. Na jednu stranu je kniha plná naznačených metafor, co jsou tak akorát skryté a tak akorát vidět, abyste mohli číst knihu znovu a znovu. A obrazy jsou tak mrazivé, že vás mohou pro pronásledovat před usnutím. Na druhou stranu mi chvílemi neseděl děj. A napadá mě, co kdyby Han Kang nenechala vegetariánku nikdy mluvit o svém snu? Co bychom si mysleli pak?... celý text
Prstenec kolem Slunce
1995,
Clifford D. Simak
Nebavilo mě to tolik jako Město a Čas je ta nejjednodušší věc, ale i v této knize je silně Simakův humanismus, pro který si ho vážím. A hodně hodně myšlenek propletené dohromady, silná kritika agresivních tendencí lidstva a ekonomických systémů, co si zvolilo. Popisy a reakce hlavní postavy na svou situaci chvíli připomínaly nejlepší povídky Lovecrafta, zvraty Dicka, text Bradburyho a naději Star Trek. Ale jsou tu i momenty, co vyšly naprázdno, třeba hned postava z první kapitoly, dívka od sousedů po 50. stránce z textu na dobro zmizela. Někdy byly vnitřní úvahy a posuny v ději na sílu a prkenné. Středem knížky jsem bojovala. Poslední třetina zas získala spád a příjemně dovedla do konce :-)... celý text
Zázračný úklid v hlavě – Kouzlo nehrocení
2017,
Sarah Knight
Už nikdy nedám peníze na společný nákup dárku pro kolegu a pak nebudu smutná, že na moje narozeniny všichni zapomněli. Díky.
Tam dole
1997,
Joris Karl Huysmans
Výtečný překlad, bavily mě dialogy, smála jsem se nad Durtalovým problémem se ženami. Jen se mi zdá, že Huysmans neumí moc ukončovat, ale k tomu mám vlastně pochopení. Jen mě mrzí, že je to méně dekadentní než to, co se dá dnes vidět na internetu (když mi aj knihař říkal, že je to přeci Bible dekadentů!)... Ale ten jazyk, ty přechodníky, a ty večeře... krása :-)... celý text
Čas voněl snem
2005,
Jan Beneš
Čte se to samo. Rozhodně mi to dalo víc než dokumentu o Rusku a o válce. Je to dobré intro pro základní rozhled, co vás neubije nudnou fakticitou. Na druhou stranu se to dobře čte a je to až komické díky tomu, že má autor vlastní názor a dojmy, není objektivní. Takže by kniha neměla vést k tomu, že ji stoprocentně přejmete. Občas je dobré si k ní otevřít alespoň Wikipedii. Možná se od vydání objevily přesnější informace, možná se někde něco spletlo.... celý text
Abarat: Magické dny, krvavé noci
2005,
Clive Barker
Ten svět je bohatý, ale výčet divočin a barvitostí je takový neukotvený. Prostě je to svět, kde je toho mnoho. Popisy mě začaly nakonec nudit, zajímají mě postavy a děj, takže půlka nebo třetina knihy by tu ani nemusela být. Přitom by stačilo věnovat světu víc pozornost - třeba co znamená, že prostor se rovná čas... Ale věřím, že víc se Abaratu bude věnovat třetí kniha. Přeci jen, jedna zásadní osobnost tohoto světa ve druhé knize úplně chyběla. I když bylo pár drobných zmínek...... celý text
Kdo zabil Snížka?
2017,
Petra Soukupová
Moc fajn jednohubka, kterou jsem slupla za jediný den. Skvěle napsané. Pro cílový věk myslím dobré myšlenky (pejsci by se jako dárek pro stě dávat neměli a život nikdy není tak plytký, jak si ho vymyslíme :-)). Jediná věc mě trošku zamrzela: že hlavní hrdinka opakuje omílané a nudné nejsem jako ostatní holky, nemám ráda sukně a volánky. Už je to taková tradice... Ale vždyť tyhle příběhy by měly být pro každého, pro kluky i pro holčičky, co si hrajou s panenkama. Taky mají duši! Nelíbí se mi, že je v tak pěkné knize teda použito holčičí holky = nány.... celý text
Micromégas
1931,
Voltaire (p)
Soudobý sarkasmus mířený hlavně na tehdejší vzdělance - duchovní i vědecké. Voltaire si dobře uvědomoval, že co se v jeho době zdá lidem jisté, může být za pár let jinak, stačí další nový objev :-) Moje nejoblíbenější část: "Byl-li někdo udiven, pak to byli lidé, kteří uslyšeli tato slova. Duchovní správce korábu odříkával zaklínací modlitby, námořníci kleli a filosofové si vybudovali systém."... celý text
O čem mluvím, když mluvím o běhání
2010,
Haruki Murakami
Haruki Murakami není můj oblíbený spisovatel. Nikdy jsem se nedostala přes 2. stranu Norského dřeva. Tuhle knihu jsem četla, protože v ní měl údajně psát také o psaní a o práci spisovatele. Špatná volba. Kniha je vyloženě jen pro dva typy lidí: fanoušky autora a běžce. O psaní je tu jen pár vět, ani ne setina textu. Napadlo mě, jestli tam jsou jen proto, aby zvýšily její prodejnost. To, co tu o psaní je, spíš popisuje, jak Murakami psaní chápe, co pro něj znamená být spisovatel a je to spíš esoterický přístup. Je to talent, co se prostě náhle objeví. A teprv pak se mu musíte denně věnovat. Nesouhlasím s ním. Ale pokud si myslíte, že být spisovatelem znamená něco tajuplného a divokého, v tomhle Murakami hezky ukazuje, že to tak vůbec být nemusí. Můžete být zdravý vytrvalý člověk a nejspíš právě proto být úspěšný. To je dobrý vzor :-) Povídání o běhání mě nebavilo, ačkoli jsem dříve sama ráda běhala. Po textové stránce jsem také nebyla spokojená a to je už můj obvyklý problém s autorem, nebo možná s jeho překladatelem. Ty věty se mi zdají krkolomné, složité i ve své krátkosti. Slovosled je hranatý (představte si pod tím, cokoli chcete). Příjemný pro mě byl až konec, který se věnoval také plavání. To je mi teď srdci bližší. Proto si také myslím, že kniha je vhodná pro každého, kdo se tomu sportu věnuje. Ale ne pro hledání psací inspirace.... celý text
Monsignore Quijote
1995,
Graham Greene
[čteno v originále] Milý příběh, taková Španělská roadmovie (dokonce bylo zfilmováno pro TV). Aluze na Dona Quijota, kterého jsem nečetla, což ale není potřeba. Hlavní postavy se od sebe liší charakterem a ideologií. Jeden komunista, druhý farář. Přesto spolu dokážou mluvit i o věcech hlubokých a mají snahu se navzájem pochopit, a dokonce číst knihy toho druhého. Vůbec dávají hezký příklad přátelství a soužití. Farář/monsignor je neuvěřitelně laskavý a milý člověk, že budí úsměv na každé stránce. Odnáším si z toho však hořkosladký pocit, že v moderním světě je šílencem každý člověk s dobrým srdcem. A pozor, kniha obsahuje náboženské i politické humory. Ale jsou tak skvělé, vyrovnané a rozverné, že to musí potěšit každého bez ohledu na stranu a víru. Tomu věřím já :-)... celý text
Konec novověku
1992,
Romano Guardini
Moje nejoblíbenější část je až skoro na konci: "Ústředním problémem, jenž bude v budoucnu stát v centru kulturní práce a na jehož vyřešení bude záležet vše - nejen blahobyt či nouze, nýbrž život či zkáza lidstva - je moc. Nepůjde již o její stupňování - to probíhá samočinně - nýbrž o její ovládnutí, o její správné užití." Je to tak. Guardiniho studie sleduje, co nám přinesl novověk, jak proměnil chápaní člověka o člověku, vědu, víru a kulturu. Nad tím se zamýšleli i jiní filosofové, třeba Adorno, Gadamer... poprvé jsem ale četla novověku z křesťanského pohledu, což je pro mě vítané rozšíření chápání důsledků novověku a proměny místa člověka ve světě (kde proměna víry a církve je docela zásadní změna) od 17. století až po současnost.... celý text
Tajemství mechanické mrtvoly
2017,
Joe Benitez (p)
Kresba je pěkná, i když ne úplně dle mého gusta (mě už ty prsa furt nebaví), musím ale uznat, že příběh byl dost napínavý a po přečtení jsem hledala, jestli si nemůžu přečíst aspoň kostru pokračování bez toho, abych četla další komiksy :-)... celý text
Němci v Čechách
2002,
Milan Sládek
Odborný pohled na situaci Němců v Čechách z perspektivy vysoké politiky a státu. Napsáno hezky stravitelně, ale ne stoprocentně lineárně a chronologicky (ale dá se to přežít). Kniha osvětluje etnické poměry v novém státě a složité vztahy, které zdědil po monarchii, a jejich vyvrcholení odsunem. Ten rozhodně nebyl reakcí na odhalená zvěrstva války, ale skutečně důsledkem osmisetleté společné historie, sporů a čtyřicetiletého myšlenkového vývoje Edvarda Beneše. Rozhodnuto bylo už v polovině války. A následky ovlivnily politické směřování Česka na zbytek století... Dojem, co jsem si odtud odnesla: Československo za první republiky vypadá jako pouhý nástroj velkých vítězů První světové války pro zachování míru, (1) aby se Němci nemohli spojit pod ideologií pangermanismu, (2) aby nedošlo k navrácení poměrů R-U, tedy další velké mocnosti. Jakmile tento nástroj přestal fungovat... inu to známe z Mnichova. A tenhle pocit pro patriota příjemný není.... celý text
