Dudek
přečtené 195
Kar
2019,
Miloš Urban
Jsem opravdu smutný. Ještě smutnější než po dočtení knihy Přišla z moře. Ta pro mě byla takových zklamáním, že pro mě Miloš Urban na nějakou dobu upadl v zapomnění. Doufal jsem, že se Kar stane jakýmsi vykoupením. Brakový námět zaváněl návratem k tématům, které minimálně pro mě byly u Urbana určující. Navíc propojení s určitým autobiografickým prvkem a nostalgickým vzpomínáním, prostě příslib knihy, která bude i pro autora osobní záležitostí má očekávání ještě znásobil. Kar je pro mě však jedním z nejhorších čtenářských zážitků. Několikrát jsem si vzpomněl právě na předchozí výše jmenovaný román, který pro mě byl chvílemi též velmi frustrující. Příběhově se jedná pouze o těžko uvěřitelný konstrukt, který nefunguje už od úplně prvních momentů a neustále si usnadňuje cestu pomocí náhod a příšerných oslích můstků. Nepomáhá tomu ani nesympatický hlavní hrdina, jehož chování a motivace mě udivovaly snad na každé druhé straně. To bych ovšem Urbanovi ještě dokázal odpustit. Jedná se totiž o autora, který i přes tyto neduhy dokáže na většině stran udržet čtenářovu pozornost a bavit. Největší problém mám ale s některými podivnými větnými konstrukcemi, které jsou jak hozeným špalkem pod nohy, protože celkový tok slov a plynulé čtení značně narušují. A hodně mi vadilo i dávání na obdiv naprosto banálních a vyprázdněných myšlenek typu: "Známá místa jsou strašná. Pokud nám je připomene umělecké dílo, je to prožitý úžas. Pokud nám umělecké dílo připomenou sama, jsou cestou do pekla. Proto utíkáme ke všem novým, a je nám pak jedno, že jsme jen za turisty..."... celý text
Linie krásy
2006,
Alan Hollinghurst
Uznávám, že je to docela chytře vystavené. Neustálá repetičnost, napojení Nickova osobního života na dění v politice a naprosto skvěle popsaná nabubřelost a všudypřítomná póza. Občas je to trochu ubíjející, nicméně tady je třeba autorovy přiznat, že ubíjející úmyslně. Hollinghurstovi se tak daří ze čtenáře udělat skoro až diváka či součást všech těch hloupých a prázdných večírků. Závěr je fakt vážně efektivní. Všechny děje ohledně Nicka jsou provázané od prvního momentu, a na posledních stránkách se to ukáže v plné síle. Takže ano, uvědomuji si, že Linie krásy je dobrá kniha a nějakou dobu ve mě budou i určité momenty vyznívat. Jako čtenáře, takového který dává přednost naprostému čtivému mainstreamu, mě však úplně neuhranula a v určitých momentech mi dávala docela zabrat.... celý text
Zdravá střeva
2016,
Justin Sonnenburg
Super, i když z hlediska informační hodnoty se o žádnou pecku samozřejmě nejedná. Formálně kniha ničím nepřekvapí. Je rozdělena do několika částí a začíná veskrze klasicky. Nejdříve vysvětluje, co je to mikrobiom a proč je důležité jej sledovat. Následně se věnuje části nejdůležitější a to porodu a krátké době po něm následující. Přičemž nezapomíná sledovat vývoj v oblasti potravit a jeho dopad na mikrobiom moderního člověka žijícího v západním světě. Kniha přináší nějaké typy na zdravé stravování, ty ale neslouží k nápravě, ale spíše k udržení zdravého stavu a myslím si o nich své... Kniha totiž uvádí, že poškozený mikrobiom už není snadné, či snad možné dostat zpět do formy. To jaké základy byly položeny v minulosti totiž už lze těžko ovlivnit. Pro získání základního povědomí o tom, co se děje ve střevě je to každopádně velmi dobré.... celý text
To
1993,
Stephen King
Klobouk dolů, že dokázal tenhle kolos Stephen King docela dobře ukočírovat. To totiž není klasickou knihou, která by měla pevný děj. Je spíše soustavou příběhů, které jsou spojeny jedním motivem. Vyprávění o dospívání, dětském strachu, který se může přelít až do dospělosti a snad i přechodovém rituálu, tu několikrát mění překvapivě svůj tok. V první části si hrdinové vyprávějí o prvním setkání s děsem, vlastně podobně jako hrdinové ve slavném Dekameronu. Postupně získává více prostoru linie s dospělými, kteří vzpomínají na dětská léta a děje se vzájemně až téměř kopírují. Tahle linie až téměř obtéká tu dětskou a jedna bez druhé ztrácí na dramatičnosti. Jsou na sobě závislé. V závěru už se prolínají nejen v jednotlivých kapitolách, ale jsou spojené těsně, symbolicky i napříč větami. Je zábavné to sledovat. Ale závěr, ten samotný závěr pro mě uspokojivý nebyl. Posledních několik desítek stran jsem ani neměl chuť číst a vlastně mě příliš nezajímalo jak postavy dopadnou... A to není dobré. Závěr, to vyvrcholení totiž mělo být to nejniternější co to přinese.... celý text
