Elevant
přečtené 460
Hřbitovní kvítí
1941,
Jan Neruda
Sbírka Hřbitovní kvítí obsahuje rozumitelné, téměř prozaické básně, ve kterých se občas blýskne geniální slovní obrat či metafora. Stále se tu opakují ty samé motivy, většinou krásně pochmurné, a autor si zoufá nad nerovností lidí, pomíjivostí života, křehkostí nevinnosti, nad smrtí a nad plynutím času. Ovšem co je zde čas jiného než smrt? Posuďte: "Valí proud se světem bystrý, ostrý, nekonečnou jeho rovná cesta, jeho pískem zbořená jsou města, jeho kalem národů jsou kostry." (XIII)... celý text
Pernambuco
2018,
Ivan Wernisch
Pernambuco - rok smíchu a hrůzy. Dvanáct oddílů básní, které, i když jsou výrazně provázané, vyvolávají velmi různorodé dojmy. Na jednu stranu jsou jazykově hravé se spoustou morgensternovských hříček, humorně absurdní a nevázané, na druhou stranu mnoho básní čtenáře zneklidní a znamenitým navozením atmosféry ho uvrhne do tíživé melancholie. Lampion, který se pomalu potápí... Takový a spousty dalších výjevů evokujících zkázu a zánik se tu jako na kolotoči střídají s absurdními hříčkami jménem třeba Bimbam. Osobní dojem: některé básně rozesmály, některé mě nechaly klidným, některé takřka vyděsily, jako Lavinia anebo nejlepší báseň celé sbírky, Poslední soud: Zlí nalevo, dobří vpravo a všichni do sprch. Bůh je spravedlivý.... celý text
Do tmy
2015,
Anna Bolavá (p)
Skvělé, skvělé. Fascinující popis duševního a tělesného rozpadu jedné podivné ženy. Typický příklad uměleckého díla, které je postaveno ne jediné myšlence. Tou je zde: co by se mohlo stát, kdyby člověk podřídil celý svůj život sběru léčivých bylin? Takové téma by se mohlo uchopit idilicky, jako příběh o spojení člověka s přírodou, Bolavá však napsala temnou, téměř horrorovou knihu. Její monomanická hrdinka stižena nepojmenovanou chorobou věnuje sběru tolik úsilí, že si neuvědomuje, jak kolem ní proplouvá život. Touto mánií si nahradila ostatní životní potřeby a ve své lhostejnosti si nevšímá dokonce ani toho, že jí uhnívá paže. Postupně se propadá do jakési psychózy, ovšem čtenář si, stejně jako vypravěčka, není schopen všimnout závažnosti situace (protože má k dispozici jen její úhel pohledu), dokud není příliš pozdě. Anna je tragickou hrdinkou, která si svou tragédií zvolila sama (ona "závrať ze svobody volby" je zde několikrát zmiňována). Je dojemná, ale dojetí (či politování) ve čtenáři brzy vystřídá pocit spřízněnosti, je-li ochoten Annu chápat. Kniha je zdařilá i po formální stránce: celá je monologem hlavní postavy, odehrávajícím se na pomezí hovorové a spisovné češtiny. Tato řeč je přirozená, decentní a přesto podmanivá, občas se v ní vyskytnou nápadité slovní obraty. ("Jen tak jsem" - Bolavé termín pro nicnedělání). Ve výsledku tento autorčin styl dobře slouží dokreslování charakteru její hrdinky.... celý text
Miláček
2011,
Guy de Maupassant
Když se řekne francouzský román, okamžitě se vzpomenu na Miláčka - nevím, proč zrovna na něj, snad je to způsobeno tím, jak věrně umí Maupassant vylíčit Paříž a Pařížany... Pro mě jeho "objektivní román" představuje příjemnou alternativu naturalismu (Ačkoliv Zolou taky nepohrdnu, takové guilty pleasure). Miláček je napsán decentním, ale dokonalým jazykem, fungujícím jako břehy, jimiž protéká čistý příběh muže jménem Duroy ( který je, řečeno žargonem dnešní pop-psychologie, psychopat), a který vypovídá o tehdejší Francii víc než lecjaká sociologická studie. Ve zkratce: Miláček je jedno z nejlepších literárních děl, které se v 19. století ve Francii vůbec zrodilo. A že to bylo plodné století.... celý text
Maryša
2004,
Vilém Mrštík
Komentář obsahuje SPOILER. Hra Maryša je zajímavá především svahou autorů co nejvěrněji v ní zachytit pristředí tehdejší moravské vesnic: od jejích typických občanů (jejichž charakteristika sklouzávala skoro k archetypům takových vesničanů) přes pedantsky předepsané prostředí, včetně mnoha nevyžádaných rad režii, až po moravské nářečí, kterým postavy mluví. Právě toto nářečí by myslím mohlo některé potenciální čtenáře/diváky odradit. Já sám jsem z něj měl strach, ale zbytečně. Mluva postav byla zcela srozumitelná, a také zábavná - je málo jiných literárních děl, kde by jste se setkali s podobným slovníkem (ovšem já měl tu výhodu, že s většinou specifických výrazů které se ve hře objevují jsem se ve svém kraji už setkal). O Maryše se říká, že se nachází někde mezi realismem a naturalismem. Já v ní spatřuji určité znaky onoho fatalismu, pro který nemám naturalismus tolik v oblibě: snad každá postava Maryši je podřízena nějákému svému předurčení. Nikdo se nesnaží překazit před-zjednaný sňatek Maryši s Vávrou, dokonce i Maryša podlehne, a tuším, že je od začátku smířena s tím, že jednou Vávru otráví.... celý text
Mácha snivec a buřič
1936,
František Xaver Šalda
F. X. Š. byl jistě zásadní osobností, co se týče výkladu Máchova díla. Tato jeho esej nejenže obsahuje zajímavé myšlenky, které snad každého musí podnítit k četbě Máchy, ale je sám napsán krásným jazykem. Šalda je nejen erudovaným kritikem básníků, ale i básníkem kritiky.... celý text
Máj
2014,
Karel Hynek Mácha
Notoricky známá báseň, snad každý čech umí zarecitovat alespoň pár slok o pozdním večeru, o lásky čase, a když řeknete "oxymóron," odněkud se vždy ozve "zborcené harfy tón." Máchův Máj a Erbenova Kytice jsou z dnešního pohledu těmi nejzajímavějšími (nebo alespoň nejvýznačnějšími) tóny, které zazněly v národním obrození a udávaly směr dalšímu vývoji české literatury. Každý zná Máj ze střední školy, což zřejmě také znamená, že mnoha lidem se Máj znechutil na střední škole. Proto je tato báseň jednou z knih, které má smysl číst znovu a znovu. Tak jako se její význam a interpretace měnily v průběhu historie, tak jsem si jistý že s postupujícím věkem já i jiní naleznou v Máji něco nového.... celý text
Nesnesitelná lehkost bytí
2006,
Milan Kundera
Nesnesitelná lehkost bytí je výborná mnohovrstevnatá kniha s jedinečnou filosofií. K této knize a vůbec celé Kunderově tvorbě bylo napsáno takové množství studií, že například já jsem strávil čtením o tomto románu snad delší dobu než čtením románu. Rád bych ve svém komentáři citoval Helenu Koskovou, která vystihuje základ a východisko mého vlastního pohledu na Nesnesitelnou lehkost bytí: "Tak jako Kafka kdysy používal civilní, střízlivý jazykový projev k vystižení hloubky, která leží pod povrchem reality, tak Kundera pracuje stavebně s příběhem ne pro zápletku samotnou (která je často banální), ale aby ho postavil pod ustavičnou palbu filozofických reflektorů, aby ho komentoval, myšlenkově interpretoval, relativizoval a dobýral se jeho pravého smyslu. Hledání pravého smyslu příběhu a jeho myšlenková interpretace je pro autora samotného i pro čtenáře současně zábavná intelektuální hra a vážný filozoficko-noetický proces ústící v nekonečnu." (Helena Kosková: Hledání ztracené generace)... celý text
Kohout, Lišák a já
2009,
Sławomir Mrożek
Skvělé povídky, které často využívají různých absurdních postupů, občas mají politický přesah, často jsou vypointovány: buď jsou zakončené vtipnou absurditou, anebo pointou, která podává nějakou zprávu o světě, bytí a tak vůbec. Mrożek ve svých textech vůbec často filosofuje, ale pokaždé s nadsázkou, nevážně (i když ne irelevantně) a humorně.... celý text
Maryčka Magdonova
2017,
Petr Bezruč (p)
Krásná, tragická balada. Lehce zavání proletářství, ale tak, že to ani nevadí. A Bezruč jistě nemyslel na ideologii, které jeho verše u nás po desetiletí sloužily, když Maryčku Magdonovou psal (pokud ji psal, že). U této básně jsem si všiml, že je tak skvěle rytmicky seskládaná, že ani nepotřebuje rýmy. Vždyť v celé básni se rýmují vždy jen poslední verš sloky s koncem sloky předchozí, a to navíc vždy stejným rýmem. Přesto verše drží pohromadě a čtenář by to ani nemusel zaregistrovat.... celý text
Myši Natálie Mooshabrové
1994,
Ladislav Fuks
Skvělé dílo. Temná groteska s Paní Mooshabrovou v hlavní roli, odehrávající se v kulisách distopického světa, v neurčité době, spíše v minulosti a budoucnosti zároveň. V mnohém má tato kniha blízko k absurditě: všudypřítomné repetice, situace se odehrávají znovu a znovu, až nakonec ztrácí svůj původní význam. Děj nepodléhá zákonům logiky, spíše logika se podřizuje všemu nepřirozenému, co se v tomto světě odehrává. V průběhu celé knihy si Fuks také neúnavně hraje se čtenářem. Všude klade vodítka a náznaky, a dává tušit vyústění určité scény. V přístí chvíli se však čtenář dozví, že byl sveden na scestí, a význam scény je zcela jinde,než čekal. Ovšem jsou tu i vyjímky: občas se příběh odvíjí právě tak, jak se dalo předpokládat, což je po předchozích zkušenostech ještě nečekanější. Ovšem to nejpůsobivější z celé knihy je její konec. Posledních několik stránek nově definuje všechny předchozí.... celý text
