Ella161 přečtené 296

Nevhodné! 2021, Vi Keeland

Já jsem věděla, že se mi kniha bude líbit. Četla jsem na ní skvělé ohlasy a někdo dokonce i tvrdil, že je to Vi nejlepší kniha. Mně se tedy furt líbí nejvíce Alfa samec, ale tenhle příběh je prostě něco! Jak jsem zvyklá, tak začátek byl prostě vtipný. Jak Ireland vůbec mohla dopustit to, že takový mail pošle šéfovi? Byl fakt vtipný a díky němu se Grantovo a Ireland cesty spojily dohromady. Strašně se mi zamlouvala Ireland, který nedělalo problém nic říct. Jako vůbec nic. To, co si myslela, to také řekla. Občas do toho zakomponovala i pár sprostých výrazů a bylo jí naprosto jedno, kdo si o ní co bude myslet. Také se mi líbilo, jak byla sebevědomá a drzá. Dokázala Grante pěkně rychle zkrotit a přiznejme si, že on to fakt potřeboval. Také to byla ale holka se srdcem na správném místě. Ireland byla prostě správná hlavní postava, kterou jsem si hned oblíbila a cítila k ní už do začátku nějaké sympatie. I v téhle knize byla mužská postava velmi sebevědomá, drzá a se špatnou minulostí. Grant byl ale zlatíčko. Občas to s ním bylo vážně těžké, ale i tak jsem si ho strašně oblíbila. Nevím, kde Vi bere pro takové chlapy inspiraci, ale vážně bych chtěla jednoho potkat. Příběh byl opravdu skvělý. Zkoušela jsem hádat, co se asi Grantovi v minulosti stalo, ale moje odhady byly všechny špatné a skoro se ani k té správné variantě neblížily. A jeho minulost byla vážně smutná. Nejedna slza mi u toho ukápla (ha… brečela jsem fakt hodně). Bylo mi ho fakt líto. Tohle si nezasloužil, nikdo si tohle nezaslouží. A já věřím, že se tohle stává, bohužel, i v reálném životě. Kapitola 37 mě fakt dostala! Grant ušel velký kus cesty a když psal tem dopis… bože můj. Začaly mi stékat slzy, aniž bych o tom věděla. V tu chvíli jsem si totiž uvědomila, jaký tem dopis má význam (ten, kdo četl pochopí) a že za svou minulostí konečně udělal tlustou čáru.... celý text

Vím, že tě chci 2019, Estelle Maskame

Tohle je konec knižní série. Myslím si, že přesně tuhle knihu z pohledu Tylera, jsem potřebovala. Konečně jsem si totiž uvědomila, proč se tak choval a proč se tolik bál být sám sebou. Musím přiznat, že vyprávění malého Tylera mi lámalo srdce. Někdy mi i ukáply slzy, aniž bych věděla o tom, že brečím. Trochu jsem doufala, že budou i ostatní knihy z jeho pohledu. Ne jen první díl. Zajímalo by mě, jak to cítil, když byli spolu v New Yorku. Vlastně co tam celý ten rok dělal a jaké to pro něho bylo každý den o jeho dětství mluvit (nebyla by tohle super kniha? Myslím, že by docela sklidila úspěch). Také by mě zajímalo, jak se cítil, když byli s Eden v Portlandu. Jaké by byly jeho myšlenky a tak… Už teď postavy postrádám, protože tuhle sérii jsem si opravdu zamilovala. Vždy bude mít v mém srdci speciální místo.... celý text

Víš, že mi chybíš? 2018, Estelle Maskame

Tahle kniha se mi líbila asi nejvíce, netuším proč, ale když si to tak zpětně přehrávám, tak ji mám nejraději. Nejspíš to bude tím, že se konečně dají dohromady a nic je nerozdělí, ani rodina…natož přátelé. Líbí se mi, jak Tyler naložil s jeho minulostí a udělal to, co potřeboval skoro celý svůj život. Líbí se mi, jak se nevzdal Eden a ukázal jí, co všechno pro sebe dělal a jak se změnil od doby, co se poznali. A nejvíc se mi líbí, že spolu přemýšlí o budoucnosti, že spolu tu budoucnost tvoří a že i po tom, co si spolu prožili, dali svému vztahu znovu šanci.... celý text

Víš, že tě potřebuju? 2018, Estelle Maskame

Autorka nám v téhle knize skvěle popisuje New York! Je lehké si představit, jak to tam vypadá, když nám to takhle krásně popsala️. Každopádně tu máme opět Eden a Tylera, kteří spolu stráví 6 týdnu v New Yorku. Bez přátel, rodiny.. mohou se chovat jako běžný pár. Přiznávám, že konec mě překvapil a zároveň strašně rozesmutnil. Brečela jsem tak moc, že mi na stránkách zůstaly skvrny od řasenky... celý text

Až léto skončí 2020, Penelope Ward

Na knihu jsem se moc těšila. Autorku mám ráda, patří mezi mé oblíbené. Avšak tohle se moc nepovedlo. Heather se mi vůbec nezamlouvala. Už od začátku mi přišla jako (pardon za ten výraz) nadržená patnáctka. Rozčilovala se, že jí Noah bere jako puberťačku. Mohla se mu ale divit, když se na svůj věk fakt nechovala? Štvalo jí, že o ní nemá zájem. Žárlila, kdykoliv mluvil s nějakou holkou. Prostě děs. Celkově mě kniha zklamala. Do čtení jsem se musela občas i nutit. Několikrát jsem nad hlavní hrdinkou protáčela oči, nadávala jí a bylo mi za ní trapně. Noah byl fajn chlap s nohama pevně na zemi. Věděl, proč celý ten vztah není dobrý. Avšak může chlap dlouho odmítat holku, která ho neustále uhání? Abych však nebyla jen kritická, byly i světlé stránky knížky, díky kterým nejsem tolik naštvaná, že jsem knihu vůbec vzala do ruky. I když miluju příběhy, kde je větší věkový rozdíl mezi postavami, tohle je jedna z nejhorších, co jsem kdy četla. Bože, fakt se mi to píše špatně, protože autorku mám opravdu ráda a vážím si jí. Nemohu ale knihu vychvalovat, když se mi moc nelíbila... Musím ale uznat, že kniha se četla rychle a na oddech je skvělá.... celý text

Rudá galerie 2020, Tiffany Reisz

Ačkoliv na knihu nebyly dobré ohlasy, stejně jsem si jí pořídila. Zajímalo mě, proč se většina nezamlouvá a už to naprosto chápu. Divná. Přesně to slovo vystihuje celou tu knihu, protože ona je vážně divná, až to bylo vtipné. Vážně, musím se přiznat, jsem se u toho dost nasmála. Ono to bylo tak absurdní, že to jinak ani nešlo. Kdo tohle mohl proboha napsat? Jen ten začátek mě donutil zamyslet se nad tím, co to má sakra být. To první shledání bylo vážně divný, takže si myslím, že to slovo skvěle vystihuje celý příběh. Bohužel jsem tím čtením jen ztratila čas. Někdy mě štve, že mám pravidlo knihy vždy dočítat a neodkládat je, i kdyby byla sebevíc špatná. Možná je to ta největší kravina, co jsem kdy četla. Vlastně to bylo vyloženě jen psané porno a pointa v tom žádná a ten konec? Bože můj Vlastně nechápu, proč jsem si knihu vůbec kupovala, když mě umění nezajímá. Spíše mě nudí. Je to pro mě španělská vesnice a nikdy v tom nevidím (tedy většinou) to, co má ten obraz vyjadřovat, bohužel. Takže nejen že pro mě to čtení bylo divné, ale i nudné. Kdyby to alespoň nějak zachraňovaly postavy, ale vůbec. Nedokázala jsem si k nim vytvořit žádný vztah. Přišly mi takové nemastné neslané. Od začátku ten vztah mezi nimi byl zvláštní. Řekněme že Malcolm se nebál říct věci na plnou pusu a vůbec se nestyděl. Bylo mu naprosto jedno, co si o něm kdo bude myslet, i když z pusy vypustil třeba nějakou no.. nechutnost. Dost často se tam používaly sprosté výrazy, ale to mi vůbec nevadilo, ačkoliv někdo by s tím mohl mít problém. Takže knihu vážně nedoporučuji. Ano, pokud se chcete zasmát nad tím, jak někdo mohl napsat (s prominutím) takový nesmysl, tak je příběh přesně pro Vás.... celý text

Milá Bridget, chci tě 2018, Vi Keeland

Tohle duo mám ráda. Autorkám to spolu svědčí a jejich příběhy vždy čtu s chutí. I když mě tenhle příběh nějak neoslnil, tak jsem si u něho krásně odpočinula a nasmála se. Takže čtení cíl splnilo, protože od tohohle se nedá očekávat něco vážného nebo k zamyšlení (alespoň co se jejich společné tvorby týče. Samotné knihy od Keeland? To už je jiná). Simon byl fakt skvělý. Byl opravdu vtipný a takový roztomilý. Sice se mi k Bridget vůbec nehodil, protože každý byl úplně jiný, ale… Možná v tom hrálo roli také to, že Simon byl o 4 roky mladší, takže na tom byl mentálně úplně jinak. Například ty jeho sexuální narážky a flirtování, občas i nevyspělé chování. Ano, smála jsem se u toho, ale když nad tím tak zpětně uvažuji, tak to nebylo vůbec vhodné, vezmu-li v potaz, co se Bridget stalo a čím si procházela. Pro ní to ale vlastně bylo takové odreagovaní, což opravdu potřebovala. Nicméně se nemohu zbavit pocitu, že ty dva být spolu prostě neměli. Prostě se mi k sobě nehodili. Každopádně musím uznat, že s jejím synem to uměl dobře a celkově s lidmi. Ještě aby ne, když to byl doktor, ale potkat takového doktora…. to by byl zázrak Oceňovala jsem prostředí, jaké autorky pro svůj příběh vymyslely. Já jdu na praxe do nemocnice v září, takže bylo fajn o tom číst. Ačkoliv je pravda, že nejspíš budu zklamaná, když tam na žádného sexy svalnatého vtipného blond doktora nenarazím.... celý text

Růže pro Charlotte 2017, Elizabeth Craft

Věděla jsem, že kniha nemá moc dobré hodnocení, ale i tak jsem si jí koupila. Zamlouvala se mi anotace. Hlavně to, že kniha bude o zpěvákovi a já takové příběhy fakt miluji. I když jsem doufala, že to bude lepší, tak musím souhlasit s ostatníma. Příběh byl nic moc a to samé postavy. Čtivý byl, o tom žádná. Ale bohužel jsem si z toho skoro nic neodnesla. Jak už jsem psala, postavy nic moc. Charlotte mě občas (ehm…skoro furt) dost štvala. Tím jejím: Nebudu myslet na Tatea. Zkazí mi to budoucnost. Nebudu jako moje máma a sestra. Budu randit až po škole a podobné žvásty. Neustále si to opakovala, ale stejně každá stránka byla o tom, jak na něho myslí, proboha. Navíc mi nebyla ani moc sympatická. Neměla žádnou vlastnost, kterou by si mě získala. Hlavně v sobě neměla ani žádné kouzlo, jako mají postavy v jiných knihách. Nebyla výjimečná, ale spíš taková hm… dost průměrná. Také to její lhaní jsem nemohla snést. Neustále říkala, jak nerada lže, ale stejně hromadila jednu lež za druhou. No vážně. Už jsem dlouho nečetla knihu, kde by mi hlavní hrdinka tak moc nesedla. Tate byl…. Ani nevím, jak ho nazvat. K němu jsem už vůbec neměla žádný vztah. Autorky se snažily o to, aby měl nějakou temnou minulost, ale… On byl prostě s prominutím blb. Nevěděl, co chce od života. Neustále Charlotte odháněl a pak za pár měsíců přilezl, protože si přece uvědomil, jak bez ní nemůže žít No a děj byl vlastně o ničem. Však se viděli jen asi dvakrát a hned z toho byla velká láska. Vždyť se ani pořádně neznali a hned si spolu něco začali! Hlavně Charlotte s těmi svými pravidly (jak bude mít kluka až na vysoké apod.), ale jakmile se objevil nějaký kluk, který o ní projevil nějaký zájem, tak na něho nemůže přestat myslet. Já vím, že tohle nemohla ovlivnit, protože takhle to prostě bývá, ale tak nemuselo být skoro na každé straně, že má svá pravidla a s nikým si začínat nebude, když očividně chtěla něco jiného. Že bych si u příběhu odpočinula? To se opravdu říci nedá. Spíše mě naštval. I ten uspěchaný konec, který byl prostě jedno velké klišé. Tohle je snad ještě horší kniha než Rockové tango (a to už je co říct). Takže knihu nedoporučuji. O nic nepřicházíte. Jediné pozitivum toho příběhu je, že je opravdu čtivý.... celý text

Čas čarodějnic 2011, Deborah Harkness

Přiznávám, že nejdříve jsem viděla první sérii seriálu. Vůbec jsem netušila, že je natočený podle knih. Takže jakmile jsem se to dozvěděla, koupila jsem si knihy a seriál jsem nechala seriálem. A bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohla udělat. Ne, že by byl špatný, ale kniha je přeci jen lepší. Je v ní více informací, podrobností a detailů. Jsou v ní situace, které v seriálu nebyly, ale tak je to vždycky. Nejdříve jsem měla menší problém se začíst. Musela jsem si zvykat na autorčin styl psaní. Hlavně na to, jak tam všechno popisuje do nejmenších detailů a jak zakombinovala složité názvy z historie nebo nějaký poznatek o lidském těle či vlcích. Moc jsem tomu nerozuměla a vlastně mě ani nějak nenadchlo o tom číst, ale nebylo to nic hrozného. Historie mě sice zajímá, ale rukopisy a podobné věci? Hm… to jde mimo mě. Také mě celkem štvalo, že kapitoly jsou dlouhé. Ale to jsou jen drobné výtky, které se dají snadno přehlédnout. Každopádně děj byl fajn. Miluji zakázanou lásku a líbilo se mi, jak postupně k sobě něco začínají cítit. Ačkoliv je to celkem nepraktické. Čarodějnice a upír? Hm. Ale o to více jsem se do knihy zamilovala. Postavy byly super. Oblíbila jsem si je, i když u Diany mi pár věcí vadilo, ale zvykla jsem si na to. Takže pokud máte rádi svět čarodějnic, upírů a démonů, tahle kniha je přesně pro Vás. Moc doporučuji a já se nemohu dočkat, až si přečtu druhý díl.... celý text

Léto s frajerem 2017, Petra Martišková

Tady jsem věděla, že nešlápnu vedle. Příběhy od téhle české autorky mám moc ráda. Píše velmi poutavě. Čte se to rychle, což se v létě hodí. Vždycky mě autorka naladí na léto a já už se ho nemohu dočkat. Sice jsou její knihy určené spíše pro mladší ročníky, ale já jimi stejně nepohrdnu. Na letní večery je to fakt ideální. První láska, české prostředí, příroda, parta kamarádů… mám pokračovat? Tohle je prostě nejlepší volba na oddech. Děj byl tedy fakt super! Díky němu jsem se vrátila o pár let zpátky a zavzpomínala, jak jsem se já na táboře měla dobře a jak jsem si ho užila. Vážně jsem díky tomu měla opět chuť zajet na tábor. Škoda, že už na to nemám věk. A hlavním postavám také nemohu nic vytknout. Líbilo se mi, že na sebe narazili ještě předtím, než vůbec jeli na tábor. Sice mi na Berenice trochu štvalo, že si nechávala líbit to hnusné chování od Laury, ale jinak byla strašně fajn. Lauru jsem fakt neměla ráda. Už od začátku. To její chování bylo fakt příšerné, ale bohužel vím, že se takhle holky po ukončení základky chovají (co hůř, někdy i na základce). Fakt jsem nechápala, jak to s ní Berenika mohla vydržet. Jenže Berenika je prostě hodná holka, která raději mlčí a nechce vyvolávat konflikty.. Každopádně…. fakt moc doporučuji! I když třeba nejste cílovka, tak si myslím, že Vás příběh vůbec neurazí (spíše naopak).... celý text

Truly 2021, Ava Reed (p)

Hm… chápu ne zas tak skvělé ohlasy, ale na druhou stranu je i nechápu. Uznávám, že začátek byl fakt hrůza. Ne, že by to nebylo čtivé, protože bylo a do knihy jsem se hned ponořila, jen mě strašně štvala Andie. Kolik jí mohlo být? Kolem dvaceti? Mně připadalo, že jí je tak patnáct. To její vyjadřování nic moc a hlavně když byl nějaký konflikt, tak jen stála, koukala, potila se a nezmohla se na odpověď. Vždycky jí nějak zachránila June. A ty její vnitřní monology typu: Do toho June. Fandím ti. Bla, bla, bla… děs. Proč se za sebe prostě nepostavila sama? Já takové hrdinky prostě nemám ráda už jen proto, že já bych se takhle nezachovala. Já bych se ozvala hned a nenechala si (pardon za to slovíčko) srát na hlavu. Takže tohle mi na ní opravdu vadilo a nějaký čas jsem se přes to nedokázala dostat, ale nakonec jsem si zvykla. Ale abych jen nekritizovala… vlastně jsem si jí i oblíbila, protože ona byla tak strašně hodná, přátelská a snažila se být furt veselá. Neměla to lehké a obdivovala jsem, jak se se svojí situací dokázala vypořádat a jak se snažila být furt pozitivní. A Cooper to stejné. Také mi vůbec nepřišlo, že se chová na svůj věk. Štvalo mě, jak chvíli je přátelský a další zase odměřený. Avšak snažila jsem se to pochopit. Ani on to neměl lehké a bylo mi opravdu líto, čím si musel projít. Když jsem zjistila, co se mu stalo (tak nějak jsem předtím už něco tušila), tak jsem hned pochopila jeho chování k Andie. Furt ho to ale neomlouvalo, protože se občas zachoval jako hovado. Takže shrnutí. Kniha je velmi čtivá, bavila mě, ale na Monu Kasten to opravdu nemá. Postavy byly celkem super, takové průměrné. Ovšem děj se mi líbil. Líbilo se mi, jak to autorka vymyslela. Četla jsem vlastně jejich cestu, jak se vyrovnávají se svojí minulostí, která ani u jednoho nebyla pěkná. Také jsem četla to, jak si postupně k sobě tvoří pouto a tak nějak si k sobě byli neustále blíž a blíž. Byly tam krásně popsané jejich pocity i prostředí, kde se nacházeli. Už jenom doufám, že se přeloží i další díly, protože jsem si June i Masona opravdu oblíbila. Jo a co se mi ale fakt líbilo bylo to, že kapitoly byly i z pohledu Coopera. A také to, že na začátku každé kapitoly byl nějaký citát, který tak nějak tu určitou kapitolu vystihoval. Tohle autorka udělala fakt skvěla a jsem jí za to vlastně i vděčná. Bylo to pěkné zpestření.... celý text

Balthazar 2012, Claudia Gray (p)

Po delší době jsem si opět přečetla knihu, kde se vyskytují upíři. Upíry opravdu miluji. Už od sedmi let jsem ujížděla na Twilight a samozřejmě poté i na Upířích deníkách. Takže tohle čtení pro mě bylo trochu nostalgické. A fakt se mi příběh líbil. Byla tam akce, mělo to spád i napětí. Jelikož je ale tohle pátý díl série, tak jsem měla trochu problém se v příběhu zorientovat, ale po nějaké chvíli jsem si všechno pospojovala a bylo to v pohodě. Navíc jsem zjistila, že předešlé díly nebyly ani o těhle postavách, za což jsem jen ráda. Postavy byly super. Tedy k hlavní hrdince Skye jsem si budovala vztah postupně. Bohužel to nebylo tak, že bych si jí oblíbila úplně od prvního momentu. Moc mi nesedla. Přišla mi taková…hm, jak jí jen nazvat? Křehká? Naivní? Nevinná? Líbilo se mi, ale zároveň mě to strašně štvalo, že nebyla statečná. Teda jasně, občas udělala něco, co bych od ní nečekala, ale…. Většinou prostě jen utíkala a spoléhala na to, že jí Balthazar ochrání. Vůbec se mi nehodila k Balthazarovi, který je prostě úžasný!! Toho jsem si pro změnu oblíbila hned. Strašně se mi líbilo, že se choval většinou rozvážně, byl chytrý, silný, empatický, hodný a i citlivý. Také se mi líbilo to, že se prostě nechoval jako klasický upír, ale snažil se chovat jako člověk. Snažil se je chránit, což mu jen přidalo plusové body. Také jsem ho obdivovala za to, jak tam pro Skye neustále byl, že byl vůbec ochotný jí pomoci. V knize se vyskytují i kapitoly z minulosti a tohle fakt nemám ráda. Nebaví mě to číst a vlastně mě ani nezajímá, co se staly před x lety. Hlavně mi strašně vadí, že je to jednou kapitola z přítomnosti a další je v minulosti. Z toho bych si vždy mohla rvát vlasy. Avšak tady mi to zas až tak nevadilo. Těhle kapitol tam nebylo mnoho a musím se přiznat, že některé jsem fakt hltala. Jen jednu výtku bych měla a to ten konec. Vlastně jsem čekala tu hlavní událost trochu drsnější i delší. A ten konec mi přišel takový nějaký. Takové ukončení se mi moc nelíbilo, ale co nadělám. Mohu si už jen představovat, jak to pokračovalo dál.... celý text

Psáno životem 2018, Lucy Keating

Hm… autorka měla fakt skvělý nápad, jak příběh vůbec pojmout. Bylo zajímavé číst o tom, jak sama o sobě ve svém příběhu píše, a jak se AB vůbec vypořádala s tím, že její život je vlastně jen fikce (Dává to smysl? Já to pořádně neumím vysvětlit, ale když si přečtete anotaci, tak všechno pochopíte). Děj byl opravdu super, protože každou kapitolu se mohlo něco změnit a moc se mi líbilo, jak autorka pěkně popsala pocity hlavní hrdinky. Třeba to zoufalství bylo skoro hmatatelné. Navíc mi AB připadala jako někdo, kdo skutečně žije. Nepřipadlo mi, že by to byla jen fiktivní postava v knize. Když už zmiňuji AB, tedy hlavní hrdinku, tak bych jí mohla trochu popsat. Ona byla opravdu posedlá plánováním. Musela mít všechno do detailu a na věci (události) měla dokonce vybrané barvičky, a tím si pak různé úkoly či akce podtrhávala v kalendáři. Takže jo, měla všechno super organizované a jakmile přišel nějaký zvrat, cítila se dost nesvá a nevěděla, co si počít. Je to taková ta klasická hlavní hrdinka, která dostává samé jedničky a je docela nevýrazná. Ale nechyběl jí sarkasmus a smysl pro humor, čímž si mě získala. Ještě jeden podstatný fakt a možná trochu SPOILER (takže odsud nečtěte, pokud si nechcete zkazit "překvapení"). V knize se vyskytuje milostný trojúhelník. Ten vážně nesnáším. V knihách mi hrozně vadí a když třeba z anotace vyplývá, že tam má být, tak knihu většinou odkládám. Nevím proč, ale prostě to nesnáším. Možná to bude tím, že mě vždy štve, jak je hlavní hrdinka nerozhodná. Jeden den jde na rande s jedním a další druhým. Tohle fakt NE. Každopádně tady mi ani tak nějak nevadil. Jasně, štvalo mě, že byla AB nerozhodná (jak jinak), ale dokázala jsem to překousnout. Oba kluci byli fakt fajn a oblíbila jsem si je. Jednoho více, samozřejmě. A tomu jsem fandila od začátku do konce. Takže…. knihu doporučuji! Nebylo to žádné wow, ale ani žádný propadák. Je to skvělá oddechovka na teplé dny, jako máme teď.... celý text

Poslední velký den 2019, Tammy Robinson

Tohle pro mě bylo těžké čtení. Já jsem opravdu hodně empatický člověk. Dokážu se do postav snadno vcítit a představovat si, co bych na jejich místě dělala já. Takže tahle kniha se neobešla bez spousty slz, otázek typu: „co bych asi dělala já? Jak bych se k tomu stavěla? Udělala bych to, co ona nebo bych to vzdala?" a nespočty myšlenek. Po přečtení mě z toho všeho brečení (skoro každou kapitolu jsem brečela, ačkoliv jsem vůbec nechtěla) bolela hlava a navíc jsem asi hodinu strávila tím, že jsem jen tak koukala do stropu a přemýšlela. O životě. O tom příběhu. O tom, jaké mám štěstí atd. A ačkoliv jsem věděla, co mě čeká a snažila jsem se na to psychicky připravit... v průběhu čtení jsem zjistila, že se na tohle vážné téma (a čtení) nedá vůbec připravit. Ava měla báječnou rodinu (tz. i její super kamarádky), která jí za každé situace podporovala a podržela jí. Ona sama byla báječná. Byla vtipná, snažila se hledat všechno pozitivně, užívala si života jako nikdy. Moc se mi líbilo, jak brala svou nemoc, jak se s ní vypořádala, jak na to reagovala. Neupadla do depresí, ale snažila se opravdu žít. Splnit si svůj velký den a možná… možná našla konečně někoho, koho doopravdy milovala. Vážně jsem jí moc obdivovala, protože byla hodně silná. Sem tam měla špatný den, ale to je úplně normální. Jinak prostě vždy byla takové sluníčko, které si tohle vůbec nezasloužilo. A náš fotograf James? Neuvěřitelný! To, jak se s Avou bavil? Jakoby neměla žádnou smrtelnou nemoc (teda většinou). Koukal na ní jako na zdravého člověka. Líbila se mu a neostýchal se to přiznat. Prostě skvělý chlap, kterého si nešlo neoblíbit. Moc dobře věděl, do čeho jde, když se s ní nějak zaplete…. a i přesto do toho šel. Věděl, co ho čeká a stejně si s ní začal. To je pro mě prostě chlap (knižní postava), která si zaslouží nějaký obdiv, chválu…cokoliv. Navíc byl strašně hodný a vtipný. I jeho jsem obdivovala, strašně moc. Tenhle příběh je nádherný a já bych všem doporučila, ať si ho přečtou. Tohle se stává denně a bylo by fajn o tom něco přečíst, ač je to jen román pro holky.... celý text

Jak se král Země víl naučil nenávidět příběhy 2021, Holly Black

Ačkoliv tuhle sérii moc v lásce nemám, tahle krásná ilustrovaná kniha mi nemohla v mé knihovně chybět. A opravdu se mi líbila. Byla krátká (což je docela škoda) a velmi čtivá. Obrázky byly nádherné a výstižné. Jsem ráda, že jsem si knihu objednala. Vlastně tam o nic moc nejde. Je tam pár kapitol z Cardanovi minulosti. Díky nim jsem ale lépe pochopila, proč se tak choval, co všechno cítil a proč tak moc "nenáviděl" Jude. Jak už jsem zmínila, celá ta série mě nějak neohromila. Jasně, ten svět byl fakt krásně vymyšlený i propracovaný. Jen mi prostě nesedl ten děj. Neměla jsem ráda Cardana, jako fakt ne. Já si ho oblíbila asi až ve druhém díle, myslím. Ale že bych se do něj "zamilovala"? To ne. Jsou i mnohem lepší postavy a leckdy nechápu ostatní, proč ho mají tolik rádi. Skoro vždycky se choval jako nadřazený hovado, kterému je všechno jedno a to nejdůležitější pro něho bylo opíjet se. Avšak postupně jsem zjistila, že je v něm něco víc, že je vlastně celkem hodný. Jen byl takový osamělý. Neměl to lehké, to vůbec ne. A možná i chápu to, proč se rozhodl, že bude vším a všemi opovrhovat. Mám ho ráda, ale mám mnohem raději třeba Rhyse z Dvorů nebo Arina z Kletby vítězů. To jsem trochu odbočila. Nicméně… uvítala bych, kdyby tady byla třeba více Jude, ale i tak mě tahle dodatková kniha okouzlila a možná právě tuhle knihu mám nejraději z celé série. Ještě jednou, ta kniha je fakt nádherná! Jak obálka, tak i ilustrace. Moc doporučuji, i těm, kteří sérii nečetli nebo se jim moc nelíbila.... celý text

Krvavý lístek 2020, Crystal Smith

Ty jo. Troufám si říci, že tohle je jedna z nejlepších YA fantasy vůbec! Už od začátku to bylo neuvěřitelně čtivé. Autorka nás nejprve seznámila se světem, který vymyslela (a že to měla skvěle promyšlené) a hned tam nastaly nějaké akce. Hlavně ta jedna hned ze začátku mě fakt dost vzala. Jak to mohla udělat? Už takhle ze začátku hned brečet není nic příjemného Celý ten děj byl neuvěřitelně skvělý! Vážně jsem se od čtení nemohla odtrhnout a hltala stránku za stránkou. Už je to nějaká doba, kdy jsem tak moc tu knihu hltala. Tady to ale nešlo jinak! V každé kapitole se stalo něco, co mě přinutilo číst dále. Prostě jsem to nemohla ukončit, aniž bych věděla, jak to bude dále pokračovat. Nedokážu vyjádřit, jak na mě kniha zapůsobila. Prožívala jsem u ní tolik pocitů. Radost, zuřivost a hlavně smutek. Bože, ani nevím, kolikrát a jak dlouho jsem u knihy brečela. Nečekala jsem, že se to vyvine takhle. Nečekala jsem, že mě ten příběh až tak ohromí. Postavy? Naprosto krásně vymyšlené! Moc jsem si oblíbila Aurélii, Zana (ehm, tady je to trochu zamotané, ale kdybych k tomu řekla více, tak bych Vám dala velký spoiler, za což byste mě určitě zabili. Ale tak ráda bych to řekla!), Nathaniela i Kate a Kellana. I některé další, ale hlavně tyhle. Ach jo. Aurélie a Zan byli prostě…. nemám slov. Milovala jsem jejich společné chvilky i to, jak skvěle si rozuměli a doplňovali se. Všechny tyhle postavy byly tak statečné! Nešlo si je neoblíbit. Vážně si tohle musíte přečíst! Pokud máte rádi tenhle žánr, nesmí Vám tahle série v knihovně chybět. Vím, že se hodně opakuji, ale to je tak krásně propracovaný příběh! Určitě Vás nezklame, pokud se pro něho rozhodnete.... celý text

Holka na suchu 2018, Laura Silverman

Tohle bylo tak strašně milý čtení! Miluju tyhle knihy, které nejsou nějak více náročné, ale vždy tam najdete něco, nad čím se zamyslíte. Na tuhle knihu jsem narazila náhodou a o autorce jsem ještě neslyšela. Každopádně si mě fakt získala. Opravdu mi vyhovuje její styl psaní. Zamilovala jsem se do všech postav a hlavně do toho příběhu. Jen je škoda, že jsem si to čtení nenechala na léto, protože teď se léta fakt nemohu dočkat. To čtení mě na něho úplně naladilo. Děj nebyl nijak zvlášť složitý, ale byl fakt hezký. Bylo pěkné číst o tom, jaké má hlavní hrdinka pocity, když surfuje. Jaké to je, když Vás opustí Vaše nejbližší osoba. Jaké to je, když Vám nějaká nepředvídatelná situace překazí Vaše plány na léto. Také to, jaké to je, když jste tisíce mil od svých přátel a máte strach, že Vás vymění nebo na Vás zapomenou. Myslím si, že autorka všechno popsala skvěle i detailně. Za což si u mě celkem šplhla. Jak už jsem zmiňovala, postavy jsem si neskutečně zamilovala. Hlavní hrdinka Anise mi byla hned sympatická. Líbilo se mi, jak byla zapálená do surfování nebo to, jak moc si vážila svých přátel, rodiny i svého domova, který milovala nadevše. A její slovník byl naprosto dokonalý, protože používám přesně stejný, ačkoliv se to k holce "nehodí". A Lincoln? Získal si mě už jen tím, jak si ze sebe a svého "postižení" dokázal dělat srandu. Také byl velice hodný a přátelský. Nebyl to žádný děvkař (díky bohu), čímž u mě získal jen body navíc (Mám pocit, že v těhle dívčích románech je snad vždy hlavní hrdina děvkař. Miluju klišé, ale tohle se mi dost příčí). A nesmím zapomenout zmínit, že byl sebevědomý, i když většina lidí by tuhle vlastnost v jeho případě neměla. Fakt jsem ho obdivovala. Hlavně to, jak se k celé té své situaci stavěl. Takže knihu všem moc doporučuji! Je přečtená jen za pár hodin. Mně to trvalo jen 6 hodin i s přestávkami (až tak poutavě to bylo napsané). Jsem spokojená s tím, jak to autorka vymyslela... jen možná. Já nevím. Možná by se mi líbilo, kdyby si Anise vybrala někoho jiného. Jasně, Lincoln je fajn, ale oblíbila jsem si i tu druhou možnost.... celý text

Vítěz 2019, Klára Janečková

Za mě tedy jedno velké NE. Narazila jsem na knihu náhodně v knihkupectví a všimla si, že jí napsala česká autorka. Ráda čtu knihy od českých autorek, protože některé jsou vážně dobré. Měla jsem fakt radost, protože i anotace se mi opravdu zamlouvala. Jenže... tohle byla katastrofa. No dobře, nebyla to úplně nejhorší kniha, ale dle mého názoru zbytečně vyhozené peníze. Možná že kdybych to četla někdy za pár let, tak by se mi i líbila. Hlavní postavy prostě hrůza! Ani jeden mi nebyl sympatický. Tomáš byl pěkný egoista, kterému sláva stoupla do hlavy. Hodně riskoval a to se mu nevyplatilo. Nepřeji nikomu nic hnusného, ale to, co se mu stalo... no trochu si to zasloužil. Kdyby nebyl (s prominutím) debil, tak vše bylo jinak. Říkám Vám, že bych fakt nechtěla být v jeho kůži. Co jedno špatné rozhodnutí může způsobit je fakt děsné. Nechtěla bych s tou vinou žít po zbytek mého života. Jo a to, jaké měl manželství, ten jeho přístup k němu... to nebylo vůbec v pořádku. "Ženuška" je doma, stará se o děti, chce od ní naprostou věrnost, ale to pro něho neplatí. Fakt hnus. No a Johanka? Pro tu je snad i škoda slov. Naivní, povrchní, namyšlená (opět pardon za to slovo, ale tohle jí přesně vystihuje) blbka. Respekt k rodičům? Nulový. A to jí dali všechno, co si umanula (možná v tom tkvěl ten problém). Její chování jsem opravdu nechápala. Nemám takové lidi ráda v reálném životě a ještě o nich číst? Ne, díky. Každopádně musím uznat, že mi jí občas bylo líto. Kdyby nebyla tak naivní! Mohla si za to ale sama. Navíc jsem fakt nechápala, že po tom všem, co o Sebovi zjistila a co si s ním prožila, ho furt chtěla a neopustila ho. Však bylo jasné, že jí jen využívá! To, co po ní chtěl bylo extrémně nechutné a hnusné. Na jejím místě bych tohle fakt nedělala. Jen proto, že potřebují peníze! Našla by se i slušná práce. Jediné plus knihy bylo snad jen to, že se četla rychle. Takže... Fakt mě to zklamalo. Od knihy jsem měla celkem velké očekávání, ale tohle? Už se k tomu raději nebudu vyjadřovat, protože mi tenhle příběh opravdu zkazil náladu. Tímto se omlouvám všem, kterým se kniha líbila.... celý text

Dvůr mrazu a hvězd 2018, Sarah J. Maas

Dlouho jsem tuhle knihu odkládala, protože jsem ještě nebyla připravená se s mými oblíbenými postavami rozloučit. Ale když jsem zjistila, že se má vydávat díl Nesty a Cassiana, vrhla jsem se na tuhle knihu, kterou jsem chtěla přečíst už před delším časem. Často jsem v recenzích četla, že tahle kniha není nic moc, že tu není žádná akce apod. Mně se ale líbila. Přeci i oni si zaslouží klid, no ne? Nemusí to být stále o nějakých bojích či válce. Užívala jsem si, že při čtení jsem se nemusela nějak zvlášť soustředit. Děj hezky a svižně plynul (někdy až moc rychle). Celý příběh jsem se usmívala, protože byl strašně roztomilý (může být příběh vůbec roztomilý?) Byla jsem ráda, že tady bylo více pohledů. Jak Rhyse, Feyre, Cassiana, Mor... Bylo to hezké zpestření. A fakt mi by bylo líto Tamlina. Nikdy jsem ho neměla ráda, ale... Já vím, že udělal spoustu hnusných věcí, kterých teď lituje, ale jak je sám a opuštěný... Komu by ho líto nebylo? Možná by si zasloužil odpuštění. Každopádně knihu doporučuji, protože je to krásná oddechovka, která Vám zlepší den. Jediné, co bych knize vytkla je to, že se četla neuvěřitelně rychle. Což mi bylo fakt líto, protože tahle série je moje srdcovka. Každopádně mě uklidňuje, že vyjde díl Casse a Nesty. Sice mě mrzí, že už ti hlavní nebudou Rhys s Feyre, ale i tak mě to potěšilo. Nemůžu se dočkat.... celý text

Maddox 2020, Melanie Moreland