Ella161 přečtené 295

Hejno havranů 2021, Kate Stewart

No… tohle bylo něco. Vůbec jsem nečekala, že kniha bude taková. Očekávala jsem klasický erotický román, což tohle není ani omylem. Jen se zatím nedokážu rozhodnout, jestli se mi to líbilo nebo ne. A ačkoliv bytostně nesnáším milostné trojúhelník (a tady byl a jaký), stejně jsem se dala do čtení. Ačkoliv přiznávám, že jsem to dlouho odkládala, ale už jsem neměla co číst, takže… Autorka píše vážně čtivě a poutavě. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Na chvíli jsem jí odložila a říkala si, že se kouknu třeba na film, ale moje zvědavost mi to nedovolila. Potřebovala jsem vědět, jak to bude dál. Fakt jsem si připadala jako nějaký závislák. Seana jsem měla rád. Jak bych si ho nemohla zamilovat? Líbilo se mi, jak nad věcmi uvažoval. Líbilo se mi, jak se choval. Líbilo se mi, že si nad ničím nedělá nějaké velké starosti. Ale… byl až moc dobrý. Nedokázala jsem uvěřit, že by byl vážně takový. Ačkoliv se zdál upřímný, tak… Nemohla jsem mu věřit, protože byl až moc dobrý a takový nikdo není, že? Každopádně se mi strašně moc líbil jeho pohled na svět. A nejednou jsem se s jeho názory ztotožnila. Musím ale uznat, že jsem ho měla raději než Doma. On mi přišel takový otevřenější a přátelštější. Za to Dom byl prostě introvert a samotář. Nevyznala jsem se v něm, ale byly v něm záblesky něčeho dobrého. Jinak byl prostě tajemný. A Cecílie? Nebyla špatná, ale nedokázal jsem si k ní utvořit žádný vztah. Jako u všech milostných trojúhelníků, i ona byla zmatená a nerozhodná. Nejvíce mi vadilo, že byla až moc důvěřivá a naivní. Ke konci jsem ale vůbec nepochopila, co se stalo. A strašně mě to vytáčelo, protože já to chtěla vědět, ale marně. Prostě mě nic moc nenapadlo a štvalo mě, že to tam není vysvětlené. Což byl autorčin záměr očividně. Na druhý díl mě rozhodně nalákala a já se už nemohu dočkat.... celý text

Mezi zloději 2022, Adrienne Young

Knihu jsem si vybrala úplně náhodně. Líbila se mi obálka a ani jsem si nepřečetla anotaci. A udělala jsem dobře, když jsem si jí pořídila. Nic podobného jsem nečetla, takže tohle pro mě byla novinka. A ačkoliv byl rozjezd docela pomalý a nudný, tak jsem si čtení moc užila. Všechny ty postavy mi tak moc přirostly k srdci. Nechápu, jak to autorka udělala, ale všechny jsem si moc oblíbila. Nikdy bych nečekala, že mě takový příběh až tak chytne. I když byl začátek trochu zdlouhavý, stejně jsem se začetla a nemohla se od čtení odtrhnout. Napjatě jsem četla stránku za stránku. Přišlo mi, jako bych v tom příběhu byla s nimi. Jako bych byla na lodi, cítila slané moře a vítr mi cuchal vlasy. Já do toho příběhu byla totálně vtažená, což se mi už celkem dlouho nestalo. Úplně jsem zapomněla na reálný svět a byla jsem v tom jejich. A dost mě mrzelo, že jsem knihu měla tak rychle přečtenou. Vrátit se do reality a ke skutečnům problém po dočtení tak skvělé knihy, není nikdy snadné. To určitě znáte všichni. Celý ten svět byl prostě fantastický. Jak už jsem zmínila, opravdu jsem se cítila jeho součástí. Všechny ty pravidla, tresty, zločiny… bylo to skvěle promyšlené. A postavy byly skvěle vymyšlené. Fable si prostě nešlo neoblíbit. Ta holka mi přirostla hned k srdci. Ať už svou nebojácností či dobrotou jejího srdci. Její otec měl pravdu. Ona se pro ten svět vážně nehodila. Na to byla až moc hodná a laskavá. Každopádně obdivovala jsem jí za to, jak rychle se dokázala tomu světu přizpůsobit (v rámci možností). Musela se naučit postarat o sebe a hlavně o to, jak přežít. Byla prostě úžasná a každý si jí podle mě hned zamiluje.... celý text

Rande s knihomolkou 2022, Emma Hart

No… od knihy jsem rozhodně měla jiné očekávání. Už jen kvůli tomu, že jí Ola přirovnávala k Zapatě. A s ní to tedy nemá rozhodně nic společného. Zapata má mnohem lepší knihy. Každopádně nebyla až tak špatná. Byla vtipná, i když občas mi ten humor přišel až nucený. A hlavní hrdinka byla knihomolka, takže je jasné, že knihu jsem si musela koupit. Jak už jsem se zmínila, hlavní hrdinka byla knihomolka. Docela mě štve, jak tady to knihomolství bylo vykreslené. Není totiž vůbec pravda, že se bavíme jen o knihách (tedy alespoň u mě). Máme i jiné koníčky a je logické, že necpeme naše názory na nějaké knihy lidem, kteří vůbec nečtou. A to tady Kins dělala, čímž mě fakt štvala. Dokázala jednou rande prohlásit za příšerné jen kvůli tomu, že někdo neměl na knihu stejný názor jako ona? To mi přišlo už fakt přehnané, ale budiž. Navíc vůbec není pravda, že knihomol je takový outsider. Přeci neznamená, že když čteme, tak jsme automaticky hned svatoušci a podobné věci. Já nevím. V tomhle mě Kins vážně štvala, ale musím uznat, že něco jsme měly společné. Třeba to, že když začala mluvit o knihách, tak nevěděla, kdy přestat (a to má asi každý knihomol, ne?). Já jí měla ráda, ale nedokázala jsem se s ní nějak zvlášť ztotožnit. A to i přesto, že to byla knihomolka. Musím jí ale nechat, že byla vážně milá a hodná. Ačkoliv občas svou nešikovností působila otravně, tak to nedělala schválně. A moc se mi líbil její vztah s bratrem. Vždycky jsem chtěla staršího bratra (bohužel se mi nepoštěstilo ani s mladším) a ona ho měla vážně úžasného. Bylo hezké, jak tam pro sebe byli za každé situace. Troufám si říct, že nejvíc pozitivní na knize byl Josh. Josh byl fakt zlatíčko a někdo, do koho jsem se hned zamilovala. Byl vtipný, hodný, přátelský a hlavně milující. Byl to skvělý kamarád, který pomohl za každé situace. Navíc byl strašně sladký ke Kins. Jen mě štvalo, že své city držel pod pokličkou tak dlouho. Závěr je takový, že kniha neurazí ani nenadchne. Je to skvělé čtení na odpočinek. Kniha se čte sama. Určitě od ní neočekávejte nic velkého, jako já. A rozhodně od toho nečekejte druhou Zapatu, do té má totiž daleko. Nevím, jestli si tenhle konkrétní díl ještě někdy přečtu, ale druhý si rozhodně koupím.... celý text

Kouzlo obsidiánu 2022, Petra Martišková

Já autorku fakt miluju!! A jo, budu to asi psát do každého příspěvku, kde budou její knihy. Jak to jen dělá, že mi její příběhy tak moc přirostou k srdci? Jak dělá to, že se od knihy nemohu odtrhnout? A jak je možné, že mě čtení jejích knih tak moc uklidní a zbaví mě stresu? Ke všem jejím příběhům, které jsem zatím přečetla, se moc ráda vracím. Autorka je prostě jedinečná a žádná jí podobná ani není. Jsem moc ráda, že jsem na ní kdysi narazila, protože by byla vážně škoda, kdybych byla o její příběhy ochuzena. Já jsem vážně nadšená, opět! První díl byl skvělý a druhému taktéž nemám co vytknout. Nechyběla zde akce, napětí i humor, který k tomu prostě patří. Autorka to měla zase krásně promyšlené a já vážně nenašla ani jednu chybu. Bavilo mě to od začátku do konce. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout a vážně knihu měla přečtenou za pár hodinek. Měla jsem radost, že se do toho světa zase vracím. Hlavně mezi Annu a Damiena, kteří byli opět skvělý! Přibylo zde ale pár nových postav, které jsem si moc oblíbila. A třeba Cedrik zde dostal víc prostoru. Já jsem ho v předešlém díle nějak moc neřešila a byl mi celkem jedno. Jenže tady jsem si ho vážně oblíbila!! Líbil se mi jeho sarkasmus a hlavně to, že za žádné situace nezpanikařil. Nedělal hloupý chyby, které by pak mohly ohrozit životy těch, které měl rád. Navíc byl Damienovi neustále věrný a byl schopen pro něho udělat cokoliv. Za nic ho neodsuzoval a podporoval ho. Prostě nejlepší kamarád jak se patří.... celý text

Další divné hlášky z knihkupectví 2017, Jen Campbell

Kniha pobavila a zkrátila mi jízdu vlakem. Určitě doporučuji :)

Elita 2015, Kiera Cass

Ach jo, tady jsem si jasně vzpomněla, proč tak nesnáším milostné trojúhelníky. Bylo to už unavující. (Nejsem si jistá, ale tohle je možná spoiler-) America si v jednu chvíli byla naprosto jistá, že Maxon je pro ní ten pravý a s ním chce být celý svůj život. V další moment si zase uvědomila, že Aspen je láska jejího života a jak ho mohla tak rychle zavrhnout, když on jediný jí rozumí. Já chápu, že byla zmatená, ale dávat naděje oběma a požadovat po nich neustále čas? To mi nepřijde vůbec hezké a spravedlivé. Mně prostě přišlo, že když byla naštvaná na jednoho, tak hledala útěchu u druhého, což je prostě hnusné. Navíc mi v tomhle díle připadala úplně jiná. Předtím byla vážně sympatická, bojovnice a věděla, co chce. Tady byla extrémně nerozhodná a přišla mi docela i rozmazlená. Jednala unáhleně a nic si většinou nenechávala v klidu vysvětlit. Když někdo udělal chybu, tak o něm nechtěla nějaký čas slyšet nebo se s ním nebavila. Vážně mi občas lezla na nervy. A to jsem si jí v Selekci tak oblíbila a fandila jí. Nejvíc odporné mi bylo, že v jednu chvíli se líbala s Aspenem a hned pět minut poté se vrhla do náruče Maxona. TO JE PROSTĚ HNUS. Musím jí ale nechat, že na ostatní byla stále moc hodná a záleželo jí na nich. Třeba to, co udělala pro svou nejlepší kamarádku? To bylo vážně moc pěkné. Sice s tím nic nezmohla, ale alespoň nějak bojovala a snažila se. V tu chvíli se mi vybavila stará dobrá America a já se na ní nemohla za to ostatní zlobit. Koho jsem si ale vážně moc oblíbila, byl její táta. Myslím si, že každá holka by chtěla takového tátu. Tak laskavého. Hlavně chtěl pro svou dceru jen to nejlepší. A také její služebné jsem si velmi oblíbila. Vždycky s nimi byla zábava a navíc byly moc milé.... celý text

Selekce 2014, Kiera Cass

Knihu jsem se snažila číst před třemi lety, ale vůbec mě to nebavilo. Docela mi připomínala Hunger games a přišlo mi to takové neoriginální. Takže jsem knihu odložila a zavrhla jí. Jenže všude na ní slyším chválu, tak jsem si říkala, co je se mnou proboha špatně. Takže jsem se dnes rozhodla, že jí dám šanci. A vážně nechápu, proč se mi kdysi nelíbila. A jsem vážně ráda, že jsem jí dala ještě šanci. Akorát je fakt, že ten milostný trojúhelník mě lehce štval (já je fakt nesnáším). Co se týče postav, tak jsem si Americu, Aspena a Maxona fakt zamilovala. Na Americe jsem měla ráda, jak se nebála říct svůj názor a vždycky byla upřímná. Byla moc hodná a na ostatních lidech jí vážně záleželo. A když se dostala do paláce, tak vůbec nebyla nějaká namyšlená a nafintěná holka. Byla prostě sama sebou a já jí za to fakt milovala a obdivovala. Přeci bylo hezké, že se tou slávou nenechala nějak strhnout a byla stále stejná. Navíc ta tajná dostaveníčka a tajné přátelství s Maxonem bylo krásné. Bylo pěkné číst o tom, jak si spolu rozumí a vtipkují spolu. Hlavně to, že si navzájem svěřovali tajemství a kdykoliv ten druhý potřeboval, byli tam pro sebe. No a Maxona si nešlo neoblíbit. Záleželo mu na pocitech ostatních dívek. Snažil se s každou jednat maximálně slušně a pokorně. Jen byl vážně docela upjatý. Ale musím uznat, že většinu času, co byl s Americou, mi připadal uvolněný. A musím se přiznat, ale děj tady pro mě nebyl nějak moc záživný. Vlastně se tam skoro nic nedělo. Šlo jen o poznávání jednotlivých postav a utváření vztahu mezi nimi. I tak se mi to ale líbilo a chápala jsem, že tohle je série, takže autorka nás nejdřív s ním prostředím musela seznámit. Jsem zvědavá na druhý díl.... celý text

Čokoládový průšvih 2018, Petra Hülsmann

Minulé léto jsem si autorčin styl psaní vážně oblíbila. Četla jsem knihu Život udeří, kam se mu zachce a vážně mě okouzlila. Čtení jejích knih není vůbec náročné. Krásně si u toho odpočinete a nad ničím nepřemýšlíte. Do příběhu jsem se ponořila hned od začátku a nemohla se od něho odtrhnout. Jasně, není to žádný top příběh, spíš takový hezčí průměr, ale já si čtení moc užila. Navíc slovo léto na Vás jasně křičelo. Vysoké teploty, dovolené, procházky po večerech, užívání si s kamarády, obědy v restauracích… Alespoň jsem si tu naší zimu takhle zpříjemnila. Připravte se na vážně pomalou romantickou linku. Mně třeba u Zapaty nevadí, ale tady mě občas i štvala. Už jen kvůli tomu, že Jens byl vážně celkem dost odtažitý. Jako bylo poznat, že Isu má rád, ale snažil se to držet na kamarádské úrovni. A Isa byla vlastně taky celkem zmatená a svoje city k němu většinu času popírala. Když už je řeč o Ise… Isa byla celkem bláznivá holka. A taky hodně organizovaná. Musela mít všechno naplánované a jakmile došlo k něčemu, co neměla v pořadu dne, tak z toho byla nesvá. Nebo taky z toho, když se stalo něco, co naprosto nečekala. Špatně se vyrovnávala s novými věcmi. Měla ráda ten svůj řád v životě. Jenže život si prostě nalinkovat nejde. Vždycky přijde něco nečekaného, že? Každopádně ona si tvrdě šla za svým cílem. A rozhodně si stála za svými názory a nikdo jí je nemohl vymluvit. V tomhle případě s ní nebyla skoro žádná řeč. Byla ale velmi přátelská a ochotná každému pomoci. Navíc byla i pravdomluvná, což jsem velmi ocenila. Já se s ní ale nedokázala nějak zvlášť ztotožnit, protože jsem každá úplně jiná. Bylo ale fajn číst o jejím pohledu na svět a hlavně na lásku. Jo a moc se mi líbil ten nápad se skleněnou dózou. Že si na barevný papírek napíšete něco, co Vám za ten den udělalo radost a za několik let si to přečtete.... celý text

Pátá minuta je o nás 2020, Eva Pospíšilová

Knihu bych popsala jedním slovem. Dokonalost. Tohle je snad zatím nejlepší kniha, kterou jsem letos přečetla. Nečekala jsem, že mě bude takhle bavit. A už vůbec jsem nečekala, že se do ní zamiluju. Autorky píšou vážně poutavě. Líbilo se mi, jak skvěle popsaly psychiku obou hlavních postav. Poradily si s tím skvěle. Příběh mě od první stránky pohltil. Čekala jsem, že to bude typická Ya kniha s Lgbt, ale tohle je něco jiného. Něco lepšího a rozhodně propracovanějšího. Ethan i Kai na mě působili tak reálně! Žádné pohádkové životy bez problémů. Nejhezčí ale bylo, jak se nám postupně otevírali. Každou další kapitolu nám něco odkryli a já jim byla blíž. Navíc jsem fakt ocenila, že to byla slowburn romantika. Takovou mám totiž nejraději. A koho jsem fakt měla ráda? Jako fakt, fakt, fakt? Ethana! On byl… jak ho jen popsat. Neuvěřitelný. Líbili se mi jeho sarkastické a dost výstižné odpovědi. Líbilo se mi, že byl takový zvláštní. Jeho chování a myšlení nebylo normální, v dobrém slova smyslu. Já to na něm milovala. Ty jeho myšlenky. Někdy hluboké až smutné. Většinou mě donutil se nad tím zamyslet. Ve spoustě věcech měl pravdu. Hlavně se mi ale líbilo, jak přistupoval k svojí orientaci. Nedělal z toho vědu. Prostě si řekl: „No a co? Je to jedno.” Tenhle přístup se mi líbil. Vlastně takový přístup měl skoro na všechno. A ono se mohlo zdát, že žádné problémy nemá a jeho život je pohádkový, ale rozhodně nebyl. Jen si to nekomplikoval. Proč si život zbytečně ztěžovat? Věci jsou tak a tak, některé prostě změnit nejdou. Nemůžeme je popřít. A on to nepopíral. Přijal se. Navíc, narozdíl od Kaie, to mě jednodušší v tom, že jeho kamarádi a spolužáci byli vážně super. Žádné odsuzování. Přeci nebyl nijak jiný, prostě to byl ten Ethan, kterého měli rádi. Jak už jsem zmínila, romantická linka byla pomalá. Milovala jsem to. Všechny ty jejich náhodné setkání. Vždycky jsem měla úsměv na tváři, když se ti dva dobírali. Všechno probíhalo v lehkém duchu. Jen ta jejich hádka byla možná malinko zdlouhavá, což mi trochu vadilo. Jenže… všichni nevyřeší všechno hned. A já pro Kaie měla vážně pochopení. Svým přiznáním mohl ztratit všechno. On věděl, jak se jeho "kamarádi" zachovají. Že homosexualitu prostě neakceptují. Teda, jak kteří. A kdyby neměl takového bráchu, tak by bylo také všechno hned snažší. Takže jo, kniha se mi vážně moc líbila. Slovy to nedokážu vyjádřit. Nejde mi to, což vidíte z téhle rádoby recenze. Možná nebude smysluplná, ale lépe to nenapíšu. Doporučuji.... celý text

9. listopad 2021, Colleen Hoover

Jsem proti psaní do knih, ale tohle pravidlo jsem tady musela porušit. Vážně jsem měla strašné nutkání si tam své myšlenky napsat, a také jsem tak učinila (tužkou samozřejmě). CoHo je prostě neuvěřitelná autorka, která mě nutí i do věcí, kterých nejsem velký fanda. Píše tak neuvěřitelně čtivě a poutavě! Na tuhle knihu jsem se strašně těšila, protože na tiktoku na to měla skvělé ohlasy. Měla jsem od ní velké očekávání, která se vlastně i splnila. Jen jsem to čekala trochu jiné. Určitě autorka měla skvělý nápad. Jen jsem si myslela, že tam bude napsané, co se dělalo za celý ten rok a ne, že se tam bude psát jen 9. listopad. Na kvalitě to určitě neubralo, ale myslím si, že v takové formě by se mi to líbilo víc. Každopádně i tak jsem si čtení moc užila, o tom žádná. Byla to zase velmi emotivní jízda a já u toho zase tak dlouho brečela. Jak jinak. Ale líbí se mi, že CoHo knihy ve mně dokáží vyvolat takové emoce. Je to vážně jedna z nej nej nejlepších. Fallon. Nedokážu si představit, že by se mi něco takového mělo stát. Jeden debilní okamžik a jí se kompletně změnil život. Její sny se nenaplnily, protože se ani už naplnit nemohly. Kvůli jednomu pitomému incidentu přišla o něco, co chtěla dělat už od malička. Jenže ona byla vážně bojovnice. Nebyla vůbec zahořklá. Byla vtipná a přátelská. Navíc moc hodná. Ben jí do života dal nějaké to světlo. Pomohl jí najít své staré sebevědomí. Pomohl jí se soustředit na to důležité. Pomohl jí vidět sebe samou. Za tohle všechno, co pro ní udělal, jsem ho měla strašně ráda. On byl velká a důležitá část jejího života. Ve všech ohledech. Prožila si toho dost a já z celého srdce přála šťastný konec, protože ona si to opravdu zasloužila. A Ben? Ze začátku jsem ho měla strašně moc ráda. Líbilo se mi, že Fallon viděl celou a takovou, jaká doopravdy je. Že se mu líbila ona CELÁ. Měla jsem ho ráda také díky tomu, jaký byl. Hodný, obětavý, laskavý, chytrý, empatický… Dokázal Fallon nějakým způsobem podpořit a dodat jí alespoň trochu sebevědomí, což rozhodně potřebovala. Pak ale nastal jeden zlom, díky kterému jsem se na něho strašně naštvala. Bylo mi vážně hned jasné, co se stane, když Fallon odjela po tom třetím setkání. Já to prostě tušila a když se mi to potvrdilo, zlomilo mi to srdce. Stejně jako Fallon. Já to prostě nechápala. Cožpak Ben neviděl, že to udělala jen pro něho? Že ho milovala stejně (nebo dokonce víc) jako on jí? Co to sakra udělal? Strašně mě naštval a nedokázala jsem mu to odpustit. Předtím ani teď. Navíc to bylo hnusné i vůči… (kdo četl, ví). I teď, když si na to vzpomenu, jsem sakra naštvaná. Tohle bych od něho ze začátku nečekala. Jako chápala jsem, že oni dva si nic neslíbili, ale stejně. Pak to bylo na nějakou chvíli v pohodě, ale stejně jsem ho nedokázala mít už tak ráda. No a pak nastal ten největší zlom. V tu chvíli jsem ho fakt nenáviděla. Říkala jsem si, jak to mohl sakra udělat. Jenže to jsem se ještě nedostala k tomu rukopisu, který mi všechno vysvětlit. A já si uvědomila, že on to sakra neměl jednoduché a jak moc jsem mu křivdila. On byl vážně dobrák a já si myslela něco jiného. Čtení jsem si vážně užila a tahle kniha se řadí určitě mezi autorčiny lepší díla. Furt to ale nemá na To nejlepší v nás. To je prostě má srdcovka.... celý text

Z krve a popela 2021, Jennifer L. Armentrout

No… tak tohle bylo pořádné čtení. Nechápu, proč jsem ho odkládala, protože je to sakra úžasná kniha se skvělým příběh. Autorku jsem znala už celkem dlouho, ale svým psaním či příběhy mě nějak zvlášť neokouzlila. Četla jsem od ní pár knih ze série Počkám na tebe a moc mě to neokouzlilo. Každopádně nějak jsem za ty léta na ní zapomněla a když jsem se dozvěděla, že napsala fantasy sérii, tak mě to celkem dost překvapilo. Anotace ale zněla skvěla a já jsem autorce musela dát prostě ještě šanci. A díky bohu za to! Takhle pořádně začtená jsem už nějakou dobu nebyla. V tom příběhu bylo tolik překvapivých momentů, že jsem nedokázala přestat číst. A Bože můj! Hawke byl skvělý! Sice se nepovažoval za milého, ale on milý rozhodně byl. Alespoň k Poppy. Moc se mi líbilo, jak mu na ní záleželo. Jak nechtěl, aby s ní kdokoliv zacházel špatně. Nebál se zakročit a nebál se promluvit. A rozhodně se nebál porušovat pravidla. Když se mu něco nelíbilo, tak to prostě nedělal. Navíc bylo hezké, jak na všechno měl odpověď. Ať už byla upřímná či kousavá. Hlavní ale bylo, že nemlčel a vždy měl odpověď pro všechny a na všechno. Já si ho opravdu zamilovala a troufám si říct, že je to jedna z nejlepších mužských postav vůbec. Někdy v polovině knihy mi došlo, kdo je vlastně zač. Upřímně? Už od začátku mi přišel takový zvláštní, ale panebože! Tohle? Měla jsem fakt radost, že jsem na to přišla bez nějakých větších spojitostí. I po tom, co jsem se o něm dozvěděla pravdu, jsem ho nedokázala nenávidět. On byl prostě skvělý a přirostl mi k srdci. Stejně tak mi přirostla k srdci Poppy. Navenek křehká květinka, ale uvnitř pořádná a silná bojovnice. Líbilo se mi, jak neváhala pomoc, když byl někdo v nebezpečí. I přesto, že byla holka a vyvolená. Tohle tedy bylo naprosto nevhodné (tedy podle jejich pravidel). Já jsem jí za to obdivovala a měla ráda. Neváhala na sebe vzít bolest cizích lidí jen kvůli tomu, aby jim pomohla tu krutou bolest necítit. Neváhala svůj dar používat na lidi, o kterým si myslela, že jsou ho hodny. To o ní jasně vypovídalo, jak krásnou a nezkaženou duši měla. Nefascinovala jen Haweka, ale podle mě snad všechny. Ona dokonce chránila i své nepřátele! Kdo by tohle proboha dělal? Záleželo jí na životech druhých, to bylo zcela zjevné. Navíc se mi moc moc moc líbil její vztah s Hawkem. To jejich pošťuchování, popichování, vzájemné porozumění… prostě to bylo dokonalé! Vážně se nemohu dočkat dalšího dílu. Jsem zatraceně zoufalá, že ho nemám u sebe a nemohu se do něho hned pustit, protože sakra! Já už chci číst, jak to bude dál!... celý text

Když jsme se poznali 2021, Sarina Bowen

Opravdu mě překvapilo, jak autorka celé to téma pojala. Nečekala jsem, že mi to bude připadat až tak reálné. Napsala tam všechno. Všechny každodenní problémy holky, která musí být na vozíku. Všechny ty drobnosti, že se prostě nemůže jen tak spontánně rozhodnout a něco udělat. Ona prostě musí plánovat, ať už chce nebo ne. Bylo to vážně čtivé, vtipné, romantické a trochu i smutné. Jsem moc ráda, že i u nás se začínají vydávat její knihy, protože píše fantasticky. Moc se mi líbila Corey energie do života. Ona byla vždycky tak pozitivní, i přesto všechno, čím si musela procházet. Tohle jsem na ní moc obdivovala. Nedokážu si představit, že bych se chovala stejně, kdybych na jejím místě byla. Ona byla prostě bojovnice. Ještě aby ne, když hrávala hokej. Prostě sportovkyně tělem i duší. Přátelskost bych jí také zapřít nemohla. No vážně. Tu holku byste chtěli za svou kamarádku, protože je úžasná. Ve všech ohledech jsem jí obdivovala a moc jí fandila. Neměla to jednoduché. Vlastně mohu říci, že to měla zatraceně těžké, ale krásně se s tím poprala. Vtípky u ní byly na pořadu dne. Nebyla zahořklá ze života. Nechtěla se jen povalovat a litovat se. Ona potřebovala něco dělat. Potřebovala se cítit jako kdysi. Jako "normální" holka. Což se jí povedlo, musím říci. Jak se stalo, že mi tak moc přirostla k srdci? Na ní budu dlouho vzpomínat, to vím už teď. A určitě se k jejímu příběhu opět vrátím. Už teď mě mrzí, že jsem její příběh dočetla. No a Hartley? Tomu vážně nemám co vytknout. Možná jen jednu věc- To, že si zatraceně dlouho uvědomoval, s jakou mrchou chodí a že k ní vůbec nic necítil. Každopádně jeho si vážně NEŠLO neoblíbit. On byl vždy tak přátelský, vtipkoval a stud mu opravdu nic neříkal. On se dokázal bavit snad s každým a každý ho měl rád. Moc se mi i líbilo, že byl rozumný a chytrý. A s Corey se k sobě vážně moc hodili! Měli spolu dokonalý vztah, který jen tak někdo nenajde. Prostě jo, tahle dvojce si mě dost získala. Pokud váháte, zda se do série pustit, tak se pusťte! Vážně si u toho odpočinete a pobaví Vás. Zaručuji Vám, že autorka píše vážně skvěle a její postavy jsou super! Já si další díly určitě pořídím a nemohu se dočkat, až si je přečtu.... celý text

Okamžik pravdy 2021, Kasie West

Koukám, že jsem si vybrala dobře. Jsem strašně ráda, že jsem na autorku před třemi lety narazila, protože její příběhy jsou fakt jedinečné. Mám na nich ráda, že v tom nemusím hledat nic hlubokého (ale vždy tam něco najdu, samozřejmě) a že si u toho hezky odpočinu a vyčistím mysl. Přestanu myslet na svůj stres a na nepříjemné věci. Takový vliv na mě její psaní má, za což jsem jí moc moc vděčná. Takový únik z reality prostě potřebuje každý. Troufám si říci, že tahle kniha patří k autorčiným lepším dílům. Furt to nemá na P.S. Líbíš se mi, ale dost se to k tomu blížilo. Vlastně mi to tu knihu v něčem i připomínalo. Teď k postavám. Jakson byl takový ťuňťa. Jemu by prostě nikdo nedokázal odolat, až na Hadley, očividně. Každopádně já jsem si ho vážně oblíbila jako všichni ostatní. On byl prostě uvolněný, přátelský a bezstarostný. Takové lidi ve svém okolí potřebujeme, konkrétně tedy já. Kéž bych nějakého takového Jaksona našla. Hadley mi bylo strašně líto, ale hlavně jsem jí chápala. Chápala jsem to soutěžení mezi sourozenci a je to něco, co jsem sama zažila. Ačkoliv byl její bratr mrtvý, takže technicky vzato o žádné soutěžení nešlo. Ale ona to cítila jinak. A všechny ty její pocity jsem prožívala s ní. Hlavně takové to "že není dost dobrá”. Ona pro mě byla něco jako spřízněná duše a v tomhle případě mě mrzí, že je to jen fiktivní postava. I jí bych potřebovala ve svém okolí. Bychom pro sebe mohly být vzájemná podpora nebo tak něco Nicméně. Na ní se mi moc líbilo, jak byla cílevědomá. Na svém snu tvrdě pracovala a dost tomu obětovala. Ten její cíl pro ní byl na prvním místě a já jí jen záviděla tu odhodlanost ho splnit za každé situace. Jo a moc se mi líbil ten nápad s překonáváním strachu. To bylo něco tak dokonalého. Je totiž pravda, že „Člověk je nejméně sám sebou, když mluví sám za sebe. Dejte mu masku a poví vám pravdu.” jak sám Jakson podotkl. Také se mi líbilo, že i já se snažila zjistit, kdo se pod tou maskou ukrývá a pár typů jsem měla, ale bylo to vlastně úplně jinak, což jsem nečekala. Takže jo, tohle vážně doporučuji.... celý text

Bohové a monstra 2021, Shelby Mahurin

No teda. Stále nějak nedokážu pochopit, že tohle je poslední díl téhle úžasné série. Vůbec jsem nečekala, že mě tak chytne a že mi celý tenhle svět a hlavně ty postavy přirostou tak moc k srdci. Je mi strašně líto, že už o nich číst nebudu. S jistotou ale vím, že si dám rereading. Když si jen vzpomenu, co všechno jsem s nimi zažila, kolik cesty ušli… Vážně mám slzy na krajíčku, protože tohle je jedna z mých oblíbených sérií. Určitě se mi vyplatilo čekat na další díly. Jak je možné, že si mě tak získali? Lou, Coco, Reid, Beu, Ansel… Všechno jsem prožívala s nimi. Jejich radosti i starosti. Jejich zoufalství a odhodlání. Jejich bezmoc, ale i lásku. Já byla součást jich, součást toho světa. To vypovídá o tom, že tohle ja sakra skvělá série, která se jen tak nenajde. Myslím, že na ně budu vzpomínat ještě dlouho a s úsměvem na tváři. Také musím podotknout, že autorka je vážně skvělá a já se do ní zamilovala. Styl jejího psaní je prostě báječný. I zbytečně protáhle scény nebo situace se mi četly dobře a rychle. Nedokázala jsem se od čtení odtrhnout, tak tomu bylo pokaždé. Vážně moc doufám, že autorce u nás vyjdou i další knihy, protože by byla škoda, kdyby ne. V závěrečném díle bylo spoustu zvratů a situací, které jsem nepředpokládala. Tenhle díl byl nabytý akcí, ať si ostatní klidně říkají, že byl nudný, pro mě ale rozhodně ne. Někdy se mi i zatajil dech, jak jsem netrpělivě četla, jak nakonec ta daná situace dopadne. Nemělo mě udivovat, co Reid pro Lou udělal, ale stejně mě to udivovalo. Takový on prostě je. Za každé situace jí chtěl chránit a bránit. Láska k ní byla skoro hmatatelná. Moc se mi líbilo, jak se oba dva pro sebe obětovávali. Jak si ani jeden nedokázal představit život bez toho druhého. Jak láska k tomu druhému byla natolik silná, že jim nezáleželo na vlastním životě tolik jako na tom druhým. Bylo to strašně pěkné a já se u tohohle vždy rozplývala. Je nedokázala rozdělit ani smrt, protože i přesto by si k sobě cestu nějak, jakkoliv, našli. Docela jsem si tady oblíbila i Jeana Luca. Vůbec nebyl tak špatný, jak jsem si myslela. Tedy, abych to uvedla na pravou míru, vlastně jsem nikdy proti němu nic moc neměla a nějaké ty sympatie k němu chovala. V tomhle díle se mi ale nějak vkradl do srdce. Samozřejmě Beu celé té sérii dodával šmrnc. U jeho vtipů a různých poznámek jsem se nasmála asi nejvíce. On byl prostě skvělý. A bylo až neuvěřitelné, kolik pro sebe ta parta znamenala. Brali se jako rodina. Když jeden byl v nebezpečí, ostatní ho bez zaváhání přišli zachránit. Pomáhali si, chránili se a bránili. Jako opravdová rodina. Ačkoliv je nespojovala stejná krev, spojovalo je ještě silnější pouto. Ach jo. Opravdu nedokážu vstřebat, že už je konec a já se s nimi musím rozloučit. Tahle série se mnou byla skoro dva roky a nedokáži slovy popsat, co všechno ve mně zanechala. Miluji knihy, které ve mně dokáži vyvolat nějaké emoce a pocity. A tahle série jich ve mně vyvolala spoustu. Vztek, smutek, radost, stesk, hrdost… Hlavně jsem se u ní ale nasmála a dost toho nabrečela. Všechny tři díly mi neuvěřitelně přirostly k srdci, kde ještě dlouho zůstanou. Bude trvat, než najdu něco podobného, co mě tak moc chytí.... celý text

Bea 2021, Zuzana Ryšavá

No, kde začít? Kniha byla vážně ÚŽASNÁ!! To čekání na ní se opravdu vyplatilo. Měla jsem některá očekávání, která se splnila… ba co víc! Úplně mě překvapila. Jak jen to autorka dělá, že jsou její knihy vždy tak skvělé a čtivé?! Nemohla jsem se od ní odtrhnout a přečtenou jsem jí měla, bohužel, za nějaké 4 hodiny. Což mě na jednu stranu strašně štvalo, protože bych o nich chtěla číst déle! Přišlo mi úplně neuvěřitelné, že čtu o Niky a Martinovi dceři!! To je prostě tak hezké, když si vzpomenu, jak jsem četla jejich příběh. Jak oni dva začínali a dotáhli to tak daleko (Uf… já si nějak nedokážu připustit, že jsou to jen fiktivní postavy). Místy mi to přišlo hodně podobné jako Niky a Martinův příběh! To mě strašně potěšilo. Na děj knihy si také nemohu stěžovat. Přišlo mi zajímavé celé to prostředí a hlavně ten nápad, který byl upřímně skvělý. Bea nastoupila do práce jako namyšlená, trochu sobecká (s prominutím) mrcha. Jenže, je to divné, ale já si jí fakt oblíbila hned. Možná to bylo tím, že jsem věděla, čí je to dcera (jak bych mohla nemít ráda jejich dítě?!)… nevím. Jediné, co vím, je to, že se v ní ukrývalo mnohem více. Záleželo jí na spoustě věcech, ačkoliv to nedávala najevo. Nebylo to žádná holka bez citů, i když se tak občas prezentovala. Vlastně to byl takový druh masky, se mi zdálo. Každopádně byla určitě jiná než všechny ostatní autorčiny dívčí postavy. Tím nemyslím, že to bylo nějak špatně a vlastně nás před něčím takovým autorka varovala. Ostatní to s ní rozhodně neměli jednoduché. Hlavně Michal s ní měl ze začátku v práci svatou trpělivost. Jenže si musím přiznat, že ani já bych do takové práce nechodila s nadšením, protože ani mě by tohle nebavilo. Stejně se ale ukázalo, že to tam není zas až tak špatné… Je ale fakt, že se někdy vážně chovala sobecky a dost na facku. Většinou mi ale přišlo její jednání zábavné. Strašně se mi líbilo, že si nenechala nic líbit. Na všechno měla odpověď a dokázala se bránit. Nebála se nějak promluvit. Což jsem na ní měla asi nejraději. Nebyla to žádná "chudinka", která se hned podá nebo mlčí a nechá po sobě šlapat. Pro mě ale bylo nejhezčí číst, jak se postupně mění a věci, které si myslela, že jsou důležité (jako opalování, chození na fesťáky a tak..) za tak důležité nepovažovala. Z téměř namyšlené a rozmazlené holky se stala fajn slečna, která dokáže vyjít s každým a nenechá nikoho ve štychu. Dodržuje nějakou pracovní morálku a vlastně celá ta zkušenost v práci jí jen přilepšila. Knihu si prostě musíte přečíst! Mám dojem, že se z ní stala má oblíbená (hned po Niky, samozřejmě). Možná bych vytkla jen to, že se tam vlastně Niky ani Martin neobjevili (teda asi tak jednou). To mě docela zamrzelo, protože jsem čekala něco jiného. Třeba nějaká společná večere, výlet… nevím. Každopádně chápu, že tenhle příběh nebyl o těch dvou.... celý text

Vánoce v Paříži 2017, Mandy Baggot

Tohle není mé první autorčino dílo. Četla jsem i Vánoční polibek v Notting Hillu. A musím říci, že tenhle příběh se mi líbil tedy o něco víc. Navíc byl i takový čtivější a i postavy my byly sympatičtější. Avšak je pravda, že mě zas tak na vánoční náladu nenaladil, protože tam Vánoce asi nehrály až takovou roli. Každopádně i tak jsem si čtení užila a na zimní večery je tenhle příběh prostě ideální! Autorka psát vážně umí. I když je pravda, že si dokážu představit, že někomu nemusí sednout. Velkou část totiž věnuje popisu prostředí, což je na jednu stranu vážně úžasné a já se lépe vcítím do příběhu, ale na druhou trochu unavující a zdlouhavé. Moc na tyhle popisy prostředí nejsem, ale v tomhle případě mi to až tak nevadilo. Kdo by se totiž nechtěl podívat do Paříže alespoň v prostřednictví knihy (a ještě k tomu o Vánocích)? Navíc musím autorku pochválit, že dokáže vymýšlet tak bezvadné postavy. Jak tady, tak i v dalších dílech. Zde jsem si oblíbila hlavně Juliana. Měla jsem v hodně ohledech stejný názor nebo jsme občas měli i stejný pohled na svět. Docela jsem se v něm našla, takže mě trochu mrzí, že takový chlap neexistuje (nebo ho prostě neznám), protože s ním bych si určitě dobře rozuměla. Nesnášel nevěru. No, chápete to? Tím si ode mě hned získal milion plusových bodů! Navíc byl neuvěřitelně chytrý a hloubavý. Nic nebral na lehkou váhu a i v maličkosti viděl něco víc. No jo, umělec… Jenže tohle se mi na něm asi líbilo nejvíce. Pro něj obyčejná věc nebyla jen obyčejnou věcí. Vždycky v tom něco našel, což pro mě bylo zajímavé a donutil mě na pár věcí změnit pohled. Také bylo strašně hezké, jak moc měl rád svou sestru! Bylo vidět, že by pro ní udělal cokoliv. Škoda jen… (no, to si přečtěte sami). No a jeho vztah k Avě? Nejspíš nemám co vytknout. To, jak v ní viděl něco víc hned od začátku, bylo krásné. Byla pro něho inspirací a já se mu vůbec nedivím. Ava totiž byla neuvěřitelně energická. Měla v sobě něco, co přitahuje nejen postavy v knize, ale i čtenáře. Nedokáži to pořádně pojmenovat. Byla v ní taková ta jiskra, kterou jen tak v někom nenajdete (doufám, že mě chápete). Vždycky byla nápomocná a pro své blízké by se mohla rozkrájet. Samozřejmě to neměla lehké a určitě bych nechtěla mít její trápení. Tedy nepochopení od vlastní matky a žádný blízký vztah mezi nimi. Fakt jsem ráda, že s mámou mám naprosto opačný vztah. Zpátky k Avě. Vážně si myslím, že na ní jen tak nezapomenu. Je to jedna z mála postav, která Vám uvízne v hlavě, si myslím. Nesmím opomenout Avy nejlepší kamarádku Debs. Ta tam totiž hraje důležitou roli a já si jí opravdu moc oblíbila! Ona byla skvělá. Totálně praštěná a milovnice Vánoc. Líbilo se mi, jak Avu krásně doplňovala. Také to, když Ava něco pokazila a Debs hned řekla něco, čím jí zachránila a ostatní tím rozesmála. Prostě nějakou vtipnou odbočku od Avyny, někdy až drsné, upřímnosti. Takže-jak jinak-doporučuji!!! Vážně si myslím, že s touhle knihou nešlápnete vedle a dokonale si u ní odpočinete.... celý text

Vánoční seznam 2021, Beth Garrod

Tak to bylo vážně moc milé čtení! Na večer či chvíli volného času úplně ideální. Zahřeje Vás to u srdíčka a naladí skvěle na vánoční náladu. Autorka měla vážně skvělý nápad, když ty dvě prohodila. Bylo to zajímavé, spontánní a dobrodružné? Opravdu jsem měla pocit, jako bych v té knize a tom prostředí byla také. Takže vážně klobouk dolů! Hlavně to bylo hodně čtivé, což bylo na jednu stranu dost "otravné" (myšleno v hezkým samozřejmě), protože jsem nemohla přestat číst a knihu přečetla za pár hodinek. Jen upozorňuji, že je to spíše určené pro mladší ročníky, ale i já si to moc užila. Teď k postavám. Obě dvě jsem si oblíbila, protože v jejich případě to ani nešlo jinak. Obě byly moc milé a přátelské. Je mít ve svém okolí, tak každému hned zlepší den a naladí na Vánoce. Hlavně Holly, která byla Vánocemi doslova posedlá. Vážně. Nikdy jsem nečetla o holce, která tak moc tyhle svátky miluje. Celkem bych jí potřebovala, protože má skvělého vánočního ducha a je za každé situace optimistická. Máš špatnou náladu? Pusť si třeba koledu, dej si cukroví a všechno bude v pohodě. Asi tímhle se řídila. Její posedlost seznamy byla celkem fascinující. Už jen pro to, že já jsem spíš víc jako Elle a nic si neplánuji a už vůbec nesepisuji. Každopádně… hlavně ona mě naladila na vánoční náladu. Všechny ty její body na seznamu jako shlédnout vánoční film, podívat se na trhy, neodmítnout žádný vánoční nápoj, zpívat nahlas “All I want for christmas is you” … Ta její radost i z té nejmenší maličkosti (třeba z vánočních ozdob) byla fakt krásná. Ona dokázala i ty, kteří Vánoce nesnášeli, naladit na vánoční atmosféru, což je docela ohromující, ne? A jak už jsem zmínila, tak Elle byla taky skvělá! Sice nebyla tak poblázněná Vánocemi jako Holly, ale i na ní ta vánoční atmosféra začala působit a všechny ty maličkosti si dost užívala. Také si uvědomila dost zásadních věcí jako třeba že přátelé jsou mnohem důležitější než nějaká vánoční výzva. Vlastně Elle a Holly byly přesnými opaky, ale tak krásně se doplňovaly. Navíc jim to spolu moc svědčilo a já byla moc ráda, že se našly, protože si vybudovaly pevné přátelství. Jo a musím podotknout, že Elle je vážně blázen. Celá ta výzva byla naprosté šílenství a já bych na to vůbec neměla nervy. Ona to ale zvládala skvěle, jako všechno ostatní. Jestli jste teda ještě nepochopili, tak Vám sděluji, že tohle si vážně MUSÍTE přečíst! Zaručuji Vám, že Vás kniha nezklame a určitě Vás naladí na Vánoce a na chvíli zapomenete na ten každodenní stres, což potřebujeme asi všichni, ne? Navíc autorka nám tam krásně popsala vánoční Londýn a New York. Škoda, že se taky nemohu s někým vyměnit.... celý text

Celou tu dobu 2021, Rachael Lippincott

Tak tohle bylo zajímavé čtení. Když jsem se do čtení pouštěla, nečekala jsem, co všechno se tam stane. Ze začátku jsem měla pocit, že se do toho příběhu nedokážu vcítit, ale na konci jsem zjistila, jak moc jsem se zmýlila. Já ten příběh nečetla, já ho prožívala společně s nimi. A zjistila jsem to až tehdy, když ke konci nastal ten zvrat, který mi na pár okamžiků zlomil srdce a díky kterému mi hned vytryskly slzy z očí. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak jsem těm dvěma fandila a jak moc jsem jim přála šťastný konec. Takže jo, příběh mě chytil za srdce, ačkoliv jsem si to uvědomila až pár minut po přečtení. Sice není tak dobrý jako Pět kroků od sebe, protože no… s tím se to asi nedá ani srovnávat. Pět kroků od sebe bylo více reálné (možná proto, že tam fakt byly prvky z reality, že?) a dojemné. Každopádně ani tenhle příběh nebyl špatný, to vůbec ne. Navíc si ani nepamatuji, kdy jsem byla z knihy tak frustrovaná. Celý ten příběh přišel takový divný a měla jsem hned ze začátku jedno takové tušení, které se ukázalo správné. Pak jsem ale začala doufat, že se třeba mýlím, jenže ne. Čekala i nečekala jsem to zároveň. Navíc když autorky odhalily pravdu, tak nás na to nějak nepřipravily. Rovnou nás hodily do "rozjetých kolejí.” Už jsem četla podobnou knihu (Jednou ano, dvakrát ne) a vážně jsem doufala, že tady to neskončí jako tam. A díky bohu neskončilo. To bych se asi začala mlátit hlavou o zeď. Tak trochu mě fascinovalo, jak se Kyle postupně měnil. Od teenagera k téměř dospělému. Když Vám v životě někdo umře, tak zestárnete o několik let. Ten život vidíte úplně jinak a podle toho se tak i chováte. Tady to bylo krásně vidět. Navíc se mi moc líbila jeho povaha. On byl tak pozorný a skvělý naslouchač. Jen Marley mi od začátku přišla taková divná. Tichá a neustále zamyšlená. Občas jsem měla pocit, jako by vůbec neexistovala. Jako by si jí Kyle jen vymyslel. Jenže nevymyslel a bylo hezké, jaké poutu a skrz co (kdo četl, ví) si ho dokázali vytvořit. Znali jeden druhého dokonale. Pomáhali si vzájemně. Chápali se a podporovali. Byli tam jeden pro druhého. Poznali v tom druhém něco, co jiní můžou nazývat osudovou nebo pravou láskou. Musím vyzdvihnout opět tu krásnou obálku. Je prostě nádherná a já bych se na ní vydržela koukat i několik minut. A určitě mě potěšilo, že kniha byla napsaná z pohledu hlavního hrdiny. Já obecně mám raději klučičí pohledy. Nevím proč, ale je to pro mě prostě více záživnější a zajímavější. Tohle tedy bylo velké plus. Autorky moc chválím za to, jaké téma si vybraly. Tohle mě vždy zajímalo a asi vždy zajímat bude. Prozradila bych toho více, ale to bych dala hodně velký a zásadní spoiler, což bohužel nemohu. Knihu doporučuji. Myslím si, že každý si v to najde něco, co ho zaujme a že ho kniha nezklame.... celý text

Ve skrytu stínů 2021, Bianca Iosivoni

Musím říct, že se mi kniha líbila. Sice to nebylo úplně wow, ale špatné to rozhodně také nebylo. Autorky (na to, že jinak píšou romány a fantasy vůbec) to zvládly podle mě velmi dobře. Děj hezky plynul, od čtení jsem se nemohla odtrhnout. Od knihy jsem moc neočekávala, ale nakonec mě mile překvapila. Vážně se nemohu dočkat dalšího dílu, protože celou tu partu jsem si moc oblíbila. Také bylo moc hezké, že na konci bylo shrnutí postav. Ostatní psali, že zde jich bylo moc a pak se v nich nevyznali, ale to se mi teda nestalo. Všechny postavy jsem si krásně zapamatovala a vůbec si je nepletla. Romantická linka mi nepřišla zas tak skvělá. Mezi nimi se skoro nic nestalo a když už, tak se hned přesvědčovali, že mezi nimi nic není a nic k sobě necítí. Prostě si to nedokázali přiznat. Což dost zamrzí, vezmeme-li v úvahu, že se to řadí do New Adult. Očekávala bych od tohohle víc. Každopádně uvidíme, co nám přinese další díl, který (doufám) u nás vyjde. Teď k postavám. Shaw mi přišel jako takové dítě. Už jen ten styl vyjadřování. Sice jsem ocenila, že byly kapitoly i z jeho pohledu, ale on se vůbec nechoval vyspěle. Samozřejmě jsem mu nezáviděla ztrátu paměti, protože upřímně nevím, co bych na jeho místě dělala já. A moc dobře vím, že bych se z toho minimálně zhroutila, ale on to většinou zvládal skvěle. A Roxy byla úžasná! Zamlouvala se mi už od začátku. Byla svérázná, ironická a prostě svá. Měla v sobě něco, co k ní ostatní přitahovalo. Navenek se zdála drsná, ale byla to milující holka, která by pro své blízké a rodinu položila klidně i život. Já si jí fakt zamilovala. Žádnou chybu bych na ní snad nenašla. Celý ten svět byl krásně propracovaný a vymyšlený. Všechny ty boje i tréninky byly krásně popsané. Tak, že jsem si hned dokázala představit, jak to probíhalo. Ten zvrat jsem očekávala a je to typické klišé ve fantasy, ale stejně mi pár slz ukáplo. Bylo mi moc líto, že to takhle dopadlo.... celý text

Co když se utopíme 2021, Sarah Sprinz

Tak tohle bylo něco. Ten příběh je tak neuvěřitelně silný, že to slovy ani nedokážu popsat. Ta bolest, to zoufalství, ta beznaděj… je to tam v každé té stránce a vy to cítíte. Vážně mi bylo někdy i úzko číst, protože toho bylo prostě moc. Po emoční stránce jsem úplně vyždímaná. Několikrát jsem měla slzy v očích, několikrát jsem se i rozbrečela (jak jinak). Do Laurie jsem se dokázala vcítit. Všechny její pocity jsem prožívala s ní. Ta bezmezná láska k jejímu bratrovi byla až neuvěřitelná. Bylo vidět, jak moc jí chybí, jak moc si vyčítá jeho smrt. Bylo vidět, jak si bez něho nechce dál užívat života, když ani on nemůže. Chtěla pro něho splnit jeho (ale i její) velký sen. Už jen představa sebe na jejím místě mi svírá hruď. Také jsem chápala její protichůdné emoce aneb „Chci ho” „Nenávidím ho” „Co když…" „Nesmím s ním nic mít” a tak… Bylo to sice někdy vyčerpávající, ale snadno pochopitelné. Nejspíš bych na jejím místě dělala to stejné. Jen ty neustále hromadící lži bylo fakt hrozné. No a Sam byl zlatíčko. Snažil se tvářit a žít úplně bezstarostně, ale to, co ho trápilo… Ani v jeho kůži bych nechtěla být, protože ta jedna pitomá chyba se s ním potáhne celý život. I když za nic vlastně nemohl, ale výčitky s námi udělají své. Měl moc krásnou povahu, kterou by měl mít snad každý kluk. Jeho si nešlo neoblíbit, fakt ne. Dostávaly mě kapitoly, které byly jakože z minulosti. Takové ty střípky, kdy jsem postupně zjišťovala, co se tu osudnou noc událo a jak se Laurie cítila. Bylo to napsáno fakt realisticky. A mně bylo Laurie strašně líto. Tolik bolesti… i když za nic nemohla. Ani za jiné situace prostě nemohla pomoct, i když chápu, že si vyčítá zrovna tu jednu věc (kdo četl, ví). Takže jsem fakt ráda, že jsem si knihu pořídila! Sice mám oteklé oči a mám nad čím přemýšlet (ta kniha Vás totiž donutí se nad určitými věcmi zamyslet), ale čtení jsem si užila. Klobouk dolů před autorkou, která to tak krásně a reálně napsala. Doufám, že u nás vyjdou i jiné její knihy.... celý text