Ella161 přečtené 296

Srdcem proti zdi 2022, Mariana Zapata

Skvělý příběh, jak jinak. Sice není úplně můj nejoblíbenější, tuhle čest má stále Kulti, ale byl opravdu super! Skvělé postavy, skvělý příběh a hlavně skvělé prostředí.... celý text

BreakAway 2022, Anabelle Stehl

Po přečtení Tajemství v nás, byla tahle kniha pro mě milým překvapením. Trochu jsem se bála, že i tady jsem šlápla vedle a příběh se mi nebude moc líbit, ale obávala jsem se zbytečně. Do celého příběhu jsem se zamilovala a začetla jsem se už od začátku. Sice mě též štvalo, že i zde hlavní hrdinka měla "obrovské" tajemství, které se dozvídáme opět až ke konci knihy. Vždy tam byly takové náznaky toho, co se asi stalo, ale nic víc. Chápu, že nám to autorka nechce prozradit hned ze začátku, to bych ani nechtěla, ale vážně to musela tak prodlužovat? Vždy jen tak mlžila, ale žádné další indicie. Nejdříve jsem byla naštvaná, že to není zas tak "hrozné" tajemství, že se přeci nic nestalo. Jenže jak se mi to rozleželo v hlavě, tak jsem si uvědomila, že pro ní to nebylo vůbec lehké. Že mně se lehce řekne, že to nic moc nebylo, když jsem to nezažila. Ale jak bych se na jejím místě cítila já? Chtěla bych to všechno vytrubovat do světa? Rozhodně ne. Nejspíš bych se zachovala stejně. Pochopila jsem, proč utekla a proč to nechtěla nikomu říct. Styděla se. Všichni jí nadávali, odmítali a hlavně říkali, že to byla její vina, ačkoliv to vůbec nebyla pravda. Pomalu tomu začala sama věřit a mít strach. Ztratila sebevědomí a hlavně touhu se za sebe postavit. Byla jsem na ní pyšná, když o svým životě natočila krátký film, který se pak promítal před stovkami lidí. To bylo totiž jasné znamení toho, že tuhle životní kapitolu už nechala za sebou, konečně jí uzavřela. Postavy jsem si moc oblíbila. Úplně všechny. Lia byla skvělá holka, která byla nejistá sama sebou, protože tu nejistou jí dali ostatní. Všechny ty pomluvy, nadávky… vzala si to k srdci a bála se, že je to opravdu její vina. Trvalo dlouho, než si to celé uvědomila a než jí na tom všem přestalo záležet. Byla jsem na ní taky pyšná, protože si to zasloužila. Byla to skvělá holka, která se dokázala radovat i z maličkostí. S Noahem se k sobě krásně hodili! Líbilo se mi jejich seznámení i to, že mu hned nedala své číslo. Líbilo se mi, že v sobě vzájemně našli jakýsi klid, který oba potřebovali. Navíc Noah byl super kluk! Bylo vážně vidět, jak mu na Lie záleželo. Bral jí na skvělé výlety a hlavně se jí snažil udělat radost. Ten život jí nějak zpříjemnit, protože si všiml, že je smutná a že něco není v pořádku. Občas se choval fakt přehnaně a hnusně, ale chápala jsem, že byl jen naštvaný a na někom si to potřeboval vybít. Chudák Lia byla v nesprávný čas na nesprávným místě. Nicméně, vážně se mi líbilo, že v sobě měli oporu a navzájem si pomáhali. I po hádce se starali o toho druhého, jestli ví kudy domů apod. Nejdůležitější ale bylo, že v těch nejtěžších chvílí byli u sebe. Jo, ti dva se mi k sobě fakt hodili. I vedlejší postavy byly moc fajn! Takový Daniel, který byl bezstarostný a plný elánu. Noahovi hodně pomohl s Liou, což jasně dokazovalo to, jak mu na něm záleželo. Phuang ( netuším, jestli to píšu správně, pardon) byla úžasná hned od začátku! Taková ta bláznivá kamarádka, která Vás při špatné náladě vytáhne ven a nadává s Vámi na chlapy. A i Kyru jsem si moc oblíbila, moc se těším, až si přečtu její příběh. Hodně mě tam štvala nespisovná slova a fráze. Hlavně ty chyby! Co to mělo být? Podle mě je základ umět mě/mně. Jasně, stane se, že se občas člověk splete, ale tam to bylo tak časté! Navíc si tam často pletli pohlaví. Lia očividně mluvil a Noah se díval… Za tohle autorka nemůže, to já vím. Nemám tohle v knihách ale ráda a tady mě to hrozne rušilo.... celý text

Tajemství v nás 2022, Anna Savas

Styl psaní mi nesedl, toho jsem si všimla už od začátku. Nějakou dobu mi totiž trvalo než jsem se začetla. Autorka popisovala hodně okolí a k tomu hlavnímu se dostávala až za nějaký čas, což někdy bylo únavné a člověka to svádělo k tomu, aby přeskočil pár stránek, protože tím by o nic nepřišel. Mimochodem, to jsem nedělala, ačkoliv jsem hrozně chtěla. Celkově se mi první polovina knihy hodně táhla a několikrát jsem měla chuť knihu odložit, bohužel. No na to, že se celé to tajemství dozvíme až ke konci knihy, tak nebylo až tak obrovské a hrozné. Čekala jsem, že to bude něco horšího, když tam skoro celou knihu byly jen takové náznaky a vlastně celý ten příběh je hlavně o tom. Když si to tedy vezmu tak nějak zpětně, tak ten příběh byl takový o ničem… Jo a emoce tam všemi hrozně cloumaly a strašně rychle se jim měnily. Vůbec jsem to nechápala. Nejdřív byli veselý a v další chvíli naštvaný… co to mělo jako být? Úplně nevím, jaký názor mám na Tessu. Sice jí bylo dvacet, ale někdy mi připadalo, že se chová tak na 40 a někdy tak na 14. Každopádně mi vůbec nepřišlo, že by se chovala na svůj věk. Byla to spíš taková ta "ustrašená" holka, která by nejraději celý život strávila někde v koutě. Což je docela ironie, když byla slavná herečka. No a bohužel takové postavy já moc v oblibě nemám, protože já jsem úplně jiné povahy. Každopádně chápu, proč taková byla. V dětství to neměla jednoduché a nechápala jsem, proč nechtěla, aby o tom někdo věděl. Tak jasně, že by to nevyprávěla každému na potkání, ale nedělala by z toho takové tajemství… Přeci ona za nic nemohla, ona nebyla ta špatná. A jo, taky chápu, že už na to nechtěla myslet a proto se o tom možná s nikým nechtěla bavit… jenže možná proto jí pronásledovaly noční můry. Protože to v sobě potlačovala, snažila se na to nemyslet a svou minulost měla prostě nevyřešenou. Taky mě už pak začínalo štvát, jak moc byla uzavřená. Vlastně celý ten příběh to bylo všechno dokola a nějak jsme se moc někam neposunuli. Ne, ona mi prostě nesedla. Cole byl už něco jiného. Toho jsem si celkem oblíbila, ale rozhodně existují i lepší postavy. I na něho byl vytvářen hrozný tlak ze strany rodiny, což jsem mu vůbec nezáviděla. Každopádně byl moc milý a hodný. K Jo se vždy choval tak laskavě a chtěl pro ní jen to nejlepší, stejně jako pro Tessu. Kvůli ní se vzdal svého článku a tím si vysloužil nejednu nemilou poznámku. Nejvíce jsem si asi oblíbila jejich kamarády (hlavně Ellu), kteří vůbec neměli chybu. A poslední výtka… strašně mě tam štvalo slovo perplex, na které jsem už alergická! To se tam používalo tak často. Vůbec nechápu, proč tohle slovo nechali v angličtině a nepřeložili ho do češtiny. Znělo to hrozně! Např: Celý perplex jsem se na ní podíval. Oni prostě nemohli napsat celý zmatený jsem se na ní podíval… To stejné jako slovíčko fuck, které tam taky bylo několikrát a i just. No, překlad nic moc. Já vím. Vlastně si tady jen stěžuji a nenapsala jsem žádné pozitiva, ačkoliv i těch tam bylo několik. Třeba jejich přátelé, jak už jsem zmiňovala. Nebo kapitoly z obou pohledů. A není to tak, že by to nešlo číst. Číst se to dá, ale moc jsem to neprožívala. Za mě tohle nee. Možná jsem měla prostě jen velká očekávání a nároky, protože anotace zněla slibně. Netuším, jestli si přečtu další díl, třeba bude lepší.... celý text

Nové sny 2022, Lilly Lucas

Už to píšu asi po miliontý, ale já tu autorku miluju! Když čtu její knihy, tak se do toho natolik ponořím, že si ani neuvědomuji, že čtu. Mám pocit, že jsem tam s nimi, jako opravdu. Garantuji Vám, že od knihy se NEDÁ odtrhnout! Váš močový měchýř bude nejspíš pěkně trpět, protože ani na záchod si nebudete chtít dojít a přerušit kvůli tomu čtení. Přišlo mi hezké celé to Noahovo a Elary seznámení. Sice to bylo za nešťastné situace, ale pro ně to bylo asi takové štěstí v neštěstí. Asi mě nemělo překvapovat, že jí Noah okamžitě nabídl pomoc, protože v Green Valley jsou všichni laskavý a vzájemná pomoc jim není cizí. Noah byl prostě takový medvídek (takové spojení s fiktivní postavou asi ještě nikdo nepoužil). Nejraději bych ho umačkala. Prostě milý kluk, kterého bych chtěla mít minimálně za kamaráda. Byl sympatický, neskutečně hodný a tak chytrý! Dokonce i jeho smysl pro humor byl dokonalý! Nejednou jsem se u jeho vtipu zasmála. Dokázal si udělat ze všeho srandu a takové lidi já mám nejraději. Možná proto mi tak snadno přirostl k srdci. Vážně se mi zdál takový opravdový. Ačkoliv ani on to neměl jednoduché. Nedokážu si představit, jak bych se na jeho místě cítila. Co na jeho, ale na Hankovo? Bylo mi to tak líto a každá zmínka o Annie přinesla tak trochu smutnou náladu. Nevybavuji si tedy, že by v předchozích dílech byl nějak zmíněný, ale možná si to prostě jen nepamatuji. Navíc ta jeho vášeň pro vesmír? To, jak do toho byl zapálený? To je prostě tak krásné, když někdo má něco natolik v oblibě, že učení o tom pro něj není trest, ale spíš pravý opak. Mně se tím hezky zpestřil ten příběh, protože vesmír mě vždy fascinoval a různé poznatky o něm mě hodně baví. Noah mi touhle vášní hodně připomínal Zorie z knihy Kudy ke hvězdám, kterou mimochodem též moc doporučuji! Elara byla samozřejmě skvělá holka, kterou jsem si též hned oblíbila. Musím tedy uznat, že mě občas štvala svým nevyspělým chováním… Ale jo, dalo se to přehlédnout a vidět na ní jen to dobré. Hlavně i ona byla hrozně chápavá a též mě překvapila tou krásnou nabídkou, kterou udělala ke konci pro Noaha. Prostě jen proto, že ho milovala a že nechtěla, aby byl na všechno stále sám. Troufám si říct, že tenhle příběh se mi z téhle série líbil zatím nejvíce! Což se nikdy předtím nestalo, že bych měla nejraději až třetí díl série. Většinou to mám totiž tak, že se mi nejvíce líbí první díl a hlavně mám nejraději ten první pár. To jsem pak vždy zklamaná, že už ty další díly nejsou o nich. Takže i tohle mě moc překvapilo. !SPOILER! A ta návštěva Annie v nemocnici? Normálně jsem se u toho rozbrečela, protože Annie byla skvělá, neskutečně milá a chápavá. Překvapilo mě, jak všechno brala s klidem a přála si pro ostatní jen to nejlepší. Hlavně to, že jí nejdřív chtěla poznat, aby věděla, jestli Noah bude v dobrých rukou… aby věděla, že Elara si ho zaslouží a hlavně aby věděla, že ho může s klidným srdcem nechat jít. Opravdu mě to neskutečně dojalo.... celý text

Nové sliby 2022, Lilly Lucas

Autorka píše tak čtivě! To už mi ukázala kniha Nové začátky. Vážně mi připadalo, že jsem tam byla s nimi. Kolem mě jen sníh a příjemná zimní atmosféra. Navíc jsem knihu přečetla za pár hodin, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Což mě na jednu stranu mrzí, ale zase se uklidňuji tím, že mám i další díl. Bylo hezké se opět dozvědět něco nového o Leně a Rayenovi. Zvedlo mi náladu, že ty dva jsou stále spolu, začali spolu bydlet a stále jim to klape! Moc jsem si je v první díle oblíbila, takže jsem byla fakt ráda, že jsou to Izzy jedni z nejbližších přátel. Lidi, já si tak zamilovala Colea! On byl prostě úplně dokonalý. A hlavně vtipný. Líbilo se mi, jak na všechno odpovídal pravdivě a vůbec mu to nedělalo problém. Taky si sám ze sebe dokázal udělat srandu a navíc byl velmi všímavý. Prostě chlap snů, kterého by chtěla snad každá holka. Zato Will… já ho mám ráda, ale tady se choval většinou jako idiot. Vůbec se nedokázal rozhodnout. Žárlil, byl bez důvodu naštvaný… On moc dobře věděl, co k němu Izzy cítí a stejně si tahal snad každý den nějakou ženskou do postele. On věděl, jak jí tím ubližuje. Nemohl pak být přeci překvapený, že se začala zajímat i o někoho jiného…. No a Izzy jsem si zamilovala už v předchozím díle. Ona je prostě svá. Upřímná, veselá a statečná. Neměla to se svými city jednoduché a bylo obdivuhodné, že všechno tak dlouho dokázala potlačovat a ignorovat (před ostatními samozřejmě). Ono se zdá, že je to tvrdá holka, které nikdo nemůže ublížit, ale realita byla jiná. To se mi na ní líbilo. Jo a NESNÁŠÍM milostné trojúhelníky. Proč by prostě někdo chtěl něco takového psát nebo zažít? Nesnáším to, že se vlastně ani nedokážu rozhodnout, koho mám radši a oblíbím si oba. To se mi přesně stalo u téhle knihy. Neměla jsem žádného favorita, ale když už si vybrala, tak jsem byla trochu zklamaná? Byla jsem ráda, to jo, ale na jednu stranu mě i mrzelo, že si nevybrala toho druhého. Fakt jsem byla extrémně nerozhodná a zmatená. Nakonec jsem ale asi ráda, jak to skončilo.... celý text

Toužím po tobě 2022, J. T. Geissinger

Miluju tu autorku a její příběhy! Vždycky mě dostaly ze čtecí krize a ani teď tomu nebylo jinak. Moc mě mrzí, že je to poslední díl téhle série a opravdu doufám, že se budou vydávat i jiné autorčiny knihy. Každopádně musím uznat, že tohle byl asi nejslabší díl. Nejvíce se mi líbil asi druhý díl, ale první byl také moc fajn. I tady tomu nebylo jinak, kniha měla mnoho vtipných hlášek a momentů, u kterých se prostě nešlo nezasmát. Už od začátku je jasné, jak to skončí, ale s tím do toho všichni jdeme, že? Jednu výtku bych ke knize ale měla… Možná bych tam trochu rozebrala víc smrt jejího otce. Ano, chápu, že je to erotický román a v nich se většinou vážné téma neprobírá, ale tohle mi přišlo takové divné… Bylo tam o tom jen pár stránek a ona mi nepřišla ani nějak smutná… Každopádně Kimber byla fakt bláznivá holka, se sklony k násilí… (kdo ví, ten ví). Občas se chovala jako malé dítě, ale ve většině případech mě to ani nějak neotravovalo. Chudák holka to neměla vůbec jednoduché. Během necelého týdne se jí celý svět obrátil vzhůru nohama, ale se vším si poradila moc dobře. Matteo byl prostě gentleman za každých okolností. Skoro nic ho nedokázalo rozčílit a vždy jednal klidně. Jeho si oblíbí snad každý. Má srdce na správné místě, je vtipný a samozřejmě hrozně hezký. Takže jo, knihu doporučuji. Neočekávejte od toho žádné wow, protože je to spíš čtení na jedno odpoledne, ale zaručeně přijdete na jiné myšlenky! Samozřejmě kniha se četla velice rychle, jak už jsem u autorky zvyklá. Což je jen další plus.... celý text

Planoucí oblaka: Nebe ve tvých barvách 2022, Gabriella Santos de Lima

Tuhle knihu jsem si pořídila, aniž bych se podívala na recenze. Zaujala mě ta krásná obálka a i anotace mi nezněla špatně, takže tahle kniha byla jasná volba. Na recenze jsem se podívala až pak, a zjistila jsem, že moc dobré nejsou. Jsem ale ráda, že jsem se nenechala odradit, protože mě se kniha vážně líbila. Trochu na styl Johna Greena bych řekla. Také vás to donutilo nad různými věcmi přemýšlet a metafory tam samozřejmě také nechyběly. Co jsem fakt ocenila a z čeho jsem měla největší radost bylo to, že kapitoly se střídaly z obou pohledů. Tohle prostě miluju, protože si takhle lépe dokážu vytvořit nějaké poutu i k té druhé postavě. Nick byl super. Z anotace jsem si myslela, že to bude takový ten typický děvkař pilot, ale ono vůbec. Líbilo se mi to. Líbilo se mi, že se nebál dávat najevo city a nedělalo mu problém říci, co si myslí. Bylo hezké, jak o všem přemýšlel a prostě to nebyla ta typická postava kluka. Nešlo mu jen o ten sex, on chtěl prostě víc. Liv viděl jako středobod jeho vesmíru a bylo strašně krásné číst o tom, co si o ní myslí a co pro něho vůbec znamená. Olivii jsem si taktéž oblíbila. Nebyla něčím nějak výrazná, neměla žádné superschopnosti nebo něco podobného. Prostě byla normální a právě proto mi připadalo, jako kdyby opravdu žila. Neměla to lehké a vůbec jsem se nedivila, že byla chladná, odtažitá i nedůvěřivá. Byla to ovšem super holka, se srdcem na správným místě. Navíc se mi moc líbilo, jací spolu s Nickem byli. Když byli spolu, tak jako by neexistovali žádné problémy a lidi okolo. Jako by měli svůj vlastní svět do kterého nemohl nikdo jiný proniknout. Neustále se ptali na své myšlenky a nevím… kdo by prostě takový vztah a hlavně to poutu nechtěl? Takový ten pocit, že jste tou osobou opilý? To vědomí, že jemu na vás opravdu záleží, protože jste to poznali z jeho očí a gest… oni spolu měli prostě krásný vztah, který jsem jim mohla jen závidět.... celý text

Polibek bez duše 2022, Jennifer L. Armentrout

Já autorku miluju!!! Kniha Z Krve a popela je úžasná a já si jí zamilovala, takže jsem si tuhle nemohla nechat ujít. Nejspíš se mi dokonce líbí více než Z krve a popela. Krásně vymyšlený a propracovaný svět. Navíc miluju příběhy, kde se vyskytují démoni a je tam nějaká ta milostná zápletka mezi hl. postavami. Od knihy jsem měla velké očekávání, která se mi splnila. Ba co víc. Naprosto mě to okouzlilo a nečekala jsem, že to bude až tak dokonalé! Nedokázala jsem se od čtení odtrhnout. I za chůze jsem musela číst, protože prostě nešlo přestat a já byla napjatá, co se stane dál. Ke konci knihy jsem si poplakala, ale zrovna jsem četla v tu nejméně vhodnou chvíli- v autobuse plném lidí :). Ty slzy ale prostě nešly udržet a mě sakra štve, že ještě není druhý díl (Docela dost uvažuji o tom, že si ho prostě přečtu v angličtině). Hlavní důvod, proč jsem si tenhle příběh tak zamilovala, je nejspíš všem zřejmý. ROTH! Panebože. On je tak skvělý a nešlo se do něho nezamilovat. To jeho neustále vtipkování i něžné chování. Démon nedémon, on v sobě kus toho dobra prostě měl. Vždy se objevil ve správný čas na správným místě. S Laylou měl krásný a uvěřitelný vztah. Všechno plynulo pomalu a tudíž to bylo o to reálnější. Navíc ta chemie mezi nimi? Ta byla skoro hmatatelná. Živě jsem si ho dokázala představit. Ty jeho šibalské úsměvy, gesta… Jako kdyby byl přede mnou. Autorka ho vymyslela krásně a uvěřitelně. Vážně jsem měla pocit, že je to někdo, kdo opravdu žije a znám ho (nezní tohle docela šíleně? Ale vy jste také čtenáři, někdo mě určitě chápat musí). Opravdu nemám slov a klobouk dolů. Už nějaký ten měsíc se nestalo, že bych si postavu z knihy až tak zamilovala. Moc všem doporučuji! A zatím je to nejlepší kniha, kterou jsem tenhle rok četla.... celý text

Zkrocení zlé ženy 2011, William Shakespeare

Tuhle knihu jsem si přečetla díky maturitní četbě a jsem za to strašně ráda! Sama od sebe bych jí určitě do ruky nikdy nevzala, kdybych nemusela. Což by byla velká škoda, protože tohle čtení mě vážně bavilo. Překvapilo mě to, protože jsem byla přesvědčená o tom, že divadelní hry nejsou nic pro mě. Očividně jsem se ale mýlila. Kniha má něco přes 100 stránek, takže byla přečtená hned. Sice jsem si chvíli musela zvykat na styl toho psaní, ale pak už to šlo všechno samo. Občas jsem ale měla zmatek v postavách, protože se tam nějaké jmenovaly dost podobně (Gremio a Grumio). Musela jsem se tedy vracet zpátky, abych se ujistila, kdo ke komu patří a kdo to vůbec je. Také se tam celkem dost postav vydávalo za někoho jiného. Byla jsem z toho tak trochu zmatená a o to pozorněji jsem se musela soustředit na čtení. Já si Kateřinu oblíbila. Mně se líbilo, jak si nenechala nic líbit a řekla cokoliv a nebrala ohled na to, jestli je zdvořilá či ne. Prostě co na srdci, to na jazyku. K ní tohle krásně sedí. Je sice pravda, že někdy byla až moc drsná, určitě na ženu v té době. Pak se ale zkrotila a bylo z ní poslušné děvče. Petruchia jsem si samozřejmě oblíbila hned. On byl tak trochu blázen, což je přesně to, proč jsem ho měla tak ráda. Líbilo se mi, jak byl vytrvalý a stále si jel to své. Kateřinu si zkrotil hezky a využil k tomu dobrou taktiku. A opravdu mě bavily slovní přestřelky mezi Kateřinou a Petruchiem. Smála jsem se nahlas, což mě vážně překvapilo. Nečekala jsem, že mě takhle pobaví klasika, ale tohle vážně nemělo chybu.... celý text

Prázdné sliby 2021, Lexi Ryan

Sama nechápu, že jsem se do téhle knihy pustila. Opravdu bytostně NENÁVIDÍM milostné trojúhelníky, fakt je nesnáším. Pokud tedy už z anotace poznám, že se v příběhu bude nějaký vyskytovat, většinou knihu ani nečtu. Jenže tady jsem musela udělat výjimku, protože na tuhle knihu byly všude reklamy a co jsem si tak pročítala, tak i kladné recenze. Navíc miluju vílí svět a tahle série se přirovnává k Dvorům, což mě přesvědčilo si knihu přečíst. (proč vždycky všechno tak okecávám, když vás tohle určitě ani nezajímá? No nic…) Kniha se mi líbila, o tom žádná, jenže mě tam štvala ta část, kdy si princ Ronan vybíral z několika dívek svou potenciální nevěstu. Připomínalo mi to hrozně Selekci, asi jako každému. Já nevím, ale tohle se mi prostě do toho fantasy světa vůbec nehodilo a ani mě to nebavilo číst. Možná proto, že nejsem nějaký obrovský fanda Selekce. Nebo taky proto, že Brie se tady chovala nesměle a já nevím… neviděla jsem v ní tu odhodlanost a tu sílu jako tomu bylo ze začátku příběhu. Chovala se jako dítě, jako křehká panenka, která nic nevydrží. Byla přecitlivělá a furt řešila její pocity. Strašně mě to štvalo. Měla zachraňovat Jas, ale ani na ní moc nemyslela. No a rozhodně mě naštvala svým rozhodnutím ke konci, kdy jsem fakt nahlas musela křičet, ať to sakra nedělá. Moc dobře jsem věděla, že ani Sebastian nebude ten, za koho se vydává. Nesnáším milostné trojúhelníky a tahle kniha mi přesně připomněla proč. Protože si víc oblíbím jednoho a ona skončí s tím druhým. A taky mě vždy pěkně štve, jak jsou ty hlavní hrdinky nerozhodné. Nooo, konec mě překvapil a mě strašně štve, že u sebe nemám druhý díl, který bych si mohla přečíst hned teď. Nějak jsem nepochopila, proč se kniha přirovnává k Dvorům, protože Dvory jsou rozhodně lepší. Jasně, společné prvky to má, ale přeci to nikdo nemůže srovnávat se DVORAMA, kde je ten svět krásně propracovaný a úžasný. Neříkám, že tahle kniha byla špatná, to vůbec. Jak už jsem psala, líbila se mi. Jen jsem od toho měla větší očekávání, což byla očividně chyba. Na druhý díl se ale opravdu těším.... celý text

Zachraň nás 2022, Mona Kasten

Ačkoliv jsem k téhle sérii byla ze začátku trochu skeptická, tak jsem si jí strašně zamilovala. Celý ten svět a všechny ty postavy v něm (až na Jamesova otce, samozřejmě). Nedokážu uvěřit tomu, že bych si tohle celé nechala utéct jen tím, že se mi ze začátku nedařilo začíst. Fakt to nechápu, protože tohle napsala Mona a ta má všechny knihy prostě úžasné. Jsem strašně ráda, že jsem tomu ještě dala šanci a neochudila se o skvělé čtení. Moc se mi líbilo, že i zde bylo více pohledů a že si jednotlivé postavy dávaly životy pomalu do normálu. Těžce na sobě pracovaly a musely přijmout spoustu věcí, které kdysi prostě jen potlačovaly… Například James se konečně postavil svému otci a udělal to, co chtěl dělat vždycky. Hrozně se od prvního dílu změnil a v průběhu čtení jsem se jen tak mimoděk usmála, když jsem tu změnu v jeho chování zaznamenala. Prostě dospěl a už to nebyl ten hloupý kluk, který si myslel, že mu patří celý svět. Hlavně i díky Ruby se na celý ten svět koukal z jiné perspektivy. Nebo třeba Wren, který se musel vyrovnat s celou tou jeho situací. Taky se změnil a už to nebyl ten namyšlený týpek, který ubližoval lidem. Pak Lýdie, která to neměla vůbec jednoduché, ale poprala se s tím velice dobře. Byla fakt statečná a jsem ráda, že jí všechno dopadlo dobře. Ruby, která prostě byla vždy plná optimismu a nic nevzdávala. Za svými sny si tvrdě šla a tak to má prostě být. Je ale pravda, že mě někdy svým chováním štvala a občas jsem nechápala její jednání a postoj k jednotlivým věcem, které tam nastali. No a spoustu dalších postav, které jsem si za to čtení oblíbila a moc jim fandila. Pokud váháte nad přečtením, tak tomu dejte šanci. Jestli jste už od Mony něco četli, tak víte, že ona píše sakra skvěle a i když Vás začátek může trochu odradit (jako mě), tak to čtení nedokládejte. Je to fakt skvělá série, která mi bude chybět.... celý text

Zachraň se 2021, Mona Kasten

Ok, začátek vážně nebyl lehký číst, protože to všechno bylo takové ponuré a já se vůbec nedivím. Lehce jsem se dokázala do postav vcítit a bylo mi to všechno strašně moc líto. Každý z nich měl nějaký svůj problém, s kterým musel bojovat a postavit se mu čelem. Sice to trvalo, ale nakonec se tak stalo. Bylo ale hezké číst, jak se James změnil a konečně začal myslet na své štěstí. Konečně se nepřetvařoval a dokonce se i svěřoval, i když to pro něho bylo těžké. Jsem ráda, že přišel na to, že alkohol a drogy nic neřeší. Raději si hlavu vyčistil cvičením a to byla mnohem lepší varianta. Jsem ráda za to, že si připustil, co k Ruby cítí a bojoval o ní. Ušel kus cesty a já na něho byla fakt pyšná (proč se prostě o nich vždy vyjadřuji jako by to byli živý lidé?). Každopádně jsem byla moc ráda za to, že tady byl i Embřin a Lýdii pohled. Bylo to vážně fajn zpestření a jsem ráda, že jsem takhle Lýdii mohla lépe poznat. Fakt jsem si jí oblíbila. SPOILER! Přišlo mi od Ruby hloupé, že furt řešila ten pitomý polibek, který James dal jiný, i přesto, že moc dobře věděla, že byl sjetý a opilý a proč to všechno vlastně udělal. Jasně, já chápu, že na ně nebyl lehký pohled a že jí to zničilo (kterou holku ne), ale když prostě věděla, čím si James prochází? Proč to prostě nehodila za hlavu a nebyla tam pro něho v jeho nejtěžších chvílích? Přeci jí na něm záleželo, tak proč ten polibek nehodila na chvíli za hlavu a nebyla tam pro něho, když jí nejvíce potřeboval? Já bych se na jejím místě rozhodně zachovala jinak a štvalo mě, že ona se chová zrovna takhle. Co je jeden debilní polibek s porovnáním s tím, co se stalo Jamesovi?... celý text

Zachraň mě 2021, Mona Kasten

Autorku mám vážně ráda. Její série Znovu je skvělá a jedna z mých nejoblíbenějších. Ona prostě píše tak skvěle, že se hned začtete a přestanete myslet na věci okolo sebe. Tady jsem sice měla trochu pocit, že to snad nenapsala ani ona, ale to byl jen ten začátek. Zatím mám tedy přečtený jen první díl, ale strašně dlouho jsem se k němu musela dokopávat. V knihovně mi kniha ležela několik měsíců, protože jsem jí po prvních pár přečtených stránkách hned odložila, jelikož se mi moc nezamlouvala. Vadilo mi, že se hlavní hrdinka chovala vlastně jako dítě. Byla bez zkušeností a téměř nevinná, prostě jako dítě. I to její vyjadřování… Nevím. Každopádně jo, musím přiznat, že po nějakém čase jsem si na ní zvykla a začala jí mít celkem ráda. Na ní bylo strašně super, že se nebála za sebe postavit a říct svůj názor. Měla takového bojovného ducha a to se mi líbilo. V každém případě musíte pár kapitol vydržet a pak se to rozjede, slibuju. Prostě nedělejte to stejné a neodkládejte do po pár přečtených stránkách. Bylo pěkné, jak se postupně začalo mezi Ruby a Jamesem tvořit přátelství. Když si vzpomenu na ty začátky, kdy se furt jen dohadovali a nemohli se vystát… A James na mě ze začátku působil jako takový ten typický bohatý frajírek, který si myslí, že mu patří celá škola a všichni k němu snad vzhlíží. Jak jsem ho však poznávala, samozřejmě jsem zjistila, že takový není a vlastně jsem si ho dost oblíbila. Jo a vlastně vím, proč jsem prvně tu knihu odložila. Tady je to taková ta klasika, která je snad skoro všude a já jsem toho už přečtená! Bohatý a oblíbený kluk a naopak chudá holka, kterou nikdo nezná… Prostě takových knih je. !!!Teď SPOILER!!! Přišlo mi strašně vtipné, jak James nevěděl, jak Ruby podplatit a najednou ho napadlo, že si její mlčení teda koupí sexem. Jak úplně odevzdaně prohlásil "kde to chceš". Fakt jsem se u toho musela smát, protože to by tedy podstoupil hroznou oběť Na druhou stranu je ale hezké, že je až tak moc loajální k své sestře, že by pro její bezpečí byl schopen udělat fakt cokoliv... celý text

Láska mého života 2020, Penelope Ward

Já se musím přiznat k tomu, že mě autorčiny knihy moc nebaví. Když píše s Keeland, tak to hltám stránku za stránku, protože oni dvě spolu dokáží vždy vymyslet super příběh. Jenže, když píše sama, tak mi přijde, že jsou ty její příběhy strašně jednoduché. Já vím, je to erotika, takže bych od toho neměla moc očekávat, ale v téhle knize těch sexuálních scén tedy moc nebylo. Přijde mi to prostě takové jednoduché a bez nějaké větší zápletky. To Keeland tam má vždy nějakou smutnou minulost, která mě prostě vždy dostane. Každopádně takhle na léto je tohle čtení dobrý. Nemusíte nad ničím přemýšlet a jen si užíváte to čtení. Přečtené to máte během odpoledne, takže vzít si tuhle knihu někam na pláž či k vodě není vůbec na škodu. Musím říct, že se mi líbilo, jak první polovina knihy byla věnovaná jejich minulosti a další jejich přítomnosti. Bylo zajímavé číst, jaké to bylo, když byli mladí. Jak se jim ten pohled na svět změnil a tak. Sice mi malinko přišlo, že se pak od těch puberťáckých let moc nezměnili, ale stejně. Gavin, ačkoliv pocházel z bohaté rodiny, byl skvělý kluk. Žádný namyšlený týpek, který na lidi koukal svrchu. Vždycky byl moc milý a měl vážně srdce na správném místě. Ke všem se choval s úctou, i když to byla třeba "jen" služebná. Bylo hezké, že ho peníze nějak neměnily. No a Raven byla taky moc fajn. Nebála se říct, co si myslí a nenechávala po sobě šlapat, protože přeci neznamená, že když nemá tolik peněz, je něco méně. Dokázala se za sebe postavit, což jsem na ní měla nejraději. Dokonce jsem začala mít ráda Weldona. Dřív se choval fakt příšerně a já k němu pochopitelně necítila žádné sympatie, ale po těch deseti letech? Sice to byl furt pitomec, ale alespoň si své chování uvědomoval. A když nebyl opilý, tak to byl fakt fajn a vtipný týpek.... celý text

Profesor Sympaťák 2022, Leisa Rayven

Ježíši! Ještě nikdy se mi nestalo, že by se mi líbila druhá kniha v sérii! Vždy to byla ta první, ale v tomhle případě tomu je jinak. Věřte mi, když Vám říkám, že tenhle příběh je naprosto DOKONALÝ!!! Prosím, jestli váháte nad koupí, tak si ho kupte! Přísahám, že nezklame. Hm… já se do té knihy a hlavně do těch postav asi fakt zamilovala Už teď vím, že tahle “recenze” bude stát za nic, protože nedokážu napsat nějakou smysluplnou recenzi na něco, co se mi opravdu tak líbí a chytlo za srdce. Dámy, Jack byl prostě zlatíčko. Každá z Vás si ho zamiluje. To Vám slibuji. Bylo tak krásné číst o jeho pocitech. Bylo hezké, že se nestyděl dát najevo, jak hluboce ho to všechno zasáhlo. Bylo úžasné se ponořit do jeho nitra. Já ho snad ani nedokáži popsat, protože on byl tak skvělý! Ze začátku působil takovým nemilým dojmem, ale přiznejme si… kdo nemá rád takové ty drsné týpky, které své pravé já jen schovávají za touhle maskou, aby jim už nikdo nemohl ublížit? On byl totiž tak milující, upřímný a laskavý. Nejvíc se mi líbilo, že jsem se občas v něm tak moc viděla. Chápala jsem všechno ohledně toho psaní i spoustu jiných věcí, které jsme měli společné. Možná proto mi tak přirostl v srdci. Občas jsem v něm viděla sebe samu. Ash měla takové štěstí, že ve svém životě měla zrovna jeho. Každé z nás bych přála jednoho takového Jacka, který by nás miloval celým svým srdcem a pro kterého bychom byly celý jeho svět. Uznávám, že konec byl celkem přeslazený, ale přiznávám, že jsem u něho brečela jako želva. Jako vážně. Ani jsem si to moc neuvědomovala. Ale to pomyšlení, že jejich příběh opravdu skončil dobře, po to všem… to mě vážně zahřálo u srdce. Měla jsem za ně obrovskou radost, i když je mi samozřejmě jasné, že jsou to jen fiktivní postavy. Jenže pro nás čtenáře zas tak úplně ne, že? Jejich příběh je vážně kouzelný, přísahám. Já vím, že takových je plno, ale tenhle je prostě něčím výjimečný, jedinečný… P.S. Bylo skvělé, že se v knize objevovali Paul i Eden z minulého dílu. Tohle mi vždy vykouzlí úsměv na tváři a to čtení hned zpříjemní.... celý text

Někdo jako ty 2022, Estelle Maskame

Vážně jsem se na tuhle knihu těšila, protože DIMILY byla vůbec první série, kterou jsem kdy přečetla. K autorce mám tudíž velice kladný vztah a patří k mým nejoblíbenějším. Všechny její knihy se mi moc líbily a nebudu lhát, ale patřím ke skupině lidí, kteří DIMILY milují. Ani si nedokážete představit, jakou radost jsem měla, když jsem se dozvěděla, že u nás bude vycházet další její série. Když jsem četla recenze, tak jsem se hodně setkávala s názorem, že je to celkem podobné právě zmiňované sérii DIMILY. A ostatní měli pravdu, ale mě to nějak moc neštvalo. Určité společné znaky jsem tam totiž nacházela celkem často, ale srovnávat jsem to moc nechtěla. Musím se s něčím podělit. Jakmile jsem začala číst, tak mi to strašně připomínalo film Hannah Montana. No vážně, společné prvky tam opravdu jsou. Mila něco provedla, takže jede na statek. To samé měla i Hannah v tom filmu. Potká tam kamarády z dětství, stejně jako Hannah. Na tohle jsem během čtení musela myslet skoro neustále. Avšak ani tohle mi nevadilo, protože i ten film mám ráda. Teď (konečně) k samotnému příběhu (proč všechno vždy tak okecávám?). Já bych vůbec nechtěla být na Mily místě. Jasně, kdo by nechtěl mít za rodiče slavnou osobnost? Jenže to, co to obnáší… to za to skoro ani nestojí. Ona vážně nemohla žít normální život puberťáka. Musela se hodně omezovat a mít se na pozoru. Všechno se točilo jen kolem jejího táty a jeho kariéry. Mě by to tak strašně štvalo. Být stínem svého táty. Samé vyptávání se cizích lidí na jeho osobnost. Držet se neustále na uzdě a nemoct provést ani nejmenší vylomeninu. Nemoct jet na dovolenou bez toho, aniž by vás otravovali fotografové či novináři. Být neustále na očích… tohle všechno strašně zasahuje do soukromí a já bych to vážně nezvládla. Ani Mile se to nelíbilo, což jsem plně chápala. Bylo jí 16 let. V těhle letech je zapotřebí si co nejvíce užívat mladistvého života. To ona ale samozřejmě nemohla. Nebudu lhát, ale jejího otce jsem tedy v lásce rozhodně moc neměla. Já chápu, že pro něho toho bylo moc, ale co takhle se vžít do situace své rodiny? Popřemýšlet nad tím, jaké to je pro ně? A proč sakra za jednu hloupou chybu poslal Milu pryč? Navíc on udělal mnohem hloupější a sobečtější chybu, já ho tak nemám ráda! Ale tohle jsem celkem čekala. Ani Blake to neměl se svojí matkou jednoduché. Bylo mi ho občas i líto. Navíc zakazovat se stýkat s dívkou, která se mu líbí? To bylo celkem podlé. Minulost je minulost a ona do toho neměla zatahovat je, když s tím neměli nic společného. Každopádně jeho jsem si strašně oblíbila. Jsem ráda, že to nebyl žádný sukničkář a byl tak v pohodě! No… ten konec byl fakt blbý, ale i tohle jsem očekávala. Však ta série má mít nějaké tři díly, tak to asi je všem jasné. Možná to bude na stejný princip jako DIMILY. Každopádně knihu mohu opravdu všem doporučit! Je to krásné a lehké čtení na léto. Hezky se vžijete do toho příběhu a připadá Vám, že jste tam s nimi. Škoda, že jsem si knihu přečetla už teď, ale v létě si jí přečtu určitě znovu.... celý text

Nejtemnější část lesa 2015, Holly Black

Vůbec jsem nečekala, že mě kniha tak chytne! Četla jsem totiž od téhle autorky první díl Krutého prince, který mě vlastně moc neoslovil. Bylo to asi tak dva, tři roky zpátky? Vůbec jsem nedokázala přijít na chuť autorčině stylu psaní. Nejvíc mě asi štvalo, jak moc detailně všechno popisuje. Každopádně teď, když už mám něco načteno, tohle spíš oceňuji. Jasně, některé pasáže jsou zdlouhavé a nudné, ale dokážu se lépe vžít do celého toho příběhu. Vážně jsem si čtení moc užila a nemohla se od něho odtrhnout. Začátek měl podle mě trochu pomalejší rozjezd. Nemohla jsem se moc začíst, ale jakmile jsem si zvykla na styl jejího psaní, tak jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Je vidět, že se autorka ve všelijakých příbězích opravdu vyžívá. Už jsem si toho všimla v sérii Krutý princ, ale tady to bylo opravdu dost očividné. Vůbec mi to nevadí, protože ten příběh je pak ještě zajímavější a čtivější. Vůbec nechápu, jak tohle někdo může napsat. To je prostě tak geniálně propracované a vymyšlené. Autorka má asi vážně skvělou fantazii. Zamilovala jsem si celý ten svět. Moc se mi líbilo, že se příběh odehrával na pomezí vílího a skutečného světa. Bylo to všechno tak hezky zvláštně propojené. Navíc ty postavy? Já je miluju! Hlavně Jacka, který si prostě získal mé srdce. Už jen tím, že byl víla a žil v lidském světě. Bylo opravdu zajímavé, jak moc v sobě musí krotit tu druhou stránku svého já. Samozřejmě i Hazel jsem si oblíbila, která mi svou statečností občas brala dech. Občas mi na ní sice štvalo, že se stále chová jako ta 9 letá holčička, kterou bývala… ale na druhou stranu jí to dělo takovou zajímavější a jinou. Sverine byl takový zvláštní, ale měla jsem ho od první chvíle ráda. Ben byl pro mě takový nevýrazný a nějak větší vztah jsem si k němu nevypěstovala. Je fakt škoda, že nejsou i další díly. Strašně mě mrzí, že už musím z jejich světa odejít.... celý text

Rudá tygřice 2022, Amélie Wen Zhao

Já se téhle knihy nemohla dočkat! Dědictví krve si mě naprosto získalo a vážně jsem byla naštvaná, že jsem na další díl musela čekat tak dlouho (pro mě to bylo dlouho). Zamilovala jsem se do celého toho světa i postav a konečně mi přišel další díl! Netuším, jaký díl se mi líbil více. Oba jsou vážně skvělé, ale ten první byl asi o něco lepší. Autorka prostě psát umí. Celý ten příběh je nabitý akcí. Emoce se mi střídaly jak na běžícím páse. Dokonce jsem si i pobrečela, jak jinak taky. Ze začátku to sice mělo takový pomalejší rozjezd, ale to bylo fakt jen pár stran. Pak jsem se začetla a nemohla se odtrhnout. Líbilo se mi, že zde dostaly dost prostoru i ostatní postavy. Hlavně Linn, kterou jsem si vážně oblíbila. Byly zde i situace, které jsem vůbec neočekávala a doslova mi otevřely pusu. Někdy jsem byla i tak naštvaná, že jsem se hlavou mlátila o tu knihu(Jo, tak se pozná zoufalství). No vážně, já nemám slov. Každopádně se mi opravdu líbilo, jak tady Ana i Ramson vůbec neváhali věřit jeden druhému. Nebyli zde žádné pochybnosti. Jen plná důvěra, což je oproti minulému dílu celkem pokrok. Miluju ten jejich vztah! Ramson se strašně změnil. Už si začínal uvědomovat, co k Aně cítí. Neváhal za ní položit život a jen představa toho, že by o ní měl přijít, ho neskutečně bolela. A bylo úplně roztomilé, jak jí furt chránil, i když zrovna nebyl s ní. Takže jo, tohle vážně doporučuji! Strašně mě mrzí, že jsem knihu měla přečtenou tak rychle. Nemohu se dočkat dalšího dílu!!!... celý text

Přísně tajné 2021, Elle Kennedy

Miluju kombo těhle autorek. Jednotlivě píšou opravdu úžasně, ale dohromady? To je prostě něco. Myslím si, že vymyslely zase něco originálního. Tedy alespoň jsem zatím nic podobného nečetla. Bylo mi od začátku jasné, že koupí knihy nešlápnu vedle. U nich je to prostě jistota. A musím uznat, že kniha splnila mé očekávání. Trochu mi přišlo divné, že Keatona holka chtěla k narozeninám trojku s dalším klukem a on vůbec nic nenamítal. Ba co víc, on sám toho kluka ještě sháněl. Na jeho místě by mi vadilo, že můj přítel chce spát i s někým jiným. Každý to má ale holt jinak a bylo alespoň dobré, že si to takhle řekli narovinu. Každopádně on byl zlatíčko. Přesně, jak Baily říkal, takový labrador. Nebál se dát najevo své city či emoce. Rád se mazlil a rád byl ve vztahu. Byl hodně trpělivý a vytrvalý, což se mu nakonec vyplatilo. Bylo skvělé, že se konečně svému tátovi postavil a řekl, co chce. Divila jsem se, že jeho táta všechny ty "novinky" vzal tak v pohodě. Tím mě mile překvapil. Mně bylo Lukeho tak líto! On fakt rodinu nevyhrál. Bože můj. Co to jako mělo znamenat? Nebylo hezké to číst a není vůbec hezké pomyšlení, že někdo tu rodinu má i horší. Díky bohu za mojí. To jsem trochu odbočila. Lukeho jsem si fakt moc oblíbila! Moc se mi líbilo, jak byl vtipný a všechno řekl narovinu. Žádné lhaní, žádné stydění… prostě řekl to, co si myslel. Nedbal na názory ostatních. Byl sebevědomí, což se mi fakt líbilo. Nebyl to žádný namyšlený frajer, který se nadřazuje nad ostatními. Navíc byl fakt moc hodný a to se mu občas nevyplácelo. Nikoho neodsuzoval, byl chápavý a hodně vnímavý. Jeho si prostě oblíbil každý, věřte mi. Jen mě malinko štvalo, jak byl odtažitý, ale kdo by na jeho místě nebyl? Příběh se mi vážně moc líbil. Sice od toho nemůžete očekávat tolik, ale užijete si ho. Já jsem byla do příběhu vtažena hned a nemohla se odtrhnout. Mrzí mě, že už se s kluky musím rozloučit, protože mi oba přirostli k srdci.... celý text

Moje srdce a jiné černé díry 2016, Jasmine Warga

Tak jo. Tohle byl vážně smutný příběh. O depresi, myšlenkami na smrt, o smrti samotné, ale zároveň i o naději, lásce, přátelství a pochopení. Tenhle příběh ve mně vyvolal tolik emocí. Občas jsem se s myšlenkami hl. postavy ztotožňovala, protože každý si někdy procházel špatným obdobím, ne? Já jim fakt rozuměla a dokázala se do nich vcítit. Musím říci, že autorka to napsala vážně skvěle. Je to čtivé, což je velké plus, ale líbilo se mi, jak mi ty postavy přišly reálné. Bylo fakt nespravedlivé, jak se na Aysel všichni koukali skrz prsty. Všichni se jí báli a pomlouvali jí. A proč? Proč jí soudili za něco, co udělal její otec? Proč jí museli dávat pocit, že je stejná "zrůda" jako on? Proboha! Bylo jí jen 16 let. Chtít umřít v tak mladém věku je vážně smutné. A nikdo to neviděl. Nikdo neměl nejmenší tušení, jak moc se trápila. Jasně, její otec udělal obrovskou chybu, ale ona za to nemohla. Navíc… byl to její otec, který se jí věnoval, se kterým měla nějaké vzpomínky a rázem o něho přišla. Cožpak si nikdo neuvědomoval, jak všechno tohle pro ní muselo být těžké? A ona? Byla to skvělá holka. Jasně, měla deprese a i tak přemýšlela, jenže dokázala vtipkovat a když už se tak stalo, tak to vážně stálo za to. Nejvíc se mi na ní líbilo, jak si postupně začala uvědomovat, že ona není její otec. Ona nemusela platit za jeho chyby a ona ani stejné chyby udělat nemusí. Jak si uvědomila, že život je něco křehkého a vzácného. A že vážně, ale vážně chce žít. A to mě přivádí k Romanovi. Nebýt jeho, tak to celé dopadne asi jinak. On jí naučil vidět sebe samou v jiném světle. On jí dával pocit, že na ní záleží. Každopádně jeho mi bylo strašně líto. Nedokážu si představit, že bych s tou vinou musela žít. I když za to, co se stalo, tak docela nemohl. Nemohl prostě vědět, že zrovna tohle se přihodí. I on se s Aysel celkem změnil a začal uvažovat jinak, i když…... celý text