Ella161
přečtené 296
Život jedna báseň
2014,
Colleen Hoover
Příběh mám strašně ráda a moc mě mrzí, že už se kniha nedá nikde sehnat. Koukám co chvíli na bazary a různé antikvariáty, ale nic. Bohužel mi tedy ve sbírce knih od CoHo chybí, ale alespoň jí mám jako e-knihu. Dost by mě mrzelo, kdybych tenhle příběh měla nepřečtený. Protože tenhle je jeden z nejlepších, který od Colleen přeložili. Do knihy jsem se rychle vžila a byla ihned součástí jejich příběhu. Společně s nimi jsem cítila zoufalost, bezmoc, vášeň, bolest i frustraci. Všechny ty pocity tam na mě skoro furt "útočily" a mně bylo strašně moc líto, že tohle cítí. Že jim osud nepřál a museli se od sebe držet dál. Museli zpřetrhat jejich začínající vztah a i přátelství tady nebylo možné. Willa jsem si moc oblíbila, protože byl prostě okouzlující. Nejen jeho vášeň pro poezii, ale také to, jak se ke své životní situaci postavil a všechno si obstaral. Dospěl strašně rychle a bylo to vidět. Každopádně mu nechyběl humor ani sarkasmus. Colleen prostě ty muže umí tak krásně psát, až je mi líto, že v reálném životě se tihle muži jen tak nenajdou. Layken mi občas lezla na nervy. Dokázala jsem si představit, jak se asi musela cítit, ale dělat všechny ty naschvály Willovi (probouzet v něm žárlivost atd.) bylo fakt nedospělé a strašně mě tím štvala. Avšak vynahradila to tím, jak byla chápavá, nápomocná i hodná. Uvědomila si své chyby, ale až moc pozdě. Každopádně je důležité, že si je vůbec uvědomovala a pak svého chování litovala. Mít jí jako kamarádku by bylo nejspíš fajn. Podobné typy příběhů mám moc ráda a troufla bych si říct, že tenhle od Colleen je nejlepší (alespoň za sebe tohle mohu říct). A ten kdo četl CoHo asi ví, jak příběh skončí. To se mi na jejích knihách moc líbí. Jak tam vykreslí tu beznaděj, ale konec jejích příběhů vždy směruje do jednoho společného cíle.... celý text
Odvrácená tvář lásky
2016,
Colleen Hoover
Nemůžu jinak, než doporučit! Autorka prostě psát umí a tahle kniha Vám to jen potvrdí.
Na obtíž
2019,
Colleen Hoover
Za mě autorčino nejslabší dílo. Něco mi tu chybělo. Nicméně i tak se rychle četla, pobrečela jsem si, ale znovu se do ní pouštět nejspíš nehodlám.
Možná jednou
2017,
Colleen Hoover
Poprvé jsem knihu četla před více jak rokem a stále na mě působí stejně jako prvně. Možná i více. Tenhle příběh je tak krásný, že na něho prostě nejde zapomenout. Ráda jsem na něho vzpomínala. A když si knihu moje kamarádka koupila, tak jsem se s ní domluvila, že to budeme číst společně. Bylo to skvělé rozhodnutí, ale vlastně i velice hloupé. Ten příběh je tak smutný a zároveň krásný, že u něho nešlo neplakat. Navíc mám takový pocit, že teď jsem to vnímala úplně jinak než dříve. Víc mě to vzalo, víc jsem to cítila, víc jsem tomu rozuměla. Té touze, tomu boji a zoufalství. Té beznaději, kterou obě hlavní postavy cítily. Když už jsem u hlavních postav, oba mi byli strašně sympatičtí. Třeba to, jak Sydney nebrala nějak špatně, že Ridge neslyší. Nechovala se k němu nějak jinak a za to jsem jí měla ještě raději. Líbilo se mi, jak spolu komunikovali, jaké pouto si kvůli tomu vybudovali. Spojila je vášeň pro hudbu. A já je obdivovala za to, jak se svými city tolik válčili. Oni byly dobré, ale i tak špatné. Obdivovala jsem jejich sílu se od sebe držet dál (teda až na jednu situaci). Fandila jsem jim a byla jsem ráda, že to skončilo tak, jak to skončilo. I přesto mi ale bylo líto, jak to skončilo s ... (ten kdo četl, tak ví). Opravdu mě zasáhlo, když jsem se dozvěděla, co se jí přihodilo a bylo mi jí neskutečně líto. Každopádně byla silná a všechny dokázala přesvědčit, že to zvládne (včetně mě). Jediné, co bych vytkla je to, jak byl Ridge ke konci nerozhodný. Štvalo mě to a štvalo mě, že jsem na něho byla naštvaná. Já sama si totiž nedokážu představit, co bych dělala na jeho místě, ale i přesto jsem na něho byla tak moc naštvaná, že Sydney tolik ubližoval. Každopádně příběh je opravdu krásný, což Vás asi nepřekvapuje, protože to přeci napsala Colleen. Její příběhy jsou vždy skvělé. Moc, moc doporučuji. Je to jedna z mých nejoblíbenějších knih.... celý text
Štěstí v lásce
2019,
Kasie West
Asi nejslabší autorčino dílo. Něco mi v téhle knize chybělo, ale i tak jsem si čtení užívala a stránky mi rychle mizely :)
Po tvém boku
2017,
Kasie West
Tenhle příběh na mě zapůsobil nejsilněji ze všech Westovek. Je zde několik vážných témat a bohužel ani jedna hlavní postava to neměla v životě jednoduché. Každopádně už od prvního momentu jsem si je oblíbila a cítila k nim vřelé sympatie. Dax mě zaujal tím, že nebyl populární a ani nějak oblíbený. Byl samotář a hodně uzavřený. Nicméně, jakmile jsem ho začala víc poznávat, nešlo si ho neoblíbit. Všechny ty váhavé úsměvy, suchý humor, tajemnost... To, jak se nechtěl vázat, ale začal se pomalu s Autumn sbližovat. To bylo tak sladký! Hlavně to, jak nechtěl dávat najevo, že mu na ní záleží. Jejich vztah se rozvíjel pomalu a opatrně. Tohle jsem si na celém příběhu užívala nejvíc. Nebyla to láska na první pohled, ale o to víc to bylo kouzelné. A jak si vždycky za každé těžké situace pomohli a byli tam pro sebe! Autumn byla holka, která byla pro změnu oblíbená. Měla spoustu přátel a většina lidí si jí hned oblíbila. A já se jim ani nedivím. Byla strašně milá, hodná, přátelská i humor jí nechyběl. Jejich společné chvíle s Daxem jsem si hrozně užívala, protože jsem se u nich nedokázala neusmívat. Miluju jejich vztah a to, jak se doplňují. Po přečtení jsem (a to jsem knihu četla už 3x) nedokázala pár minut smazat úsměv z tváře, protože tenhle příběh je tak moc skvělý! Všechny Westovky jsou skvělé a všechny mám moc ráda, ale tenhle se řadí mezi top 3 od autorky. Pokud jste Po tvém boku ještě nečetli, tak děláte velkou chybu a měli byste to v co nejbližší době napravit. Nemůžete se o tenhle příběh ochudit.... celý text
P.S. Líbíš se mi
2019,
Kasie West
Knihu jsem měla do vydání Kluk od vedle nejraději, ale teď je z ní má druhá oblíbená Westovka. Najdete v ní všechno, na co jsme od autorky zvyklý. První lásku, úsměvné a sladké pasáže a boží hlavní postavy. Také konec i zápletku, která nám je už z anotace jasná. Ale právě proto přeci tuhle knihu a knihy jí podobné vyhledáváme. Pro šťastné konce. Lily jsem si prostě oblíbila. V nějakých situacích jsem se v ní viděla a možná proto k ní chovám tak vřelé sympatie. Ona je prostě svá. Je trochu divná, ale tím hezkým způsobem (Dává to smysl? Protože mě ano????). Je moc milá, přátelská, vtipná a sarkastická. Bože můj! Jak já miluju ten její smysl pro humor, který mi vždy vytvořil úsměv na tváři nebo mě donutil se hlasitě smát. A zatímco u Lily to byla láska na první pohled (????), tak ke Cadovi jsem si musela najít cestu. Já si ho prostě od začátku nedokázala oblíbit. To jeho chování bylo fakt příšerné, ale jak jsem ho začala poznávat, tak jsem zjistila, že je v něm mnohem víc, než namachrovaný frajírek. A ani nevím, kdy se stalo to, že jsem si ho tak moc oblíbila. Příběh se mi líbil hlavně proto, že byl originální. Psaní vzkazů na lavici????? Taková kniha se jen tak snadno nenajde. Takže moc všem doporučuji, protože touhle knihou neuděláte chybu! Pokud máte špatný den, tak tahle "slaďárna" Vám ho zaručeně zlepší. Navíc příběhy od nenávisti k lásce jsou ze všech nejlepší.... celý text
Náhradní kluk
2017,
Kasie West
Moc milý příběh na dlouhý večer, když si chcete odpočinout či odreagovat :)
10 rande naslepo
2020,
Ashley Elston
Tak takhle dlouho mě žádná kniha nepobavila! Tohle ja tak milý příběh a dokonalé čtení před Vánocemi. Autorka píše fakt poutavě. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, i když jsem si říkala, že u téhle kapitoly skončím a udělám si nějaké jiné věci. No, jaké to překvapení, neskončila. Tohle prostě nešlo! Všechny postavy jsem si strašně oblíbila. Hlavně Soph, Wese, Oliviu a Charlieho. Tohle byla fakt dokonalá čtyřka a co chvíli jsem se s nimi smála. Soph měla fakt obsáhlou rodinu a musím se přiznat, že jsem se ve všech těch příbuzných ztrácela. Jména se mi pletly a skoro jsem si nepamatovala, který tety je čí dítě a kteří sourozenci k sobě patří. Bylo jich prostě moc, ale to je jen drobná výtka. Bylo hezké číst, jak jsou všichni pohromadě a baví se. Dokázala jsem si živě představit takový večer, kdy se všichni překřikují a člověk neslyší ani své myšlenky. Babiččin nápad s 10ti rande naslepo se mi dost líbil. Nejdříve jsem si teda říkala, kdo něco takového mohl vymyslet, ale nakonec se to ukázalo jako super nápad. Hlavně rande č. 2 je fakt nezapomenutelné. Nemohla jsem se u toho přestat smát! Teta Patrice si asi dokonalé rande představovala jinak než Soph. Nejlepší stejně bylo rande č. 10, které vybírala babička. Určitě se mnou všichni souhlasí. Hned ze začátku jsem věděla s kým Soph skončí, jakmile se prvně jeho jméno zmínilo. Četla jsem už hodně podobných knih, takže mi to bylo hned jasné. Romantická linka tudíž byla jedno velké klišé, ale vůbec mi to nevadilo. K těmhle příběhům to podle mě sedí. Navíc celá ta kniha byla tak sladká!... celý text
Kdo o tom ví?
2020,
Lesley Kara
Tuhle knihu mi opět půjčila kamarádka. Je to jiný žánr, než který čtu. Úplně nevím, jak se k celému tomu příběhu stavět. Nevím, jestli se mi vlastně líbil nebo ne. Postavy a jejich charaktery jsou skvěle popsané. Líbilo se mi, jak je tam vykreslená Astrid touha po alkoholu a jak mu odolává. Je to tak dobrý popis, že si to dokážete ihned představit. Astrid mi docela sedla, ale není to tak, že bych jí měla bůh ví jak ráda. Strašně mě štvalo, jak se všeho bála a byla ze všeho vyklepaná. Na druhou stranu se jí asi nemohu divit, když zažívala to, co zažívala. Nicméně... moc se mi na ní líbilo, že ze sebou začala něco dělat (i když jí k tomu musela popostrčit máma). Nikdy jsem nebyla (a doufám, že ani nebudu) v její situaci. Nedokážu si představit, jaký to musí být “muka” být na odvykací klinice a vzdát se něčeho, na čem byla několik měsíců (možná let? Přesný čas tam uvedený nebyl) závislá. Každopádně to většinou zvládala skvěle, až na pár škobrtnutí. Líbilo se mi, že má kniha krátké kapitoly. Ze začátku se mi to četlo pomalu, protože jsem si musela zvykat na jiný žánr a nějak se tomu přizpůsobit. Po první části se mi ale začala číst dobře a rychle. Kniha je rozdělená na tři části a mně osobně se líbila nejvíce až ta třetí. V těch prvních dvou se skoro nic nedělo. Bavilo mě hádat, kdo to asi mohl být. Měla jsem pár typů, ale žádný nebyl správný. Konec mě překvapil a nejsem si jistá, jestli jsem ho správně pochopila. Každopádně nelituji toho, že jsem si knihu přečetla, ale tenhle žánr asi nebude nic pro mě.... celý text
Splnit si své sny
2020,
Hendrik Winter (p)
Tuhle knihu jsem si přečetla na doporučení kamarádky, která si myslela, že by se mi mohla líbit. A měla pravdu. Avšak ze začátku mě příběh moc neoslovil. Musela jsem si zvykat na styl psaní autora, který byl takový hořkosladký. Každopádně po nějaké čtvrtce knihy jsem si zvykla a zbytek příběhu si jen užívala. Hodně používal suchý humor, což mě osobně nevadilo. Popis postav zvládl skvěle. Jednoduše řečeno... postavy si nejde nezamilovat. Všechny jsou Vám sympatičtí a leckteré byste chtěli znát či mít ve vlastním životě. Nebo alespoň já to tak cítila. Příběh sám o sobě je smutný. Každý si tam najde něco, nad čím se zamyslí. Líbily se mi Jessi myšlenky a její pohled na svět. Také to, jak celou tu situaci s rakovinou brala. Na Adamovi se mi zase líbila jeho empatie a ochota pomáhat ostatním lidem. Ruku na srdce... já bych takovou práci bez nějaké psychické újmy nezvládla. Jsem velice citlivá i empatická. Vím, že bych ty lidi a jejich příběhy nebrala s odstupem, ale prožívala bych je s nimi. Ačkoliv mi bylo hned jasné, jak příběh skončí, tak se konec neobešel bez slz. Spousty slz, abych to upřesnila. Já si vždycky myslím, jak se na to připravím a že plakat prostě nebudu, ale nikdy mi to u žádné knihy nevyjde. Každopádně i když se mi to ze začátku zdálo nudný, tak se z toho nakonec vyklubal skvělý a velice čtivý příběh, který mohu jen doporučit.... celý text
Dědictví krve
2021,
Amélie Wen Zhao
Ani nevíte, jak jsem se na tuhle knihu těšila. Na humbooku její ukázky byly prostě všude. Už samotná anotace mě strašně zaujala a já se nemohla dočkat, až knihu budu mít u sebe. Měla jsem velké očekávání, které se vyplnilo. Panebože! To byl tak úžasný příběh! Napínavý tak, že jsem se od něho celý den nemohla odtrhnout (i na záchod jsem si jen rychle odskočila, abych se hned vrátila ke čtení). Postavy tak krásně popsané, že si je nešlo nezamilovat. Hlavně Ramsona, který byl prostě úžasný. Během příběhu si pomalu všímáte, jak se jeho chování mění. Vždycky to byl jen takový nepatrný krůček k lepšímu, ale hned jste si ho všimli. Byl neskutečné chytrý, mrštný, strategický a bojeschopný. Nad jeho obchodním vyjednáváním jsem jen žasla. Většinou měl všechno do puntíku naplánované. Byl pomstychtivý, ale i obětavý. A způsob jeho komunikace? Díky tomu jsem se do něho asi “zamilovala”. Ana mi byla moc sympatická. Byla silná, obětavá, empatická, hodná i chytrá. Občas jsem sice nechápala, proč se danou situaci rozhodla řešit zrovna takhle, ale na to jsem si zvykla. Co bych jí vytkla? Její naivitu. Ta mě občas rozčilovala, ale prostě to k ní patřilo. Ve všem se snažila najít to dobré. Každopádně její síla mě vždycky ohromila. Každá ta situace je tam tak pěkně popsaná, že si to snadno dokážete představit. V knize je nespočet zvratů, které jsem nečekala. Díky tomu jsem si několikrát poplakala, ale i hltala stránku za stránkou, jak jsem byla zoufalá, protože jsem potřebovala vědět, jak to dopadne. Zatím je to určitě nejlepší kniha, kterou jsem v tomhle roce četla. Nemohu se dočkat dalšího dílu a toho, až si přečtu, jak s dějem autorka naloží.... celý text
Nelituju ničeho
2020,
Colleen Hoover
Tenhle příběh se mi četl fakt těžce. Nečekala jsem, že to budu až tak prožívat. Líbilo se mi, že tady máme pohled jak Morgan, tak její dcery Clary. Lépe jsem tedy dokázala pochopit, jak se obě cítí. Bylo celkem zajímavé číst, jak se každá s tou situací vyrovnávala jinak. Morgan jsem chápala, ale neodkázala jsem pochopit Clařino chování. Myslím si, že když někoho něco takového potká, tak by měli držet spolu. Ne jako Clara, která byla furt protivná, nechápavá, drzá... Samozřejmě se mi to lehce říká, když jsem tohle nezažila. Každopádně takové chování je pro mě nepochopitelné. Shrnula bych to asi tak, že mi Clara prostě nesedla, bohužel. Ale Miller? Toho jsem si zamilovala hned. Nečekala jsem, že bude takový. Jeho popis vzhledu prostě odkazoval na to, že to bude ten typický drsňák, ale... Musím se však přiznat, že Claru jsem měla vždycky strašně ráda, jakmile byla s Millerem. Způsob jejich komunikace jsem si strašně oblíbila. A také ke konci, kdy všechno zjistila, se začala chovat normálně. Morgan nemám co vytknout. Byla neskutečně silná a obětavá. Obdivovala jsem jí, jak se k té situaci postavila. Já bych to tak asi nedokázala. A Jonah? Ten byl prostě úžasný ve všech směrech. U něho jsem zase obdivovala tu obrovskou trpělivost. Závěr je takový, že Colleen opět napsala skvělou knihu, která nezůstane přečtená jen jednou.... celý text
Strmý pád
2020,
Bianca Iosivoni
Tuhle knihu jsem také odkládala, protože stejně jako Nedotýkej se mě, prý nemá dobrý konec. A já jsem trochu (dobře, možná hodně) citlivá a nechtěla jsem u toho brečet, aniž bych si pak mohla hned přečíst další díl. Každopádně jsem měla nedostatek knih a neměla jsem co číst, takže volba byla jasná. Strmý pád mě okouzlil. Kniha se mi líbila mnohem, mnohem více než Nedotýkej se mě. Brečela jsem tady už u 57 stránky, což je nejspíš můj rekord. Takhle brzo jsem snad u žádné knihy nebrečela. Hailee mi byla strašně moc sympatická. Dokázala jsem se do ní v klidu vcítit. Prožívala jsem tu bolest (ztrátu jejího kamaráda) společně s ní. Dokázala jsem si představit, jak přesně bych se cítila já. Tudíž nebylo těžké s ní soucítit. Tohle o ní vypovídalo, že je skvělá a starostlivá kamarádka. Také je ale ohleduplná, milá, odvážná, statečná i přátelská. Chovala se na svůj věk většinou vyspěle a to se mi velmi zamlouvalo. Možná tohle mi k ní našlo cestu. A Chase? Já si ho prostě zamilovala. Nic bych mu nemohla vytknout. Tedy až na tu situaci, kdy se k Jasperovi nezachoval moc pěkně, ale můžeme se mu divit? Také toho měl na bedrech mnoho. Každopádně i o Chasovi mohu říct, že je milý, přátelský a hlavně dobrosrdečný. Spolu ty dva tvořili neskutečně skvělou a sehranou dvojku. Myslela jsem si, že jsem se na ten konec tak nějak připravila, ale mýlila jsem se. Na tohle se asi nejde připravit. Každopádně se opravdu nemohu dočkat dalšího dílu. Moc, moc všem doporučuji! Tahle kniha prostě nesmí chybět ve vaší knihovničce!... celý text
Nedotýkej se mě
2020,
Laura Kneidl
Tuhle knihu jsem dlouho oddalovala, protože skoro všichni upozorňovali, že konec nebyl moc dobrý. A já to nechtěla číst dokud nebudu mít u druhý díl. Každopádně moje zvědavost nade mnou vyhrála a tak jsem začala číst. Příběh mě docela zasáhl. Nemám tohle téma ráda a nedokážu si nikdy představit, že by se mi tohle mělo stát. Nedokážu si představit, jak bych se pak chovala. A vlastně si to ani představovat nechci, protože jen pomyšlení, že bych tohle měla zažít? Ne, děkuji pěkně. I když jsem Sage chápala, tak mi prostě tak nějak nepřirostla k srdci. Byla mi sympatická, to ano... ale její názory nebo spíš myšlení mi někdy přišlo strašně nevyspělé a hloupé. Fakt nevím proč, ale prostě jsem měla takový pocit. Každopádně byla hodná, empatická a hlavně silná. Strašně jí obdivuji, že se rozhodla chodit na nějaké sezení a nechat si konečně pomoct a svěřit se někomu. Luca mi byl sympatický hned. Jeho humor a hlavně vášeň pro knihy, kterou máme všichni společnou s ním, že? Nicméně... trochu mě mrzí, že i tady je to klišé, kde je hlavní postava děvkařem. Z anotace jsem si myslela, že v tomhle příběhu tohle nebude, ale mýlila jsem se. To mě trochu zklamalo. A ten konec? Vážně nám tohle autorka udělala? Nemohu se dočkat dalšího dílu.... celý text
