etranger
přečtené 204
Vlčí komando
1981,
Ota Holub
Hodnocení: 0 - odpad. Neříkám, že se jedná o nezajímavou knihu, čte se rychle a snadno. Přináší rovněž spoustu poznatků - žel bohu ne o tom, o čem pojednává, ale o jakési normalitě v komunistickém režimu - jak se politický proces mohl zjevit jako pouze trestněprávní kauza, věc která je porušením normy, to co se nedělá. Z těchto důvodů jsem byl do poslední třetiny knihy ochoten udělit jednu hvězdu, pak ale přišla kapitola strukturované pomocí citací z Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti... Už od úvodu je jasné, že kniha je prvoplánovou agitkou, která nezastírá, že se nic jiného než oficiální znění nedozvíme, že vše bude od počátku jasné. Použité prameny jsou primárně protokoly z trestního řízení, vzpomínky pamětníků zastupují projevy z režimních mší za padlé soudruhy. Co v takto prameně založené knize zastřít nelze je celkové zveličení případu a vsazení do monstrózních souvislostí celosvětového boje s imperialismem. Ať už byl hlavní terorista agentem američanů, nebo StB, nebo obou, tak činnost krajně nebezpečné skupiny byla, ať se autor snaží o sebedramatičtější tón, jen špatně vedenou amatérskou bojůvkou. Celou dobu, co jsem Vlčí smečku četl, jsem se ptal a odpovědi se mi ani na konci nedostalo, k čemu měli odbojáři vysílačky, aby za tepla mohli americké CIC sdělit kolik stohů slámy padlo za oběť jejich řádění? (aby nedošlo k mýlce posmívám se pouze dikci knihy, která je zářnou dědičkou reportáže o mandelince bramborové-imperialistickém broukovi)... celý text
Příběh z neklidných časů
1963,
Vsevolod Petrovič Vojevodin
Ač byl Příběh z neklidných časů napsán v době mnohem příznivější, než v jaké se odehrává, tak na jeho formě ani obsahu se to žádným způsobem neprojevilo. Zastaralá musela být tato kniha už v době svého prvního vydání, svým schematismem a neživotností. Kladné postavy jsou ukrutně kladné a záporné ukrutně záporné, do jednotlivých kategorií je člení třídní původ, takže přestupy mezi týmy nejsou možné. Zajímavé je jedině pojetí hlavní dvojice postav - Lemechov představuje nezdolného dělníka revoluce (trochu jako Bagár v Nástupu), to co je na revoluci neúprosné, zatímco Tamara představuje mateřskou stránku revoluce, která by do sebe nejraději zahrnula všechny bez rozdílu. Právě na toto slabé místo kontrarevolucionáři zaútočí, takže lze Příběh číst jako ospravedlnění a vysvětlení nelítostného revolučního teroru.... celý text
