Faila
přečtené 669
Zmoudření Dona Quijota
1937,
Viktor Dyk
Lyrické až snové pasáže, autor používá také některé filmové prvky (střih, zpomalení). Nejsou zde převyprávěny Quijotovy zážitky z cest, pozornost je zaměřena spíše na jeho povahu, citlivou duši a bohatou fantazii. Především pak na jeho proměnu a vliv, který na ni měli lidé v jeho okolí. Hra není kýčovitá ani přecitlivělá. Pouze Quijotem pronášené věty jsou patetičtějšího rázu, k jeho romantické povaze to ale patří, celek to nijak nenarušuje, spíše naopak. Hra má, především ke konci, pesimistický a truchlivý tón. Nejde zde ani tak o to, že byl Quijot ovlivněn rytířskými eposy a chtěl se stát jejich hrdinou, jde o příběh člověka, který chce NĚCO udělat, dokázat, nezáleží na tom, co.... celý text
Vina
1896,
Jaroslav Hilbert
Skvělé vykreslení psychologie postav, všech jejich myšlenkových pochodů, změn nálad i rozhodnutí. Velmi propracovaný příběh, v němž všechno zapadá do sebe a dává smysl. Je snadno pochopitelné, vzhledem k vykresleným povahám, proč se která postava chová tak, jak se chová, je jasné, že jinak se chovat nemůže, není toho schopna. V textu je spoustu odchodů a příchodů, postavy jsou spolu často nechávány o samotě, důvody k odchodům jsou ale jasné a uvěřitelné, nepůsobí nemístně a nepřirozeně. Příběh jako takový je smutný, autor nenechává příliš prostoru pro naději a víru v dobrý konec.... celý text
Oblaka
1903,
Jaroslav Kvapil
Hra se zaměřuje spíše na vnitřní boje dvou hlavních hrdinů, které se navenek moc neprojevují, ale jsou hodně silné. Příběh je poměrně jednoduchý, motivace všech postav jsou buď přímo řečené, nebo velice zřejmé. V této hře je vlastně řečeno téměř vše, nic se nedozvídáme z chování či ze scénických poznámek, postavy pořád o všem mluví. Konec je velmi depresivní.... celý text
Aurélie
1966,
Marcel Pagnol
Tato hra se zpočátku tváří jako konverzační komedie, po útěku pekařky se ale promění její styl i tón. Na lidech z vesnice jsou krásně vyobrazeny veškeré “vadné” lidské vlastnosti, např. když spolu někteří nemluví, aniž by vůbec věděli proč, nebo dogmatický farář, zastánce těch “správných” hodnot a pokrytecký ochránce morálky ve vesnici.... celý text
Trojská válka nebude
1968,
Jean Giraudoux
Jde spíše o parodii. Postavy jsou směšné, zejména zastánci “války” obhajující Helenu. Ta je zobrazena lehce nadutě, je si své krásy velmi vědoma. Její vztah s Paridem je spíše fyzický, sám Paris říká, že Helenu miluje pro její způsob, kterým ho ona nemiluje. Velice komická je také scéna, kdy Iris sděluje rozhodnutí bohů. Ta se jednak od sebe diametrálně odlišují, každý bůh přikazuje Trójanům něco jiného, mnohdy přesně opačného. Navíc se Iris kolikrát zjeví znovu, protože někde zapomněla svůj pás. V jistých částech je ovšem argumentace pro válku rozumná. Válka dělá z mužů bojovníky. Ženy se ale hádají, že bojovníky nepotřebují. Je zde tedy typický konflikt, je-li lepší mrtvý hrdina nebo živý zbabělec.... celý text
Správce
1965,
Harold Pinter
Postavy v uzavřeném prostoru, z kterého nemohou nebo nechtějí (bojí se) odejít. Davies jako cizí element, narušitel. Významné pauzy, odmlky, které řeknou mnohem víc než jakákoliv slova. Kapání vody z děravé střechy, nepřestávající déšť venku, pustota zatím neobydleného a nedodělaného domu, to vše prostor dělá ještě tísnivějším. Ačkoliv se děj odehrává v jedné místnosti s pouze třemi osobami, utíká poměrně rychle, jen některé monology se zdají být zdlouhavější.... celý text
Čekání na Godota
2005,
Samuel Beckett
Geniální absurdní drama se spoustou opakování a absurdit. Z této knihy pochází jeden z mých nejoblíbenějších citátů vůbec: ESTRAGON: Zůstaň se mnou! VLADIMÍR: Opustil jsem tě někdy? ESTRAGON: Nechals mě odejít.... celý text
Tramvaj do stanice Touha
2012,
Tennessee Williams (p)
Scénické poznámky dost podrobné, subjektivní, až poetické. Význam zde má hudba, kterou lze slyšet po téměř celou hru. Zejména se zde často ozývají teskné tóny černého piana. Černošská chudinská čtvrť je zde barvitě vykreslena, její atmosféra je velmi dobře zachycena. Blanche očividně není psychicky úplně zdravá, takže v jejím chování je poněkud složité se vyznat. Stanley je primitivnější, živočišnější chlap, kterého ovládají pudy - co k němu Stellu přitahuje, je jasné. Od začátku může být čtenáři trochu jasné, jak to celé dopadne, přesto se v ději objeví hned několik velmi překvapivých momentů.... celý text
Profesor Mamlock
1957,
Friedrich Wolf
Na konkrétních příbězích “malých” lidí je zde nastíněna atmosféra předválečného Německa, nastupující síla nacismu a s ním všude se opakující dogmatismus, výmysly a bludy. Je zde ukázáno, jak taková vlna může strhnout i nevinné lidi, kteří ze dne na den změní své názory a své vztahy, změní se úplně. Ne vždy jsou ale tyto změny definitivní, jde jen o podřízení se nastolené situaci. Jakmile se daná situace trochu ustálí a je možné ji spatřit v jasnějším světle, někteří se opět navrací ke své podstatě a ke svému vnitřnímu přesvědčení. Na Mamlockovi je také krásně ukázána zklamaná důvěra německých občanů, kteří si novou vládu představovali opravdu jinak – ať už byli židé a nová pravidla se jich přímo dotýkala, nebo ne. Je zde nastíněno, že nepříteli se nesmí podléhat, že se mu musí stavět. Tato síla prýští především z mladých, kteří někdy ale více mluví než konají. Dost silné téma, které má i v dnešní době co říct.... celý text
Svatá Jana
1956,
George Bernard Shaw
Politické zákulisí životního osudu Johanky z Arku. Její příběh je v této verzi zcela oproštěn o její milostné avantýry a boží osvícení. Jsou zde spíše nastíněny důvody, proč musela zemřít tak, jak zemřela. Kvůli církvi, která si nemohla dovolit, aby kdokoliv jiný hlásal boží slovo a která zprvu sice chtěla mladý život zachránit, nakonec ji ale Johanka dopálila svou tvrdohlavostí a někdy až arogancí. A kvůli anglické šlechtě, která se bála o své postavení. Určité zadostiučinění přichází na konci - všichni ti, kteří se stali svědky Johančina upálení, nespali od té doby velmi dobře.... celý text
Třetí přání
2004,
Robert Fulghum
Tahle knížka se mi těžko popisuje, protože mám pocit, že jakýkoliv její popis je naprosto nedostatečný. Nejde v ní ani tak o děj, ani o osud postav, jako spíše o atmosféru a pouto mezi hlavními hrdiny. Pro mě je magická a ačkoliv mám na Fulghumových knihách nejraději jeho brilantní humor a ten tu chybí, líbila se mi velice.... celý text
