Garfi
přečtené 150
Démon v mém srdci
2015,
Viktorín Šulc
Už druhý díl "Panoptika", který čtu a přestože mám true krime ráda, asi se třetím dílem na chvíli počkám a proložím to nějakou méně náročnou knihou. Kniha popisuje nejen notoricky známé kauzy a vrahy, ale i další, neméně brutální případy a dokáže vyvolat pocit psychické nevolnosti nad tím, čeho všeho jsou "lidé" schopni. Fyzickou nevolnost jsem pocítila při popisu kauzy, kdy dívka, která tvrdila, že je muž, zavražidla malého chlace, aby mu odstranila jeho mužské atributy, které pak sama nosila. V tuto chvíli jsme musela přestat číst a dát si na chvíli pauzu. Naprosto se ztotožňuji s názory autora na plivanec do tváře všem kriminalistům z roku 1990, ve formě amnestie hradního alkoholika a kašpara. Lítost a soucit ve vztahu k deviantům, sadistům a vrahům? Jestlipak zastánci jejich práv mají stejnou míru soucitu i s jejich obětmi a pozústalými...... celý text
Osudné svědectví
2022,
Robert Bryndza
Jsem ráda, že se vrací Erika Fosterová, mám ji raději, než Kate Marshallovou, která neustále řeší, zda pít, či nepít. Detektivka je příjemně napínavá a v porovnání z Keplerovci, nebo Carterem ani nijak zásadně brutální. Knihu jsem "zhltla" za den a půl a těším se na další knihu a na to, kam život Eriku zavane.... celý text
Ted Bundy: Vrah po mém boku
2022,
Ann Rule
Téma sériových vrahů mě zajímá už dlouho, takže příběh Teda Bundyho mi byl znám ještě před začátkem čtení. Byla jsem zvědavá, co se o Tedovi dozvím nového, ale žádné velké překvapení se bohužel nekonalo, a to i přes to, že autorka svou knihu mnohokrát revidovala, přepisovala a přidávala nové poznatky. V zásadě se jedná o popis Tedova života, postupně mizejících obětí, práce vyšetřovatelů a následných soudních procesů. Do toho všeho autorka vkládá své zvláštně naivní komentáře (které mi vůbec nesedí k životopisu autorky uvedeném na konci knihy) o tom, kolikrát si s Tedm psala, volala a co mu posílala do vězení. Přičemž vychází najevo, že sice s Bundym chvíli pracovala, ale ten také na dlouhá období mizel z jejího života a tedy se nejednalo o nijak extrémně pevné a dlouhé přátelství. Autorčinu fascinace Bundym bych označila za nezdravou a byť se snaží na několika místech knihy tvrdit, že jeho činy odsuzuje, je schopna v další kapitole spekulovat zda opravdu musí zemřít a zda by nebylo lepší zavřít jej na psychiatrii, jen proto, aby zůstal na živu,což obhajuje vědeckým zkoumáním jeho mysli. Zcela regulérně popisuje, že se bojí o Bundyho život a v další části knihy čiší lítost z toho, že jí Ted vrací její dopisy z vězení. Co dalšího mě překvapuje (pokud se mýlím, ať mě klidně někdo opraví) že i přes pečlivý popis toho, co Bundy svým obětem prováděl, autorka zmiňuje jeho nejodpornější charkteristiku a sice nekrofilii, až v samotném závěru knihy a to pouze jednou, či dvěma větami. Zda si takový člověk zaslouží, aby na něj někdo vzpomínal jako na citlivého kámoše z krizové linky, nechť posoudí ostatní čtenáři sami. Sama za sebe bych spíše, než tuto knihu doporučila videorozhovor s Bundym, který byl natočen pár hodin, před jeho popravou(a sama autorka se o něm zmiňuje), v němž lze vidět mistrovský herecký výkon psychopata. Přesto v tomto rozhovoru probleskne pravá Bundyho tvář a to ve chvíli, kdy na sekundu zvedne oči k reportérovi ve chvíli, kdy se ho na konci ptá na jednu z dívek,kterou zavraždil,ten pohled mluví za vše a nemusí se o něm číst 600 stran...... celý text
Za zavřenými dveřmi
2017,
B. A. Paris (p)
Hlavní hrdinka neschopná hloupá nána. Děj od začátku totálně přitžený za vlasy a ve chvíli, kdy hlavní hrdinka dostane štěně jsem knihu odložila. K tomu všemu ještě týrání zvířat? Opravdu nemám čas, ani zbytečnou energii, abych četla takový brak.... celý text
Sova
2016,
Samuel Bjørk (p)
Sova se mi líbila o něco méně, než V lese visí anděl. Celá ta zápletka s pachatelem v peří mi přišla poněkud přitažená za vlasy a jeho motiv pak, vzhledem k životnímu příběhu, zvláštní. Jak už zmínili mnozí přede mnou, vynechala bych ze zápletky rodinné příslušníky. Mia mi opět lezla na nervy, ale asi je obdivuhodně odolná, když dokáže spolykat tubu prášků a ještě hodnou chvíli konverzuje, než je jde vyhodit na wc, aby se zase mohla vložit do vyšetřování. Ale ruku na srdce, bez Mii by to nebylo ono.... celý text
V lese visí anděl
2015,
Samuel Bjørk (p)
Příjemná detektivka se zajímavou zápletkou. Vraha jsem si tipla hned na začátku a uhodla, ale vůbec mi to nevadilo. Vrchní detektiv je sympaticky obyčejný, kouří, je netrpělivý a rozhodně se nejedná o supermana, jako v některých jiných severských detektivkách. I práce policie mi přišla vcelku reálně popsaná. Vyšetřování se týká dětí, ale autor se nijak nevyžívá v šokujících popisech mrtvol, jako například Keplerovci. Kdo mi obrovský lezl na nervy, byla Mia, neustále v lihu, nebo sjetá práškama.... celý text
Stalker
2015,
Lars Kepler
Kniha začíná celkem slibně, ale postupem času se stává méně a méně uvěřitelnou. Veškeré nešvary zazněly už v komentářích předemnou, tak jen ve zkratce, co mi vadilo asi nejvíce. Joona se z bezdomovce s bolavou kyčlí a sepsí stává superhrdinou. Erikova dlouholetá kolegyně působí v nemocnici a X let vyčkává, nikdo nepozná, že jí " šplouchá na maják". Navíc je nezničitelná, což ale nic neznamená, protože stejně nezničitelná je i jedna slepá oběť. Finále je opravdu přitažené za vlasy, až to bolí. Opět zmiňováno, a detailně popisováno násilí na zvířatech.... celý text
Zrcadlový muž
2020,
Lars Kepler
Naprosto chápu komentáře, které označují "Keplerovce" za šílené a vhodné aspiranty na psychiatrickou péči. Jsem z detektivek Chrise Cartera zvyklá na brutality, ale toto bylo i na mne už prostě moc. Vraha jsem uhodla ještě před jeho odhalením, respektive mi tato postava lezla na nervy od začátku knihy a že je "opravdu nějaká divná", se pak už jen potvrdilo. Co musím autorům dále vytknout je že evidentně nemají rádi psy. Vadí mi násilí na zvířatech, celou kapitolu s psími zápasy jsem přeskočila. O chudákovi "vořechovi", který hlídal klece s unesenýma holkama a musel provádět i jiné nechutné práce, ani nemluvě. A není to první kniha autorů, kde je násilí na zvířatech popisováno.Za to dávám ještě jednu hvězdu dolů. A k anagramu na konci. I já doufám, stejně jako ostatní, že to neznamená návrat...... celý text
Lazar
2018,
Lars Kepler
Písečný muž, byla příjemná detektivka s atypickým padouchem. V této knize se superpadouch vrací a míra jeho schopností je už opravdu velmi, velmi přitažená za vlasy. Obzvláště část, kdy Jurek vypátrá Joonovu dceru, už připomíná akční film béčkové produkce a s realitou má pramálo společné. Ponese-li se osud Jurka i nadále v této podobě, budou všechny jeho tělesné části postupně nahrazeny protézami a stane se z něj zřejmě Terminátor.... celý text
Písečný muž
2013,
Lars Kepler
Jurek je zvláštní typ zabijáka a asi se celkem "Keplerovcům" povedlo inovovat prototyp charakteristického sériového vraha, protože Jurek rozehrává svou hru jen proto, aby trýznil pozůstalé obětí, což je určitě zajímavý nápad. Kniha má spád, děj rychle plyne. Co se týká umístění Sagy na psychiatrické oddělení, tak pochybuji, že by se běžně do zařízení pro extréně nebezpečné psychopaty umisťovaly ženy společně s muži, kdyžtak ať mě někdo opraví. Naopak úchylného doktora si celkem dokážu představit a svůj konec si zasloužil.... celý text
Hypnotizér
2011,
Lars Kepler
Příjemná čtivá kniha, která má spád. Zapojení lékaře, hypnotizéra zajímavý nápad. Vadil mi odklon od prvních vražd, které se udály, k únosu dítěte a také zdlouhavé retro hypno seance.... celý text
Popravčí
2019,
Chris Carter
Tradičně čtivá a avšak také tradičně nechutná kniha. Popisy vražd mi nijak zásadně nevadí, už jsem si na ně u tohoto autora zvykla, co mi vadilo velmi, byly pasáže s týráním pejska. Za toto dávám bod dolů. Rovněž nechápu motivaci vraha, kterému zabijí jeho pejska a on pak někde na ulici zabije dalšího, jen aby mohl své oběti nasadit psí hlavu? Nebavila mě dějová linka s psychotroničkou, dle mého zbytečná. Jinak napínavé čtení, vraha "Popravčího" jsem neuhodla. Vraha Řezníka ano.... celý text
Zloba
2016,
Chris Carter
Zloba je poslední kniha kterou jsem od Chrise Cartera přečetla, nutno ovšem dodat, že jsem všechny knihy nečetla v pořadí, ve kterém byly vydány, což byla nejspíš chyba, nebo možná ne, protože kdybych bývala četla Zlobu ve správném pořadí, dalším autorovým knihám bych se vyhnula. Protože jsem fanouškem pana Johna E. Douglase ("Mindhunetra") ocenila jsem na začátku knihy změnu prostředí a to, že se děj přesunul do Quantica, přesněji na oddělení behaviorální vědy. Také nehoda v úvodu knihy, jež vedla k náhodnému zatčení Luciena byla dobře napsaná a uvěřitelná. Avšak, s tím jak děj knihy postupuje, pomalu ale jistě postupoval mé nadšení postupně opadalo, až kleslo pod bod mrazu. To si tak v klidu čtete o tom jak detektiv Hunter vyslýchá psychopata a sedí přitom před jakousi podzemní celou, ve které je vězeň oddělen sklem. Nechybí ani plexisklová zásuvka pro podávání věcí. Vrah souhlasí, že poskytne informace pouze pokud za ně dostane výměnou odpovědi na své otázky ohledně Hunterova života...taky Vám to něco připomíná? "Blik", před celou doktora Hannibala Lectera sedí Clarice Starling a vypráví o jehňátkách...posléze křičí na Lectra "quid pro quo doktore, řekla jsem Vám co jste chtěl, teď mluvte Vy". "Blik" vracíme se zpět a Hunter po své srdceryvné zpovědi říká Lucienovi "quid pro quo, teď mluv Ty"....Ano, takto doslova Chris Carter použil ve své knize proslulé Mlčení jehňátek...Nevím, zda se někdy někde autor vyjádřil k tomu, zda je to záměr, nebo se "jen inspiroval", avšak já se ptám, je potřeba opakovat to, co zde už jednou bylo? Dále Lucien stahuje oběti z kůže a sbírá jejich tetování (narážka pro změnu na Buffalo Billa?) ,to že vyjde najevo, že Lucien je také kanibal to už je jen takový hřebíček do rakve celého příběhu. Ne a ještě jednou ne. Která část knihy je vlastně inspirována realitou, to by mě opravdu zajímalo.... Pro mne veliká míra zklamaní a ošklivé zakončení celé série knih, které jsem od autora přečetla.... celý text
