Hanka_Bohmova přečtené 1601

Světová výstava 1999, E. L. Doctorow

I já jsem začala knihu číst namlsaná autorovým Ragtimem - a byla trochu zklamaná, že jí chybí ta energie a překypující život, kterými mi Ragtime učaroval a které jsem cítila i v Jezeru potáplic.... celý text

Hacknutá čeština 2018, Martin Kavka

Slovník u mě o Vánocích velmi příhodně zapomněla sestra, děkuji :o) Nad knihou jsem se pobavila, i když to není na jásání nad každou stránkou a k oprávněnosti superlativu "best of" by podle mě pomohlo trochu škrtat. Vedle češtinářského zážitku jde o zajímavou sociologickou sondu. Nemyslím si, že poskytuje obraz české společnosti - na to podléhá příliš velkému výběrovému zkreslení. Kniha je spíš obrazem svých autorů, témat, o něž se zajímají, prostředí, v nichž se pohybují. A je to zvláštní svět. Nekonečné množství sexuálních obhroublostí doprovázejících legrační drsňáckou pózu "hlavně nevypadat, že mi na (ženách, mužích, partnerovi, sexu, těhotenství) nějak záleží". Mraky (aneb šest půlek, jak jsem byla poučena :o)) výrazů souvisejících s prací v korporátu, a přitom téměř žádný týkající se dluhů či nemocí. Nevěřím, že by neexistovaly. A jistě ani nejde o marginální témata pro hrstku zasvěcených. Ale ve světě toho nejlepšího z hacknuté češtiny prostě existenční problémy nepotkáte. Nejspíš proto, že tyhle věci se do statusů nepíšou. Řada vydatných zdrojů slovníkových hesel mě v životě úplně minula (shánění sexuálního/životního partnera, alkoholické radovánky, Facebook, Twitter a jim podobní, chození do zaměstnání), takže se k příslušné slovní zásobě nemohu dost osobně vztáhnout. Ono je to znát: jinak vnímáte termíny teoretické, a docela jinak vám znějí slova, pro které vás hned napadá bohaté praktické využití. U některých výrazů jsem kroutila hlavou, proč takovou vykopávku (starší než já) autoři zařazují do Češtiny 2.0, ale přesto mě obohatily, při doplňkovém pátrání v archivech časopisu Naše řeč (doporučuji) jsem se pravidelně dozvídala leccos zajímavého. Předpokládám, že většinu čtenářů stejně jako mě zahřeje, když narazí na důvěrně známé slůvko, které není běžně používáno - a spokojeně se nad jeho kodifikací pousmějí. Ale největší potěšení mi působily novotvary neznámé, hravé, libozvučné a sofistikované (ideálně vše naráz), namátkou bych vyzdvihla (samozřejmě subjektivní) skvosty jako perkusivní údržba, fosilovna, hluchátka, lehativa, rybovolně, chlastánek, vlakuška, bzilión a godziliarda, líbítko (-ítka mám vůbec ráda, myšítko a kurvítko nejvíc), mlamoj, chlazaně nebo kapesní halucinace :o) 3,5 hvězdičky... celý text

Ptáci, zvířata a moji příbuzní 1998, Gerald Durrell

Začátek jsem četla s mírnými rozpaky, ale když Gerry poprvé vyrazil do přírody, dostavil se ten správný čtenářský pocit z poutavého vyprávění, přestože mě osobně zviřátka zajímají mnohem méně než třeba kytičky. A o rodině se dozvíme například to, že i světice mají své slabší chvilky: "Jenomže hlemýždi na vejcích nesedí," vysvětloval Theodor. "Zahrabou je někam do vlhké půdy a nechají je být." "To je ovšem ideální způsob, jak vychovávat děti," ozvala se maminka zcela nečekaně, ale z hloubi duše. "Škoda že vás nemohu všechny zahrabat někam do vlhké hlíny a jít si po svých." Také mi při čtení této knihy - v sedmatřiceti letech! - konečně došlo, že Larry je TEN Lawrence Durrell! :o)... celý text

Římské jaro paní Stoneové 1966, Tennessee Williams (p)

Macocha 2014, Petra Hůlová

Jako když vás na rodinné či firemní veselici jeden obtížný účastník zatáhne do kouta a tam to do vás začne valit. Všechno. Kdybyste měli pomoct, nevíte ani, odkud začít, ale naštěstí pomáhat nemusíte, postačí vyslechnout tu stoku důvěrností - anebo léty vypilovanou sebeprezentaci? Na konci si gratulujete, že už to máte za sebou, a možná ve vás zůstane zárodek pochybností: Není něco podezřelého na tom, že můj život funguje, že jsem šťastná? Nějaký omyl? Hrůzy teprve přijdou? Nebo je to póza, kterou jsem oklamala i sama sebe? Nebo jsem prostě hloupá - blažená prostota?... celý text

Jsem Angličan 1990, Graham Greene

Pozdější úžasný Greene je v tomto románu už zřetelně k rozeznání, i když jde o jednu z jeho prvních knih. Její hrdinové se pohybují "v cizině", nejen v geografickém smyslu, a touhu po domově, kam by mohli patřit, po lidech, k nimž by mohli patřit, jsem vnímala jako jeden z výrazných motivů. Možná právě ona vyvolává tolik soucitu, soucitu k podvodníčkům, vyžírkům, dokonce k vrahům.... celý text

Nepřátelé srdce 2015, Andy Stanley

K tomuto tématu mnoho užitečného řekli už pouštní otcové, ale dělí nás od nich jeden a půl tisíciletí, jejich zkušenosti se mohou zdát neaktuální, v některých kulturních okruzích jsou dávno zapomenuté. (Naštěstí máme třeba Anselma Grüna.) Komu vyhovuje američtější a ležérnější styl, pro toho může být určena tato kniha. Nevýhodou je její straaaašlivááá zdloooouhaaaavost, zejména v první polovině. Dále je silně cítit, že autor píše jako muž pro muže, pro určitý typ mužů - způsob vyjadřování, vtípky a pomrkávání... čas od času sice explicitně osloví i ženy, uvádí příklady z jejich života, ale celkové ladění je zřejmé. Některým čtenářkám by mohlo bránit vztáhnout se k textu, nechat se zapojit do rozhovoru. Dlužnictví jako model, který autor použil pro svůj výklad o destruktivních emocích, v sobě nese srozumitelný a výstižný popis, velmi návodný co do způsobu, jak tyto psychospirituální zátěže ve svém životě řešit. Za jeho univerzalitu a totalitu bych sice ruku do ohně nedala, ale to snad žádné zlo nenapáchá. Nedorozumění ovšem může působit nepřesnost v užívání pojmů. Například hněv není jenom pokažený postoj vůči druhým lidem (hněvivost), hněv obecně je emoce reagující na doléhající zlo-nespravedlnost a jako emoce je mravně neutrální. Ne každý prožitek hněvu je hříchem. V závěru knihy se vyskytují slova, která bych nechala tesat do kamene: "Pokud přesně nevíte, kde začít, mohu vás nasměrovat k někomu, kdo to ví: k lidem, kteří vás znají nejlépe, k lidem z vašeho bezprostředního okolí. K vašemu manželovi, manželce, dětem, rodičům. Právě na ně se denně valí to, co přetéká z vašeho srdce. Ti přesně vědí, kde byste měli začít. Jen se poptejte."... celý text

Never more a jiné básně 1998, Paul Verlaine

Hudebnost veršů je patrná na první poslech, i v překladu dovedou znít úžasně, ale to mi k plnému potěšení nestačilo. Obsahově mě básně převážně míjely, tento druh citlivosti-citovosti-smyslovosti mě příliš nezasahuje.... celý text

Literární poklesky 1971, Stephen Leacock

Víc mi sedí povídky absurdně praštěné než ty agresivně kousavé. Už notně jsem v četbě pokročila a stále jsem byla zklamaná, že to není zas tak dobré, ale při osudech A, B a C se rozjasnilo a druhá půlka knihy dojem v mých očích vylepšila. Naneštěstí jsem se vícekrát přistihla při tichém přání, ať už toho pan spisovatel nechá, že nápad je skvělý, ale ať už do toho nereje, ať už to dál nerozvíjí. Což asi nebyl autorův záměr. Edit: Trestuhodně jsem opomněla vyzdvihnout práci překladatele v místech, kde se autor dopouští slovního humoru: "To je další prvek, který tomu dodává vznešeného lesku - Scotland Yard. Není ani ve Skotsku, ani se tam neměří na yardy, nýbrž spravedlivou měrou, a na to jsou spíš metři než malí jardové." "... lord Ronald upřel na pasažárku v loveckém kočárku pohled tak pohledný, až pohlednicovitý, že byl prostě k pohledání; naléhavější než ten dobyvatelský pohled mohla být už jenom nedobytná pohledávka."... celý text

Vražda v Orient-expresu 2017, Agatha Christie

Problém Spinoza 2012, Irvin D. Yalom

Můj obvyklý problém s tímto autorem - didaktické pasáže z toho příliš trčí a postavy mi často připadají jako neživotné ilustrace výkladu. Pokud jde o filosofický náboj knihy, mé pocity hezky vystihl komentář uživatele Misericordia ke Spinozově Etice (https://www.databazeknih.cz/knihy/etika-29595), na který jsem narazila pár dní poté. Filosofie samoty a totality. Takový přístup může být psychologicky cenný k vyvážení jiných extrémů (například závislosti na druhých), ale postačující není, lidskou existenci neunese. Lidská monáda je nelidská.... celý text

Černá zem: Holokaust - historie a varování 2015, Timothy Snyder

Od dětství si nevzpomínám, že by se mi kvůli něčemu zdálo tolik příšerných snů jako kvůli této knize. Při četbě jsem si mimo jiné vybavila dříve čtený rozhovor s odborníkem na genocidy, který upozorňoval na naše zkreslené vnímání holokaustu, vyvolané jinak chvályhodným šířením svědectví přeživších. Dnešní posluchači nabývají útěšného, ale nebezpečného dojmu, že pomoc byla běžná, že lidé v těchto situacích obstávali - a tedy že i my bychom obstáli. Každý z přeživších přece mluví o těch, kteří mu pomohli. Staví to nepravdivý obraz jakéhosi "zla zvenku", kterému normální slušní lidé každý podle svých možností vzdorují. Nepravdivý, protože v reakci na žádost o pomoc "většina Židů byla ve většině případů odmítnuta a zemřela". V konfrontaci se současnou záplavou mainstreamových knih o osvětimských knihovnicích a spol. také vyvstanou jako tím důležitější argumenty, kterými autor podkládá svůj názor, že Osvětim je sice pohodlným, ale nikoli nejvhodnějším symbolem holokaustu. Nejcennější je pro mě autorovo zdůraznění, že to, co skutečně mělo sílu k odporu, byla instituce-stát, fungující koncept občanství, dokonce i v případě států, které byly svým Židům nepřátelské: "Celkově bylo zabito asi sedm set tisíc Židů s občanstvím států, jež byly spojenci Německa. Přeživších však bylo víc. To stojí v dramatickém kontrastu k územím, kde došlo k destrukci státu: zde byli zabiti skoro všichni Židé." "Nizozemsko bylo unikátní tím, že se tu po začátku německé okupace konaly veřejné demonstrace proti zavedení protižidovských zákonů. Pronásledování Židů nemělo v Nizozemsku skoro žádnou podporu veřejnosti. A přesto hrozila nizozemskému Židovi smrt se skoro třikrát větší pravděpodobností než francouzskému." Důvod? "Nizozemsko bylo z několika důvodů v rámci západní Evropy nejbližší analogií zón bezstátí." "Francouzi nahnali Židy bez francouzského občanství do táborů. Němci měli zájem tyto lidi převzít, ale jedině tehdy, pokud je monou brát jako jedince bez státní příslušnosti. Německá zlovůle - a to je podstatné zjištění - se zarazila před cizím pasem: nacisté sice mohli věřit, že státy jsou jen umělé výtvory, nicméně nikdy se nepustili do zabíjení Židů, dokud napřed neproběhla destrukce států anebo se státy svých Židů nezřekly. Například Francouzi tak sice byli ochotni pozatýkat i Židy z Maďarska a Turecka, ale Němci by si je nedovolili zabít bez souhlasu maďarské a turecké vlády. Židy s polským a sovětským občanstvím Němci vraždili bez zábran, protože jejch státy považovali za neexistující. Stejně tak bylo Německo ochotné převzít k povraždění francouzské Židy, ale výhradně za podmínky, že francouzské úřady nejprve tyto lidi zbaví státního občanství." Odnesla jsem si z knihy závěr, že nebudeme-li si o sobě namlouvat kdovíco a uznáme, že o většině z nás platí "člověk je lidský pouze v lidských podmínkách", pak tedy musíme chránit, posilovat a tříbit společenské uspořádání, které nás nebude vystavovat pokušením, v nichž bychom nedokázali obstát.... celý text

Legendy o Kristu 1999, Selma Lagerlöf

Když jsem předčítala tyto příběhy svým dětem (6 a 8 let), navzdory náročnému jazyku i určité vážnosti obvykle ani nedutaly. Já si takto představuji jeden z prototypů výborné dětské knihy, otevřeně pracující s emocemi, v dobrém smyslu patetickou, nezlehčující, nechávající zlo plně dopadnout a dobro zázračně zazářit. Jdoucí skutečně na hloubku, poskytující příležitost k přemýšlení a rozhovorům. S exotickou vtahující atmosférou, s citem pro gradaci a pro kontrast. Jako krásný šperk oproti všem těm lehce načrtnutým a civilním moderním příběhům, které jsem spíše zvyklá s dětmi číst.... celý text

Revizor 2010, Nikolaj Vasiljevič Gogol

Úlevné zajásání úplatkáře, aktuální vždy a všude: "Sláva na výsostech! Bere peníze... Teď už to snad půjde hladce." Doslov trefně cituje Gogolovu reakci na kritiky stěžující si, že takovým nepěkným zobrazováním společnosti by mohl lid dospět k pochybnostem o vykonavatelích státní správy: "Prý 'Lid asi začne mít špatné mínění o svých představených!' Lid asi uvidí své představené poprvé tady, v divadle - když ho doma nějaký bídák hejtman dostane do drápů, toho si lid samozřejmě nevšimne, to si uvědomí teprve, až když přijde do divadla. Zřejmě se domnívají, že lid je hloupější než kus dřeva."... celý text

Reputace 2017, Juan Gabriel Vásquez

Písně Vrbovýho proutku (eskymácká poezie) 1965, Ladislav Novák

K této sbírce jsem přišla legračním způsobem - z roztržitosti mi zůstala v ruce, zatímco jsem z knihovní police vytahovala jinou knihu básní. Zjistila jsem to až doma a při zběžném prolistování mě čekalo další překvapení: některé písně jsem poznávala, v jiném překladu jsem je četla letos v létě v Rasmussenově Cestě bílým tichem. Ve své přímočarosti, konkrétnosti a nezvyklých metaforách (který Středoevropan by přirovnal děťátko k hlaďoučkému kousku ledu?) jsou to opravdu zvláštní, přesto srozumitelné básně a překlad do směsi obecné a hovorové češtiny tomu ještě přidává. na děti myslím na svý ubohý děti a všechno je takový tmavý jak v kožený bundě *** jak krotký zvíře sem šla mezi lidma ale potom potom přišla ta zpráva vo smrtelný ráně vo rychlým útěku mýho syna v divoký hory se proměnil svět já vrávorám na strmým srázu *** a já já po něm nehodil harpunou! ptáte se proč? snad sem ho litoval toho tuleně nebo snad proto že bylo tak hezky a že se radoval ze slunce stejně jak já Zvlášť půvabné mi připadaly "hádavé" vztahové písně v závěru, spojené se zpěváckými souboji. Působí až jako karikatura, jak nepokrytě vykřikují, co my si na veřejnost netaháme.... celý text

Pole je tento svět 2016, Dola De Jong (p)

Dopisy sv. Františka Saleského I. část 2000, František Saleský

Nechala jsem si tenhle svazeček, který jsem ukořistila v kostele u salesiánů (kniha vyšla pouze pro vnitřní potřebu řádu), především jako "duchovní potravu" pro období letošního adventu. Františkův přístup kombinující důvěru ve vnitřní svobodu s radikálním zaměřením na Boha mi připomíná, a v jeho korespondenci obzvlášť výrazně, Augustinovu slavnou maximu "miluj a čiň, co chceš". Ta může být snadno chápána zavádějícím způsobem, nakolik jsme si dnes zvykli vykládat slůvko "láska" všelijak. (Třeba že je žádoucí to, co je doprovázeno povznášejícími pocity, a zbytek nemá cenu.) František se vyjadřuje mnohem jasněji, když říká, že chceme-li být svatí podle své vůle a podle svých představ, nebudeme svatí nikdy. Augustinovo "miluj" je Františkovo "dej s přesvědčením a srdečně absolutní primát Boží vůli". A potom, když v jednotlivých životních situacích a setkáních, do nichž tě Bůh staví, osvědčuješ lásku a pokoru, neulpívej na umělých pravidlech, protože láska nezná metodu. Je to velmi pokojná, zdravá a praktická nauka, která se hodí pro život člověka jakéhokoli stavu před čtyřmi sty lety stejně jako dnes.... celý text

Farma zvířat 2000, George Orwell (p)

Znovu jsem četla Farmu zvířat - už jsem si nepamatovala podrobnosti a dcera mě požádala, abych jí vysvětlila některá místa, jejichž významem si nebyla jistá. A nemohla jsem se při četbě ubránit docela aktuálním asociacím. Od populárních pohrdavých poznámek na účet neefektivního "demokratického žvanění" a snah zrušit to či ono (jak rádi by i dnes někteří vyhlásili, že "diskutovat se již nebude") přes strašení namísto argumentů (návrat pana Jonese jako univerzální konečná odpověď na všechno, copak mi to jen připomíná?) až po bohapustou nestydatost dnešních Pištíků.... celý text

Muž, který si pletl manželku s kloboukem 2015, Oliver Sacks

Příběhy těchto lidí uvedou člověka v úžas. Nesmírně se mi líbí úcta a empatie, s jakou autor ke svým pacientům přistupuje. Krásná je i jeho nepředpojatost a důvěra v úsilí organismu zachovat si identitu, vlastní lidskost - myšlenka, že ne vše vymykající se a ne vše zapříčiněné poruchou organismu je destruktivní a musí být odstraněno, a že snad ani není tolik potřeba zaměřit se na dřinu v oblastech, v nichž tito lidé selhávají, jako je nechat rozvinout (popř. i objevit) to životodárné, k čemu inklinují přirozeně. I když to není podle našich představ. Důležitější než vnějškové připodobnění "normálnímu člověku" je pokusit se nalézt jednotící, smysl-dávající princip, který ponese lidskou bytost tam, kde zdánlivě samozřejmé mechanismy chybí. "... možná, že je to skutečně jenom fyziologie. Ale nemohu se zbavit dojmu, že když už musel mít záchvaty, pak si tento muž zařídil ty pravé záchvaty v pravou chvíli." "Prokázala naprostou nezpůsobilost a neschopnost. Všechny ty testy nám bezpochyby spolehlivě ukázaly její nedostatky. O druhé straně mince, o jejím bohatství, nám neřekly nic. ... Tehdy, v tom jarním ránu, byla šťastná, ponořená do přírody. To nebylo jednoduché pozorování, třídění přírodních dějů: bylo to až vytržení. A já jsem pochopil, jak směšná jsou naše hodnocení: hledáme schémata a logické skládačky tam, kde máme hledat hudbu, příběhy, hry. Pak bychom našli lidskou bytost, která se chová přirozeně po svém vlastním způsobu."... celý text