herrGabinka
přečtené 515
Artušova smrt I. Kniha I–VII
1997,
Thomas Malory
(Komentář se vztahuje ke všem třem svazkům.) Po příbězích Amadise Waleského se jedná o mou druhou zastávku na cestě k Donu Quijotovi. Těžko proto mohu Artuše hodnotit v kontextu jiných rytířských románů, ale oproti Amadisovi pojednává na podobné ploše o mnohem větším počtu postav a událostí, což je vítané pro zájemce o mytologii družiny rytířů Kulatého stolu, avšak spornější z hlediska literárního. Děj má rychlejší spád, jedna událost stíhá druhou, a nenachází se zde tolik rozvláčných pasáží, zejména podrobných vylíčení klání; kniha se tak čte lehčeji, avšak ona osobitost rytířského románu kvůli tomu není tak silná, nehledě na to, že přílišná dějovost je v kombinaci se stylovou strohostí a značnou šablonovitostí časem otupující. Nejpřekvapivější a nejsilnější v Artušově příběhu je zásadní proměna, k níž dojde počátkem třetího svazku. Do světa rytířů, kteří své životy věnují dobrodružstvím, kláním a radovánkám se sličnými pannami, náhle vstupuje Bůh a s ním se zásadně převrací hodnotový žebříček světa: co bylo dosud zdrojem slávy a radosti, je nyní zdrojem viny a strasti; zatímco dříve bylo umírání v čestných kláních běžnou součástí života, a potupou byl spíše snaha o zachování života, najednou život nabývá až posvátné povahy, a bloudící rytíři na výpravě za Svatým grálem se snaží proměně přizpůsobit. Tato část díla je i dějově pestřejší, když opouští koleje vyjeté v prvních dvou svazcích, a plně jsem se do ní při čtení ponořil. Spojení těchto dvou tak odlišných částí díla, jež obě působí stejně přirozeně a přesvědčivě, je pro mne jistou záhadou, činí však dílo o poznání hlubším, než jakým se zpočátku být zdá. Mimochodem, kniha byla mimořádně dovedně zfilmována Johnem Boormanem jako Excalibur. (Celkové hodnocení tedy činí ****.)... celý text
