ivetka859 přečtené 199

A já pořád kdo to tluče 2005, Radka Denemarková

Jak dědičně přenosné je silné trauma a násilí. A zároveň tak nerozklíčovatelné, pokud první kroužek řetězu chce tu bolest spíš udupat, než se jí zabývat. Nevěděla jsem, že do další knížky od autorky nalítnu tak brzy. Ale možná mi to pomohlo ještě interpretačně pohnout s tou knížkou předchozí. Co nebylo dostatečně pokryté v Penězích od Hitlera, tady je do posledního zrnka písku. Jestli Peníze od Hitlera byly více historicko-politologické, A já pořád kdo to tluče doplnila tu psychosociologickou rovinu. V textu je spousta detailů, zdánlivě drobností, náhodných setkání, jmen, kolemjdoucích, slovních hříček, metafor. Na 150 stranách je toho tolik! A žádné z toho není jen tak, vniveč.. Každé slovo má svůj dvojnásobný účel, vede jak k vnitřní úvaze, tak k doplnění děje. Denemarková je prostě sytá. A jazykově opět brilantní. Kniha je tak mnohovrstevná, že i když jsem si přečetla anotaci, tak ano, ty zmíněné prvky byly součástí, ale pro mě o ně šlo minimálně. Teď prostě řeším výchovu, vnitřní strupy, atd., a to pro mě bylo majoritním tématem knihy. Jinak řečeno, každý si v tom najde něco jiného. Rozhovory s Radkou Denemarkovou mi pomohly lepit další střípky do mozaiky. Těch záznamů je dost a dost a obsahově se neopakují. Doporučuji si něco poslechnout i bez čtení knih. Já jsem díky nim třeba vnímala Birgit jako obraz autorky - práce s ženstvím, psaní na papír a potřeba samoty a klidu k tvorbě, názorové paralely ad... Čro mi zase pomohlo smést všechno to smetí a drobky na jednu hromádku, a vyhrábnout chuchvalce zapadlé za skříní. (Já se tady pokouším, ale Denemarková je mistrině metafory). Například mi otevřelo druhý smysl jména hlavní postavy. Opět je to obsahově proškrtané audio, ale jako doplněk posloužilo.... celý text

Ztracený rok 2023, Katherine Marsh

S knížkou mám po dočtení vnitřní problém a trvalo mi pár dní rozklíčovat, co to bylo. Od začátku: Před čtením jsem měla obavy z těžení senzačnosti tématu covidu a Ukrajiny. To se mi nepotvrdilo, kdo taky váháte, můžete být klidní. Covid autorka použila pro nastavení omezených možností v naší "přepychové" době. Takže se můžeme lépe vcítit do kritických životních situací, lépe vyhmátneme svoje pocity ohledně té ukrajinské dějové linky. A Ukrajina jako země sužovaná Stalinem není nijak srovnávaná s dnešním válečným děním. Ta knížka je vlastně perfektní. Je v ní přehršel vážných a silných témat od těch historických událostí holodomoru, pro úskalí novinařiny. Autorka zvládla do jednoho pytle zabalit "dnešní mládež", globalizaci, totalitní režim, ústavní péči, psychologii v médiích a další, aniž by to působilo jako pěst na oko a aniž by plýtvala slovy. A je to neskutečně čtivé! A ano, hýbalo to se mnou silně. Ale uvědomila jsem si, že se mnou nehýbe kniha, její slova, její forma, ale události samotné. Prostě když vám někdo řekne, že mu hladem umřela maminka v náručí, tak vás to dostane, ať už to sdělí sebeprostěji nebo kostrbatě. A to stejné jsem cítila z knihy celkově. Styl autorky bych už nikde jinde nerozeznala. Ona nás s věcmi seznámí, ale autorčinu duši v knížce nenajdete. Proto jí nechci ani připisovat ten kredit za to, že mě knížka dojala.... celý text

Heřmánkové údolí 2018, Hana Marie Körnerová (p)

Všemi opěvovaný a chválený román o životě v pohraničí po 2.světové válce a na úpatí nástupu komunistů. O Ukrajince, který tu našla novou životní příležitost, a pak se o ní rvala zuby nehty. Mě třeba hodně oslovila její bojovnost a zvládání mateřství. A myslím, že proto má kniha takový úspěch - těch oblastí je tam nespočet a každý si může najít jiné téma, které řeší, které se ho dotkne. Myslím, že zpětně to budu vnímat jako další knížku, v níž se kazilo, co se dalo. Ale brzy po přečtení to vnímám jako velmi dobře napsaný a velmi čtivý počin, který se mě dotkl a i mi něco dal. (Nicméně na takové haló to prostě není.)... celý text

Tracyho tygr 2005, William Saroyan

Pianista 2003, Władysław Szpilman

Něco takového z dob okupace jsem asi ještě nečetla. Tolik osobitosti a přitom věcnosti asi žádný jiný autor do svého vyprávění o holocaustu nezahrnul. Rozbory mluví o tom, že důvodem je brzké vydání knížky bezprostředně po konci války. W. S. byl tedy ještě v transu, ale vzpomínky byly detailní a autentické. Ačkoli jsem slyšela a četla snad o všech zvěrstvech holocaustu, tohle na mě působilo dost odlišně a budilo to ve mně silné pocity. Je neskutečné, co mohlo být provedeno s tak velkým městem, jaká fatálnost. O osudu Varšavy v 2.světové válce jsem četla poprvé. A druhak, je k neuvěření, jaká série kliček autora potkala, aby mohl přežít. Kdyby to nebylo podle skutečnosti, řeknu, že to je přitažené za vlasy.... celý text

Dům u kanálu 2012, Agatha Christie

Číst od A. Ch. příběh, který není o Poirotovi, je pro mě pořád ještě trochu zvláštní a většinou od takové knížky nemám velká očekávání. A zatím mě to, možná proto, vždycky mile překvapilo. Tommy a Pentlička působí od začátku jako dost akční pár - hotoví Neo a Trinity své poválečné doby. Tím spíš jsem nevěděla, kam se děj vyvine. A v tom byla možná největší síla - matení čtenáře skrze střídání malých a velkých dějů, kauz, událostí a střípků. Na 200 stran se toho vešlo přehršel. A opět přišlo pár momentů, kdy jsem se ztrácela v záplavě informací. A ačkoli v ději figurovalo dost párů a romancí, neměla jsem na konci povit nějaké americké přeslazenosti, jako třeba ve Zkoušce neviny ad. Za mě jedna ze skvělých autorčiných knih.... celý text

Utrpení mladého Werthera 1999, Johann Wolfgang Goethe

Tak krátká knížka a já k ní mám tolik co říct. Vždycky se divím, že někdo sepisuje o knížkách elaboráty, nechtějí se mi nikdy číst. Ups: Děj sám o sobě není nijak objevný: Werther se zamiluje do Lotty, nenaplněná láska, sebevražda. Naopak mi to spolu s informací, že šlo o převratnou knížku na cestě k romantismu, dalo víc volnosti soustředit se na detaily. V začátku knihy Goethe počítá s tím, že je tehdejší čtenář zvyklý na něco jiného. Když je na řadě kapitola/dopis, který se zrovna nešťourá Wertherovi v nitru, začíná větou: "Dopis ti, doufám, bude po chuti, je jen a jen historický." Pak je v textu několik zmínek dobových autorů a děl - vždycky s vyznáním sym- a antipatií, podle toho, do jakého lit.směru to či ono spadá. Bavilo mě si je dohledávat. Goethe si průběžně předšlapává cestičku debatami o náladách nebo sebevraždách. Na konci už Goethe do čtenáře napere několik stran svého překladu Ossianových zpěvů - ryzí romantický výlev. Průtrž jmen a emoční uragán. Tím bažinatým textem jsem se prokousávala fakt krkolomně. Nicméně zpětně chápu, proč svoje místo v knize potřebovaly: Goethe nastavuje ve své době nový styl a způsob, zaměření na nitro a Ossian je tak drásavý, že popostrčil Goetheho Werthera do pomyslného cíle. A propos, v audiu od Českého rozhlasu bylo tohle grand finále vyškrtané. Knížka je smysluplná jako celek, někam směřuje, témata otevírá crescendem, graduje na vícero úrovních. Mohla jsem se rochnit v nadčasovosti psychologie, v obrazech všednosti, ve vlivu roční doby i v úvahách o smyslu bytí. Na těch cca 100 stranách je toho nevyčerpatelně. Taky jsem si mohla porovnat různé překlady a média. Audio na ČRo mě nalákalo, dalo mi hrubou kostru a pomohlo mi s těžšími pasážemi. Ale nemělo hloubku. Tištěná knížka je pro mě TO čtení, to feeluju. Jenže jsem zvolila vydání z Levných knih, které jde až moc na ruku čtenáři, až mizí dobovost i romance. Obsahově nejvíc mi dala e-kniha od MKP, i když to zase není nejpohodlnější forma. Takžeeee, jo. Další knížka, které jsem věnovala víc, než jenom přečtení. A zase jsem z toho hin.... celý text

Úsměv klauna 2003, Jan Werich

Je to krásné, ale není to jaksi moje. Jan Werich je ikona, s jeho jménem si představím i a hlavně jeho přednes, jeho slovní zásobu, slovosled, a to je pohlazení. Ale tahle knížka potřebovala až moc úsilí za to pohlazení ve třetí a čtvrté části. Možná jsem měla špatná očekávání a měla z toho vykřesat víc hloubky. Jenomže od Wericha já prostě sosám něco jiného. Ze čtyř částí mě samozřejmě nejvíc hladily pohádky. Pak povídky. Zážitky z cest mi připomínaly Čapkovo Cesty Evropou. Je to spíš otázka pojetí cestopisu jako takového. Dnešní čtenář porovnává svou znalost zemí s autorovým zážitkem, dříve tohle byl právě ten zdroj oné znalosti. Klauni pro mě jsou úctou k řemeslu, ale odbornosti bylo moc.... celý text

Peníze od Hitlera 2006, Radka Denemarková

Uf a wow. Hmmm, kudy do toho. Čekám, až se ve mně Denemarková usadí. Čekám den, dva, tři... Děj o událostech konce války, návratech, restituci. Během čtení se dojmy střídaly. Nejdřív jsem měla pocit, že lokám neředěný sirup. Pak se to přerodilo v zahlcení, ze kterého jsem se potřebovala nějak oklepat. Pak se příběh přesunul do roku 2005 a šlo to líp. Možná děj a jazyk zvolnily, možná jsem si zvykla. Možná mi místo surových drasťáren knížka podstrčila víc psychologie, a to mě ba. Kdyby to nebylo společné čtení, někde kolem strany 30 bych to odložila. Už podruhé. Ten jazyk mi na prvních stránkách nešel přes pysky. Podle komentářů i některých rozborů je styl knížky problém většiny čtenářů. A našla jsem o tom dokonce celou diplomku. A bakalářek je prý taky několik. Doporučuji si četbu zpestřit nějakými rozhovory s autorkou nebo dalšími rozbory, diskutovat, číst splečně, poslechnout si pár minut na audiotéce pro porovnání... tohle všechno mi utvořilo z jedné krátké, ale koncentrované knížky dost silný zážitek. A propos, víte někdo, proč je na obálce ta židle?... celý text

Dvojí život Heleny Grahamové 1995, Anne Brontë

Tohle byl můj nedočtený rest z knihovny. Nadšeně jsem si knížku koupila v antikvariátu, a pak se jí asi 3 roky vyhýbala kvůli nesympatické obálce. Ani jsem si pak už nebyla jistá, o jaký žánr se jedná. Netušila jsem, že to bude čistá romantika, a tak mě začátek i docela bavil a zorientovala jsem se v ději na moje poměry docela rychle. Vzpomínala jsem na četbu Ch. Dickense - stejná doba, stejné prvky, všechny ty ctnosti a vyznání mysli. A i čtivé to bylo. Večer jsem kvůli tomu chodila spát později, než bych potřebovala. Jenom kdyby to nebyla romance... Prostě drásání se v utrpení a věčné "ó ano, ó né", to prostě není žánr, který by mě naplňoval.... celý text

Černého vína číška 2009, Bohumil Mathesius

Němá barikáda 1964, Jan Drda

120 stran rozdělených mezi několik povídek, kterými Jan Drda, literát a žurnalista reagoval na dění uprostřed války - snad všechna velká témata - Heydrichiáda, 28.10.1939, udavačství, partyzáni, propojení s dalšími Evropany, ukrývání lidí i stahování se německých vojáků na konci války. 120 stran poeticky pojaté tvrdé reality o statečnosti, víře, bojovnosti a odhodlání, které zůstávaly do posledních vteřin bytí. Kniha vyšla jako soubor povídek v roce 1949 a ze stejného roku je i věnování v mém výtisku. Dává jí to větší sílu, stejně jako dobový jazyk. Některé povídky pro mě byly působivější, jiné méně, ale určitě bych vytěžila víc ode všech, kdybych si je dávkovala, namísto zhltnutí celé knihy naráz.... celý text

Smrt staré posluhovačky 2006, Agatha Christie

Hercule Poirot mi zase spravil chuť. Až do konce jsem neměla tušení, kdo byl vrahem. Opět mě A. Ch. tahala po nitkách a já stejně netušila, kam vedou. Po dočtení každé autorčiny knížky si teprve uvědomím, jak snadno se mi četla, jak dobře byly scény i zápletky popsané, jak hladce to všechno plyne. Píše tak přirozeně a vlastně i jaksi nadčasově. Kdybych někdy zapomněla to wow, kdo byl vrahem, tenhle kousek si ráda přečtu znovu.... celý text

Tři kamarádi 1962, Erich Maria Remarque (p)

Tahle Remarquova knížka byla úplně jiná, než ostatní moje doposud přečtené, byla jiná i než očekávání od autora. Ačkoli se pořád jedná o válečné téma, resp. meziválečné období, není tu popisována přímo válka a její masakry, ale všední společnost, která válku zažila a do další se řítí. Z toho vyvstávají postavy životem vyučené, které v běžném dialogu dávají důvěryhodnost a sílu životním pravdám jen tak mimo řečí sděleným. Tři kamarádi také vybočují z mojí předchozí zkušenosti s EMR v tom, že dějová linka je výraznější než hloubka. Nejdřív mi přijde na mysl ta romance a nemoc, a až na druhém místě oddanost a lidská povaha. S Pattinou nemocí jsem vzpomínala na Betty MacDonald, která tuberkulózu čtenáři předávala úplně jinak, bylo to zajímavé srovnání. A propos, bezprostředně po dočtení jsem ještě poslechla audio Nebe nezná vyvolených od ČRo. A jak pro mě byly Tři kamarádi vybočující, tak s "Nebem" mi přišly málem identické. Máte někdo podobný pocit? Klidně mi napiště do zpráv :)... celý text

Hanin kufřík 2003, Karen Levine

Knížku jsem četla podruhé. Mám pocit, že kdysi to byla moje první knížka o holocaustu. Je opravdu stylizovaná do dětské mluvy, krátkých kapitol a vysvětluje elementární pojmy z druhé světové války. Jako vstupní bránu jí doporučuji všemi deseti. Pro dospěláka je to záležitost na jeden večer, kdyby to mělo být víc, zoufale by mě to nebavilo. Vývoj v knize probíhá ve dvou linkách - život malé Hany a pátrání po něm o 60 let později. Život Hany je spojený s bratrem Jiřím, který informace o ní poskytl. Tedy nula fikce. Je to zajímavě pojaté svědectví i s přesahem do dnešní doby - poučme se z chyb a vyvarujme se takových znovu.... celý text

Chlapec, krtek, liška a kůň 2021, Charlie Mackesy

5*, ačkoli nejsem cílovka pro tuhle knížku. Je krásná, uklidňující, jen tak sem tam otevřít a pokochat se, anebo si pomalu pročítat příběh. Pro lidi, kteří rádi listují knížkami - ideál, má úžasné zpracování. Pohlazení po duši. Pro lidi, co potřebují větší terno, asi nemá takový význam.... celý text

O lidskou identitu 1990, Václav Havel

Na knížce se mi líbilo, jak V. H. dokázal opsat a vystihnout podstatu, udeřit hřebíček na hlavičku. Jak zdánlivě minoritní záležitosti překypí ve velkou myšlenku. Kdybych byla v jiné životní fázi, ráda bych jí věnovala ten čas a pozornost, člověk na tohle potřebuje mít mentální kapacitu.... celý text

Reiki pro začátečníky - Průvodce terapií pomocí jemné energie 2018, Victor Archuleta

Knížka je hodně chabá na informace. Pokud bylo úkolem autorů roztáhnout obsah jedné A4 na 110 stran, pak se jim to povedlo. Nechápu také, komu je publikace určená, když přímo na začátku stojí upozornění, že je stejně potřeba projít kurzem u mistra s iniciačním rituálem. Pokud jste takovým kurzem prošli, tahle knížka vám nic nedá... celý text

Zapomenutá vražda 1986, Agatha Christie

Moje první slečna Marplová (jak knižní, tak filmová) a jsem trochu zklamaná. Možná to byl náhodný tip, šťastná trefa, ale vraha jsem uhodla od začátku, takže i všechny další kličky pro mě byly průhledné. A od slečny Marplové jsem čekala, že se bude více zapojovat, tady mi přišlo, že spíš tak "přicmrdávala".... celý text

Náčelník 2023, Aleš Palán

Rozhovor je zpovědí nejen o putování a trampování, jak jsem si myslela, ale celkově vhlíží do bohatého a dlouhého života přírodovědce, přírodomilce, tichého, ale odpůrce režimu, který skrze přírodu a samotu třeba našel cestu k víře. A taky má naprosto nepochopitelného pamatováka. Na jednu stranu hodně inspirativní, na druhou stranu je to už tak bytelně vyprofilovaný člověk, že se čtenář musí smířit s tím, že každý jsme nějaký a možná se v něčem neshodneme. I kdyby člověk přečetl jen část, svým způsobem to nevadí: žádnou dějovou linku tím nepřetrhnete a inspirace zůstává.... celý text