Jakira
přečtené 238
Páté jablko
2022,
Lenka Chalupová
Tak tohle bylo velké překvapení a pro mě zatím nejlepší kniha letošního roku. Na Lenku Chalupovou jsem narazila náhodou a mám v plánu přečíst si od ní i další knížky. S těmihle rodinnými ságami z dob války a poválečných let se v posledních letech roztrhl pytel a je to jen dobře, protože mě ohromně baví. A Páté jablko podle mě patří mezi ty nejlepší z nich. Zatímco Mornštajnová mě pomalu a jistě přestává bavit, tohle by mohla být autorka, která nastoupí na její místo. Těším se na další její knihy.... celý text
Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce
2022,
Karla Kubíková
Zajímavá kniha...příběh mi sice přišel trochu podobný Listopádu od Mornštajnové, ale kniha je napsaná příjemným stylem, krátce, svižně, bez zbytečné omáčky. Navíc čtena v době, kdy sama mám malé dítě a představa podobného osudu je děsivá. Určitě stojí za přečtení, ale vracet se k ní už asi nebudu. Nicméně už jen proto, že je další z řady ukázek toho, v jaké společnosti a době jsme my nebo naši rodiče a prarodiče skutečně žili, by se takové knihy dál měly psát a číst.... celý text
Les v domě
2023,
Alena Mornštajnová
Já vám nevím...na jednu stranu jsem se nemohla odtrhnout a musela jsem číst dál, abych věděla, jak se bude příběh vyvíjet a jak to dopadne, na druhou stranu tam bylo několik "ale", kvůli kterým nemůžu dát víc než 3 hvězdičky. Jednak mě dost zklamal rozsah knihy. Velká písmena, obrovské díry mezi podkapitolami, prázdné stránky mezi kapitolami...nemůžu se zbavit dojmu, že se někdo hodně snažil, aby to natáhl aspoň na těch 300 stran. Jinak by byla kniha poloviční, což trochu mrzí. Druhý problém mám s tématem zneužívání, které je sice vážné, ale v případě autorky mi přijde až zoufale neoriginální a pořád jsem měla pocit, ze vlastně čtu velmi podobnou knihu, jakou byla Houbařka. Další věc je spíš můj osobní problém, a to, že pořád doufám a vyhlížím knihu, která bude napsaná stejným stylem jako první tři knihy autorky. Ráda bych si zase přečetla rodinnou ságu několika generací se záběrem několika desítek let. Chápu, že nejde psát pořád podle stejného vzorce a autor se musí vyvíjet, ale první tři knihy miluju a pořád věřím, že Mornštajnová ještě někdy něco podobného napíše. A konečně poslední věc, a to už několikrát zmiňovaná nelogičnost a nevysvětlení zmizení postavy táty Jakuba a Adama, která mě tedy opravdu naštvala. Ať ale jen nehanim...kniha byla napsaná velmi čtivě, příběh odsýpá a nemá hluchá místa. Příběh cácorky je smutný a dotkne se každého. Jako mámě dvou dětí je mi úzko z uvědomění, že takové děti existují...takové, které vyrůstají bez lásky, bez péče a ochrany od těch, které milují ze všeho nejvíc. Není to hezké čtení, když odhlédnu od tématu zneužívání, tak i bez toho byl cácorčicn osud krutý. Na druhou stranu mě cácora štvala tím, jak se (ne)postavila problému s Jakubem. Doufala jsem, že si svou chybu uvědomí a bude ji chtít napravit...ale možná je to dobře, možná je dobře, že není její postava černobílá. Podrtženo sečteno, kniha je to dobrá, ale Mornštajnová proste umí lepší...... celý text
Zuzanin dech
2020,
Jakuba Katalpa (p)
Tohle byla letos zatím nejlepší kniha, co jsem četla. Vůbec mi nevadil autorčin styl psaní, i když velmi netypický, protože díky němu měla kniha neskutečné tempo a nebyla jsem ji schopna odložit. Trochu se nabízí srovnání s Mornštajnovou, která píše podobně svižnou prózu a musím říct, že Katalpa z tohoto srovnání určitě nevychází špatně. Stavba příběhu byla skvělá, líbilo se mi, že téma holocaustu zde nebylo ústředním a nosným tématem, ale jen jednou z kapitol Zuzanina tragického života. Paradoxně mi přišlo, a tím rozhodně nechci shazovat hrůzy holocaustu, že mnohem větší tragédií ve finále bylo pro Zuzanu to, co přišlo po návratu domů. Když člověk přežije to, co ona v táboře a doufá, že to nejhorší má za sebou a takovýmto způsobem ji zradí jeden z jejich nejbližších lidi, je to opravdu smutné a i bylo by i pochopitelné, že by se Zuzana vzdala toho, na čem lpěla ze všeho nejvíc, tedy života. Zde se však ukázala síla této knižní postavy a závěr, i když pro někoho otevřený, byl krásným závanem naděje... Za mě jedna z mála knih, ke kterým se chci jednou v budoucnu vrátit.... celý text
Vyhnání Gerty Schnirch
2009,
Kateřina Tučková
První polovina byla skvělá a já byla rozhodnutá, že tohle dílo ode mě rozhodně dostane 5 hvězdiček. Jenže v druhé polovině se to svižné a neskutečně zajímavé vyprávění nějak zadrhlo a já najednou zvažovala, jestli to vůbec bude na 4 hvězdy. Jakmile Gerta odešla z Perné, ubylo přímých řečí a vyprávění přešlo v podstatě jen do vnitřních monologů, kdy se postavy střídají tak rychle, že je často čtenář zmatený, a chvíli trvá, než si uvědomí "kdo to mluví", kniha pro mě podstatnou část svého kouzla ztratila. Možná je problém v tom, že zatímco první polovina pokrývala jen období několika málo poválečných let, do druhé poloviny se autorka pokusila nacpat příběh dalších 50 let. Pak je jasné, že jinak, než zkratkovitě se něco takového popsat nedá. Každopádně kniha pro mě byla poučná, zajímavá a otevřela téma, se kterým jsem se dosud v beletrii nesetkala, za to ji určitě patří velké plus. Celkově vyznění příběhu vlastně shrnuje poslední věta a ta je podle mého na tom to nejvíc smutné a znepokojivé...jak dějiné události dokáží semlít koholiv a udělat z jeho života prázdnou a nenaplněnou pouť, kterou se člověk protrápí až do samého konce...a to je něco, co mě na tom všem děsí nejvíc.... celý text
Dvojitý kříž
2013,
Chris Carter
Tak tohle byla jízda...ač to že začátku vůbec nevypadalo a já se tentokrát vůbec nemohla začíst, nakonec se to zlomilo a druhou půlku jsem hltala jak divá. Na to, ze se jedná o první knihu série, je to perfektní čtení. Promyšlené, akční, žádné zbytečné okecávaní situací a co si budem... Hunter je proste sympaťák. Ze zkušeností vím, že dobří autoři zrají ve svých sériích jako víno, takže věřím, že další knihy budou taktéž trefou do černého.... celý text
Kruh
2015,
Bernard Minier
Po Mrazu další povedená detektivka s Martinem Servazem. Minier je jeden z mála autorů, do kterých se teď, když nemám tolik času na čtení, pustím i přes větší rozsah stran. Oproti Mrazu, kde mi počet stran přišel adekvátní a tempo knížka neztrácela, mi Kruh přišel trochu zbytečně dlouhý. Ve druhé třetině kniha ztratila spád, přišlo mi, že se přešlapuje na místě, původní motiv (vyšetřování vraždy učitelky) jak kdyby úplně ustoupil do pozadí a někdo si na něj vzpomněl až na konci. Celkový dojem je ale dobrý, pořád se jedná o nadpůměrnou detektivku, které jsem schopná odpustit i to, že Martinovi jen věčně běhá mráz po zádech a Minier by se možná měl občas kouknout na předpověď počasí, aby věděl, že nemusí pořád jen pršet a být bouřka :)... celý text
Nebezpečná hra
2021,
Camilla Läckberg
Nemám nic proti krátkým příběhům, ale u tohohle se nemůžu zbavit dojmu, že je to prostě prvoplánové a tuctové. Tím spíše v kontextu autorčiny předchozí krátké novely Ženy bez slitování, kde v podstatě najdeme ten samý motiv. Je to škoda, ale postrádám u toho originalitu a údernost, kterou by takový krátký text v sobě měl mít...... celý text
Žárlivost a jiné povídky
2021,
Jo Nesbø
Po prvotním nadšení z první povídky Londýn, která měla neotřelý nápad a gradaci mi pak zbytek přišel už nudný. Z mého pohledu si tedy Nesbo bohužel vyplácal tu nejlepší povídku hned na začátku a zbytek už pak působí jen jako povídky do počtu. Ani hlavní povídka Žárlivost mě nějak zvlášť nenadchla. Jednak mi přišla na povídku paradoxně dost zdlouhavá a natahovaná popisem prostředí a jednak se nemůžu ubránit dojmu, že motiv záměny dvojčat už je tak známý a tolikrát zpracovaný, že už nemůže nikoho překvapit Je to škoda, Nesba mám ráda právě pro jeho originální zápletky, které mi zde, kromě výše zmíněné první povídky, zoufale chyběly. Žánr povídek je prostě dost tenký led...... celý text
