Jakira komentáře u knih

(SPOILER) Carter napotřetí a nebylo to tentokrát ono...čím to? První dva díly se mi líbily moc, Hunter je správný rozervaný detektiv s vnitřními démony a Garcia sympaták. Jenže Carter píše hodně podle jedné šablony a už to napotřetí začíná trochu nudit. Krátké kapitoly jsou fajn, ale když každá ze 60 kapitol končí v podstatě stejně, tedy stylem postava něco uviděla/něco hrozivého jí došlo, zaklela a střih, další kapitola, která nenavazuje ten okamžik před chvílí, ale naopak se k němu oklikou prokouše až po pár stranách, abychom se teda konečně dozvěděli, co dotyčný viděl nebo co mu došlo...a takhle pořád dokola...60x...tak už je to prostě časem nuda. A nebudu ani první ani poslední, kdo tu zmíní, že věčně mrazení v zádech nebo ježící se chlupy v zátylku už jsou spíš úsměvné. Autor by si měl trochu rozšířit repertoár těchhle projevů hrůzy.
Poslední výtku mám pak k tomu, že mě prostě nebaví číst detektivku, kde je naprosto nemožné odhadnout, kdo je vrah...mám ráda chytře napsané detektivky, kde autor trousí drobečky nápověd, které míchá s informacemi, které čtenáře mají zmást a zavést úplně jiným směrem, jako to dělá ve svých knihách Deaver nebo Nesbo. Ale tady je vrahem nakonec někdo, o kom sice ano, přiznávám, byla zmínka, ale naprosto žádná vodítka k němu nevedla a všechno kolem jeho činů bylo vysvětleno na základě dávno zapomenutého zločinu odehrávajícího se někde úplně mimo, na který se navíc přišlo úplnou náhodou...no, prostě tohle není můj šálek.

No jak to říct, ani napodruhé to nebyla žádná sláva, dokonce jsem se nudila ještě o trochu víc, než při prvním dílu. Tohle jasná výjimka z pravidla, že kniha je vždy lepší, než filmové/seriálové zpracování. Ani se nedivím tvůrcům, že byli při psaní scénáře kreativní a domysleli si velkou část příběhu sami, protože tady se opravdu, ale opravdu v podstatě nic nedělo, ale jako že vůbec nic.
Opět se tu pořád dokola jen tlachá, a nic z toho. Navíc to způsobuje neblahý vedlejší efekt, že autorce už pak dochází synonyma k popisu výrazů a tónu řeči, který postavy používají, a tak tu pořád jen někdy vrčí, mumlá nebo si odfrkne a na slovo hejsek jsem teda po přečtení celé knihy už alergická.
Kdyby se aspoň dalo mluvit o tom, že je to červená knihovna se vším všudy a člověk se dočká aspoň nějaké té erotiky...ale pane bože, tady se žvaní i u těch intimních scén, kterých není moc, a to tak, že to celý dojem ruší. Použila bych zde slova Mirandy ze Sexu ve městě, že tohle je jediná chvíle v jejím velmi verbalizovaném životě, kdy je lepší držet zobák...ámen, kéž by si to autorka přečetla.
Celkově moc nechápu to vysoké hodnocení knih tady na databázi a trochu podezřívám seriál, že si za takové hodnocení připisuje neprávem kredit. Kdyby alespoň byly v jednotlivých knihách trochu rozvinuté příběhy dalších sourozenců, ale každá z nich je opravdu velmi omezená jen na ústřední dvojici a ostatní členové rodiny se jen sem tam mihnou jako takové křoví, což je škoda, protože seriál byl v tomhle opravdu lépe propracovaný a komplexní.
Do třetího dílu se mi teď vůbec nechce, Benedict ze seriálu je pro mě jedna z nejmíň zajímavých postav a v knihách jsem ho zatím v podstatě nezaregistrovala, takže prokousat se k tomu čtvrtému dílu, který mě zajímá, bude oříšek...

1 17.10.2024

Nalákaná seriálem, který se mi moc líbil jsem se pustila do čtení a už první díl mě docela zklamal. Když pominu, že děj seriálu se tedy od originálu dost liší, tak knížka mi přišla velmi nudná, utahaná a o ničem. Prvním 150 stran se vlastně skoro nic neděje, jenom se pořad a dokola žvaní...v podstatě na 150 stranách vidíme dohromady 3 scény, kdy se jen mění kulisy, ale obsah zůstává stejný...tlachání vcelku o ničem. Velké pokušení odložit knížku nedočtenou jsem překonala jen proto, že jsem si v záchvatu nadšení ze seriálu stihla pořídit všechny díly knižní série. :D
Nakonec se zhruba od dvousté stránky začalo přece jen něco dít a i to mělo nějakou zápletku, která byla zajímavá. Ale to je tak všechno.
Vzhledem k nerozvážnému nákupu knih a tomu, že moje nejoblíbenější dvojici patří až kniha s číslem 4, vytrvám, ale občas to bylo fakt k uzoufání nudné čtení.

2 17.10.2024

Tak tohle bylo velké překvapení a pro mě zatím nejlepší kniha letošního roku. Na Lenku Chalupovou jsem narazila náhodou a mám v plánu přečíst si od ní i další knížky.
S těmihle rodinnými ságami z dob války a poválečných let se v posledních letech roztrhl pytel a je to jen dobře, protože mě ohromně baví. A Páté jablko podle mě patří mezi ty nejlepší z nich. Zatímco Mornštajnová mě pomalu a jistě přestává bavit, tohle by mohla být autorka, která nastoupí na její místo. Těším se na další její knihy.

14 30.08.2023

(SPOILER) Tohle bylo táááák dlouhé a místy táááák hloupé. Nezbývá mi než souhlasit s komentáři uživatelů ashburton a certchlup.
Čím začít? Sérii s Joonou jsem měla ráda, četla každou knihu hned po vydání, ale od Lovce králíků jde kvalita neskutečně dolů. A Pavouk to tedy rozhodně nezachránil.
K obsahu nevím, co dřív napsat...množství naprosto nepodstatné omáčky spočívající v donekonečna protahovaném podrobném popisu všeho kolem, je mírně řečeno ubíjející. Až tak, že i mě jako velmi poctivému čtenáři, který běžně čte opravu každé písmenko, přeskakovaly oči celé odstavce těchto nicneříkajících popisů, aby se už konečně dostaly k něčemu důležitému. Jindy příjemný jednoduchý styl psaní, kde nemají místo dlouhá souvětí, mě v téhle knize vyloženě štval, protože mi to občas přišlo jak sloh dítěte na prvním stupni základní školy.
Zápletka...no řekněme že potenciál to možná mělo, ale naprosto nelogické vyprávění a absence znalosti policejní práce nebo schopnosti přenést ji do vyprávění, celý příběh zabíjí. Ať je to jedno nebo druhé, obojí je smutné po tom, co napíšete 8 detektivních knih. Tohle se opravdu nedalo, celý tým vyšetřovatelů sedí na zadku a čeká na další balíček v naději, že hádanku vyřeší nebo se schází u někoho doma, aby teda jako přemýšleli, co jim pachatel chce říct a stejně nic nevymysleli. Všechny průlomy ve vyšetřování jsou dílem náhody nebo náhlého vnuknutí Sagy nebo Joony. Kde jsou takové běžné věci jako hledání majitelů aut s navijákem, výzvy k veřejnosti, hledání svědků, zajišťování stop? A pak ty nelogičnosti...veřejnost celou dobu netuší, že někdo vraždí příslušníky policie? Ani když mrtvoly nachází běžní občané? Pak i divná časová souslednost...jak mohl Vener 3x střelený brzo ráno žít ještě večer navíc naložený do kyseliny?
Achjo, bylo by toho ještě víc, ale už by to bylo asi jen zbytečné kopání do mrtvoly (jak příhodné). Autoři by se podle mě měli vykašlat na Jurka, nechat ho konečně být a zkusit nějaký refresh série, protože je to pořád to samé dokola. A nebo se na to vybodnout úplně a začít jinou sérii, protože mám pocit, že tady je potenciál už úplně vysosaný.

10 30.08.2023

(SPOILER) Moje druhá kniha od Katalpy a musím říct, že Zuzanin dech zůstává nepřekonán. Z něj jsem byla nadšená, Němci se mi líbili také, ale nadšení se bohužel neopakovalo. Zkusím vysvětlit proč.
Kniha je napsaná stylem, který mi sedí, krátké kapitoly, děj je svižný, hluchá místa prakticky nejsou, jazykově také velmi povedený kus. Nicméně Klára jako hlavní postava mi k srdci nepřirostla. Člověk s ní začne sympatizovat vlastně až úplně na konci, kdy se dozví celou pravdu o tom, co se jí stalo po válce, ale ani to nepřebije úplně dojem, který jsem z ní měla celou dobu čtení, a to, že to byla vlastně taková dost nudná postava, která se tak nějak nechala unášet životem a okolnostmi bez nějakého většího zájmu a úsilí něco změnit. Neměla ambice se někam vyvíjet v tom, co dělá, neměla žádné zájmy kromě chození za vdovcem, přišlo mi, že jen přežívá ze dne na den.
Vlastně i to, co mi přišlo nejzajímavější, a to její vztah s Erichem zůstalo nevyřčeno a čtenářům utajeno.
Je to škoda, tentokrát mi tam prostě něco chybělo. Knížka určitě stojí za přečetní, ale za mě, narozdíl od skvělého Zuzanina dechu, ke kterému se ráda vrátím, stačí jednou.

1 14.08.2023

(SPOILER) Moje druhá kniha od Katalpy a musím říct, že Zuzanin dech zůstává nepřekonán. Z něj jsem byla nadšená, Němci se mi líbili také, ale nadšení se bohužel neopakovalo. Zkusím vysvětlit proč.
Kniha je napsaná stylem, který mi sedí, krátké kapitoly, děj je svižný, hluchá místa prakticky nejsou, jazykově také velmi povedený kus. Nicméně Klára jako hlavní postava mi k srdci nepřirostla. Člověk s ní začne sympatizovat vlastně až úplně na konci, kdy se dozví celou pravdu o tom, co se jí stalo po válce, ale ani to nepřebije úplně dojem, který jsem z ní měla celou dobu čtení, a to, že to byla vlastně taková dost nudná postava, která se tak nějak nechala unášet životem a okolnostmi bez nějakého většího zájmu a úsilí něco změnit. Neměla ambice se někam vyvíjet v tom, co dělá, neměla žádné zájmy kromě chození za vdovcem, přišlo mi, že jen přežívá ze dne na den.
Vlastně i to, co mi přišlo nejzajímavější, a to její vztah s Erichem zůstalo nevyřčeno a čtenářům utajeno.
Je to škoda, tentokrát mi tam prostě něco chybělo. Knížka určitě stojí za přečetní, ale za mě, narozdíl od skvělého Zuzanina dechu, ke kterému se ráda vrátím, stačí jednou.

14.08.2023

Na knížku jsem se dost těšila, podle anotace mě zaujala na první dobrou, ale nakonec až tak nadšená nejsem. První půlka knížky se mi líbila i přes nějaké drobné výhrady. Například mi úplně nesedlo to, jak Rosie občas mluvila jak dospělá...řeči o tom, že musí utéct od reality a vyčistit si hlavu...takhle přece teenageři dnes nemluví, ne? Nebo jo? Co já vlastně vím, když doma dospívající dívku nemám...ale přišlo mi to zvláštní :)
Jenže pak přišla druhá půlka a roadtrip obou hlavních postav, který mi prostě nesedl. Celé mi to přišlo hrozně prvoplánové a zvraty a karamboly na cestě přitažené za vlasy. Poslední třetina už mě nebavila skoro vůbec. Z Božidary se v ní stal automat na rozumy, který sází moudra s kadencí kulometu, čímž jsem si chvílemi přišla jak když čtu tu několikrát zmiňovanou knihu citátů. Uspěchaný a pro mě nepochopitelný konec byl jen posledním hřebíčkem do rakve příběhu. Souzním s některými komentáři níže, že je velká škoda, že nebyl víc rozvinutý a hlavně dotažený příběh Milady. Ta mě zajímala hodně, protože jsem v ní hodně viděla svojí vlastní maminku, když jsem dospívala já a vlastně jsem v ní chvilkami viděla i sebe ve vztahu ke svým dětem. Bohužel její rychlý přerod a změna v chování a filozofii právě v tom uspěchaném konci je velmi těžko uvěřitelný, a to mrzí hodně.
Každopádně, jako lehké letní čtení to vlastně nebylo úplně špatné, takže ty 3 hvězdy si to zaslouží. Uvidíme, co autorčin další román Bohumil na něj jsem zvědavá.

10 14.08.2023

Zajímavá kniha...příběh mi sice přišel trochu podobný Listopádu od Mornštajnové, ale kniha je napsaná příjemným stylem, krátce, svižně, bez zbytečné omáčky. Navíc čtena v době, kdy sama mám malé dítě a představa podobného osudu je děsivá.
Určitě stojí za přečtení, ale vracet se k ní už asi nebudu. Nicméně už jen proto, že je další z řady ukázek toho, v jaké společnosti a době jsme my nebo naši rodiče a prarodiče skutečně žili, by se takové knihy dál měly psát a číst.

7 28.04.2023

(SPOILER) Já vám nevím...na jednu stranu jsem se nemohla odtrhnout a musela jsem číst dál, abych věděla, jak se bude příběh vyvíjet a jak to dopadne, na druhou stranu tam bylo několik "ale", kvůli kterým nemůžu dát víc než 3 hvězdičky.

Jednak mě dost zklamal rozsah knihy. Velká písmena, obrovské díry mezi podkapitolami, prázdné stránky mezi kapitolami...nemůžu se zbavit dojmu, že se někdo hodně snažil, aby to natáhl aspoň na těch 300 stran. Jinak by byla kniha poloviční, což trochu mrzí.

Druhý problém mám s tématem zneužívání, které je sice vážné, ale v případě autorky mi přijde až zoufale neoriginální a pořád jsem měla pocit, ze vlastně čtu velmi podobnou knihu, jakou byla Houbařka.

Další věc je spíš můj osobní problém, a to, že pořád doufám a vyhlížím knihu, která bude napsaná stejným stylem jako první tři knihy autorky. Ráda bych si zase přečetla rodinnou ságu několika generací se záběrem několika desítek let. Chápu, že nejde psát pořád podle stejného vzorce a autor se musí vyvíjet, ale první tři knihy miluju a pořád věřím, že Mornštajnová ještě někdy něco podobného napíše.

A konečně poslední věc, a to už několikrát zmiňovaná nelogičnost a nevysvětlení zmizení postavy táty Jakuba a Adama, která mě tedy opravdu naštvala.

Ať ale jen nehanim...kniha byla napsaná velmi čtivě, příběh odsýpá a nemá hluchá místa. Příběh cácorky je smutný a dotkne se každého. Jako mámě dvou dětí je mi úzko z uvědomění, že takové děti existují...takové, které vyrůstají bez lásky, bez péče a ochrany od těch, které milují ze všeho nejvíc. Není to hezké čtení, když odhlédnu od tématu zneužívání, tak i bez toho byl cácorčicn osud krutý.

Na druhou stranu mě cácora štvala tím, jak se (ne)postavila problému s Jakubem. Doufala jsem, že si svou chybu uvědomí a bude ji chtít napravit...ale možná je to dobře, možná je dobře, že není její postava černobílá.

Podrtženo sečteno, kniha je to dobrá, ale Mornštajnová proste umí lepší...

19 17.04.2023

Opravdové pohlazení po duši.

2 08.08.2022

Tohle byla letos zatím nejlepší kniha, co jsem četla. Vůbec mi nevadil autorčin styl psaní, i když velmi netypický, protože díky němu měla kniha neskutečné tempo a nebyla jsem ji schopna odložit. Trochu se nabízí srovnání s Mornštajnovou, která píše podobně svižnou prózu a musím říct, že Katalpa z tohoto srovnání určitě nevychází špatně.
Stavba příběhu byla skvělá, líbilo se mi, že téma holocaustu zde nebylo ústředním a nosným tématem, ale jen jednou z kapitol Zuzanina tragického života. Paradoxně mi přišlo, a tím rozhodně nechci shazovat hrůzy holocaustu, že mnohem větší tragédií ve finále bylo pro Zuzanu to, co přišlo po návratu domů. Když člověk přežije to, co ona v táboře a doufá, že to nejhorší má za sebou a takovýmto způsobem ji zradí jeden z jejich nejbližších lidi, je to opravdu smutné a i bylo by i pochopitelné, že by se Zuzana vzdala toho, na čem lpěla ze všeho nejvíc, tedy života. Zde se však ukázala síla této knižní postavy a závěr, i když pro někoho otevřený, byl krásným závanem naděje...
Za mě jedna z mála knih, ke kterým se chci jednou v budoucnu vrátit.

16 31.07.2022

První polovina byla skvělá a já byla rozhodnutá, že tohle dílo ode mě rozhodně dostane 5 hvězdiček. Jenže v druhé polovině se to svižné a neskutečně zajímavé vyprávění nějak zadrhlo a já najednou zvažovala, jestli to vůbec bude na 4 hvězdy. Jakmile Gerta odešla z Perné, ubylo přímých řečí a vyprávění přešlo v podstatě jen do vnitřních monologů, kdy se postavy střídají tak rychle, že je často čtenář zmatený, a chvíli trvá, než si uvědomí "kdo to mluví", kniha pro mě podstatnou část svého kouzla ztratila. Možná je problém v tom, že zatímco první polovina pokrývala jen období několika málo poválečných let, do druhé poloviny se autorka pokusila nacpat příběh dalších 50 let. Pak je jasné, že jinak, než zkratkovitě se něco takového popsat nedá.
Každopádně kniha pro mě byla poučná, zajímavá a otevřela téma, se kterým jsem se dosud v beletrii nesetkala, za to ji určitě patří velké plus. Celkově vyznění příběhu vlastně shrnuje poslední věta a ta je podle mého na tom to nejvíc smutné a znepokojivé...jak dějiné události dokáží semlít koholiv a udělat z jeho života prázdnou a nenaplněnou pouť, kterou se člověk protrápí až do samého konce...a to je něco, co mě na tom všem děsí nejvíc.

15 29.07.2022

Tak tohle byla jízda...ač to že začátku vůbec nevypadalo a já se tentokrát vůbec nemohla začíst, nakonec se to zlomilo a druhou půlku jsem hltala jak divá. Na to, ze se jedná o první knihu série, je to perfektní čtení. Promyšlené, akční, žádné zbytečné okecávaní situací a co si budem... Hunter je proste sympaťák. Ze zkušeností vím, že dobří autoři zrají ve svých sériích jako víno, takže věřím, že další knihy budou taktéž trefou do černého.

20 20.04.2022

(SPOILER) Po prvotním nadšení z první povídky Londýn, která měla neotřelý nápad a gradaci mi pak zbytek přišel už nudný. Z mého pohledu si tedy Nesbo bohužel vyplácal tu nejlepší povídku hned na začátku a zbytek už pak působí jen jako povídky do počtu. Ani hlavní povídka Žárlivost mě nějak zvlášť nenadchla. Jednak mi přišla na povídku paradoxně dost zdlouhavá a natahovaná popisem prostředí a jednak se nemůžu ubránit dojmu, že motiv záměny dvojčat už je tak známý a tolikrát zpracovaný, že už nemůže nikoho překvapit Je to škoda, Nesba mám ráda právě pro jeho originální zápletky, které mi zde, kromě výše zmíněné první povídky, zoufale chyběly. Žánr povídek je prostě dost tenký led...

4 07.03.2022

Po Mrazu další povedená detektivka s Martinem Servazem. Minier je jeden z mála autorů, do kterých se teď, když nemám tolik času na čtení, pustím i přes větší rozsah stran. Oproti Mrazu, kde mi počet stran přišel adekvátní a tempo knížka neztrácela, mi Kruh přišel trochu zbytečně dlouhý. Ve druhé třetině kniha ztratila spád, přišlo mi, že se přešlapuje na místě, původní motiv (vyšetřování vraždy učitelky) jak kdyby úplně ustoupil do pozadí a někdo si na něj vzpomněl až na konci.
Celkový dojem je ale dobrý, pořád se jedná o nadpůměrnou detektivku, které jsem schopná odpustit i to, že Martinovi jen věčně běhá mráz po zádech a Minier by se možná měl občas kouknout na předpověď počasí, aby věděl, že nemusí pořád jen pršet a být bouřka :)

9 07.03.2022

Nemám nic proti krátkým příběhům, ale u tohohle se nemůžu zbavit dojmu, že je to prostě prvoplánové a tuctové. Tím spíše v kontextu autorčiny předchozí krátké novely Ženy bez slitování, kde v podstatě najdeme ten samý motiv. Je to škoda, ale postrádám u toho originalitu a údernost, kterou by takový krátký text v sobě měl mít...

1 30.01.2022

(SPOILER) Pro mě byla kniha velkým překvapením, protože v českou detektivku jsem tak nějak podvědomě nevěřila. A je to škoda, že jsem se jí tak dlouho vyhýbala, jen kvůli takovým předsudkům. Jedno je jasné, Paní Klevisová vážně umí, kniha je čtivá, příběh plynulý a zajímavý, bez hluchých míst. Hlavní postava Julie mi byla sympatická, takže mě její konec hodně mrzel. Až tak, že jsem chvíli naivně doufala, že přežije...A Josef Bergman? Dlouho jsem nečetla detektivku, kde by vrchní vyšetřovatel byl normální chlap, bez plejády vnitřních démonů a nevyřešené minulosti...a řeknu vám, bylo to moc milé tohle číst. Těším se na další díl ze série...

14 24.05.2021

Po Lovci králíků, podle mého nejhorším dílu série, a Lazarovi, díle přitaženém za vlasy, kdy vám obočí leze do neskutečných výšin na každé stránce, jsem nic nečekala a knihu četla už jen ze setrvačnosti, protože když už, tak už a série se proste dočíst musí. Nakonec jsem byla i docela překvapená, že to po 2 dílech byla opět detektivka, co se dá číst. Dokonce jsem se nachytala, a přestože jsem myslela, ze viníka jsem odhalila celkem brzy, bylo vše úplně jinak. Porad je to velmi nenáročné a oddechové čtení, které v člověku nezanechává hlubší stopu a za pár týdnů už si ani nevzpomene, o čem kniha byla, ale proč ne.

2 21.04.2021

Pouštět se do knihy na základě toho, že na vás všude na internetu vyskakuje spolu s nadšenými výkřiky, že je to nejlepší česká kniha pomalu desetiletí, je vždy dost ošemetné. Chvíli jsem odolávala, ale nakonec jsem se do ní pustila a nelituji. Na prvotinu je to skutečně zručně napsané vyprávění, jazyk krásný, styl na jednu stranu čtivý na druhou se mi z nějakého neznámého důvodu místy četlo hodně ztuha a narozdíl od Mornštajnové mi kniha vůbec neubíhala. Námět je z mého pohledu originální a příběh zajímavý, přestože bydlím na druhém konci republiky a o této oblasti nevím zhola nic. Nicméně si nemyslím, že by kniha nějak zásadně převyšovala tvorbu dalších současných českých autorů například Štiftera nebo Mornštajnové. Hezké a poučné čtení ano, geniální dílo ale nikoliv.

13 06.04.2021