jaryn
přečtené 172
Byl jednou jeden svět
2009,
Ivan Wernisch
Nádherná kniha pro každého, koho dojímají staré fotografie, resp. fotografie z doby Rakousko-Uherského mocnářství - a to od školních dítek v zimnících až po slečny, které se ještě nerozhodly, co si obléknout - a kdo navíc miluje poetiku a humor Ivana Wernische. Petra Hrušku jsem doposud neznal, ale jako by Ivanu Wernischovi (literárně) z oka vypad.... celý text
Příliš hlučná samota
1989,
Bohumil Hrabal
Věčně přiožralý Haňťa (resp. B. Hrabal) dal Kantovi, Hegelovi nebo Lao c´emu teprve to pravé kouzlo.
Měsíc nad řekou
2006,
Fráňa Šrámek
Romantika v tom nejlepším smyslu toho pojmu! Dnešní homo cynicus by tohle už nenapsal - naše myšlení je nenávratně jinde... a tak, už i proto, si to zaslouží nejvyšší hodnocení!... celý text
Zmoudření Dona Quijota
1937,
Viktor Dyk
Říkal jsem si, proč se do tohoto "remaku" Dyk pouštěl, ale v závěru mi to došlo, resp. katarze stála za to!
Záhady literárního světa
2009,
Radko Pytlík
Vedle spíše notoricky známých příběhů (Hrabalův pád - či skok - z nemocničního okna; Kafka a Felicie; Máchův hanbatý deník; Nezval alias Robert David) jsou tu i osudy, alespoň pro mě, neotřelé: český dandy Artur Breisky; Jiří Mordechaj Langer, tzv. rabi z Belzu; Artur Longen, autor dobových hitů "To neznáte Hadimršku" nebo "Anton Špelec", který (paradoxně) tvrdil, že "Umění bylo degradováno na civilizační prostředek, kterým buržoazie zaslepuje davy a krmí jejich lačnost po zábavě." Úhrnem tedy: obstojná kniha.... celý text
Cikáni
1930,
Karel Hynek Mácha
Téma otcovraždy nedalo Máchovi evidentně spát... Už jenom vzhledem k jeho věku je to úžasné dílo, a to jak strhující atmosférou, tak důmyslnou kompozicí.
Malý princ
2005,
Antoine de Saint-Exupéry
Je mi líto, ale Malý princ mi nepřijde ani tolik moudrý jako spíše skepticky přechytřelý. A taky si myslím, že kdyby jej většina jeho milovníků poznala v reálném životě, musela by ho mít jen za suchopárného chytrolína a nudného patrona. Ten kluk (Malý princ) je případ pro psychiatra! Všechno vidí černě, popř. černočerně, a i když mluví o lásce nebo přátelství, zní to jako nekrolog. P.S. Nikdy jsem taky nepochopil konec knihy! Chtěl Malý princ zemřít, protože poznal, jak je svět špatný? To by bylo ovšem krajně negativní! Co všechny ty děti - resp. jejich milé mamky - uchvácené tímto dílem? Ví vůbec, co je tak uchvacuje, potažmo, co je na tom uchvacovat má? Tím si opravdu nejsem jist.... celý text
Paměti kata Mydláře
2004,
Josef Svátek
Kniha nikterak strhující, psaná docela věcně... Je taky vcelku zajímavé, jak se autor vyhýbá jakýmkoli sebeméně detailním popisům Mydlářovy práce: měl popravit toho a toho, a tak ho tehdy a tehdy popravil. Tečka. Naopak nejvíce se však autor rozcamral, když se jednalo o Mydláře (jak otce, tak syna) zamilovaného. J. Svátek byl evidentně "dítětem" své (romantické) doby.... celý text
Barbora neboli Zbožnost
1997,
Franz Werfel
První fragment (hrdinovo dětství) je, řekněme, hezký; druhý (1. svět. válka) je pak přímo strhující... třetí je spíše nezáživný se svým politickým tlacháním; a čtvrtý: neslané nemastné, a jaksi povinné, rozloučení s Barborou.... celý text
Brněnské metro
2006,
Bogdan Trojak
Příběh dosti volně pojatý, téměř lyrický, rozhodně recesistický, v podání Arnoštka Goldflamů snad i kouzelný.
Haprdáns
1981,
Ivan Vyskočil
Tohle je geniální! (Hru jsem nečetl, "jenom" viděl, ale to snad není na škodu, možná naopak). Vyskočil znovu dokazuje, jak je podstatný samotný příběh (a taky jeho chytrá forma), a ne jakékoli efekty. Dva herci + "uvaděčka" nemají kostýmy (oblečeni však jsou!), scéna nemá kulisy - inu, nedivadlo. A herci jsou navíc něco jako loutkoherci, protože všechny postavy představuje kuchyňské nádobí!... celý text
O Paní Vševládné
2005,
Bohumil Nuska
První povídka byla ucházející, ale dále se to zvrhlo v megalitickou nudu, před kterou ostatně varuje sám autor - tedy před sáhodlouhými popisy, které zcela zadusily příběh nebo cokoli mu podobného.... celý text
Růžovejch květů sladká vůně (Virtuos na prdel)
2003,
Ivan Wernisch
Tohle byl tuším "můj" první Wernisch. A spíše až po letech mi došlo, že tahle nenápadná poezie (někdy téměř ne-poezie) je pro mě to pravé ořechové, potažmo - jak to tak alespoň vidím - pravdivé, upřímné, čisté a až dětsky naivní, ale o to moudřejší a dojemnější.... celý text
Smrt na úvěr
1999,
Louis Ferdinand Céline (p)
Ferdáček je vskutku živelný vypravěč, který za svou lidovostí až vulgaritou chce jakoby skrýt svůj nesporný talent, ale kdepak, na mě si nepřijde! - Ovšem, abychom nepropadali příliš bezhlavé euforii: Ferdík, když se rozcamrá, tak je mu někdy jedno o čem. Na četných stránkách dokáže např. popisovat, jak manželka nadává manželovi, a takové odstavce a stránky se prostě přeskakují.... celý text
