JessicaCorny
přečtené 76
Svědectví o životě v KLDR
2020,
Nina Špitálníková
Tohle se bohužel četlo samo. Člověk si hned váží toho, co má.
Štvrté krídlo (Limitované vydanie s oriezkou)
2023,
Rebecca Yarros
Čtvrté křídlo je takový mix Eragona a Divergence, s poněkud pikantnějšími intimními scénami. Ale na rozdíl od Divergence, která mě nebavila, tohle se četlo samo a každý konec kapitoly mě nutil pokračovat ve čtení. Takže jsem knihu zhltla mnohem rychleji, než jsem čekala. Obecně se mi moc líbila, i když mám nějaké výhrady. SPOILER: Hlavní postava má být křehká kvůli stavu svého těla, ale musím říct, že až na pár scén na začátku, mi křehká nepřišla vůbec. Přišlo mi, že na akademii zapadla až moc dobře na to, že se celý život připravovala na jinou dráhu. Oceňuji že celý příběh byl slow-burn, takže jsme měli možnost všechny postavy poznat dost do detailu. Navíc je tu prvek toho, že studenti jsou stále studenti a nijak se nemíchají do věcí 'dospělých' a nesnaží se zachránit svět sami, jak je to ve většině fantasy knih. Tedy na konci se to trochu změní, ale dává to podivuhodně smysl. Dost si vážím toho, že studenti mají nějakou svou agendu a nejsou zapletení se záležitostmi státu hned od začátku. Někdo níže v komentářích označil knihu jako 'soft porno'. No... hele není to daleko od pravdy. Těch scén kdy Violet slintá za Xadenem je tam opravdu hodně a kdyby byly o trochu kratší, knížce by to určitě neuškodilo. xD Pokud jste četli Divergenci, tak těch scén, kdy budete mít pocit, že jste se najednou ocitli v jiné knize, je tam dost, hlavně v první polovině. Ale jinak to bylo super čtení. Je to pečlivě a pomalu budované universum, které je ale napsané velmi čtivě a nutí vás pokračovat. Určitě se pustím do druhé knihy. A doporučuji.... celý text
Opatství Northanger
2007,
Jane Austen
Austenovou mám moc ráda a Northanger Abbey jsem četla naposledy zhruba před deseti lety. Bylo fajn si ji přecíst znovu. Je poznat, že je to jedno z posledních děl autorky, protože narozdíl od Pýchy a Předsudku a ostatních, tady Austenová otevřeně promlouvá ke čtenáři. Což si ve starších knihách nedovolila. Celkově ze všech děl JA tohle není moje nejoblíbenější, ale i tak je to moc fajn četba. Hlavně protože dává trochu nahlédnout do zákulisí problémů dobových autorek románů, o kterých hlavní hrdinka často diskutuje se svým vyvoleným. Pokud jste toho z tohoto období četli víc než jen Austenovou, ty diskuse o hororových románech dávají mnohem větší smysl. ;)... celý text
Červená, bílá a královsky modrá
2020,
Casey McQuiston
Tak tohle bylo příjemné překvapení. Poslední kniha, kterou jsem četla byla taky romance a to jsem si říkala, že pro mě romány prostě nebudou to pravé. Ale díky téhle knize jsem změnila názor. Bylo to vtipné, úderné, dobře to plynulo ale nároveň to mělo hloubku a bylo to velmi dobře promyšlené. Bavil mě kontrast mezi osobností Alexe a Henryho a to jak dobře k sobě šli. Ocenila jsem detaily do kterých autorka zacházela v emailech mezi Alexem a Hnery - všechny ty historické reference etc. V těch chvílích jsem měla pocit, že čtu nějaký román od Jane Austenové, protože tam dostávaly všechny ty romantické myšlenky brutální hloubku. Což je vlastně strašně vtipné srovnání, vzhledem k počtu intimních scén v této knize. Ale to dávám autorce taky jako přednost - rozhodně se toho vůbec nebojí. Sečteno a podtrženo: 4 hvězdičky a doporučení všem mým přátelům.... celý text
Hypotéza lásky
2022,
Ali Hazelwood
Do čtení této knížky jsem se pustila, protože mě zajímalo, jak dobrý musí příběh být na to, aby se stal z fanfikce bestsellerem. A taky protože si občas ráda přečtu nějakou tu 'reylo' fanfikci. xD Nevím co jsem čekala, ale asi něco víc, vzhledem k tomu, jak ji všichni doporučují. Příběh jako takový byl vtipný, chytře napsaný, lehce se četl, rychle utíkal a poslechla jsem si to celé za méně než týden. Ale zároveň to bylo také šíleně předvídatelné a plné klišé, které jsme už viděli ve filmech nebo knihách 50x. Za celou knihu jsem byla něčím překvapená asi tak jednou. Takže jsem si uvědomila, že současné romantické novely asi... nebudou můj šálek čaje? Co mě bavilo byl vhled do života PhD studenta. To bylo zajímavé. Abych to shrnula, byla to dobrá odpočinkovka a mám pocit, že kdybych tento příběh četla jako fanfikci na 'reylo' asi bych byla nadšená. Nevím proč, ale jako originální příběh to pro mě prostě nezafungovalo. Což je divné, takže si budu muset asi přečíst další knihu od této autorky, abych přišla na to, proč. Ale přiznám se, že se mi do toho, po Hypotéze lásky, nijak extra nechce. :/... celý text
Pán dvou zemí
1998,
Judith Tarr
Pokud máte rádi historii ale také fantasy a trochu té romantiky, tohle bude kniha pro vás. Autorka vytvořila svět protkaný magií starého egypta okolo reálných událostí Alexandrova tažení na střední východ a do Egypta. I přes to, že se v knize s postavou Alexandra Velikého setkáváme neustále, není tak úplně hlavní postavou. To spíše jeho činy a rozhodnutí, která ovlivňují všechny v jeho armádě. Čtenář se na Alexandra dívá očima egyptské kněžky, která je záhadou pro všechny - Alexandra, jeho armádu, jejího strážce a v mnoha momentech i pro ni samotnou. I když to všechno zní poněkud vágně, postava Meriamon mě baví, především proto, že je opravdu silným, i když občas podivným charakterem. Osobně jsem tuhle knihu četla minimálně 4x. Je to pro mě klasika, ke které se každých pár let vracím a i přes to, že se na ni dívám s odstupem let mnohem kritičtěji, než kdy před tím. Ale jsem si jistá, že za pár let opět přijde čas, kdy si budu muset přečíst Pána dvou zemí. Je to jedna z mých nejoblíbenějších knih. A jen tak mimochodem... Nikolaos byl moje první knižní láska. Vždycky pro něj budu mít slabost. xD... celý text
Vláda vlků
2021,
Leigh Bardugo
Zjizvený král mě dost zklamal ale Vláda vlků to napravila. A i přes to, že situace kterou předchozí kniha nastavila, mě opravdu nenadchla, autorka z ní vymáčkla všechno co šlo a udělala to misterně. Zatím co Zjizvený král se snaží najít své místo mezi originální triologií a duologií Šest Vran, tak Vláda vlků je opravdu svérázná kniha a řadí se kvalitou na úroveň Šesti Vran. Líbilo se mi poznat Shu-han a Fjerdu a vidět do pozadí jejich politiky - všechno tam do sebe zapadalo a dávalo skvěle smysl. Na chvíli jsme se zastavili do Ketterdamu a to mě potěšilo. :) Dějová linka Niny mě nebavila ale líbilo se mi, kam její příběh autorka dotáhla. Děvče si zasloužilo trochu štěstí. ;) Za Zoyu a Nikolaje jsem upřímně ráda - hrozně jsem jim fandila a jejich scény byly opravdu pohlazení na duši. Ale to už jsem si u Bardugo všimla dřív, že jak přidje na scény mezi potencionálními budoucími partnery, vždycky cítím všechno, co mám. Co se týče Temnyje... no... sice jsem nebyla ráda, že ho autorka zase vytáhla, ale líbilo se mi, jak jej zapracovala. Vyloženě jsem si užívala, jak trpěl se svými následovateli a vlastně je dobře, že skončil tam kde skončit, a dostal takový osud, jaký dostal. Ale i tak si myslím, že ty knihy mohly dost dobře fungovat i bez něj. Co se mi moc líbilo, byla finální bitva. Ta mi chyběla na konci původní triologie a tady autorka konečně ukázala, že to umí. Byla moc dobře napsaná, lehce se v ní orientovalo a bylo to napínavé. Takže super. Zjizvený král ode mě dostal jen 2 hvězdy ale Vláda vlků dostala 4. Opravdu se mi kniha moc líbila. Doufám, že se Bardugo do Grishaversa ještě někdy vrátí. Opravdu se mi vůbec nechce tohle universum opouštět... achjo...... celý text
Zjizvený král
2022,
Leigh Bardugo
Jen co jsem dočetla duoloogie Šest Vran, jsem se pustila do Zjizveného krále. Strašně jsem se těšila na návrat do Ravky, na mého oblíbence Nikolaje a vůbec jsem se těšila na to, co si na nás autorka zase připraví. No... a byla jsem zklamaná. :/ Kniha je napsaná ve stejném stylu jako Šest vran, což je super - preferuji to oproti první osobě v původní Griša triologii. Ale ta zápletka... všechno mi to přišlo docela super, než se Nikolaj, Zoya a mnich dostali do jakési jiné dimenze a potkali živoucí svaté. V tu chvíli jsem si už říkala, že je to hodně přitažené za vlasy. :/ Potom se Zoya stala učednicí draka... což bylo zajímavé ale dalo se z toho asi vytáhnout mnohem víc - přišlo mi, že k němu přilnula strašně rychle, bez nějakého zjevného důvodu. Zrovna Zoya, které trvalo roky otevřít se všem ostatním. No a pak tu máme ten prvek s návratem Temnyje... celou knihu jsem se modlila, aby to nebyl on, protože tenhle moment, kdy autor oživí mrtvého záporáka, mi přijde obecně strašně na nic. Takže o to víc, jsem byla zklamaná na konci. :/ Zápletka s politikou a děním v paláci mě bavila víc. Asi bych více ocenila, kdyby autorka nechala mrtvé mrtvými a přišla s něčím novým. A co se týče Niny - tak ta mě nebavila takovým způsobem, že jsem měla chuť její kapitoly přeskakovat. Všechno v její dějové linii bylo naprosto předvídatelné. No... takže proto dávám dost nízké hodnocení. Celou knihu v podstatě zachraňují jen dobře propracované postavy svým humorem, sarkasmem a osobitostí. Ale jinak jsem čekala o hodně víc. Doufám, že poslední kniha to zachrání. :/... celý text
Frankenstein
2008,
Mary Wollstonecraft Shelley
Poslouchala jsem audioknihu v originále a na rovinu, kdybych to měla číst v ČJ, tak to asi nedočtu, protože ten dobový jazyk prostě dává mozku docela zabrat. Nicméně... Jsem opravdu ráda, že jsem si tuhle knížku poslechla, protože jsem zjistila, že vlastně vůbec netuším, o čem Frankenstein je. Měla jsem znalost tohohle příběhu dost pokřivenou různými moderními pojetími, které vlastně s originálem nemají nic moc co dočinění. Většinou mě zdlouhavé popisy krajina moc nebaví, ale tady mi to vůbec nevadilo, protože děj knihy se odehrává v Ženevě, od které nedaleko žiji - tedy všechny ty krajiny pro mě byly jako živé a věděla jsem přesně, která místa autorka popisuje. To bylo jako projít se po mém kraji před dvěma sty lety - úžasné. Co mě hodně zaujalo je, jak autorka popsala všechny Viktorovi vnitřní boje a pocity, které vlastně nejsou o nic jiné, než pocity dnešního člověka. Ve spoustě jeho myšlenek jsem se dokonce viděla, což mě překvapilo. Každopádně jeho utrpení bylo popsané naprosto mistrně. Konec knihy mě překvapil a opět mě utvrdil v tom, že jsem o Frankensteinovi vlastně nevěděla vůbec nic. Celkově se mi kniha moc líbila. Sice je ve spoustě ohledů dobová, ale některé myšlenky mají nadčasový přesah. Ne nadarmo je řazená mezi klasiky.... celý text
Probudím se na Šibuji
2018,
Anna Cima
Českou literaturu často nečtu. Tuhle knihu jsem si pořídila, protože ve mě plane jistá vášeň pro Japonsko a vypadla na mě v nějaké reklamě. No, nelituji ani trochu. Kniha je napsaná dost neotřelým stylem který mě ze začátku trochu štval ale vlastně mě s každou stránou bavil víc a víc. Některé hlášky jsou strašně vtipné a tak typicky České, že to jako Češka žijící v zahraničí oceňuji asi tak 40x víc, než kdybych byla stále v ČR. Ze začátku jsem měla docela pocit, že čtu autobiografii a to mě dost mátlo. Věděla jsem, že se má jednat o román, takže mi to splynutí autorky s postavou Jany, trochu vadilo. Ale od momentu kdy se Jana 'rozdvojila' jsem to tak přestala vnímat. Právě ono rozdvojení byl ale strašně předvítadelný prvek, a těch momentů, kdy jsem v knize přesně věděla co přijde, bylo po více. To ale neznamená, že by mě autorka nedokázala překvapit. Především mě překvapila koncem, který kniha vlastně... má i nemá? Což je prvek který oceňuji - vlastně to sedí celému osudu spisovatele, kolem kterého se děj točí. Celý vhled této knihy do práce Japanologa a příběhu jednoho japonského spisovatele také moc oceňuji. Sice si nejsem uplně jistá, kde končí realita a začíná fikce, ale jiní to možná zvládli rozklíčovat. Nechyběla tomu ani romantika a nevysvětlitelné fantasy prvky. Hold, důkaz že literatura může fungovat i bez rozklíčování úplně všeho. Ale teď mi budou Jana, Mačiko, Akira a Klíma... hlavně Klíma, dost chybět. xD Abych to shrnula, kniha má atmosféru a strašně dobře se čte. Taky jsem se u ní dost nasmála. Dokonce mě několikrát napadlo, že bych si ji dokázala představit jako film nebo animé. Určitě si koupím autorčinu novou knihu. A teď nejlepší hlášky: "... Viktor Klíma, co se motá, co má věčně naváto, a když vedle sebe jdeme, má tendenci ubývat do strany, takže mě odírá o zeď baráku..." "Radši bych bojoval s drakem než volat v japonštině do domova důchodců."... celý text
Prohnilé město
2018,
Leigh Bardugo
Poslouchala jsem audiobook v originále a poslechla jsem si ho tak rychle, že jsem si z toho skoro vůbec nepamatovala. Tím chci říct, že to bylo strhující a nemohla jsem přestat. xD Za měsíc jsem si to tedy poslechla znovu, pomaleji a snažila se užít si všechny detaily. Prohnilé město byla strhující jízda, stejně jako Šest vran. Ale přiznám, že o něco slabší. Nevím přesně v čem to je. Možná, že některé scény bitev mi připadaly nepřehledné a také že se dělo tolik věcí naráz, že bylo občas složité se zorientovat. Bylo tam opravdu hodně převratů. Dokonce tolik že ani Kaz Brekker mnohé nedokázal předpovědět. xD Ale to je na téhhle duologii asi to úžasné - nikdy nevíte, co se může stát v další kapitole. Moc se mi líbilo, jak se rozvinuly všechny osobní příběhy hlavních postav. V téhle knize se dostalo opravdu na všechny a jen to podtrhlo charaktery postav. Naprosto mistrné bylo zapracování Jesperova otce do knihy - jediný použitelný dospělý, vedle kterého vypadali (aspoň na moment), jako děti. To byl opravdu super moment. A strašně jsem si užila všechny momenty mezi Inej a Kazem - opravdu mistrně napsané. Hlavně jejich poslední kapitola. Tuhle duologi si zařadím mezi své oblíbené. Opravdu mi tyhle postavy budou moc chybět.... celý text
Šest vran
2017,
Leigh Bardugo
Původní 'Grisha' série se mi líbila. Nebylo to to nejlepší, co jsem kdy četla ale ocenila jsem originální universum, které autorka vytvořila, a také jak se s každou knihou zlepšovala. Ale... ZATRACENĚ, s toutou knihou Bardugo vyloženě zahanbila ty tři předchozí. Opravdu se pojďme zastavit nad tím, jak moc se její psaní s touto knihou zlepšilo. Nikdy mě nenapadlo, že je možné aby autor změnil svůj styl takovým způsobem. Zvláště když se pořád pohybuje ve stejném universu. Takže se opravdu hluboce klaním před touhle autorkou, protože se neuvěřitelně překonala a dodala nám mistrovké dílko jménem Šest vran. S touto knihou jsme se nenudila ani na vteřinu. Postavy měly hloubku, své vlastní příběhy a motivaci. Bylo to úžasně osvěžující. Také se mi moc líbilo jak jsme se postupně dostávali i k minulosti jednotlivých postav, zatím co se odehrávala hlavní dějová linie. To byl skvělý prvek. Jediná negativní věc je, že jsem ani na vteřinu nevěřila že by postavy mohly být mladší než 20 let. Spíše jsem si je představovala mezi 23-30. Ale to můj pozitivní názor na tuto knihu nemění. Dávám knize Šest vran všech 5 hvězd a to nedělám často. Druhou knihu si přečtu tak rychle, jak to jen půjde, protože konec této mě nechal bez dechu a plnou očekávání. A potom... se budu muset nějak vyléčit ze své zamilovanosti do Kaze Brekkera. xD... celý text
