jitrnic Online jitrnic přečtené 290

Prométheova játra

Prométheova játra 1990, Jiří Kolář
4 z 5

Knihu vlastně ani nelze označit jako sbírku básní, formou jsem byl poměrně zmaten a záměr jsem pochopil až díky doslovu Emanuela Frynty. Respektuji Kolářův záměr i tvůrčí poctivost a neústupnost, nicméně bych si dovolil nesouhlasit – starou formu lze naplnit novým obsahem, naopak nová forma může skrývat obsahovou prázdnotu (netvrdím, že to je případ této knihy).... celý text


Pět ročních období

Pět ročních období 2019, Jiří Klečka
2 z 5

Nejsem cílová skupina, nechci moc kritizovat. Je to kniha pro mainstreamového čtenáře, tudíž lze ocenit snahu o komplikovanější formu. Vyprávěna je především v přítomném čase, postavy mluví a jednají všechny prakticky stejně bez ohledu na věk a pohlaví, ale to ani nelze označit za chybu, to je trend. Pět ročních období se i tak čte poměrně dobře, bohužel jim v poslední čtvrtině ve fantasy sekvenci, která měla být zřejmě klíčovou, spadne řetěz.... celý text


Umění diplomacie - Od Richelieua k pádu Berlínské zdi

Umění diplomacie - Od Richelieua k pádu Berlínské zdi 1997, Henry Kissinger
5 z 5

Klasicky objemná kniha, v níž nás Kissinger seznamuje jednak, dovolím si říct, se svými učiteli či vzory – kromě velkých amerických prezidentů hlavně Bismarckem, Richelieum a Metternichem – ovšem Kissinger se zjevně učil jak z jejich velikosti, tak z jejich chyb, jednak s americkou politikou 20. století, jejími motivacemi, chybami i úspěchy. Seznamuje nás z pozice představitele vrcholného establishmentu, tudíž nám zároveň do značné míry vnucuje, jak by chtěl, abychom to jako čtenáři viděli. A je to přes nesmírnou erudici pohled sebestředně idealistický – pro americkou politiku neexistuje jiná hodnota než absolutní dobro a o žádných jiných postranních vlivech a motivacích nemůže být řeči. Ale takhle zkrátka americká politika funguje a sama sebe vnímá a tahle kniha je ten nejlepší a nejsofistikovanější průvodce myšlením garnitury, která měla a má tak mimořádný vliv na životy nás všech.... celý text


Pravdivý příběh Plastic People

Pravdivý příběh Plastic People 2008, Ivan Martin Jirous
3 z 5

Asi nikdy nebudu schopen se definitivně rozhodnout, zda jsou pro mě umělci českého undergroundu hodni spíše obdivu, nebo ušklíbnutí. Pohybuje se to na velmi tenké hraně. Magor náleží spíš do té první škatule, Plastici a jejich kult spíš do té druhé. V tom mě tato kniha víceméně utvrdila, aniž bych ovšem Magora podezíral, že chce čtenáře k tomuto závěru dovést. Překvapila mě velikost vlivu Milana Knížáka. Hodnotím tedy za sebe tak nějak neutrálně, ovšem stoprocentně jakožto potenciální doplněk pro výuku dějepisu a literatury.... celý text


Útěk do Budína

Útěk do Budína 1963, Vladislav Vančura
5 z 5

Baladický příběh jemně kouzlící s každým slovem jak Vladislavem Vančurou, tak výborným Alfrédem Strejčkem v mluvené verzi. Milosrdný závěr přisuzuje nakonec každému podle jeho zásluh.... celý text


Žena v závorce

Žena v závorce 2018, Ludvík Němec
5 z 5

Nenápadný klenot z Četby s hvězdičkou na Vltavě. Propracovaná kompozice a povedená pointa, všudypřítomné kalné spodní proudy, sobecké a temné vášně. Ovšem lehce a s nadhledem napsáno a výtečně ve výše zmíněné verzi ztvárněno Zuzanou Slavíkovou a Michalem Isteníkem.... celý text


Svět včerejška

Svět včerejška 1999, Stefan Zweig

Stefan Zweig měl především svoji hrdost - na postavení, kterého docílil výhradně napřed svým vzděláním a posléze svojí tvorbou té nejvyšší kvality (kolik dalších takových je...). To mu umožnilo přátelit se prakticky se všemi významnými (opět zdůrazňuji, SKUTEČNĚ významnými) umělci, kterých si vážil. S umělci minulosti ho pojila sbírka jejich autografů. To, co ho dohnalo k sebevraždě, bylo svržení z tohoto piedestalu, na který se sám vypracoval. Toť moje polemika s oficiální verzí o jeho sebevraždě. Knihu nehodnotím, čekal jsem něco jiného, ale to není autorova chyba.... celý text


Ivanhoe

Ivanhoe 1969, Walter Scott
4 z 5

Povedená rytířsko–zbojnická báchorka na motivy anglických středověkých dějin. Ŕádně jsou samozřejmě vyšponovány bojové schopnosti ústředních postav i ušlechtilá cudnost obou románových krasavic, ovšem jinak jsou charaktery velmi příjemně nejednoznačné, celé heroické vyprávění pak mírně ironicky zabarvené. Jak jsem se dozvěděl z doslovu, Sir Walter Scott sázel svoje historické romány jako Baťa cvičky a souhlasil bych s autorem doslovu, že je to přece jenom trochu znát. Na konci jakoby už to chtěl mít rychle hotové, tak celý příběh honem tak nějak plus mínus uspokojivě uzavřel. Závěr je tak spíš nutností, než vyvrcholením celé knihy. Přesto mohu vřele doporučit.... celý text