jitrnic
přečtené 290
Prométheova játra
1990,
Jiří Kolář
Knihu vlastně ani nelze označit jako sbírku básní, formou jsem byl poměrně zmaten a záměr jsem pochopil až díky doslovu Emanuela Frynty. Respektuji Kolářův záměr i tvůrčí poctivost a neústupnost, nicméně bych si dovolil nesouhlasit – starou formu lze naplnit novým obsahem, naopak nová forma může skrývat obsahovou prázdnotu (netvrdím, že to je případ této knihy).... celý text
Pět ročních období
2019,
Jiří Klečka
Nejsem cílová skupina, nechci moc kritizovat. Je to kniha pro mainstreamového čtenáře, tudíž lze ocenit snahu o komplikovanější formu. Vyprávěna je především v přítomném čase, postavy mluví a jednají všechny prakticky stejně bez ohledu na věk a pohlaví, ale to ani nelze označit za chybu, to je trend. Pět ročních období se i tak čte poměrně dobře, bohužel jim v poslední čtvrtině ve fantasy sekvenci, která měla být zřejmě klíčovou, spadne řetěz.... celý text
Umění diplomacie - Od Richelieua k pádu Berlínské zdi
1997,
Henry Kissinger
Klasicky objemná kniha, v níž nás Kissinger seznamuje jednak, dovolím si říct, se svými učiteli či vzory – kromě velkých amerických prezidentů hlavně Bismarckem, Richelieum a Metternichem – ovšem Kissinger se zjevně učil jak z jejich velikosti, tak z jejich chyb, jednak s americkou politikou 20. století, jejími motivacemi, chybami i úspěchy. Seznamuje nás z pozice představitele vrcholného establishmentu, tudíž nám zároveň do značné míry vnucuje, jak by chtěl, abychom to jako čtenáři viděli. A je to přes nesmírnou erudici pohled sebestředně idealistický – pro americkou politiku neexistuje jiná hodnota než absolutní dobro a o žádných jiných postranních vlivech a motivacích nemůže být řeči. Ale takhle zkrátka americká politika funguje a sama sebe vnímá a tahle kniha je ten nejlepší a nejsofistikovanější průvodce myšlením garnitury, která měla a má tak mimořádný vliv na životy nás všech.... celý text
Pravdivý příběh Plastic People
2008,
Ivan Martin Jirous
Asi nikdy nebudu schopen se definitivně rozhodnout, zda jsou pro mě umělci českého undergroundu hodni spíše obdivu, nebo ušklíbnutí. Pohybuje se to na velmi tenké hraně. Magor náleží spíš do té první škatule, Plastici a jejich kult spíš do té druhé. V tom mě tato kniha víceméně utvrdila, aniž bych ovšem Magora podezíral, že chce čtenáře k tomuto závěru dovést. Překvapila mě velikost vlivu Milana Knížáka. Hodnotím tedy za sebe tak nějak neutrálně, ovšem stoprocentně jakožto potenciální doplněk pro výuku dějepisu a literatury.... celý text
Útěk do Budína
1963,
Vladislav Vančura
Baladický příběh jemně kouzlící s každým slovem jak Vladislavem Vančurou, tak výborným Alfrédem Strejčkem v mluvené verzi. Milosrdný závěr přisuzuje nakonec každému podle jeho zásluh.... celý text
Žena v závorce
2018,
Ludvík Němec
Nenápadný klenot z Četby s hvězdičkou na Vltavě. Propracovaná kompozice a povedená pointa, všudypřítomné kalné spodní proudy, sobecké a temné vášně. Ovšem lehce a s nadhledem napsáno a výtečně ve výše zmíněné verzi ztvárněno Zuzanou Slavíkovou a Michalem Isteníkem.... celý text
Svět včerejška
1999,
Stefan Zweig
Stefan Zweig měl především svoji hrdost - na postavení, kterého docílil výhradně napřed svým vzděláním a posléze svojí tvorbou té nejvyšší kvality (kolik dalších takových je...). To mu umožnilo přátelit se prakticky se všemi významnými (opět zdůrazňuji, SKUTEČNĚ významnými) umělci, kterých si vážil. S umělci minulosti ho pojila sbírka jejich autografů. To, co ho dohnalo k sebevraždě, bylo svržení z tohoto piedestalu, na který se sám vypracoval. Toť moje polemika s oficiální verzí o jeho sebevraždě. Knihu nehodnotím, čekal jsem něco jiného, ale to není autorova chyba.... celý text
Ivanhoe
1969,
Walter Scott
Povedená rytířsko–zbojnická báchorka na motivy anglických středověkých dějin. Ŕádně jsou samozřejmě vyšponovány bojové schopnosti ústředních postav i ušlechtilá cudnost obou románových krasavic, ovšem jinak jsou charaktery velmi příjemně nejednoznačné, celé heroické vyprávění pak mírně ironicky zabarvené. Jak jsem se dozvěděl z doslovu, Sir Walter Scott sázel svoje historické romány jako Baťa cvičky a souhlasil bych s autorem doslovu, že je to přece jenom trochu znát. Na konci jakoby už to chtěl mít rychle hotové, tak celý příběh honem tak nějak plus mínus uspokojivě uzavřel. Závěr je tak spíš nutností, než vyvrcholením celé knihy. Přesto mohu vřele doporučit.... celý text
