JP
přečtené 1019
64
2013,
Daniel Hradecký
Má to víc do sebe, než odráží moje hodnocení. Tak to, zdá se, mám s Hradeckým. "Sebeláska k průměrnosti je užitečná věc, ale už tě viděli nepříčetně zkrásnět blízkostí smrti?" "... že kdo dřív přijde ten dřív mele z posledního..."... celý text
Largo desolato
2019,
Václav Havel
Zvláštní identifikace s hlavním hrdinou v mnoha malých nuancích. Dokonce i trochu kafkovské. Celý ten koncept je jako vystřižený z úvodní scény 'Procesu', ale náladou úplně jinde.... celý text
Devatenáct set osmdesát čtyři
2014,
George Orwell (p)
Jde o významné dílo, které ovlivnilo opravdu mnohé, od další literatury, přes odpor lidí, především v Evropě, k totalismu jakéhokoliv ražení, až k celé řadě filmových tvůrců a jejich děl. Bohužel, dnes už 1984 docela zapadá pod nánosem svých pokračovatelů, lidí, kteří z něj vycházeli a vycházejí a obohatili ho o své myšlenky, případně svou vizi naopak nezvládli a stvořili jen jakéhosi malého mrzutého hloupého nedonošence. A to i přestože je dílo pořád, vyjma pár lehkých detailů, stále a nanejvýš aktuální. 1984 je archetyp antiutopického díla, ale abych pravdu řekl, film mi sedl daleko více. Přestože v něm není řečeno tolik, ale právě proto myslím, že v tomhle ohledu mi vyhovovala spíše ona zkrácenost a jednoduchost. Snad poprvé, co mi takhle uznávaná kniha sedla opravdu méně, jak její filmová adaptace... celý text
Bludiště 2
2021,
Charles Burns
K rafinované tripóznosti 'Last Look' (Naposled) to má sice daleko, ale i tak jde o skvělý blend klasických Burnsových témat a fascinací, který bují a rozvíjí se, jak se propadáte příběhem. Celkem underground, protože první díl vyšel jen v pár zemích a druhý (zatím) snad jen ve Francii a tady.... celý text
Tygře, tygře, žhavě žhneš
2021,
William Blake
Intenzivní a nadčasové. Poezie, kterou chcete prožívat a upíjet plnými doušky. Vždyť láska o sobě jenom ví, jen z rozmaru druhé spoutává, jen pro radost o klid připraví a z ráje peklo dělává. (...) Motýle, tvůj letní let bezděčně jsem ti rukou smet. Jako ty sám motýl jsem? Ty jako já jsi člověkem? (...) Láska k harmonii lne, naše duše ovine, když tvé větve našly mé, kořen dotk se kořene. (...) Tygře, tygře, žhavě žhneš v noci, jíž jak lesem jdeš! Kdo vzal smrti její moc a dal ti strašnou souměrnost? (...) Láska je v soucitu se vším trápením, v útěše dané cizí bolesti: v temnotách noci a zimním sněžení, v nahých a štvaných — zkus ji nalézti! (...) Nikdy lásku nechtěj říct, nelze ji říct úplně, neboť vánek vane vždy tiše, neviditelně. Přiznám se k ní, přiznám se k ní, přiznám se upřímně; hrůzou div že neumřu — a uteče ode mě! Jen utekla ode mě, už poutník kolem jde, tiše neviditelně — neřekla mu ne! (...) Hoch, co tam umřel na lásku svou, dívka v svém chladu navždy už spící zas povstanou z hrobu a jdou, kam táhne to mou milou slunečnici.... celý text
Král, dáma, kluk
2009,
Vladimir Nabokov
„Znovu, tak jako už mnohokrát, si v paměti probrala všechny manželovy prohřešky. Zdálo se jí, že si je všechny pamatuje. Bylo jich hodně. To jí však nebránilo, aby ujišťovala svou vdanou cestru Hildu, když k ní přijížděla z Hamburku, že je šťastná, že je šťastně vdaná.“ (…) „Ty svižné prostocviky za pultem jakoby přípravily jeho ruce na jiné pohyby a doteky, také hbité a čilé, při nichž Marta předla rozkoší, neboť přímo milovala jeho ruce, a nejvíc ze všeho tehdy, když jí rapsodickým prstokladem přeběhly po mléčně bílém těle.“ Začal jsem číst z osobních důvodů. Ménage à trois. Hned dvě knihy krátce po sobě, kde jsou trojúhelníky. Nabokov, pokud od něj už máte něco načteno, má velmi rozpoznatelný rukopis (obdobně jako Hitchcock ve svých filmech), takže i relativně fádní thrillerovou zápletku buduje a ozvláštňuje, jak jinak, o spousty odkazů, které člověk jen těžko pochytí, určitě ne hned napoprvé a bez hluboké znalosti literatury, ale píše lehce a ladně, pomalu, s úrovní. Tentokrát trojúhelník, bohatého Dreyera, jeho manželky Marty a Dreyerova synovce Franze, který se k tomu dostane, jak slepý k houslím. Ale kupodivu, spíš než jako Nabokovův thriller, mě tohle opět zaujalo na úrovni, kdy dokáže kouzlit s charakterizací postav. Definitivně bych tohle nezařadil k Nabokovovým opusům, ale pořád to má svoji úroveň a právě ta práce s postavami je to, co na tom stálo za ten čas. I ten nahý domácí s vějířem a matkou jakoby odkazuje na Psycho, líbí se mi, jak moc tahle část vybočuje z celkové nálady, skoro až lynchovsky vsouvá něco úplně jiného, surreálného. Obdobně jako si Hitch hraje se svým obecenstvem, tak i Nabokov vás nechává v horečnatém konci tápat.... celý text
Tráva
2021,
Anya Martin
Ale tak jako, samozřejmě, že chcete, aby se dealerům ve vašem okolí dařilo (...). O tom nemůže a nesmí být pochyb. A ještě navíc, když záměru celého projektu fandíte. Nejde jen o tuhle novelu samotnou, jde i o to, rozjet něco, nějakým směrem, na základě vlastní představy (a podle vlastní chuti)... a taky si říct, jak při tom čtení v Olomouci, se to ještě rodilo, formovalo a najednou boom, je to konečně venku, Filtře. Gratuluju. Mám k tomu respekt a chtěl jsem to samozřejmě podpořit, byť jen minimálně (a díky za věnování, příště bys k tomu mohl dávat i vzorky... čaje, nebo něčeho takovýho :p). Weird žánru jsem celkově nikdy nepropadal nějak hlouběji, jen jsem narazil sem tam na několik autorů. Ale je to podobně, jako s řadou sci-fi klasik, co jsem objevoval během let u Laser-books, žánrové kulisy, co tvoří opravdu jen křoví, pro lidský příběh, který se odehrává v popředí. Na povrchu je 'Tráva' takové nenápadné cosi, kde se toho moc neodehrává, ale možná proto mě to bavilo. Jen takové momenty, plynutí, terapie... četlo se to samo. Hmm.... celý text
Příhody z bezprostředního neskutečna / Zjizvená srdce
1996,
Max Blecher
Pomalu plynoucí, nikam se neženoucí, zastavené v okamžiku asi jako moskyt v jantaru, plné obrazů, jež vyvolávají, nemaje zdání proč, nepříjemný pocit. Jde o velmi těžkou literaturu, do které se ale paradoxně jste schopni v okamžiku začíst. Celou dobu jako bych cítil, že Max Blecher se chce vypsat ze své nemoci, která ho držela na lůžku a která mu nakonec způsobila smrt. Cítil jsem s ním. Část páteře zasažená infekcí, co vám rozežírá kost... a Max hovoří o banálních věcech, vzpomínkách, detailech, dodávající bolestný rozměr. Ale hlavně ten pocit, ten přetrvává, je to jako se jednou dotknout a ono už to ve vás zůstane. (13.10.2011) Definitivně si myslím, že jeho další zmíněné práce by stály za objevování (ale je dost možné, že se jich nedočkáme), srovnání s Kafkou a jemu podobnými je trochu mimo mísu, možná v momentech, v nuancích. Příhody, méně autobiografické, ke mně mluvily hlouběji, než Zjizvená srdce, definitivně zajímavý představitel meziválečné rumunské literatury a že z téhle oblasti pocházela v té době řada pozoruhodných spisovatelů Pokud se v podobných dílech rádi ztrácíte, nikam se to nežene, což je výhodou pro ty, kteří se naladí, stejně jako problémem pro ty s netrpělivou myslí.... celý text
Cestou k Ciguri
2021,
Antonin Artaud
Tolik dekadence, tolik odporu, proti všemu, ale samozřejmě, Artaudův úděl a život... je to už dlouho, co jsem narazil na něco takového, čistě a plně, nihilistického, z toho temného místa, kde je člověk sám proti všem. První setkání s nesehnatelným Artaudem (tak jsem se konečně dočkal). Musíte to cítit, inklinovat k tomu. To tempo, kterým jsem to četl, mi moc vyhovovalo, takhle bych si přál prokousávat se knihama, nemohl jsem se zastavit, nešlo to. Obdobně jako Valéryho 'Pan Teste' si tohle budete muset přečíst vícekrát. Krátké a intenzivní seznámení. Antonin Artaud, s podobným pocitem osudovosti, jako Van Gogh, nebo Céline. Těšilo mě. Obzvláště v těchto prázdných, černých časech mé vlastní existence.... celý text
