juanito39 přečtené 215

Divadelní román 1984, Michail Bulgakov

Žert 2007, Milan Kundera

Ze začátku jsem si musel na Kunderův styl zvyknout, určitou dobu mě dokonce iritoval. Jakmile jsem se na to naladil, musím smeknout. Román, kde má vše své místo, nic nechybí ani nepřebývá. Komunistický režim, který je bez smyslu pro humor, doba, kdy se z věcí soukromých stávaly věci veřejné (viz nevěra řešená straníky)... Existenciální tíseň podaná s ironií, kdy se hlavní postava propadá a propadá do ještě hlubšího životního žertu, který je zakončen koncem, kdy zjístíme, že jakékoliv snažení bylo zbytečné...... celý text

Harry Potter a Kámen mudrců 2008, J. K. Rowling (p)

K Potterovi jsem přistupoval se značnou skepsí. Kámen mudrců jsem přečetl o dost později než ostatní. Nejsem příznivec fantasy, lépe řečeno k ní mám odpor. Ale tady se musím Rowlingové omluvit. Napsala skvělé dílo, které mi v lecčem připomnělo mého oblíbeného Roalda Dahla, na kterém jsem vyrostl. Tato kniha je knihou kouzelnou. Nikoliv proto, že jsou v ní kouzelníci, ale proto, že umí skvěle kombinovat prvky dětské fantazie, pohádek, obměňovat tradice a opravdu nás přenést do jiného světa s propracovanými vztahy mezi postavami, s propracovaným prostředím. Nechybí jí ani určitá "britskost". Nikdy bych nevěřil, že to řeknu, ale vážně se těším na další díly, i když si myslím, že ne všechny budou tak úžasné...... celý text

Satori v Paříži 1994, Jack Kerouac

Satori v Paříži je zvláštním úkazem. Jelikož ji autor napsal ve svých pozdních letech, dalo by se očekávat, že bude text vybroušenější, protože "čím starší, tím lepší", ne? Ale opak je pravdou. Kerouaca miluju. Vlastně je to on, kdo mě přivedl k literatuře, takže mi je trošku líto tohle psát, ale Satori v Paříží, i když obsahuje pár zajímavých myšlenek a postřehů, je prostě slabota. Kerouac nikdy příliš "nehrál na děj", ale spíše na intenzitu prožitku, na zachycení okamžiku a na jakousi vnitřní citlivost. To se mi právě líbí. Ale zde se spíš vozí po banalitách, stylisticky to není ani zdaleka tak dobré jako jeho předchozí knihy a opravdu to není nic, k čemu bych měl potřebu se někdy vrátit. Škoda - je mi to líto...... celý text

Příliš hlučná samota 1989, Bohumil Hrabal

"Třicet pět let pracuji ve starém papíře, a to je moje love story." Hrabalova existenciální kniha s četnými citacemi různých spisovatelů a filozofů (Nietzsche, Camus, Sartre, Lao-c´). Kniha černohumorná až groteskní. Kniha zvláštní. V podstatě Hanťův monolog, který nám poodkrývá člověka, který se straní společnosti, je proti své vůli vzdělán a dělá si svá umělecká díla, která potom někdo jen tak slisuje. A knihy, které si nechá, na něj možná spadnou a zabijí ho...... celý text

O stavbě uměleckého díla 1963, Sergej Michajlovič Ejzenštejn

2001: Vesmírná odysea 2016, Arthur Charles Clarke

Kubrickův film miluju. Proto jsem se rozhodl přečíst i knihu. A dobře jsem udělal! Sci-fi příliš nečtu, matematika ani fyzika nejsou mé oblasti zájmu, a proto většinou nejsem fascinován technickými výčty informací, přesností atd. Výjimkou budiž Vesmírná odysea! Clarke skvěle kombinuje precizní technickou stránku (i když v lecčem dnes asi překonanou) a tempo vyprávění. Kniha se rozjíždí pomalu, ale postupem času nabírá takový spád, že jsem na konci zapomněl dýchat. Doporučuji si ke konci pustit i nějakou hudbu (např. Philipa Glasse) a zaručuji, že odcestujete s Davem pryč. Za hranice známého, za hranice lidského. Dějiny, umělá inteligence, touha po poznání, ale také klaustrofobické pocity v nekonečném vesmíru. Těžko vyjmenovat všechna témata, která se v knize vyskytují. Stále u mě vede Kubrickův film, ale rád si přečtu i knižní pokračování od Arthura C. Clarka...... celý text

Smrt v rodině 2016, Karl Ove Knausgård

Milenec lady Chatterleyové 1987, David Herbert Lawrence

Dnes ani zdaleka tak šokující jako kdysi. Není to vůbec šokující. Martin Hilský výborně ve svém doslovu vyslovuje, proč se o pornografii nejedná, a proč by proti tomu Lawrence bojoval stejně jako proti puritánství. Cílem této knihy není explicitnost, ale niterný, pomalý popis vzplanutí vášní. V mnoha ohledech je to i román sociálně kritický. Sám Lawrence pocházel z hornického prostředí a proti chladnosti tohoto prostředí se jasně staví. Některé politické (filozofické) proslovy daných postav jsou možná provokativnější než samotné sexuální scény - např. Myslíme si, že jsme bozi... lidé jako bozi! Je to přesně totéž co bolševismus. Člověk musí být lidský a mít srdce a penis, jestli se chce vyhnout tomu, aby z něho byl bůh nebo bolševik..., poněvadž to je totéž: oba jsou příliš dobří, než aby to byla pravda. Ani jedna z postav nejedná stoprocentně morálně, jednoznačně. Ze začátku jsem byl nadšen, pak to trošičku opadalo, ale i tak se mi to moc líbilo a chápu, proč je to jedna z nejvýznamnějších knih 20. století...... celý text

Dracula 2018, Bram Stoker

Naprostá klasika žánru, ve které nechybí nic, co čtenář očekává (růženec, hostie, hřbitov, česnek...). V tomto strašidelném vyprávění je Bram Stoker nejsilnější. Začátek v Transylvánii, Lucy na hřbitově a další strašidelné události jsou fantastické. Stoker důmyslně používá brakové prostředky, vyžívá se v protikladech (winchestrovka x kůl, rozum/věda x pověry...), rozkrývá určité děsy. Nakolik je román důmyslný jako celek (a nakolik to tak myslel sám Stoker), se můžeme dohadovat. Z opravdu různorodých interpretací románu si vybere každý tu svou. Nemohl jsem se však zbavit dojmu, že měl být román kratší. Blednutí a červenání Lucy, Draculovo cestování v bedně - jsou na můj vkus až příliš natahované pasáže, které nepřispívají ani příběhu, ani vyznění díla. Od samotného závěru jsem čekal víc, když k němu spěje opravdu dost stran čekání hlavních hrdinů... I tak je Dracula dílem, které stojí za přečtení.... celý text

Osudy dobrého vojáka Švejka I - IV 1981, Jaroslav Hašek

"Tak nám zabili Ferdinanda." - tak začíná jedna z nejznámějších a nejpřekládanějších českých knih. Stejně tak mnoho dalších hlášek zlidovělo. Jsem však překvapen, nakolik k sobě (k Čechům) tuto knihu vztahujeme. Podle mě je to kniha relativně obecná a univerzální, která může platit všude a kdykoliv na světě. O tom podle mě svědčí četné překlady do cizích jazyků. Za fantastické považuji především I. a IV. díl, které si v budoucnu ještě několikrát rád přečtu. Humorná (někdy až překvapivě přímá a drsná) satira, která si bere na paškál policajty, soudce, lékaře, vojáky, kněze atd. Občas jsem byl unavený epizodičností, tj. neustálými novými a novými groteskními situacemi, postavami... Ale poslušně hlásím, že těch geniálních věcí tam ale bylo!... celý text

Deset malých černoušků 2017, Agatha Christie

Kdysi jsem od Agathy Christie už nějakou knihu četl, ale už si ani nepamatuju jakou. Jen vím, že mě příliš nebavila. Po několika letech jsem však dostal chuť si přečíst nějakou její klasiku. Myslím si, že míra nadšení bude záviset hodně na tom, jestli čtenář zná zápletku. Já sice tak nějak věděl, o co jde, ale vyústění jsem neznal. Mistrně budované napětí, rostoucí nedůvěra mezi postavami. Je to napsané takovým stylem, aby knihu v podstatě nebylo možné odložit. I já ji měl přečtenou za pár chvil. Deset malých černoušků mě přesvědčilo, abych si přečetl i další knihy od Agathy Christie.... celý text

Očarování 1995, Hermann Broch

Nemusel bych se ani rozepisovat, stačilo by napsat - fantastická a okouzlujicí kniha! Broch reagující na lidi "očarované" fašismem a nacismem. To koresponduje s jeho tématem rozpadu hodnot. Vše kombinuje s lyrickými popisy krásné a tajuplné krajiny, lidovými zvyky, mysticismem, křesťanstvím, imaginací, nejhoršími lidskými vlastnostmi. Vytváří komplexní dílo, kdy člověk na konci nemá pocit zadostiučinění a úlevy, ale zároveň má silný pocit, že přečetl opravdu NĚCO. Je velká škoda, že kniha má tak málo hodnocení. Zasloužila by si více čtenářů. A už teď vím, že Broch je dalším spisovatelem, od kterého chci přečíst všechno. "Když člověk zbloudil, potřebuje ruku, která ho řídí, která ho provede úskalími, potřebuje pozemského bratra."... celý text

Na západní frontě klid 1967, Erich Maria Remarque (p)

Silný příběh s významným poselstvím. Posledních asi 40 stránek (dovolená, nemocnice, boj) jsou velmi dobré a samotný závěr s větou "Na západní frontě klid" je emočně velmi silný. Mám tam však jedno "ale". Na můj vkus Remarque (především na začátku) používal příliš "slzičkových" slov a vět - ždímání a působení emocí na čtenáře ze všech sil. Naturalistický konec, kde od toho Remarque z větší části upouští, mě naopak zasáhl ještě víc.... celý text

Divocí detektivové 2008, Roberto Bolaño

Ani nevím, kde mám začít... Mnoho témat, chrlení slov, informací, vrstvící se seznamy jmen. Hra se slovy, záměrné záměny, vyprávění, které nikam nevedou. V určitých chvílích mi to připomínalo beat generation, někdy literární experiment, někdy poezii. Kombiance sexuálních explicitních scén ve stylu markýze De Sade s poetickým vyprávěním... Prvních 200 stran jsem byl absolutně nadšen a hodnotil bych 5*. Jenže potom mi přišlo, že se probíraná témata neustále opakují, ale nic nového se v nich neobjevuje (možná to je záměr). Ke konci se to však opět všechno protlo, a to, co jsme do té doby četli, začalo dávat (aspoň nějaký) smysl. Chvílemi extrémní chrlící se energie, ale občas extrémní únava. S hodnocením si nejsem vůbec jistý. Začátek 5*, některé prostřední části 3* a konec 4*. To dává 4*...... celý text

Kniha haiku 2019, Jack Kerouac

Ačkoliv jsem haiku ze začátku nemohl příliš přijít na chuť, postupným intenzivnějším zájmem o tento druh poezie jsem musel svůj postoj přehodnotit. Haiku je krásná věc. Možná mi nejvíce ze všecho připomíná fotografii. Dokáže zachytit zdánlivě banální věci, banální okamžik, ale jakmile se na to díváme déle, objevujeme pocity, sílu daného okamžiku. Kerouac se zde objevuje v póze, která mu byla vždy silná, a ve které vždy vynikal. Často se v souvislosti s Kerouacem mluví o alkoholu, drogách atd., ale zapomíná se, že byl především velmi citlivým a výjimečným pozorovatelem věcí, které se dějí kolem něj. V tom pro mě vždy vynikal a vlastně mě to na jeho tvorbě baví ze všeho nejvíc. A přesně pro tohle mu dalo haiku prostor. Neříkám, že se mi všechny líbily, i přesto se jedná o krásnou sbírku, která ještě příznivci Kerouaca rozšíří obzory v jeho tvorbě...... celý text

Velký Gatsby 2019, Francis Scott Fitzgerald

Vyprázdněnost a povrchnost (některých) bohatých lidí v krušných 20. letech, kdy doznívala válka, ale ve velkém se hýřilo penězi, které často pocházely z pochybných výdělků. Gatsby, jehož život je jeden velký večírek, který mu pomáhá zakrýt prázdnotu jeho (nejen) milostného života, se stal jednou z nejznámějších literárních postav všech dob. Text je velice elegantní, působí vznešeně stejně jako prostředí, ve kterém se odehrává, a to se mi moc líbilo. Zároveň mě však samotný příběh nijak zvlášť neuchvátil. Poselství, sdělení je celkem jasné od prvních stránek knížky, a zdrcující konec na mě příliš zdrcujícím dojmem nezapůsobil. Jde však o literární klasiku, kterou lze přečíst během pár chvil a rozhodně má co říct.... celý text

Jméno růže 2014, Umberto Eco

Kolem této knihy jsem dlouho chodil a její čtení jsem odkládal. Měl jsem vysoká očekávání a bál jsem se, abych nebyl zklamán. To se však rozhodně nestalo. Je to jeden z nejlepších románů, jaké jsem kdy četl. Rozhodně nejlepší kniha, kterou jsem četl v roce 2020. Neuvěřitelně atmosferický román, který mě zaujal od první stránky. Chvílemi jsem si připadal jako Adso (vzhledem ke svému věku) a Umberto Eco byl můj Vilém z Baskervillu, který mě provádí labyrintem teologie, filozofie a politiky. Zároveň však v knize skvěle funguje i "nejjednodušší" dějová (detektivní) linka, která je tajemná, propracovaná a dohromady vzniká naprosto precizní celek. Ecova hra s jazykem, vyprávěním, historií je neuvěřitelně poutavá a nebyl jsem schopen se odtrhnout. Samozřejmě - kniha se dá číst různými způsoby a každý čtenář vytváří různou (nad)interpretaci. K tomu je dobré si přečíst Ecovy poznámky ke Jménu růže. Určitě si knihu více užije člověk, který něco o tehdejší historií ví a nepožaduje pouze detektivku. V knize se však odráží i problémy, které jsou stále aktuální (nejen v církvi). Zároveň je potřeba počítat s tempem, které v podstatě odpovídá rychlosti života v klášteře. Eco sám píše, že pokud čtenář k tomuto nepřistoupí, nebude se mu to líbit. Přistoupil jsem a líbilo se mi to opravdu moc. Osobně se těším na další přečtení, abych v tom objevoval další věci, které mi zůstaly během prvního čtení skryté. Dávám jasných a čistých 5*.... celý text

Hold Katalánsku 2015, George Orwell (p)

Kniha více politická než válečná. Kniha více analytická než existenciální. To není zase tolik překvapivé, když sám Orwell několikrát připomíná, že se do pořádného boje ani nedostal (a přesto byl postřelen). Povaha téhle knihy není rozhodně na škodu. Orwella zajímá především kontext celé této války. Už jen proto je v lecčem přínosnější politická analýza v dodatcích. Na první pohled může být překvapivé, že Orwell, byť socialista, nevěnuje příliš prostoru kritice fašismu, ale rozhodl se pro vnitřní analýzu a kritiku nejednotné levice, která se nebyla schopna společně postavit ani fašismu, ani Sovětskému svazu (respektive ani jejím pohůnkům, kteří byli po celém světě - třeba v novinách). Na Orwellovi mě fascinuje hned několik věcí. Je schopen přesně a jasně popisovat věci, které se dějí v jeho době. Nepotřebuje historický odstup. Pracuje s velmi dobrými argumenty, ale zároveň jako by vám nechával prostor pro váš vlastní názor, a i když je schopný vás přesvědčit, pořád nemá problém přiznat, že se může mýlit. My, s historickým odstupem, bohužel často zjišťujeme, že se nemýlí. Zároveň dokáže psát velmi poutavě, některé části knihy jsou až trochu ironické a upřímně jsem se u nich pousmál. Španělská občanská válka byla opravdu nepřehledná, ale především byla jakýmsi předstupněm druhé světové války. Orwell v tom velice dobře rozpoznal riziko, které hrozí (nejen) ze Sovětského svazu. Ten se totiž do války nezapojil způsobem, aby někomu pomohl, ale aby především mohl uplatnit vliv svou pomalou infiltrací a pozdějším narušením levicových struktur v daném státě (pomocí různých agentů atd.), čímž nakonec pomohl fašismu. Další Orwellovou výhodou je, že jak je z jeho textu cítit tolerance k jiným názorům, tak si knihu může přečíst v podstatě každý. I když jsem přesvědčen, že Orwell napsal lepší věci, nakonec jsem musel své hodnocení 3* změnit na 4*. Uvědomil jsem si, že jsem byl potěšen vším, co jsem pochvalil výš a že i takto krátká (v podstatě reportážní) kniha, může být velice důležitá pro pochopení španělské občanské války a toho, co následovalo poté.... celý text

Plechový bubínek 1969, Günter Grass

Abych řekl pravdu, jsem rozpolcen. Na knihu jsem se těšil, protože lidem, na které "dám", se líbila. Měl jsem tedy vysoká očekávání. Jenže jsem s tím bojoval víc, než jsem čekal. Kniha má vytříbenou formu. Vtipná přirovnání, hra se slovy atd. I samotný nápad je skvělý. Věčně malý chlapec (muž), který jinou perspektivou nahlédne do světa. Někdy je vypravěčem nespolehlivým, někdy trošku bláznivým (až groteskním), někdy naopak jediný normální. Zároveň jde i o náhled na dějiny, které jsou často velmi násilné, ale Oskar je spíše glosuje, než aby ho to nějak zvlášť rmoutilo. A jsou možná také trošku šílené (a nebo po zkušenostech - hodně šílené). To všechno zní fajn. Jenže ve skutečnosti přicházely kapitoly, které mě velmi bavily, ale také kapitoly, které mě velmi nebavily. Takže jsem někdy spíš plul na textu, než abych jej pořádně vnímal. Prostě jsem takový nerozhodný. Celou dobu jsem nebyl schopen se na to nějak naladit a libovat si v těch slovních hrátkách. Pro mě lepší forma než obsah. A není tato kniha právě založena na formě a ne na obsahu, který je v tom tak různě poschovávaný? Nejspíš ano, ale mně to prostě nějak nesedlo...... celý text