juanito39
přečtené 215
Malé ženy
2009,
Louisa May Alcott
Veselé, smutné, roztomilé, dojemné... Jestli to zní sentimentálně, chápu, ale překvapivě Malé ženy sentimentální nijak zvlášť nejsou. Zdůrazňování lásky rodinné a mezi lidmi je všudypřítomné. Někdy mi vadila přílišná mravoučnost, která vycházela skoro z každé situace. Kapitoly se tak různě střídají, kdy jedna je zajímavější, druhá už méně. Zároveň se kniha samozřejmě věnuje ženám jako takovým. Jejich postavení v 19. století a jak těžké si bylo prosadit své záliby a sny, kdy vás všichni nutí, abyste se hlavně "dobře vdala". Nemyslím si však, že je to čtení pouze pro ženy, jak se neustále snaží prezentovat nakladatelství. Viz přebal od Ikaru, který nemá skoro žádnou souvislost s knihou, ale nakladatel si nedal skoro žádnou práci a nasázel tam stereotypy (růžová barva, růže, ruční práce). To kdyby vás Alcottová alias Jo viděla, ta by vás hnala! :-)... celý text
Paní Dallowayová
2019,
Virginia Woolf
Tak jsem se konečně dostal ke knize Virginie Woolfové! A jaké to bylo? Už teď vím, že jedno přečtení Paní Dallowayové nestačí. Je potřeba se na čtení soustředit, mít klid (se školou to moc nejde). :-) Rozmanité vyjadřovací prostředky, metafory, úvahy, odkazy. A proto je to tak krásné! Její slova tak nějak zvláštně plynou. Až můžou působit nadpozemsky. V mé knihovně mě ještě čekají Vlny a K majáku, tak jsem zvědavý...... celý text
Povolání režisér
2013,
Miloš Forman
Ono to má jeden zásadní problém. A to je to, že o vznik knihy měl evidentně větší zájem Sláma než Forman. Nic proti Slámovi a chápu ho. Kdo by nechtěl udělat rozhovor se svým celoživotním vzorem? Jenže z toho potom vzniká bezmezné vyznání, kde Slámovy otázky zaberou několik řádků (protože se často nejedná o otázku, ale o rozbor nějaké scény) a Forman na to často odpovídá strohými větami typu "ano, máte pravdu" a "nad tím jsem ani neuvažoval", což vlastně není nic objevného. Bohužel. I když mám pro vznik knihy pochopení, tak pokud se chcete dozvědět něco o Formanovi, tak si přečtěte Co já vím?.... celý text
Strach a hnus v Las Vegas
2020,
Hunter Stockton Thompson
Jediný, čím jsem si po přečtení téhle knihy jistej, je to, že Thompson nebyl úplně v pořádku... :-) Příšery lezoucí po stěnách, policajti hádající se s recepčním, to vše zní tak neuvěřitelně, až to Thompson podává jako něco relativně normálního - prostě něco, co se v Las Vegas děje denně a většinu to ani nezajímá. Stejně tak si člověk může položit otázku, jak to mohl on a jeho právník všechno přežít. Brali snad všechny drogy na světě (až jsem musel googlit), ale pro ně je to prostě "v pořádku". Nespornou výhodou knihy je to, že Thomspon neprovádí bezúčelnou drogovou exhibici, ale provádí nás významnou americkou proměnou společnosti, kdy končí "květinové děti" a přichází vláda ním nesnášeného Nixona. Divoká pouť do srdce amerického snu. Existoval, existuje, bude existovat? Nebo shořel před pár lety na popel (abych citoval knihu - byť jde o záměnu s nějakým klubem)? Ke knize mě přivedl film Terryho Gilliama v hlavní roli s Johnny Deppem, který se až neuvěřitelně drží předlohy. I když to zní v podstatě nemožně. Je to vážně dobrý, ale teď si chci přečíst něco střídmějšího...... celý text
O psaní: Memoáry o řemesle
2005,
Stephen King
Po románu Doktor Živago jsem si chtěl přečíst něco typově jiného. Tak jsem se dal na knihu O psaní. King v ní popisuje své začátky, dává rady začínajícím spisovatelům atd. Ačkoliv s ním v některých věcech nesouhlasím (ano, troufám si v něčem odporovat spisovateli, který prodal desítky miliónů výtisků), tak mě to vážně bavilo. King totiž většinu věcí popisuje s humorem, ironicky a nebojí se jít ani proti sobě. A zřejmě by vás to nenapadlo, ale u kapitoly, která se věnuje gramatice, jsem brečel smíchy. A to se mi stává u knih málokdy. Jsem přesvědčen, že kdyby se kapitola o gramatice přečetla žákům ve škole, tak by to mělo mnohem větší účinek, než jakékoliv namáhání učitele. King naprosto přesně vysvětluje, proč je dobré znát pravopis, gramatiku, stylistiku. Vážně skvělá kapitola! Osobně mě více bavily části, které se věnovaly přímo psaní, jazyku atd. než Kingovu životu (nevěnuje se mu totiž příliš pečlivě). Zajímavá kniha, která nám poodhaluje, jakým způsobem píše nejúspěšnější spisovatel současnosti.... celý text
Doktor Živago
2003,
Boris Leonidovič Pasternak
Rozsáhlý ruský román. Zabývá se velkému časovému rozmezí (od počátku 20. stol. až do 50. let), kde se hlavní i vedlejší postavy setkávají, rozcházejí a o několik let později zase shledávají. Tato shledání jsou na pozadí významných ruských dějinných událostí, které život postav ovlivňují. Zřejmě nejvíce prostoru je věnováno VŘSR, kdy je naprosto jasné, proč byla kniha v SSSR zakázaná. Pořádně jsem se dokázal chytit asi až po 100 stranách, protože se postavy přece jen hodně prolínají (a často v docela náhodných situacích). Pasternak přesně vystihl unavenost lidí (i samotného Ruska), které se zmítalo v ekonomických problémech, válkách, kdy mnoho z nich věřilo v zlepšení po VŘSR, ale došli k tvrdému vystřízlivění, včetně Živaga...... celý text
Dharmoví tuláci
2008,
Jack Kerouac
Dharmoví tuláci navazují na knihu Na cestě, i když jsou o něco čtenářsky náročnější (duchovní, ovlivněno asijskou literaturou atd.). Důležitý je vztah člověka k přírodě, kontrast mezi městem a přírodou, člověk ve společnosti a především buddhismus. Ten totiž Kerouaca velmi fascinoval. V této knize jej s buddhismem seznamuje Japhy (ve skutečnosti Gary Snyder). V knize vystupují i další “beatníci”, mají však pozměněná jména. Kerouac čtenáře zavádí na první čtení Ginsbergova Kvílení, do smogem se dusícího L.A. nebo do vysokých hor, ve kterých hluboce medituje. U Kerouaca mě baví jeho způsob vyprávění, přirovnání, kdy vidí v normálních věcech věci nějak speciální. Zároveň je to něco, co se s dnešní dobou stává ještě aktuálnější. Útěk před společností do hor, omezení tužeb, abychom se poté mohli vrátit zpět a fungovat. Zároveň však Kerouac nepoučuje a neodsuzuje, snaží se jen najít alternativu. A předkládá ji velmi zajímavě!... celý text
Osvícení
1993,
Stephen King
Můj první King, ke kterému jsem se odhodlal po vidění Kubrickova geniálního filmu. Sám King tuto adaptaci nemá rád, protože se nedrží příliš předlohy. Ano, to je pravda, ale stejně je Kubrickův film geniální a s určitou uměleckou licencí se musí počítat. Teď však k samotné knize. Musím uznat, že jsem byl mile překvapen. King je opravdu dobrý vypravěč, což je něco, co se o něm tvrdí. Zároveň však nevypráví pouze povrchní příběh. Zapojuje do něj mnoho společenských problému (alkoholismus, domácí násilí, autoritářství v rodině, rozpad rodiny atd.). Tato traumata, která jsou sice postavami ze začátku potlačována, znovu probudí hotel Overlook a pomalu ale jistě vyplouvají na povrch - v kontextu knihy se spíš hrabou sněhem. Kromě těchto "lidských" strašidel jsou v knize i strašidla nadpřirozená, která má ve vlastnictví samotný Overlook. I ty samotné jsou však často pozůstatkem lidských hrůz (vraždy, sebevraždy, podivná úmrtí, mafie atd.). A musím přiznat, že v některých částech knihy jsem opravdu měl husí kůži a běhal mi mráz po zádech. Celkově tedy hodnotím tuto knihu kladně. Výhodou je, že i když člověk viděl film, může si klidně přečíst knihu. V mnohém se liší, některé věci objasňuje. I když v tom měl film určité kouzlo, že věci nechával tajemné a otevřené různým vysvětlením.... celý text
Možnosti milostného románu
2019,
Jan Němec
Původně jsem tuto knihu komentovat nechtěl, ale nakonec mě některé komentáře přiměly k tomu, abych něco napsal. Přijde mi totiž, že některé výtky jsou k této knize nespravedlivé. Mnoho lidí tu kritizuje, že je tam příliš "zbytečných" intelektuálních odkazů, odboček a že by chtěli pouze příběh. Jenže ze samotného názvu vyplývá, o co Němci půjde. Jde o Možnosti milostného románu - o jeho možnosti, krásy, překážky atd. Ne však o krásu vztahu, ale románu. To nám v podstatě sám autor dává najevo hned na začátku knihy, kde nám napíše, jak celý milostný vztah skončí. Dává nám tím prostor, abychom se právě ani tak nesoutředili na příběh, ale na to kolem něj. V kontextu Němcovy tvorby se jedná už o druhé dílo, kde samotná forma je leckdy důležitější než samotný příběh (viz du-forma a psaní paprskem světla v Dějinách světla). Možnosti milostného románu nejsou knihou, kde je podstatné, jak vztah milenců dopadne. Není to romantický román ani červená knihovna. Je to především román postmoderní, kde má samozřejmě intertextualita neochvějné místo (proto tolik odkazů na Camuse a další). Stejně tak kontrast nízkého a vysokého (např. pornoherečky a Bergman), co se týče tvorby. Je k tomu potřeba i tak přistoupit. Nemám nic proti tomu, když bude někdo tento román kritizovat (například mu vadí egoismus a narcismus hlavní postavy, a to, že je tak trochu macho), ale mám pocit, že je tu mnoho nespravedlivých nízkých hodnocení, i když hned z názvu je jasné, že to nebude pouze oddychové čtení, kdy se budeme trápit pouze Ninou a Janem...... celý text
