julanka
přečtené 221
Antické báje a pověsti
2005,
Ivan Sec
Čtivě napsané, ale všechny ty pověsti jsou strašný guláš jmen, příbuzenských vztahů a hlavně úplně šílených dějových zvratů a událostí.
Pád vzhůru
2014,
Gary Van Haas
ztráta času
Velmi velký odpad. Zvládla jsem dočíst jen do str. 22 a stále nechápu, jak tohle může někdo vůbec vydat.
Povídky z Manhattanu
2017,
Mary Higgins Clark
Docela dobré: Obraz opuštěného bistra, Tři slůvka, Zrzavý pastorek, Suttonská smrt v přesčase Nepravděpodobné: Šaty za pět dolarů, Bílý králík, Omezování škod, Den po vítězství Nuda: Sériový dobroděj, Wall Street rodeo, Převleky, Já a Mikey, Pekař z Bleecker Street Zmatené : V pasti Úplná blbost: Dizzy a Gillespie, Víckrát ano, Jak Chin Yong-Yun zařídila šiduch... celý text
Řvi potichu, brácho
2016,
Ivona Březinová
Chápu, že nejsem cílová skupina (kniha je určená pro děti od 10 let), nicméně, jedna věc mě v knize neskutečně rozčilovala. Jaktože Pamela, která každý den řeší trápení se svým autistickým bratrem, absolutně nepozná, když narazí na nového spolužáka, který má také PAS, akorát mírnější formu? A ještě mu vyčítá věci, že se chová jako blázen, že není normální atd. Korunováno je to tím, když o nemoci spolužáka zaslechne od učitelek a pro sebe si říká, že vlastně podobné lidi už viděla mockrát na různých ozdravných táborech, kde byl bratr, a zároveň je strašně překvepená, že spolužák má nemoc taky. A ani to ji nezabrání, aby se pak k němu chovala blbě. Kniha je jinak super, ale v těchto chvilkách, kdy logika a nějaká očekávaná empatie z její strany úplně mizí, jsem měla chuť jí někam mrsknout. Vždyť, jaký má smysl odsuzovat v knize cizí lidi za to, že nechápou nemoc bratra, když se sama hlavní hrdinka chová stejně, ačkoliv toho o nemoci, narozdíl od ostatních, tolik ví?... celý text
Hypnoporod
2010,
Marie F. Mongan
Doporučuji si přečíst radši Znovuzrozený porod od Odenta. Tahle knížka je taková americká slátanina všeho možného, kdy, pokud už máte nějaký porod za sebou, vám částo zůstane rozum stát. Celkem se mi líbil začátek, kde tak, jako v Odentovi, autorka vyzdvihovala přirozenost porodu, možnost rodit v klidu a bez zbytečných zásahů. Zcela v rozporu s tím ale zároveň tvrdí, že bez účasti na kurzu Hypnoporod® (tento název se objevuje tak v každé druhé větě) a každodením tréningem všeho možného prakticky nemáte šanci sama takovýto normální porod prožít. Jeden porod už za sebou mám, od knížky jsem očekávala nějaké metody práce s psychikou, jak třeba účinněji zvládat porodní bolesti, samotná práce s psychikou je v knížce ale opravdu okrajově, pořád je odkazováno akorát na výše zmiňovaný kurz. Jeho absolventky, "maminky rodicí metodou Hypnoporod", jsou zřejmě úplně jiná kategorie žen, protože nemusí pracovat se zvládáním bolesti, podle knihy jim totiž ani žádná v průběhu celého porodu nevznikne, a personál porodnice si dokonce "ani nemusí povšimnout, že vlastně rodíte". Ale podobných perel je zde více - některé pro zasmátí uvedu. - "Nikdy jsem neviděla zvířecí matky procházet se po chodbách." - o zbytečnosti chůze během první doby porodní, o pár stránek později doporučeno jít se projít, pokud porod trvá dlouho - kapitola Pomalý nebo zastavující se porod: "Zabalte si sebou několik kusů vtipné četby." - "Když se blíží samotný porod, některé ženy mají potřebu uniknout - `Já už tohle dál nechci.'- narození vašeho miminka už je za dveřmi. Váš doprovod vám to připomene a nálada v místnosti se okamžitě změní." Závěrem - nejvíce líto mi bylo chudáka "doprovodu" k porodu. V knížce jsou mu připsány snad všechny myslitelné funkce - masáže, neustálé předříkání afirmací rodicí ženě, hlazení, dokonce milování v porodnici (to už je vážně úlet), výzdoba dveří porodního sálu, neustálé zjišťování, jestli všechen personál opravdu četl jejich porodní plán, neustálé informování o tom, že s metodou Hypnoporod® je vše jinak, např. že žena nebude tlačit apod., znemožnění komukoliv jinému jakýkoliv dotek s miminkem po porodu.. Já být tím doprovodem, tak asi uteču.... celý text
