kap66
přečtené 2753
Čest a sláva / Gypsová dáma
1994,
Pavel Buksa
Po Michalových „Bubácích pro všední den“, originální a svižné satiře, jsem se zájmem sáhla po něčem jiném – ale doslova NĚČEM JINÉM. Jiná doba, jiná témata. Snad jen jazyk: ve všech třech prózách promyšlený, přesně odpovídající době, atmosféře, postavám. Čest a sláva: Anotace je podrobná a dovádí děj až do konce. Kapitoly jsou neotřele nazvané pomocí čtyř pádových otázek a už na otázku „kdo co“ dostanete odpovědi o postavách: všech trochu ubohých, majetkově, charakterově či vším. Spíš než dějem jsem se nechala lapit jazykem, s vančurovským kladením archaismů a vulgarismů blízko sebe: „Teď se ovšem právem nadula, frkla a odešla, strašlivě ráchajíc v dřevácích bosýma nohama. Císařský komisař rozkřesal přepěknou dýmčičku, aby teď zas on dal najevo, že ale vůbec nic neslyšel, kdepak. Rytíř byl v tenatech slušnosti. Dokonce pokrotl natolik, že přijal z dýmky baf. Nechutnal, bodejť by, ale co počít, když jsou tu všichni tak zasraně zdvořilí?“ Gypsová dáma: Hříšní lidé města pražského postavami i dobou, ale naruby: zloděj i ti, kteří mají být na straně spravedlnosti, „spolupracují“ a „pomáhají si“ jen proto, aby na tom něco (u)trhli, což se jim nakonec povede i s příslovečným uchem u džbánu. (Rozhlasová hra v podání Borise Rösnera a Františka Němce je očekávatelně výborná.)... celý text
Tým v nemilosti
2017,
Sophie Hénaff
Chcete pracovat svobodně, bez kontroly a papírování? Nechte se zařadit do nejbezpečnější škatulky s názvem „Neschopní blbci“. Níž se klesnout nedá, o nic vám už nejde, můžete jen příjemně překvapit. A navíc jste mezi svými. No vážně, člověk skoro zatouží po takovém klidu, natož když mu dojde, jak těsně jsou propojeny dvě věci: pocit, že jím nikdo nepohrdá a potřebuje jeho kus práce, a úspěšný výsledek. Autorka měla skvělý nápad! Tým funguje i přes některé podivné koníčky či povahové vady jeho členů (spíš než díky nim). Všichni jsou trochu exoti a jejich sžívání je úsměvné; parťácký smolař je jeden z nejroztomilejších detektivů, jaké jsem v detektivkách potkala. V komentářích vnímám nářky nad nedostatkem slibovaného humoru; řachanda to fakt není, to ne, je to „jenom“ mile, jemně vtipné. A to mám hodně ráda.... celý text
Na východ od ráje
2006,
John Steinbeck
Že umí Steinbeck rozvinout na malé ploše příběh a zachytit postavy tak, že s nimi dýchám, to už vím díky jeho novelám. Že budu stejně intenzivním způsobem prožívat osudy hrdinů i v románu o téměř 600 stranách, to jsem jenom tušila, ale potvrzovala si to celou četbu. Prvoplánově se dá kniha číst jako nesmírně zajímavé osudy dvou rodin v průběhu několika desítek let. Možná musí mít člověk něco odžito, aby se všemi postavami souzněl v jejich vnitřním boji a aby pochopil, co přesně znamená lidskost, nebo - ještě lépe - „člověčenství“. Steinbeck umí dodat smysl i tomu, co nám čtenářům přijde líto. Toho si na něm cením nejvíc: bolestné části mě sice rozesmutní, ale nezdeptají, radostné a prozářené momenty mě potěší – a spolu mi do hlavy nasadí myšlenku, že sice neurčím svůj osud, ale volba toho, jaký jsem člověk, je pouze na mně. Steinbeck je mi svým pohledem na člověka ze všech amerických autorů 20. století nejbližší.... celý text
Hladový duch
2017,
Louise Penny
„Každá quebecká vesnice má svoje poslání,“ prohlásila Clara. „Někde se dělá sýr, jinde víno, v další zas hrnce. My vyrábíme mrtvoly.“ Znáte umělce, mají sklon k přehánění. Mrtvoly se tu nevyrábějí, ale přece jen se pohádková detektivka, jak jsem nazvala některý z předchozích dílů, proměnila ve svou temnější sestru, mýtickou. Leccos je zkrátka trochu jinak: milovníci umění a starožitností si tentokrát smlsnou víc než gurmáni, čtenáři, kteří si zamilovali přátele v Three Pines, se mohou cítit poněkud zaskočeni. Stále se mi líbí autorčina dovednost vytvořit tajemno i jiného druhu než kolem neobjasněné vraždy, pořád mám ráda i frankofonní prostředí. Gamache tentokrát nikoho nepeskuje, Ruth zachovává svou tvář a shazuje vážnost života svými přisprostlými výroky a Myrna za ní svým nadhledem nezůstává pozadu. Ale musím se přiznat, že jakmile jakýkoliv cizí autor využije něco z mně známé české reality, trochu se ošívám; okolnosti emigrace mi tu přišly malinko úsměvné (souhlasím s broskev28). Není to ale nic závažného, tato série a její podstata mě baví.... celý text
Šikmý kostel 2
2021,
Karin Lednická
Cením si téhož jako u prvního dílu: poctivého sběru materiálu ze slezské historie, přiblížení méně známých okolností soužití českého a polského obyvatelstva, způsobu vyprávění a jazyka ladících se žánrem i zachycenou dobou. Karin Lednická rehabilitovala klasický sociální román a dočkala se – pro mě trochu překvapivě – doslova masového přijetí a nadšení. Pro mě ale bylo tentokrát vyznění tak tíživé, že jsem často musela utéct do koronavirové reality, aby se mi život zdál světlejší (což nadsazuji jen lehce). Je to způsobeno tím, že hrdinou této románové kroniky je jedna jediná (byť širší) rodina - a autorka ji nechala tím dějinným mlýnem semlít bez výjimky; stalo se jí naprosto všechno, co vás napadne, všechno prožila na vlastní kůži a neustále pociťovala smutek, křivdu, ponížení, strach. A pár hezčích momentů? Jenom předehra k další beznaději – obrazně a přesně to vystihuje úryvek: „Radovat se už není z čeho, snad leda z těch rozkvetlých stromů. Ale i ty brzy odkvetou. A pak už nezbude vůbec nic.“ Je pro mě nemožné přijmout takový pohled na „malé lidi ve velkých dějinách“. Ne všechno zlo doby nás zasáhne přímo a zdaleka ne za každé prožité štěstí musíme tragicky zaplatit.... celý text
Nevyřešené věci
1993,
Richard Crha
Nejen ironické, jak uvádí stručňoučká anotace, ale hlavně absurdní a nonsensové (a malinko „novinářsky“ ledabylé v stavbě vět a interpunkci). Ale bavila jsem se dobrými nápady a originalitou, pomocí kterých vypravěč nazírá na první polovinu 80. let (v závěru přichází perestrojka, takže bych anotaci upřesnila). Mohl by to být svou podstatou nešťastný příběh o životní krizi vypravěče - muže, který nezvládá jak roli novopečeného otce, tak roli pisálka pitomostí v redakci nějakého tendenčního tisku. Spíš je to ale vtipný a trochu bláznivý příběh muže milujícího svou ženu (nazývanou jím samým kopfrkinglovsky Zdařilá) a neberoucího až tak vážně to, co se považuje za zvládání dospělého života, za totality, která už spíš jen otravuje než ohrožuje, takže se jí dá tak dobře vysmívat.... celý text
BE100F
2016,
Eva Turnová
Má tak někdo štěstí na jméno: Turnový háj? Miluju hříčky se slovy (a jmény obzvlášť) – a tahle je geniální. Má tak některá štěstí: je obdařená talentem, inteligencí a vtipem. A taky měla tahle šťastlivkyně (no fuj, chceš, kap, brnkat na genderovou strunu?) - tak lépe: a taky měla tahle Šťastná to žena! :-) i dostatek smůly na setkání s blbostí, přetvářkou, … zkrátka a stručně s klady a zápory socialismu i kapitalismu. Když se štěstí a smůla smíchají, vypadne za normálních okolností neutrál. Eva Turnová není ale normální (ani okolnost); smíchala tohle všechno, zakvedlala ironií a sebeironií - a výsledkem je skvělé, humorné počtení, které jsem si šetřila, jak jsem mohla. Pokud si ho chcete ještě vylepšit, zkuste audioverzi – pak při čtení uslyšíte autorčin hlas u všech sloupků, zázračně i u těch, které nenačetla. (A taky se dozvíte pointu u Pětikáble na pytlíček – kampak v knížce zmizla?) Ochutnávka: „Nedávno jsem překládala seriál Máte doma uklizeno, ve kterém si dvě upjaté mrchy podávaly různé bohémy, jimž zřejmě dýchal na záda exekutor, a tak se nechali celonárodně natočit do televize, jaký mají doma bordel. Profesionálky se zhnuseně promenádovaly po bytě, kde někdo prostě jen deset let neutíral prach, protože si zřejmě radši brnkal na kytaru nebo chodil ven. Kopaly do věcí a sebevědomě odstraňovaly dětské kresbičky z topení mlíkem, sajrajt z mikrovlnky citronem a tvářily se, že vymyslely prachovku. Pak naběhla četa, vyluxovala byt i s kočkou, a harpyje přišly za čtrnáct dní zoufalce zkontrolovat. Což mě inspirovalo. Samozřejmě že doby, kdy jsem si míchala kafe verzatilkou, jsou pryč, ale vzhledem k tomu, že jsem při vánočním úklidu našla pod kobercem chlebíček z loňského silvestra, řekla jsem si, že taky zkusím uklízet. Tím si implantuji do hlavy „pořádek“, což je zdravé pro osobní život, jak tvrdí ta anglická paní v gumových rukavicích.“... celý text
Súdruh Münchhausen
2017,
Ladislav Mňačko
Dokonalá učebnice demagogie. Orwellova hesla Strany doplněná o další (Vítězství je prohra, v hokeji obzvlášť) a rozpracovaná ad absurdum. Udání otce synem v dialektickém světle; Hegel se chytá za hlavu a „súdruhovia Gotles a Husár“ se někde smějí. A Heller najde Hlavu XXII v kapitole o generálním prokurátorovi. Nebezpečí číhá všude: „Jediný časopis, ktorý vtedy na podnet tlačového dozoru (vedenie) zastavilo, bol Krížovkár a hádankár.“ „Prečo práve časopis s takým nevinným obsahom?“ „Pre nemožnosť kontroly. Strana nemohla od nás očakávať, že budeme lúštiť ešte aj krížovky, rébusy, číslovky a všelijaké inotaje. Na takú úlohu predsa len vzdelanie pracovníkov tlačového dozoru nestačilo, už pre veľké množstvo cudzích slov, ktoré sa v každej krížovke vyskytuje.“ „Ale krížovky nie sú vonkoncom nebezpečné z hľadiska šírenia nepriatelskej ideológie?“ „V tom sa veľmi mýlite! Práve krížovky, rébusy a iné hádanky sú mimoriadne vhodné nástroje pre šírenie nepriatelskej propagandy. Vlastne, mohli by byť.“ Všechno by to „mohlo byť". Určitou míru paranoie bychom si měli nechat zažranou. Kapitoly jsou postavené na jednom schématu, ale pokud si je rozládujete na několik dní, je to dobré čtení. A slovenštinu jsem si moc ráda připomněla.... celý text
Slepé oko
2013,
Stuart MacBride
Heleďte, mně se nějak nezdá, že by nakladatelství uťalo tuhle sérii jenom kvůli malé prodejnosti. Já myslím, že jim vadilo víc věcí: Třeba vyjádření subordinace (Steelová – McRae): „Já jsem kolovrátkář a ty opice, na to nezapomeň.“ Nebo že by naznačení policajtských koníčků? „Inspektorka pohlédla na tašku. Videokazety, jo? Hlavně aby to nebylo porno. Je to porno? Jestli jo, můžeš ho tady nechat.“ Možná i vystižení kolegiality: „Logan poznal, že Rennie přemýšlí; cítil pálící se prach.“ Nebo to, že autor připouští popíjení u policistů (a popisuje následky): „Uvnitř Loganovy lebky jezdili na skateboardech dva tlustí nosorožci do rytmu hlasitého rapu.“ Takových blbostí ještě vyjde, a zrovna tahle směs drsných případů a skvělého slovního humoru už ne. Co dodat; jdu zapít smutek skotskou a doufám, že nosorožci nechají skateboardy ve skříni.... celý text
Literární spolek Laury Sněžné
2015,
Pasi Ilmari Jääskeläinen
Ulítlé, ale navazující a souvislé, není to pouhá změť bláznivin, skutečné přechází do fantastického celkem plynule. Výborné, originální nápady, ale … Je to jako být hráč ve hře založené na postupném připojování písmen k sobě (aniž by bylo dokončeno slovo – znáte ji?): musím vědět, jaké slovo by s mým písmenem vzniklo, jinak jsem prohrál. Pokud autor předestře mnoho fantastických motivů a ke konci dovede jen pár, nesmím mít pocit, že sám nevěděl, jak by je ukončil; nečtu knížky (jenom) kvůli zvědavosti, jak dopadnou, ale tady z toho autor vybruslil moc levně – jedině že by si nechal otevřená vrátka na pokračování, to bych brala a uvítala. Dvě poznámky: Anotace plní svou funkci skvěle – naláká ke KOUPI; jinak ji neberte vážně. (Druhá je droboučká, proto jen do závorky; moje venkovská duše se podivila binčusu v zacházení se zahradnickým nářadím; mám ho přičíst fantastické lince? Chci dostat ven něco zahrabané v půdě, zřejmě zatravněné: vezmu rýč a vyryju to, nebo motyku a vykopu to. Vzít LOPATU a KOPAT, to půjde o dost hůř. Nemyslím to jízlivě :-), byť to tak vyznívá.)... celý text
Zápisník alkoholičky
2020,
Michaela Duffková
Všechno špatné, co autorka zažila, mě mrzí, všechno dobré, co dokázala, jí přeji. To první dokázala zúročit, v tom druhém jí lidsky fandím. Nic to ale nemění na mém pohledu na literaturu: kniha vydaná oficiálním nakladatelstvím by měla mít literární tvar, i když se maskuje názvem „Zápisník“. Není to ani tak výtka autorce. Možná by citlivé vedení při sestavování knihy pomohlo nejen odstranit chyby bijící do očí (překrývající se části), ale posloužilo by i autorce, aby ze všeho nevyšla jako nezralá bytost – a paradoxně nemám na mysli její alkoholickou éru, ale pasáže ze závěru knihy (tedy z doby abstinence) týkající se jejího až pubertálního vztahu k manželovi (nechci ho, chci ho). Ale celkově samozřejmě: při tomhle běhu na dlouhou trať držím pěsti.... celý text