Kapis přečtené 905

Rumcajs se vrací II. 2018, Michal Opitz

Prostě dokonalé. Ještě když to člověku přistane jednoho dne ve schránce:) Ti šťastní z nás, okdkojeni večerníčky, slintají blahem více, takový Mach s rejžákem holt nemá chybu. Nemůžu se dočkat posledního dílu, Michale, díky!!! Je to borec, že? Jooooo:)... celý text

Grandville 4: Noël 2018, Bryan Talbot

Opět naprosto úžasné - tentokrát se Talbot opřel do manipulativních sekt, které jsou schopny některé chudáky zblbnout tak, že jim odevzdají majetek, tělo i duši. Jelikož mám klášterní výchovu a z jedné takové sekty nazývané katolická církev jsem utekl, tento díl mě zasáhl přímo do desítky, kdybych byl takový blbec a na sobě nosil terč. Jednohubková dobrodružství končí a Talbot přidává něco z LeBrockova soukromí, pracuje s postavami a vyvíjí je, rozehrává pozadí strašlivé genocidy na nebohých knedlících a vše je to zabaleno v nemírně precizní, hravé a detailní kresbě, do které je zakomponována hromada skutečných i fiktivních událostí a postav. Osobně bych asi !!SPOJLER!! knihu s aramejskými evangelii do ohně nehodil, ale já nejsem LeBrock. Nu, co dodat, byl to opět skvěle strávený čas, nelze než před mistrem Talbotem smeknout a napálit mu plnou palbu, plnotučných eucharistických 100% a modlit se ať už mám v sepnutých rukou další díl(y). AMEN.... celý text

Útok ze tmy 1992, Joe Dever

Tak moje malá drahuša už půjde letos do první třídy! Jelikož už jsem s ní hrál dračák, když snad neobešla ani polí pět, tak jsem si vzpomněl na krásné časy prvních gamebooků - první byl takový kreslený a měl jen asi 50 odkazů - pak přišli Goblini od Altaru a Artuš - tak jsem si řekl, že si Lone Wolfa znovu seženu. Myslím si, že pro vyvíjející se dětskou mysl a rozvoj fantazie je to asi stotisíckrát lepší, než je posadit k nějaké elektronické mrdce. Jednou mi kolega, jenž už je v důchodu, řekl, že pokud děcku dám klacek a řeknu "rozděl to", vznikne mu asi desetkrát více synapsí v mozku, než bych mu řekl, "zlom to", jelikož prej děcko má mnohem více možností - zlomit, přeseknout, urvat, přeřezat a tak se mnohem více vyvíjejí jejich mysli. No, je to chytrý chlap a já se tím řídím. Takže jsme si nadefinovali postavu, posledního rytíře řádu Kai - Květušku:) Já předčítal a rozhodnutí co kerykajzjak činila dceruška, která nám však v knize třikrát nepřežila, napočtvrté jsme se dostali až ke králi a slavili jsme vítězství. Musím říct, že jsem se u toho taky perfektně bavil, jedinou výtku mám k docela velkému množství pravopisných a stylistických chyb, ale pal to paleočert, byla to ryzí zábava. No a teď jsem bombardován, kdy už budeme pokračovat Ohněm na vodě, tak už jsme seděli u pískoviště, kde zas dvouletý drobňuša si přesypával písek do bot a do vlasů a my jsme hráli:) Jediné, čeho se děsím je, že už umí číst pomaličku sama a zatím sice je mě potřeba, ale brzy mě z tohoto dobrodružství taky může pěkně vykopnout:) No a když jsem poskupoval knih asi za sedm stovek, tak jsem zjistil, že to nové vydání, které je možnost si koupit má asi o 200 odkazů více a i ty další knihy mají nějaké bonusy. No, co už, zase tolik peněz to nebylo a třeba si do budoucna koupíme i novou edici a tahle mi zůstane jako vzpomínka.... celý text

Grandville 3: Bete Noire 2018, Bryan Talbot

Tohle je moje doslova srdcovka. Miluji tuto sérii, miluju se kochat prezicní práci páně Talbotů, která hraničí až s obsesí - ta pozadí, secesní vzory tapet, parkety, obrazy, do posledního šroubku a řemenu promyšlená parní zařízení (protože tento svět elektřinu nezná), všechna ta lostomiloušká i kurevsky vražedná zvížátka. V kombinaci s Talbotovým sociálně-levicovým světonázorem, který je vepsán velice přirozeně a citlivě do příběhu tvoří výsledek velice harmonický celek, u kteréhož srdce (aspoň to moje) plesá nadšením. Jak je všeobecně známo - a nikdo to snad nebude dávat do jedné lajny s nějakými chemtrails a podobnými nesmysly - 1% lidí vlastní polovinu bohatství tohoto světa a nebude dlouho trvat a bude jim patřit vše, včetně našich životů. Tak mezi takové patří Baron Ropucholt - hlavní záporák tohoto dílu - a jeho nenasytní, hrabiví spoluvelkoburžousti. Jejich pobouření nad tím, že by Knedlíci chtěl placenou dovolenou, vzdělání a zdravotnictví zadarmo, že by se mělo brát ohled na životní prostředí a další nehorázné požadavky, které by tuto partičku doslova zruinovaly, tak to je zcela přesný obraz tohoto jednoho sociopatického procenta, které přes své bohatství vládne našemu světu. A jelikož vlastní tisk i obrazová média, jak podotkl správně Ropucholt, mohou i mocně manipulovat davy. Lze to vidět dennodenně, pokud to člověk vidět chce a nežije si ve své bublině - v poslední době mě např. dojalo, jak dvanáctileté děti četly někde na náměstí z papírku, že si nepřejí návrat komunismu, no ty kráááásoooo!!! Jejich rodiče bych nakopal do kulí. V tomto věku mají děcka lítat po lese...no nic... Dokonalost sama, za mě jednoznačných 100%, akorát mě sere, jaký jsem chuj - držím knihu pod paží, k tomu bundu a hrabu v batohu, že něco vyhodím na zastávce do koše - a tento poklad mi spadl na zem - a poškodil jsem si tři rohy, jeden je i natržený, tak to jsem se na sebe opravdu nasral. Ale abych si to vybalancoval vnitřně a neužíral se tím moc dlouho, vzpomněl jsem si, jak jsme o víkendu šli na Landek a já tam s malým spícím v kočáru krosil po těch srázech a po dvou kolech nad stržema a při představě, že by mi tam spadl on, se jeví nějaký roh knihy zcela bezpředmětný. Tak a jsem fklidu:)... celý text

Technokněží 2017, Alejandro Jodorowsky

Tak je to samosebou krásná kniha - dokonce jsem si ji zabalil i do letáku z Lídlu, abych si ji nezničil při smykání v baťohu po autobusech a hospodách, ni na kole. Je to pěkně nakreslené, kvituji vnitřně i to poselství o tupém konzumním životu, likvidaci všech, kteří nehodlají na toto přistoupit, žít z přírodních darů svobodně bez technotechna a přitom neplatit galaktické gigakorporaci za zotročení a likvidaci vlastní identity. Čímž teda u mne udeřil Alejandro hřebíček přímo do palice - ALE je to strašně vážné - a bere to hlavně strašně vážně samo sebe, dialogy jsou prkenné a patetické, on to autor určitě i tak zamýšlel, ale svlažit to aspoň kapkou humoru by určitě dílu neuškodilo. Navíc ten Albíno prošel vším jako nůž máslem, žádné protivenství ani překážka neměla šanci a nakonec to skončilo nejlépe, jak jen mohlo v tom nejlepším ze světů. Metabaroni i Incal se mi líbili více, přesto jsem moc rád za tento kousek v češtině, ta řada MDEK se překrásně rozrůstá.... celý text

100 nábojů: Špinavci 2018, Brian Azzarello

Před osmi měsíci, kdy jsem to četl poprvé, jsem v tom měl slušný guláš, teď se situace jeví celkem jasně, což znamená, že všechno může být úplně jinak. Škoda Pahejla, ten mi byl sympatický a ta poprava malých dětí mi opět neudělala úplně dobře - ale divil bych se, kdyby v této úžasné sérii něco podobného chybělo. A taky se dívám, jak s postupujícími díly tady ubývá komentujících. Stejně jako postav v sérii, no nic, s posvátnou úctou otvírám poslední dvanáctisešitový svazek, vrážím nos mezi jeho tiskem vonící listy a jdu na to. Fakt jsem napnutý jak to celé skončí, tohle jedenáctileté bečení, aby to už BBArt konečně dovydal. Myslím, že byla jedna snad i dvouletá pauza a obávali jsme se, že to utnou úplně. Ještě, že se tak nestalo a BBArtu děkuji, že to do konce dotáhl.... celý text

Havran a jiné básně (14 básní) 2008, Edgar Allan Poe

Ono, přeložit dobře poezii, aby se nevytratila atmosféra a emoce asi není jen tak. Nevím, jestli je Nezvalův překlad úplně nejzdařilejší, ale líbí se mi více než překlad Vrchlického.... celý text

Duchové mrtvých 2016, Richard Corben

Mňóóó, tak kdybych chtěl ze sebe dělat chytráka, tak napíšu, že mám z knihy ambivalentní pocity, ale jelikož jsem jen hlupý synek z Ostravy, který neví koho volit, aby to bylo demokraticky správně, tak mám ty pocity spíše rozjebané. Dal jsem si tu robotu, vyhrabal jsem z knihovny a přečetl sérii tři knížeček vydavatelství Hynek z roku 1991, v překladu Josefa Schwarze + sbírku básní, abych mohl posoudit kvalitu Corbenovy adaptace. Nooooo ááá....nejsem žádný Poe-hooligan, který by kolem sebe valil literární bejsbolkou, když se autor odkloní v některých detailech, ale zde je Poeovo dílo místy doslova znásilněno. Nevím, jestli v rámci snahy více šokovat otrlejšího čtenáře dnešního věku, bo přece jen vrcholy některých mistrových povídek mohou vyznít dnešní, na krvácích odkojené generaci, kapku decentnější, ale mě to přišlo nepatřičné (ostravský ekvivalent neuvádím). Tak např. Berenice - Eugeus je tak trochu psychopat, jenž se dokáže hodiny fascinovaně a zapáleně dívat, jak schne bílá barva na stěně. Jeho sestřenici Berenici postihne zlá nemoc a vrátí se odkudsi do rodného domu, Eugeus se nemůže zbavit zcela chorobné fascinace jejími zuby. Vrchol povídky je, když se čtenář nakonec dozví, že Eugeusovi z té alabastrové skloviny riadně jeblo a když nebohá Baranice umře, on pak její mrtvole vyrve ty zuby z pusy. Konec, tečka, v povídce sledujeme psychotické procesy, které se odehrávají našemu "hrdinovi" v hlavě a jak ho šílenství k tomuto činu nakonec dotlačí. V Corbenově podání musí Berenice vylézt z hrobu se zakrvácenou hubou, přerazit svému muži (v povídce pouze bratranec) lopatou pysk vejpůl a stylem oko za oko zub za zub provést dvaatřicetkrát stomatochirurgický zákrok. Proč? Maska rudé smrti - jedna z nejlepších povídek, která svou barevností k výtvarnému zpracování doslova vybízí, úplně jsem se na ni těšil. Zprasená jak hovado - je tam použitá - nechápu z jakého důvodu - báseň ze Zkázy domu Usherů - a z toho hrůzného děsu a mrazivé atmosféry se nepovedlo přenést ani zbla. Krvavé kostry a vnitřnosti to holt nezachrání, takhle Poe nepsal. A Zkáza domu Usherů ani nemluvě, tam si Corben vymyslel naprosté nesmysly s kostrama v hale, kouzelným obrazem a incestem, o nichž se v původní povídce nedočteme, i když Usher maloval - ale ne tohle! Svíravou atmosféru pohřbu zaživa, jemně dávkované narůstající šílenství a bušení srdce pohřbené sestry skrz celý dům se opět nepovedlo ani naznačit. U vraždy v ulici Morgue je ten námořník naprosto odlišný povahový typ, konec zase jiný, důležité, že ho mohl orangutan roztrhat zaživa - o to jde přece v první řadě - OMZB. No a tak by se dalo pokračovat, vím že přesná adaptace asi nebyla záměrem, ale tohle není ani volná adaptace, to je úplně překopané k obrazu Corbenovu. Nakreslené to je pěkně, akorát všechny baby mají svěšoki až někde u pupku. Kvalita překladu básní je velmi subjektivní, takže nehodnotím. Že se do toho Páně Dortů vrhl sám se ovšem, co ho tak trochu znám, nedivím. Musím ale uznat, že ty fragmenty, které sepsal nejsou špatné. Zpracování knihy na úrovni CC, takže 1*. Ale jak říkám, jsem z teho celý rozjebaný!... celý text

Na slovíčko s mumií: Grotesky a jiné směšné příběhy 1999, Edgar Allan Poe

Tak, že Poe psal takové pitoreskní, groteskní příběhy, které sice nevyvolají záchvat smíchu, ale člověk se nad tím decentním, víc než 150 let starým humorem, pořádně usměje, jsem vůbec netušil. Sice mi i takovouhle knížečku trvalo v autobusech přečíst skoro 10 dní, ale co už, je to spíš způsobeno tím, že to jsou povídky, delší příběh bych slupnul rychleji. Takže můj exkurz do světa Edgara Alana zakončím básněmi, abych to mohl porovnat s Corbenovou komiksovou adaptací.... celý text

Démon zvrácenosti (9 povídek) 1999, Edgar Allan Poe

Tato edice z vydavatelství Hynek je poměrně pěkně udělaná a každá z knih sleduje jednu mistrovu literární polohu. Asi se mi nedostane všech povídek, ale aspoň jde vidět autorův široký záběr a opravdu veliká vzdělanost a všeobecný přehled. Všechna klasická díla, jež v knížečce padla, jsou pro mně neznámá a myslím, že už málokdo čte tyto jistě moudré knihy. Vše již bylo napsáno a my tuto věkem prověřenou moudrost opět tratíme, hlavně že je na trhu stočtyřiapadesát severských detektivek. No nic, tato kniha je plná detektivních povídek a dominuje ji "zvrácenost." Za zvrácenost Poe již před 170 lety považoval např. takové patologické oddalování plnění povinností, které i když je člověk "nad srázem" a termín se blíží, tak je schopen si najít nějakou marginální činnost, aby to dělat nemusel, i když sám cítí, jak nad ním visí meč. No, génius, dneska to má super zahraniční název a spousta lidí si myslí, že je to projev moderní doby. Omyl! V knize jsem našel více životního moudra, které mě dokázalo usadit a pořádně se zamyslet sám nad sebou. Za mě opět velká spokojenost a jdu na poslední třetí díl.... celý text

Předčasný pohřeb (12 povídek) 1999, Edgar Allan Poe

Co psát o takovém klasikovi jako je E.A.Poe, jenž inspiroval celou řadu následovníků, včetně Lovecrafta? Snad jen, že tento výběr povídek je hodně povedený - jsou tu snad ty nejznámější pecky - Zánik domů Usherů, Jáma a Kyvadlo či Maska červené smrti. Myslím, že být pohřben zaživa musí být opravdu ta nejstrašnější věc a ta představa je hrozivě děsivá - evidentně sžírala i mistra, jež ji pak zvěčnil v několika nesmrtelných povídkách. Navíc se tato knížečka parádně vleze do kapsišky a člověk ji může mít všude s sebou, jdu na pokračování.... celý text

Nápady 1982, Leonardo Da Vinci

Noooo, když jsem to četl v sedmnácti, přišlo mi to moudřejší. Teďkonc mám z toho spíše rozpačitý dojem, protože to bylo nemastné, neslané - a to jsem nesnědl ani jedinou stránku! Některé bajky a aforismy měly něco do sebe, ale ta moudrost mi přišla už lehce naivní, bez vybudované pointy, některé příběhy neukončené, ale přese všechno šlo vidět, že Leonardo da Vinci musel být kapacita s obrovským záběrem. Ty kresby, či studie lidí byly perfektní, hned by se mohl živit jako kreslíř:) Taky se mi líbilo jeho strefování se do církve a pohodlného životu mnichů - to v té době určitě nebylo bez rizika nějakého toho milého a lásky k bližnímu svému plného lámání v kole, či trhání stehenních svalů rozžhavenýma kleštěma, takže klobouk dolů za odvahu. Jedno moudro mi ale v hlavě utkvělo, plně s ním souzním a abych si ho pamatoval, už ho mám i v oblíbených citátech: „Dobrá díla jsou plodem dobrého charakteru a protože je chvályhodnější příčina než následek, chval více dobrý charakter bez vzdělání než vzdělance bez charakteru.““... celý text

Tajemství počátků 2017, Jeff Lemire

Tak tohle byla velká parádička, s takovou láskou k superhrdinskému tématu, ale úplně jinak. Bez klišé a s běžnými lidskými starostmi, které se pod pokličkou neopustitelného "distriktu" neudržitelně vaří a interference s vidláckou populací malého zapadákova je hned zkraje evidentně víc než problémová. Skvěle provázaný a dopředu precizně promyšlený příběh v láskyplně budovaném fiktivním nebo paralelním světě a uvěřitelně vystavěné charaktery činí z této knihy největší překvápko loňského roku a ve Fabule tuto knihu určitě neopomenu. Nesmím také opomenout samosebou skvělou, ba famózní, kresbu Deana Ormstona, který mě uhranul už u Lucifera – no a považte, zde dostal prostor, aby mohl kreslit celou knihu! To bych musel koupit, i kdyby to byla naprosta čípovina. Kniha, v klasicky dokonalém hávu Comicscentra, mě tak okouzlila, že jsem si v ní listoval tam a zpátky, nejen, když jsem dohledával zpětně souvislosti. Druhý sešit s Roboobrem a zcela geniálním šíleným nemrtvým doktorem Sherlockem Frankensteinem byl jako pohlazení po duši starého komiksáka, který přece jenom má už superhrdinské časy za sebou. Dokonalost sama a už se těším na pokračování! 99%. Akorát teda jedna technická: Dean Ormston je tu uveden jako "ilustrátor". Proboha, tohle není ilustrovaná kniha, ale komiks! Ten je celý kreslený, ne ilustrovaný a kreslíř je stejně autorem jako scénárista - vždyť to Lemire dokonce zmiňuje v doslovu, že je to jejich společné dítě. Takže pokud to čte nějaký admin, prosím o úpravu této nelogičnosti. (opraveno Lenkou.Vilkou a pobijecemmuch, děkuji, ale nechám to tu, třeba si někdo, komu to nedošlo, uvědomí ten rozdíl)... celý text

Šepot a řev 2017, Robert Kirkman

Já nevím, ale mně to prostě pořád drží zakouslé do nohy a ne a ne se pustit, pokračuju dál!

Nový začátek 2017, Robert Kirkman

Vždy jsem měl rád, při povinné četbě, Robinsona Crusoe (mnohem radši než Malého Bobše, z kterého si pamatuju jen jak si vymohl na mamince párek a viděla to jejich paní domácí, že žerou maso a čekalo je feudální bičování), jak pomalinku, krok za krokem budoval na ostrově svůj svět a začátek knihy byl jak návrat k něčemu důvěrně známému. Této sérii pomohl velký časový skok, kdy spřátelené osady tu civilizaci taky začaly pořádně budovat a je to radost sledovat jakého pokroku dosáhly, co se týká výstavby, zemědělství i kolektivní obrany. Opravdu by asi ale byla nuda, kdyby se to táhlo přes tři knihy a to idilické budování by odradilo nejednoho krve, zvratů a zvratků-chtivého čtenáře. Je jasné, že Kirkman nic takového nedovolí a pomalu ale jistě buduje napětí, které se už ke konci knihy dá sekat mačetou a mrtví-nemrtví a hlavně živí rádoby mrtví opět směle konkurují lidským bestiím. Hra je rozehraná na mnoha frontách, a ač sám se k tomu zdráhám přiznat, nemohl jsem se odpoutat a musel jsem si, chudák, dát ještě jedno pivo, abych to dočetl vcelku. Klobouk dolů, repetetivností by si autor čtenáře neudržel. Ještě, že už to kupuju vždy jen po dvou dílech, protože jsem musel okamžitě otevřít další knihu a pokračovat. Crew má ve mně aspoň na dalších pár let zajištěného abonenta této nekonečné série.... celý text

Doba temna 2017, Bill Willingham

Je to opravdu pohádka tohle číst, taková bujará nápaditost a rozvíjení nenápadných myšlenek! Líbí se mi, že to neskončilo minulým dílem, takový heavy-end by byl nedůstojný. Ono přece jen všechno má své důsledky a rozklad Císařství, jež se klene přes desítky celých světů musí mít dalekosáhlé konsekvence, to je zřejmé. Hostující kreslíři a jejich omalovánky se opět příliš nevyvedly, ale nešť, tahle série ani dvanáctým dílem neztrácí nic na své poutavosti. Pořád mě neskutečně baví a vždy překvapí.... celý text

Ptáci bez křídel 2005, Louis De Bernières

Já věděl, že ten poetický začátek, kde se po stráních mezi vonícím tymiánem, oregánem, mátou a myrhou prohánějí bezstarostně děti a lidé žijí chudě, ale spokojeně v mnohonárodnostní směsce kosmopolitní Osmanské říše bude useknut rozpáranýma holčičkama, ukřižovanýma na dveřích a slizkýma sračkama zavšivené války, kdy velmocenské hry tyto životy rozbijí na krvavou kaši. Ono je zřejmé, že taková multinárodní, multikulturní a multináboženská společnost, může tolerantně fungovat, jen pokud vznikne takto přirozeně. Její násilné a umělé vytváření v Evropě nemůže nikdy fungovat, jak jsme denně svědky, i když se nám pár pomatenců se silným hlasem stále snaží kázat opak. Ale to jsem odbočil, čehož se však ani Louis v této knize moc nebál. Co více napsat k tomuto monumentálně vystavěnému příběhu, kde se geniálně prolínají desítky osudů velkých i malých lidí? Co více napsat k lidskému a citlivému pozorovateli, který tyto osudy mistrně zaplétá do nerozmotatelných uzlů na pozadí skutečných událostí? Co víc k brilantně odvyprávěnému příběhu, z kterého doslova překypují životní moudra, která umí napsat jen krutý, ale krásný život? Od málo autorů jsem přečetl pět knih, ale Louis mě i k této páté v pořadí dokázal přikovat svou směsicí jemné idylky, krásných naivních a vzletných idejí, obyčejného lidského a přátelského soužití a romantických popisů nádherné krajiny, střídanými krvavými brutalitami, znásilněnými dětmi s uřezanými hlavami, zaslepeného ultranacionalismu a naturalistickými popisy lidí ve válce, kterým vnitřností trhá úplavice nebo šrapnel. Tolik nádhery, bezpráví, bezmoci, neštěstí, smrti a až hnidopišského popisu života lidí v těch nelehkých dobách, namixováno s takovou historickou precizností a napsáno tak krásným jazykem v jednom svazku! Bez skrupulí nechá čtenáře si vybudovat k postavám vztah, aby je pak bez mrknutí oka a velmi krutými způsoby odpravil, všechny ty emoce, barvy a zvuky, kterýma kniha hýří, člověk vstřebává a nemůže s tím přestat. Jsem nadšen i historicky dovzdělán. Vynikající překlad Viktora Janiše je potřeba zmínit také, protože to musela být mravenčí práce. Taková směsice dojetí, zděšení a pochopení s osudy postav se nedostavuje vždycky! Tato kniha bude ve mně rezonovat ještě dlouhé roky. Bravo a smekám!... celý text

Hilda: Hilda a troll / Hilda a půlnoční obr 2016, Luke Pearson

Úžasný svět bezbřehé dětské fantazie a bezstarostných dobrodružství, která mohou prožít pouze šťastně vyrůstající děti. Pokud jsou dostatečně otevřeni, mohou si to však s nimi užít i jejich rodiče. Akorát tedy, byl bych nerad, aby mi monstrózní představy rozšláply dům:) Moc příjemná a milá kniha.... celý text

Rezervace v rytmu blues 2017, Jason Aaron

Lehounce jsme zpomalili tempo, ale životy v této knize nečekalo o nic méně hnusného marasmu a bezvýchodného zoufalství. UFF - tak a konečně přichází čas na díly, které jsem ještě neměl tu čest číst - a to si teda užiju!! Není jak to číst v kuse.... celý text

Thor: Poslední Viking 2014, Walter Simonson

Takže pokračuji ve čtení ultimátního Marvel kompletu a třetí na řadě je Nejmocnější přemocný Thor, thoš oukej. První polovina je poměrně svižná a komiks vypadá moderněji, než jeho kolegové z dílů dva a čtyři, i když neustálému onanistickému vysvětlování a sáhodlouhým myšlenkovým pochodům, na úrovni Einsteina, které hrdina zvládá mezi údery rychlosti mach 18, se nevyhneme. Úplně to vidím, jak si standardní samomluvou povídám v duchu, během vířivého souboje v oblacích, pod hladinou oceánu a v mrazivých dálkách vakua: „Já Mocný (to se musí pokaždé) Thor udeřím svým mocným magickým kladivem Mjolnir do neproniknutelného brnění tfuj tfuj zlé ještěrky Farnsworsthe i když je nezničitelné. Můj mocný otče, vládče Asgardu, drž při mně pomocné oko, abych neusedl ještě dnes po tvém boku v síni Valhally! Ha, ještěr, zplozenec zla, kterého jsem již jednou porazil (viz. díl 185) použil svůj oheň, ještě že mohu využít svou rychlost a plamenům se vyhnout. Ale ne, porušil statiku budovy a ta se zřítí na nevinné dělníky, musím rychle použít své mocné kladivo Mjolnir, já mocný Thor, bůh hromu, abych je zachránil." No nic, druhá část je spíš podprůměrný brak s tím, že dvě zajímavě rozjeté linie, kterým je věnováno v každém sešitu pár stran, nám jsou upřeny, přičemž by byly určitě zajímavější než mlácení nějakého přiblblého ještěra. Ale je mi jasné, že nekonečné řady sešitovek Marvelu vyžadují kvůli prodejům jistou rozvláčnost a vycpávání vatou. Oukej, jde ale vidět, že W. Simonson je velký znalec severské mytologie a celé to vatování je aspoň zabaleno do erudovaného honosného hávu. K dobru připočítávám i to, že si to krom scénáře i sám nakreslil – a to vůbec ne špatně. Lze si taky povšimnout, že to bylo psáno ještě v dobách jakž takž zdravého rozumu a hlídač Heimdall není černoch, tak jako ve filmu. Což samosebou co jiného byste očekávali v mýtickém severském vikingském světě plném ledu, mrazu a polární noci, osvětlené excitací elektronů horních vrstev atmosféry slunečním větrem, než vikingského černocha, že? Pominu-li to, že NY je plný superčuprhírů a megalomanský ještěr likvidující město nepřiláká pozornost vůbec žádného z nich a spořádaně všichni čekají, než si to Thor přijde vyřídit osobně – a lidi ve městě likvidací Gappou berou jako takovou normálku - byl tu jeden okamžik, který mě položil s hurónským smíchem na podlahu a skoro mě po ní rozrotoval. A to bylo jedno nenápadné hlášení z rádia, kdy „ctihodný senátor prohlásil, že to stvoření je bezpochyby nástrojem Rusů.“ No OMG, je to 25 let staré, ale evidentně jsou v USA některé věci bez nejmenší změny. Jak nám je předkládáno denně ze zcela nezávislého mediálního prostoru, je zjevné, že to strašné Rusko může za všechny problémy těch svět ochraňujících Států severoamerických a vůbec vlastně celého světa. Jsem přesvědčen, že to byly nejen letošní americké volby, ale Putin osobně může mimojiné za střelbu na té čundrcountryshow v LA, rasové nepokoje a za těch 16 miliónů dospělých Američanů, kteří neumějí chudáci číst ani psát. A jen zrádce národa a ruský agent by za tím hledal bezohledný hon za soukromými zisky, kdy se bez peněz v Americe nedostanete ani ke vzdělání ani k zdravotnictví. Buhehemehehehe :D No ale celkově teda takový lepší průměr, číst to znova by byla ztráta času, ale myslím, že až děti dorostou trochu, budou to nadšeně hltat, stejně jak já bych si u toho v dobách začátku Semicu ukroutil šulínka extází.... celý text