Kiuska
přečtené 386
Píseň krve
2014,
Anthony Ryan
Hrozně dlouho přemýšlím, co k tomuto dílu říct, protože se to tolik liší od věcí, které běžně čtu (YA fantasy a contemporary)... Ale doufám, že tato série je první krok k tomu, abych se podobným příběhům věnovala více, protože mě to opravdu chytlo. Poslouchala jsem to jako audioknihu, která je velmi dobře zpracovaná a namluvená. Doporučuji. Okamžitě mě zaujal způsob vyprávění a kompozice knihy. Příběh začíná vyprávěním Lorda Verniera, který doprovází jakéhosi barbara že severu. Jde o ich-formu a já na začátku byla zmatená, jak lesní včela Pak to střídá vyprávění hlavního protagonisty Vélina a my se pomalu dozvídáme jeho příběh, již v er-formě. To střídání a prolínání je za mě velice zajímavé a příběh tím ožívá ještě víc. Děj je napínavý, plný akce, zvratů, intrik, magie, i trocha té lásky se tam najde. Postavy jsou za mě všechny skvělé, rozmanité, nejsou černobílé a Vélin si skutečně získal mé srdce. Pravdou ovšem je, že ve jménech postav jsem se poměrně ztrácela a až do konce v nich měla „bordel“. Nejlepší byla za mě první polovina knihy a Vélinovo dospívání a učení. Pak to trochu ztratilo největší jiskru, ale konec mě totálně rozsekal. Do poslední stránky netušíte, co může přijít. Práce s příběhem a jeho kompozicí je opravdu skvělá. Jediné co mě trochu rozčilovalo, byla ta jejich Víra. Zaprvé nijak není popsáno, v čem spočívá, čtenář na to přichází postupně sám, ale stejně neví nic jistě, a doteď v tom tápu. Hlavně mi přijde úplně na hlavu. Zadruhé je ta jejich Víra neustále omílána dokola, až jsem měla chuť s tím někdy praštit. Je ale jasné, že jsou to bratři v klášteře, takže to asi být musí. Naštěstí to nakonec moc nenarušuje můj celkový zážitek. Doufám, že mě celá série bude bavit a dostanu se pak k dalších fantasy příběhům, které nejsou primárně určené pro mladé.... celý text
Rivalové
2022,
Emily Wibberley
Šla jsem do to toho s tím, že potřebuji úplně vypnout, zasmát se a nic moc neřešit. Víceméně to splnilo má očekávání a já už po třech kapitolách zapomněla na své stresy a neskutečně se bavila. Oba protagonisté mě neskutečně bavili, i když teda poznat Alison osobně, tak bych ji nejspíš nemohla moc vystát, stejně jako velká část její střední školy. Spolu ale byli naprosto geniální. Sice to po chvíli ztratilo tu největší šťávu a poměrně se to chvílemi i vleklo. Jako celek to ale vnímám velice pozitivně. Nejvíc se mi líbí, že to není přeslazený příběh ze střední, ale jejich romance má rozhodně nějaké mouchy, Alison nad tím hodně přemýšlí (pravda, že někdy asi až moc), ale postavy jsou inteligentní a tak zkrátka přistupují k životu a nejde o nějaké zaslepené prosťáčky. Ta jejich racionalita mi opravdu vyhovovala a trochu to tak vybočuje z příběhů tohoto žánru. Kdo má rád romance typu hate to love, tak by ho toto nemělo minout. Doporučuji.... celý text
Království těla a ohně
2022,
Jennifer L. Armentrout
Druhý díl je za mě z nějakého téměř nepochopitelného důvodu mnohem lepší než první, přečetla jsem to téměř jedním dechem a totálně to žrala, i když... - 600 stránek se vlastně nic moc neděje. - Spousta nelogických věcí. O elektřině jsem už mluvila u prvního dílu a bojlery mě teda jako taky fakt dostaly. Kde to sakra berou? - Neustálé opakování, jak Casteela přeci nemiluje a pak neustálé opakování, jak ho miluje a on to necítí přeci stejně. - Poppy je za mě pořád hloupá holka, i když z nějakého důvodu jí Casteel tvrdí opak. - Nejpoužívanější slovní spojení? „Pro lásku Boží“... Na téměř KAŽDÉ stránce, to mě po čase už opravdu vytáčelo. - Díl skončil a já nevěděla vůbec nic. Za celých 600 stránek se nedozvíte nic moc o světě, o těch zlých, o těch hodných... Takže proč je to vlastně tak super? Vztah Poppy a Casteela... Vyvíjí se, graduje a je to neskutečně návykové... To, jak na sebe reagují a popichují se... Já to prostě žrala. Sledujeme, jak se od nějaké dohody dostávají k mnohem zajímavějším věcem a pocitům. Jak se jejich vztah prohlubuje. Sledujeme i Poppyin vnitřní boj, který je na začátku sice zajímavý, ale pak už poněkud zdlouhavý a stále stejný. Casteel je za mě velice zajímavá postava a použiju slova Poppy: Má mnoho tváří a mnoho masek. Jednou je neskutečně milý a starostlivý, pak neuvěřitelně krutý a pomstychtivý a v neposlední řadě neskutečně... chtivý. Pokud někomu v jedničce chyběla erotika, která nám byla slíbena, tak zde by měl být spokojen. Já totiž byla. Zkrátka je tu opět spoustu špatných, nelogických wtf skutečností, ale je to napsané, jak je to napsané...neskutečně čtivé a já zkrátka musela opět číst dál, abych věděla, kam jejich osud směřuje. Jen bohužel na konci příběhu stále nic nevím, takže se moc těším na další díl. Kde jen doufám, už budeme trochu chytřejší ze všeho, co se kolem Poppy děje.... celý text
Prázdné sliby
2021,
Lexi Ryan
Ehm...Ne. Tak tohle šlo nějak úplně mimo mě. Tak proč aspoň ty dvě hvězdy... Obě mužské postavy mě poměrně i zaujaly. Od začátku jsem si myslela, že Finn i Ronan mají potenciál, i když se Ronan zdá, že je především milý a láskyplný, přistupovala jsem k jeho povaze obezřetně v domnění, že se tam možná vyklube něco zajímavějšího. Finn je tajuplný a osobně mě zajímalo, co je vlastně zač a chtěla jsem vědět o něm co nejvíc, i když to se mi moc nesplnilo, zůstává pro mě stále poměrně záhadou. A není vůbec na škodu, že nevíme vše hned. Takže kvůli nim dávám aspoň to nějaké hodnocení. Finnův cíl mě vlastně zajímá i dál. Ovšem co se týče Brie, tak ta mi nevadila na prvních stránkách, říkala jsem si ok, odvážná, staroslivá, něco umí (zkrátka typická hrdinka young adult fantasy), ale jakmile se dostala k vílám, tak jsem ji čím dál víc chtěla uškrtit. Neustále opakuje stejné myšlenkové pochody, pořád pochybuje o jednom, o druhém, co nikdy v životě neudělá, co se jí příčí... úplně bych jí to omlátila na konci o hlavu. Sorry not sorry. Chápu, že nějaké drama a překvapení být musí, to se sice splnilo, ale kvůli tomu se hrdinka chová naprosto nelogicky a mimo své přesvědčení a je to tam dle mého uměle zasazené, nebo jsem možná něco nepochopila, i to je samozřejmě možné. K výhře v kategorii romantická linka se snad raději ani nebudu vyjadřovat, protože co se týče romantické linky v této knize, tak není tedy moc o co stát.... Zatím. To, že si autorka vybrala víly, by mi nevadilo, mám je ráda, ale budu tvrdit to samé co většina, tady je z těch Dvorů nějak moc a Selekce k tomu, kterou také moc v lásce nemám. Hlavně mi to tam přišlo dost zbytečné. Plus mega divný a totálně nelogický je i to, co tam vykonala královna víl jako pomstu. To jsem nepochopila vůbec. Celé to zkrátka pro mě bylo nudné a až na ty dva mě tam téměř nic nezaujalo. Spousta random věcí bez jakéhokoliv logického podkladu.... celý text
Krutý princ
2018,
Holly Black
Jelikož tuto sérii už skoro každý četl, nemá asi smysl se tu příliš rozepisovat. Já se k ní bohužel dostala až před nedávnem. Rozhodně jde o neotřelý a originální příběh, i když víly samozřejmě známé z jiných knih. Jde o prostředí, charaktery a chování postav, které tu jsou jiné, než jsme u běžných YA zvyklí. To mě na tom baví, je to zkrátka celé jinak a více pohádkově podané. Co se týče hlavní hrdinky Jude, tak nějak pořád nevím, co si o ní myslet. Což není špatně, aspoň nevíme zase vše hned po několika prvních stranách, nemůžu o ní ani říct, že je přehnaně hloupá, jak hrdinky často vnímám. Ale že bych si ji úplně oblíbila... Občas jsem její chování nějak nechápala. I celý ten svět mi NĚKDY přišel trochu na hlavu postavený a nedokázala jsem si k němu úplně najít cestu. Každopádně je to určitě zajímavé, napínavé čtení, ale zkrátka z toho nejsem zatím odvařená jako jiní. Nedokázala jsem se do příběhu zkrátka úplně vžít. Ta ohromná proměna u hrdinky během jednoho dílu mi nešla úplně na rozum. Ze začátku ničím nezajímavá, i když vnitřně velmi bojovná, ale nakonec se tváří, že všechno ví nejlíp a všemu rozumí. Zato Cardan se rozhodne jeví jako velmi zajímavá postava, která v sobě vede takový vnitřní boj. Mám u tohoto dílu zkrátka rozporuplné pocity. Jsem ale rozhodně ráda, že jsem s k ní dostala. Budu každopádně pokračovat dalším dílem.... celý text
Bez rozloučení
2019,
Samantha Young
Od autorky jsem už před několika lety četla sérii Dublin Street a Hrdinu, které se mi moc líbily, tak jsem si řekla, že vyzkouším, jaká bude její další kniha. Dostalo se mi něco trochu jiného než v předchozích knihách, ale to vůbec není na škodu, spíše naopak. Už tu najdeme více životních útrap, pocit viny, zoufalství, ale nakonec i boj, jak se vymanit ze stávajícího života a jít si za svým. Bohužel musím říct, že jsem si tolik neoblíbila hlavní hrdinku, nestotožnila se s ní. Nora mi nebyla vždy úplně sympatická, a i když si prožila své, tak její téměř nekonečné sebetrýznění mě trochu ničilo. Je to ale super kniha v tom, že jak přemýšlíte nad jejím životem, co vše by udělala jinak, tak tím přemýšlíte i nad svým. Zda si opravdu jdete za svými sny a jak je důležité cítit se šťastný. Aiden byl ale na druhou stranu úžasný. I nějaká ta intrika se tu najde, i když je vám od začátku jasné, jak to s tou zápletkou asi je. Zkrátka jde o velmi pěknou a trochu okořeněnou romantiku s chvílemi, ktere vás nutí se zamyšlení. Takže jsem si čtení moc užila a k autorce se jistě ještě vrátím.... celý text
Z krve a popela
2021,
Jennifer L. Armentrout
O knize koluje mnoho plusů i minusů a bohužel nevybočím z řady. Tak to tak nějak smíchám. Styl psaní je neskutečně čtivý, a i když mě spoustu věcí štvalo, prostě jsem musela číst dál a zajímala jsem se o osud Poppy a Hawka. Toužila jsem zjistit, co jsou Povznesení skutečně zač... Vztah mezi protagonisty je skvěle popsaný a neustále graduje, chemie zde opravdu funguje. Bohužel hlavní hrdinka dle mého neoplývá velkou inteligencí a děj je velmi předvídatelný. Všechno víte už o 200 stránek dřív než ona, a to mě neskutečně vytáčelo. Také neustále omýlá to samé dokola, svoje pocity, nejistoty, myšlenky... Už si zkrátka přejete, aby na chvíli zmlkla. Poppy se tady charakterově zkrátka nikam moc neposouvá. Hawke je opět krásný, přitažlivý a neodolatelný muž. Naštěstí ale patřím k té skupině lidí, které nevadí o takových postavách číst, já si tu sexy mužnost velice užívám. On je jako postava už zajímavější a vždy mě baví to, co vypustí z úst. Co se prostředí týče, tak tady nenalézáme ve fantasy světě nic extra nového až na to, že z nějakého random důvodu je tam elektřina...Wtf? Ve starém fantasy světě elektřina? Bez jakéhokoliv vysvětlení, kde ji berou? No tak za to bych opravdu vraždila... Prostě vezměme moderní věc a šoupněme ji do fantasy příběhu, který absolutně není propojen s naším reálným světem. Takže ano, kniha má mnoho negativ, ale za mě to částečně nahrazuje to napětí, které mě nutilo číst dál. Vlastně ani moc nedokážu vyjádřit, čím je to způsobené, protože když se na to racionálně podívám, kniha prostě nejak extra kvalitní, ale přesto jsem četla a četla a pak najednou?! Chci druhý díl, i když mi spousta faktů opravdu pije krev. Stále to pro mě zůstává trochu záhadou. Důležitým faktorem je ale rozhodně to, že se částečně navracím do mládí ke svým oblíbeným upírům. Takže i proto mám k příběhu poměrně silný a dobrý vztah.... celý text
