Kniholenka_DK přečtené 70

Můj odpočinkový rok 2021, Ottessa Moshfegh

Tohle byla hodně zvláštní kniha. Vlastně si ani nejsem jistá, co bych si z ní měla vzít. Celou dobu jsem čekala, že v závěru přijde nějaká hlubší myšlenka, která by vysvětlila, proč autorka něco takového napsala a proč to my čtenáři vlastně čteme, ale to se nějak nedostavilo. I přesto ale knihu hodnotím vysoko na čtyři hvězdičky. Námět je originální, ale co oceňuji především je spisovatelské umění autorky. Ono se totiž v knize prakticky nic neděje, resp. děje se pořád dokola to samé (hlavní postava se doslova láduje všemožnými psychiatrickými léky, které ji mají zajistit, že celý jeden rok stráví ve stavu "hibernace", zjednodušeně že celý rok prospí a to jí má přinést vytouženou duševní úlevu - tenhle popis děje se dozvíte už v anotaci, takže to není spoiler a věřte, že opravdu nic jiného se v knize opravdu neděje), zároveň je hlavní postava dost nesympatická. Přesto se mi ale kniha četla dobře, což si nedovedu vysvětlit jinak než že je to prostě dobře a zajímavě napsané. Přesněji to bohužel popsat neumím. Vlastně jsem celou dobu nad knížkou jen kroutila nechápavě hlavou, ale přesto se mi chtělo číst dál. Věrohodnost ohledně léků a jejich dávkování, které hlavní postava užívá, nejsem schopna posoudit, stejně tak samotný závěr po procitnutí z "hibernace" - mně to přišlo až absurdní, ale opravdu netuším, co všechno jsou lidi schopni do sebe nacpat. Každopádně tahle kniha si opravdu zaslouží zvýraznit svá trigger warnings: určitě bych ji nečetla při depresi a pozor i pokud máte byť jen sklony k depresi, protože depresivní prožívání hlavní postavy je ztvárněno velmi podrobně a věrohodně a sama jsem se občas při čtení propadala do temného myšlení. Stejně tak bych se knize obloukem vyhnula v případě závislosti na lécích, případně i jakékoliv jiné závislosti a opatrnost je možná na místě i v případě poruch příjmu potravy. EDIT: komentáře ostatních si čtu až po dopsaního svého hodnocení, abych se nenechala ovlivnit názory jiných. Ale tentokrát mi hodně pomohly pojmenovat to, co jsem sama vyjádřit neuměla. Viz např. komentář od Jizi. Ta kniha je prostě jakási bizarní alegorie dnešní doby, proto jsem měla celou dobu pocit, že je mi to nějak blízké, ačkoliv s hlavní postavou jsem se vědomě neztotožnila.... celý text

Aréna smrti (speciální vydání) 2022, Suzanne Collins

Doháním zásadní resty, které jsem nastřádala v průběhu posledních 20 let, kdy jsem beletrii (ani filmy) moc nesledovala. A musím říct, že tohle teda byla hodně silná jízda. Ze začátku jsem tedy byla neskutečně naštvaná a cítila jsem se podvedená - ani ne před půl rokem jsem doháněla jiný svůj rest v podobě romantické série Selekce od Kiery Cass, ze které jsem byla nadšená. Pak najednou otevřu Hunger games a mám pocit dejavù... Hlavní kostra příběhu jak přes kopírák a to i včetně různých detailů - JEDINÝM rozdílem je to, že v Selekci bojovala skupina dívek o to, aby si je vybral princ a ony se tak staly princeznou a v Hunger GAMES bojuje skupina teenagerů o to, kdo z nich přežije. Spousta lidí si při představě boje o prince pohrdavě odfrkne, ale ruku na srdce - teenageři nedobrovolně bojující o svůj život v přímém přenosu pro pobavení určité části obyvatel - to taky nezní zrovna seriózně. Takže jsem si samozřejmě krátce po začtení musela vyhledat data vydání a potvrdilo se mi, co jsem tušila - samozřejmě že originálem jsou Hunger games. To je bohužel ta nevýhoda, když člověk čte knihy takto výrazně opožděně a mine ho dobový vývoj :-( Ano teď už jsem chytřejší a zjistila jsem si, že po úspěchu Hunger games se rázem vyrojilo mnoho jiných knih na podobné téma, stejně jako se to o pár let předtím stalo třeba s upírskými ságami po úspěchu Stmívání. Ok, doplnila jsem nějaké kulturní vzdělání a ačkoli jsem věděla, že nemohu vinu házet na Susanne Collins, tak přesto celou úvodní část knihy do nástupu splátců do arény jsem cítila pachuť toho, že čtu něco takřka na vlas stejného jako před pár měsíci. A ano předpokládám a doufám, že Kiera Cass použila přesný scénář Hunger games akorát v jiném prostředí vědomě a cíleně - že to nebylo prostoduché kopírování, ale snaha přinést čtenářům jejich oblíbený koncept v jiných kulisách, stravitelnější i pro mladší čtenáře nebo ty, kteří neradi čtou o zabíjení lidí. Na tomto místě je nutno podotknout, že jak Collins, tak Cass se jejich díla opravdu povedla a právem mají úspěch, ale i tak mě ta příšerná detailní podobnost obou děl zaráží. Pachuť toho, že čtu znovu to samé, ovšem přešla hned, jak začala hra v aréně, tam už se logicky obě knihy začaly rozcházet. Oceňuji, že boj v aréně byl podstatně rychlejší a přímočarější než boj o princovo srdce. Na druhou stranu mě překvapilo, že boj to byl opravdu brutální, takže kniha je určena staršímu a podstatně "odolnějšímu" publiku než nevinná Selekce. V případě Hunger games také zatím po přečtení první knihy mírně bojuji s nastavenou logikou fungování světa Panemu, resp. hlavně s logikou existence samotných hladových her jakožto jakési připomínky poslušnosti pro jednotlivé kraje. Obecně politikou a fungováním světa se první díl příliš nezabývá, ale závěr dává naději, že to další díly snad napraví, tak uvidím. Nicméně, když už jsem tedy očividně tuto recenzi pojala jako srovnání dvou sérií :-) tak v budování logiky světa měla Selekce navrh, protože tam mi dávalo všechno smysl hned od začátku. Já si na logiku daného světa totiž celkem potrpím, tak pokud by mi další díly nedaly uspokojivé vysvětlení, zvážila bych ještě přehodnocení svého hodnocení, které teď po dočtení prvního dílu nastavuji s přimhouřenýma očima na plných 5 hvězdiček (reálně 4,5*).... celý text

451 stupňů Fahrenheita 2022, Ray Bradbury (p)

Chtěla jsem začít číst i nějaké klasiky, tak jsem sáhla po této oceňované sci-fi dystopii, protože dystopie mám ráda. Bohužel nadšená z ní nejsem. Ačkoliv knihu hodnotím jen 2 hvězdami, tak abych byla spravedlivá - samotné myšlenky v knize jsou dobré, zajímavé a nadčasové a to je zřejmě důvod, proč kniha přežívá do současnosti. Ale... příběh do kterého jsou ty zajímavé myšlenky zasazené mě prostě nebavil. Kdybych to neposlouchala jako audioknihu při cestách, kdy jsem nic jiného na práci neměla, tak počítám, že bych knihu možná ani nedočetla. Audiokniha jako taková je provedená moc hezky. Obsahově se jedná o jakousi alegorii. Je v ní vidět např. tehdejší znepokojení z nástupu televizního vysílání. To se dá hodně vztáhnout na dnešní dobu, kdy stejné znepokojení panuje třeba z rozmachu sociálních sítí. Svým způsobem je to trochu uklidňující, protože před 70 lety měli někteří zjevně strach z toho, že z televize společnost zblbne a dnes už víme, že tomu tak úplně není (ačkoliv samozřejmě negativa si to nese, ale určitě se nedá říct, že by to pro společnost byla pohroma). Dalším akcentovaným tématem knihy je cenzura pro dobro lidí - to si myslím, že je v dnešní době možná ještě aktuálnější téma a něco s čím se bude muset demokratický svět v blízké době vypořádat: svoboda slova versus dezinformace a média, která v touze za vysokou sledovaností často nadměrně straší nebo dramatizují. Kniha toto dovedla do absurdna, kdy pro dobro lidí (aby se cítili šťastní) byly zničeny a zakázány mimo jiné i všechny knihy, protože mohou obsahovat znepokojivá témata a média přinášejí jen samé pozitivní zprávy. Jak příběh ukazuje, ani toto není cesta ke štěstí člověka. Na pozadí příběhu jsou i zmínky o jakési probíhající válce a bombarderech létajících po obloze, což jednoznačně souvisí s dobou vzniku, ale mně tam toto připadá z pohledu příběhu jako dost zbytečné, protože autor s tím nijak více nepracuje. Takže mi to tam připadá nacpané jen jako odraz strachu ze studené války a prožitých hrůz nedávno skončené světové války a navíc to ve mě vzbuzovalo i nějaké pochybnosti ohledně logiky zasazení do samotného příběhu, ale možná, že kdybych se nad tím víc zamyslela, že bych tu logiku našla - takhle na první dobrou je to pro mě v knize nadbytečné, ale je tam toho málo.... celý text

Bez lásky 2022, Alice Oseman

Jestli znáte Srdcerváče, tak tohle má úplně stejnou atmosféru, akorát to není komiks, ale je to 400strankový román. Délkou se nenechte odradit, čte se to velmi lehce a rychle. Ze začátku jsem o volbě knihy trochu pohybovala, protože děj na mě byl že začátku opravdu hodně pubertální, ale po zabydlení hlavních hrdinů na vysoké škole to konečně začalo být velmi zajímavé i pro mě, která jsem o 20 let starší než postavy v knize. Hlavní hrdinka si pomalu uvědomuje, že její sexualita je jiná než u ostatních. V knize je krásně popsaná její zmatenost, osamělost a obtíže s přijetím skutečnosti, že je aromantická a asexuální. Popravdě jsem o tomto tématu dosud nic neslyšela, takže určitě jsem se z knihy i něco přiučila. Počítejte s tím, že stejně jako v Srdcerváčích, v knize není snad jediná běžná heterosexualní postava, ale postavy se mi nezdály zasazované do příběhu na sílu. Nejlepší na tvorbě Alice Oseman je ovšem to, že celý příběh je vyprávěn neuvěřitelně mile, všechny postavy prostě musíte milovat a z knihy doslova září pozitivní energie přijetí člověka, ať je jakýkoliv. Ať už tedy máte osobní zkušenosti nebo mindráky jakékoliv, tahle kniha vám opravdu dovolí prožít si pocit přijetí od okolí i přijetí sama sebe a to přitom vůbec nemusíte být součástí LGBT+ komunity. Pocit přijetí mnohdy zoufale potřebuje každý a zvlášť děti ve věku teenagerů, pro které je tato kniha určena primárně. Vůbec nemám pocit, že by se kniha do "dětí" nějak uměle pokoušela zasévat semínka pochybností o jejich vlastní orientaci a nabádála je k tomu, aby se zařazovali mezi LGBT+ jen kvůli tomu, aby byli cool a zajímaví, jak má mnoho dospělých poslední dobou pocit (občas včetně mě samotné). Co já bych za takovouto knihu ve svých teen letech dala - tehdy byly jen dívčí romány o krásných patnáctiletých holkách, které o prázdninách prožívaly svoje první vášnivé románky (dobrý den paní Lanczová, vaše romány jsem milovala, ale možná bych tehdy mnohem víc potřebovala číst i něco takového jako je Bez lásky). Příběh knihy jako takový je vlastně strašně primitivní, po obsahové ani jazykové stránce nečekejte žádné literární veledílo (opět velká podobnost se Srdcerváči), ale s přihlédnutím k věkové kategorii, pro kterou je kniha primárně určena a k tomu, jakou záslužnou činnost dělá (ať už obeznámení s méně známým tématem asexuality, tak především se zaséváním větší obecné tolerance mezi lidmi), nemůžu jinak než knize dát pět hvězdiček a vím, že až mé děti povyrostou, na knihu je nenápadně nasměruji.... celý text

Eleanor se má vážně skvěle 2017, Gail Honeyman

Tato kniha měla být skvělá, ale na mě bohužel nezafungovala. První třetinu knihy mi Eleanor lezla na nervy a vůbec jsem nechápala, proč bych o někom takovým vůbec měla číst knihu. Naštěstí se po první třetině pomalu začalo odhalovat proč se Eleanor chová tak podivně. SPOILER: Ve 2/3 knihy když na scénu nastoupila psychoterapie jsem zaplesala, konečně něco zajímavého a říkala jsem si, že dosavadní poměrně podrobný popis Eleanořina života a chování byl nutný, abychom si teď mohli užít tu psychoterapeutickou práci s dětským traumatem. Pasáže s psychoterapeutkou byly dobré, ale bylo jich málo a byly hodně osekané. Celkově v poslední třetině knihy šlo všechno nerealisticky moc rychle. Eleanor mnoho let potlačovala obrovské trauma, které prožívala celé dětství, trauma které dokonce vytěsnila, došlo to až tak daleko, že plánovala svoji sebevraždu. Jenže pak se ze dne na den dostane na psychoterapii s klinickou depresí a hned první týden je jí mnohem líp (a to dokonce bez podpory jakýchkoliv léků, které kategoricky bez vysvětlení odmítne - pokud by chtěla autorka dělat osvětu v oblasti psychického zdraví, jsem si jistá, že toto by si zasloužilo přeci jen přidat pár poznámek), okamžitě přestane svět vidět černě, dokonce si začne uklízet a zvelebovat svůj byt... Při dalších sezeních u psychoterapeutky už se jen odhodlává si vzpomenout, co se jí stalo a ejhle jako mávnutím kouzelného proutku si během dvou měsíců Eleanor všechny traumata z dětství připustí a pochopí - ačkoliv do té doby byla prezentovaná (řekněme i celkem uvěřitelně) jako žena, kterou prožité trauma výrazně povahově a emočně ovlivnilo - až tak, že ze začátku knihy jsem si myslela, že má pravděpodobně snížené IQ, EQ nebo dokonce jistou formu autismu. V realitě by Eleanořino vyrovnávání s traumatem i s tím související depresí trvalo rozhodně podstatně déle a ani by nebylo tak jednoduché, jak je to prezentováno v knize. Když to tedy shrnu, na knize byla pro mě tématicky zajímavá spíše až poslední třetina ovšem ta zase byla pro změnu strašně nereálně a povrchně vyobrazena. Celkově mi provedení knihy připomínalo Mlčící pacientku od Michaelidese, která mě taky zklamala. Od této knihy jsem čekala jiný žánr, ale bohužel jediné co kniha nabízí je také jen trocha napětí ve formě touhy odhalit, co se Eleanor stalo, že se chová tak, jak se chová. Hlubší psychologické zpracování tématu zde nečekejte. Jediné v čem může být kniha možná přínosná pro lidi, kteří se třeba potýkají s nějakými psychickými démony, je fakt, že vyznívá celkově velmi optimisticky a neváhala bych ji označit jako takovou instantní reklamu na psychoterapii. Bohužel to ale na druhé straně přebíjí fakt, že člověk, který by se na základě toho pro psychoterapii rozhodl, bude mít zkreslenou představu o tom, jaké výsledky, v jakém časovém horizontu očekávat. Navíc velkou pomoc v Eleanořině případu poskytuje také její okolí - to se chová sice až příliš idealizovaně, ale v podstatě chování Raymonda, jeho matky, nemocného milého stařečka a jeho příbuzných bylo to jediné, co se mi na knize líbilo a kéž by to takhle v reálném světě optavdu fungovalo.... celý text

V zajetí zimy 2020, Naomi Novik

Nádherné pohádkové vyprávění. Styl vyprávění autorky (se kterou jsem se touto knihou setkala poprvé) mě opravdu uchvátil. Ze začátku mi zimní atmosféra knížky trochu připomínala film Tři oříšky pro Popelku a tuhle první atmosferickou třetinu knihy jsem si užívala nejvíce. Zbytek knihy pak byl už plně zaměřený na boj se zlem. Moc se mi líbilo, že "boj" byl vedený z velké části vychytralostí za pomoci špetky magie, nikoliv jako fyzická bitva (i když i na tu v závěru došlo). S hlavní postavou, mladou židovskou dívkou Mirjem, jsem od začátku velmi sympatizovala. Byla ve správné uvěřitelné míře tvrdohlavá, vychytralá a odvážná a líbil se mi její obchodnický duch. Ostatně téma vzájemných obchodů, slibů a dluhů prostupovalo jako spojující červená nit celý příběh. Kromě Mirjem jsem si moc oblíbila i pracovitou oddanou Wandu a vlastně fajn byly i všechny další postavy, které se v průběhu celé knihy různě střídaly na pozici vypravěče. To postavám přidávalo hloubku, protože jsme měli možnost nahlédnout svět jejich očima. V knize nebyla romantická linka, za což jsem spíš ráda, protože některé romantasy knížky z poslední doby jsem jen těžko rozdýchávala. Na druhou stranu nebudu tvrdit, že mi v závěru absence nějakého toho pohádkově zamilovaného happy endu trošku nechyběla. Respektive happy end tam je, ale romantika tam jaksi chybí. Každopádně knihu jsem si opravdu užila i přesto, že jsem ji četla v parném létě - za chladných, ideálně zasněžených zimních dnů to může být možná ještě o něco atmosferičtější. Určitě se co nejdříve chystám i na další autorčiny knížky, hlavně na Ve stínu hvozdu.... celý text

Mlčící pacientka 2020, Alex Michaelides

Po knize jsem sáhla kvůli tomu, že hlavní hrdina je psychoterapeut. Toto téma mě zajímá a možná to je ten problém. Čekala jsem asi něco jiného, i když vlastně nevím co - věděla jsem, že jdu číst thriller. Většinu knihy se Theo choval spíš jak detektiv než psychoterapeut. Na konci se toto jeho chování sice částečně vysvětlí, ale v průběhu čtení jsem byla spíš zklamaná. Autor čtenáře v průběhu knihy slušně vodí za nos. Konec byl opravdu překvapením, které jsem nečekala, a dá se z něj vyvodit i několik zajímavých myšlenek nebo ponaučení. Krása této knihy pro mě tedy začala až v momentě, kdy jsem ji na konci zaklapla a mohla jsem si po odhalení na konci začít dohromady novým pohledem spojovat celý příběh a konečně začít uvažovat nad chováním a motivacemi postav. Nicméně těžko to vyváží fakt, že v průběhu čtení jsem se vlastně až tak moc nebavila. Překvapivý závěr je na mě trochu málo, takže dávám 3*... celý text

Normální lidi 2020, Sally Rooney

4,5 z 5 Nejdřív se to tvářilo jako úplně obyčejná kniha o prvních láskách teenagerů na prahu střední/vysoké školy. Postupně se ale na vlastně celkem obyčejném příběhu otevřelo hned několik hlubších psychologických témat. To je o to uctihodnější, když kniha má pouhých 220 stran. Je to příběh o nedorozumění a také o tom, co je skutečná laska. Jsou zde poměrně zajímavě zapracovaná témata depresí, sebeúcty, rodinného násilí, šikany a především špatné komunikace. Zvlášť u té špatné komunikace mezi hlavními postavami bych chtěla vyzdvihnout způsob, jakým se s tím autorka vypořádala. Nedorozumění vlivem špatné komunikace je něco co v knihách nemám moc ráda a někdy jsem vyloženě měla chuť některým takovým postavám jednu vrazit, aby se probrali a začali spolu normálně mluvit, protože by se všechny problémy hned vyřešily. Sally Rooney se ovšem podařilo napsat knihu postavenou z velké části na tomto tématu, aniž by mě přepadaly pocity zoufalství. Chování postav mi přišlo uvěřitelné, možná i díky tomu, že postavy rozhodně nejsou dokonalé nebo ploché (stejně jako nejsou NORMÁLNÍ LIDÉ v NORMÁLNÍM životě). Trochu uspěchaný a divně ukončený byl závěr, ale když se nad tím zamyslím, tak NORMÁLNÍ život je taky pořád otevřený... tak možná to byl od autorky záměr. Stejně tak jako byl záměr nepoužívat v textu uvozovky pro označení přímé řeči, více méně náhodně přeskakovat mezi hlavními postavami v tom, kdo bude vypravěč, stejně tak rádoby náhodně přeskakovat časově z přítomnosti do minulosti v rámci jedné kapitoly. Hlavně absenci těch uvozovek nechápu, protože to komplikuje orientaci v textu - možná nás tím autorka chce držet více ve střehu, těžko říct. Celkově mám z knihy pocit, že by se mohla stát novodobou klasikou - stejně jako třeba kniha Ten, kdo stojí v koutě od Chbotského. Ostatně ta mi po celou dobu v hlavě svým stylem dost vyskakovala ke srovnání. Přijetí této knihy čtenářem může podle mě hodně záviset na osobních životních zkušenostech a postojích. Z toho důvodu ji někteří považují za hlubokou a jiným přijde ukňouraná nebo nezajímavá. Já se rozhodně řadím do první skupiny.... celý text

Abych přežila 2015, Yeonmi Park

Tato kniha ve mě vzbudila tolik silných emocí! První část, kde autorka popisuje život v Severní Koreji je šokující (přestože jsem tušila, že život tam nebude med, tak některé věci, které jsem se dozvěděla pro mě opravdu byly doslova šokující). Druhá část odehrávající se po útěku ze Severní Koreji v Číně byla zajímavá, ale za mě nejslabší, ačkoliv pro samotnou autorku je asi nejtěžší se s touto částí jejího života vyrovnat. Týká se obchodu s lidmi v Číně - ano, je to bez debat hrozné, ale je to pro mě asi tak nepředstavitelné a vzdálené, že tady se ve mě emoce na chvíli trochu umírnily. Také popisované vztahy mezi překupníky a autorkou, to jak přes nelidský obchod s lidmi, přesto překupníci měli určité slitování ohledně vztahu matka-dcera...chvílemi mi to přišlo až jako taková nepovedená telenovela. Asi mi v tomto případě kniha nedokázala dostatečně pomoci pochopit, co se lidem na obou stranách vztahu překupník-oběť děje v hlavách. Pak ale přišla třetí pasáž z Jižní Koreji, která sice byla trochu méně šokující než ta první ze Severní, ale vzbudila ve mě největší emoční ohlas a ukázala mi úplně nový pohled na situaci uprchlíků a migrantů. Tato část knihy pro mě byla nejlépe osobně představitelná (protože samozřejmě s uprchlíky a migranty - byť jiných národnostní - se setkáváme i u nás) a doslova oči otevírající až nebojím se říct přelomová. Měla by se stát povinnou školní četbou. Také až tady člověk v plné míře pochopí, jak neskutečně odlišné je myšlení lidí vyrůstajících ve zvráceném diktátorském komunistickém režimu. V závěrečných kapitolách se pak ve mě mísilo lehké dojetí, kdy se mi i slzy draly do očí, spolu s dobře dávkovanou nadějí a pocitem vděčnosti za svůj vlastní osud. Tohle je kniha, o které ode mě moje okolí ještě dlouho uslyší!... celý text

Stvořeni k pohybu 2024, Kelly Starrett

Tato kniha mi bohužel nepředala žádné nové informace, které už bych nevěděla. Je potřeba říct, že toho mám v daném tématu ale nastudováno celkem dost (jako laik). Kniha bude užitečná jako základní jednoduché shrnutí pro někoho, kdo se dosud o zdravý pohyb nebo spíš obecně o zdravý životní styl moc nezajímal. Pokud ale chcete proniknout hlouběji nemá tato kniha moc velký smysl. Jednotlivá témata najdete mnohem podrobněji a odborněji rozebrána v jiných skvělých knihách. V knize je popsaných jakychsi 10 pilířů zdravého životního stylu - ne všechny souvisí vyloženě s pohybem. Hodně zjednodušeně se dozvíte, že sezení je špatné a proto máte místo sezení chodit nebo stát. Že máte jíst zdravě. Že máte dostatečně spát. Že máte zhluboka dýchat nosem. A pak pár základních informací o zdravém pohybu - spíš takové důvody proč provádět určitá "protahování", ale opět nic extra. Samozřejmě že jsem to teď zjednodušila až moc, ale tak to na mě působilo. Autoři - manželé - na mě ani nepůsobí jako nějací velcí výjimeční odborníci (možná se pletu, ale takový mám z knihy dojem). Navíc mě neskutečně štvalo, jak v knize pořád mluví v možném čísle ( MY děláme to a to) - vím, že to je prkotina a spíš můj problém, ale já tenhle způsob vyjadřování v možném čísle fakt nesnáším. Za mě tedy bohužel zklamání.... celý text

Šest vran 2017, Leigh Bardugo

Tohle hodnocení je pro mě hodně složité. V hloubi duše vím, že tohle je jasně pětihvězdičková top kniha: příběh je perfektně vymyšlený, napínavý od začátku až do úplného konce, absolutně dopředu nepředvídatelný, perfektně vykreslené morálně šedé postavy, i ten fantasy svět postavený na nadpřirozených schopnostech Grišů je zajímavý. Ale ach jo... mě to prostě hlouběji nezasáhlo :-( Asi teď lituji, že jsem si to vybrala ve formě audioknihy, protože kdybych to klasicky četla, dopadlo by to možná jinak. A to pozor - provedení audioknihy je naprosto skvostné, na jedničku podtrženou s hvězdičkou! Jenže... příběh je docela složitý, plný postav, první asi dvě kapitoly jsem byla úplně ztracená a myslela jsem, že to vzdám, naštěstí pak už to bylo mnohem lepší, přesto jsem několikrát zalitovala, že se nemůžu pohledem vrátit zpátky o pár řádků nebo stránek výš, abych si něco znovu přečetla a ujistila se, že to chápu správně. A největší problém byl v tom, že audioknihu obvykle neposlouchám za 100% soustředění navíc spíše po kratších časových úsecích a možná to byl důvod, který mi bránil se na knihu více napojit. Nebo prostě tohle není v současné době úplně můj top žánr. To už teď těžko zjistím, spíš se po nějakém čase ke knize znovu vrátím (přesto, že už výsledek budu znát, myslím, že tuhle knihu lze číst vícekrát po sobě a nudit se nebudu, naopak tím, že už budu postavy znát, věřím, že bych si mohla příběh užít dokonce ještě víc). A pak můžu rovnou navázat dalším dílem, protože příběh se v této knize stejně neuzavřel. Přestože dávám "jenom" 4 hvězdičky, tak knihu rozhodně doporučuji!... celý text

Zlobilky 2009, Martina Drijverová

Za mě osobně průměrná kniha, bez většího nápadu. Nikoho zřejmě neurazí a věřím, že zvlášť školkové děti z ní mohou být možná i nadšené, ale já ačkoliv s dětmi ráda poslouchám pohádky, tak u téhle jsem absolutně neudržela pozornost a spíš trpěla. (posloucháno jako audiokniha)... celý text

Temná hmota 2017, Blake Crouch

Velmi originální, super čtivé, lehké sci-fi. Přečteno za 2 dny. První dvě třetiny knihy byly naprosto fantastické - těm bych dala možná i pět hvězdiček, poslední třetina nebyla úplný propadák, ale na mě už to bylo dost "divoké" - tu bych hodnotila jenom na průměrné 3 hvězdičky, takže celkově dávám čtyři. Ani pokud nečtete sci-fi, tak bych se této knihy nebála - je to spíš takový thriller se sci-fi prvkem. Princip multivesmíru, na kterém je postavena zápletka knihy je zlehka, jen tak jak je nezbytně nutné, vysvětlen na cca 4 stránkách, což je jediné složitější čtení v knize, kde je potřeba se trochu více soustředit, ve zbytku knihy už vás žádné odborné popisy nebo diskuze nečekají. Čte se to opravdu velmi lehce. Kniha je zaměřená hlavně na děj, takže nějaké hlubší vrtání v hlavách jednotlivých postav tu nečekejte. Samotná myšlenka multivesmíru je však natolik zajímavá, že na nedostatek podnětů k přemýšlení si pravděpodobně stěžovat nebudete. SPOILER: jako nelogičnost v ději mi připadá to, jak mohl Jason 2 zařídit, aby se "náš" Jason dostal do světa Jasona 2. Musel by ho tam doprovodit a sám se pak zase vrátit do světa Jasona 1. To mi vzhledem k tomu, jak funguje otevírání dveří do jednotlivých světů přijde jako nepravděpodobné, ale kdo ví... Není to ale naštěstí nic, kvůli čemu by další děj pokulhával. Na konci knihy se mnou nejvíc zarezonovala myšlenka: "Myslím na všechny ty noci, kdy jsem ležel v posteli a přemýšlel o tom, jaké by to asi bylo, kdyby se věci vyvíjely jinak, kdybych se na křižovatce nevydal tou cestou, která ze mě udělala ............ Nakonec asi každý chce to, co nemá. To co myslí, že by mohl mít, kdyby se rozhodl jinak."... celý text

Dogman 2019, Dav Pilkey

Hvězdičkami hodnotit nebudu, protože si na to netroufám, jen jsem si to od svých dětí ze zajímavosti půjčila. Je to komiks určený spíš menším školním dětem (od 7 let) - něco na úrovni Malého Poseroutky. Narozdíl od Poseroutky je pro děti výhoda v tom, že barevný. Je psaný takovým tím dětsko-trapně-zábavným stylem, ale musím říct, že mě ten dětský humor i jako dospělou vlastně bavil a na chvíli mě přenesl zpět do dětství :-) EDIT: nakonec přidávám na základě "hodnocení" mých dětí (7 a 9 let) i hvězdičky. Oba se do knihy s chutí a dobrovolně začetli a prý budou chtít číst i další díly. To je u mých dětí rozhodně důvod pro udělení pěti hvězdiček :-)... celý text

Srdcerváči. Kniha 5 2024, Alice Oseman

Ačkoliv nerada, tak tomuto dílu dám narozdíl od předchozích "jenom" čtyři hvězdičky - méně dát nemůžu, protože všechny knihy vnímám spíš jako jeden celek a tento díl ty předchozí nijak nezapírá. Každopádně mi 5. díl přijde zatím nejslabší. Nějak jsem tu postrádala tu správnou hloubku nebo něco co by mě víc chytilo za srdce. Věřím ale, že teenageři, pro které je tato série primárně určena, to budou vnímat výrazně intenzivněji než já. Hlavním tématem je tentokrat první sex. Byla jsem fakt zvědavá, jak se s tímto autorka popasuje, ale musím uznat, že to zvládla se stejnou lehkostí a vkusem jako jiná témata v předchozích dílech. Možná jsem v koutku své chlípné duše a vzhledem k velké otevřenosti v předchozích dílech, čekala trochu víc podrobností, ale uznávám, že tak jak je to, je to vzhledem k věkovému určení knihy naprosto v pořádku.... celý text

Vzpomínky na něj 2023, Colleen Hoover

Přečteno doslova jedním dechem! Colleen prostě umí psát - v nejlepším slova smyslu jednoduše a super čtivě. A to je paradoxně i její největší nevýhoda. Její knihy jsou jako luxusní jednohubky - zlhtnete je naráz, když je máte na jazyku, rozplýváte se blahem nad tou úžasnou chutí, ale po spolknutí brzy nevíte, že jste něco jedli. Téma knihy je sice dost náročné (návrat matky z vězení a její boj za to, aby mohla poznat svoji dceru, kterou ve vězení porodila, ale nikdy ji neviděla), přesto se aspoň pro mě jednalo o oddechovou četbu, kterou jsem si velmi užila. Příběh je originální (ačkoliv samozřejmě založený na klasickém romantickém motivu: od nepřátel k milencům), ale hlavně tak plný emocí, že jsem chvílemi autorku fakt obdivovala, jak se jí podařilo mě takhle dostat. Důležité pro mě u tohoto typu knihy je ale hlavně to, že i přes náročné téma, to byly emoce veskrze příjemné. Budu na nad knížkou ještě několik následujících dní přemýšlet? NE Budu schopná si za pár měsíců podrobněji vzpomenout o čem kniha byla? ASI NE Byla jsem naprosto nadšená při samotném čtení knihy? JASNÉ ANO Za mě jsou to tedy nakonec nádherné 4 hvězdičky a jednoznačné doporučení... celý text

Babylon 2024, R. F. Kuang (p)

Tohle nelze hodnotit jinak než pěti hvězdami. Je to epický, originální a dokonale propracovaný příběh alternativní historie Velké británie 19. století. Ačkoliv se tam objevuje fantasy ve formě tzv. stříbrodělství - nerada bych tuto knihu řadila do žánru fantasy, protože by to někoho mohlo zbytečně odrazovat a naopak spousta fandů fantasy by mohla být zklamaná. Ačkoliv v příběhu stříbrodělství hraje hlavní roli, tak o něj ve finále vlastně až tak moc nejde. V prvé řadě je to o kolonialismu a elitářství a to celé je pak zasazené do prostředí překladatelství. Jedná se o naprosto typickou knihu ze subžánru tzv. DARK ACADEMIA - pokud pojem neznáte mám ho podrobněji popsaný na svém blogu zde: https://me-leny8.webnode.cz/l/dark-academia-/ Na knize bych jednoznačně vyzdvihla to, že snad ani jedna z postav není černobílá, naopak jsou tzv. morálně šedé, tzn. mají v sobě jak dobré tak špatné nebo spíš morálně pochybné stránky. A ve stejném duchu je pojata i celá kniha - prostě realita bývá složitá, rozhodně ne černobílá. Je čistě na čtenáři, aby si sám zformuloval svůj názor. Velkým otazníkem pro mě byl od začátku podtitul knihy "neboli nutnost násilí", protože žádné násilné scény zde prakticky nenajdete. Podtitul se vám objasní až na posledních 100 stranách a až pak pochopíte, jak je to výstižné. Trochu mě překvapil konec knihy - ten je jasně daný, ale přesto působí trochu jako, kdyby to měl být teprve začátek něčeho dalšího. Čtenáři je tam tedy ponechán velký prostor pro jeho vlastní fantazii a zamyšlení. Počítejte s tím, že na tuto skoro 600stránkovou knihu je potřeba si vyhradit dostatek času a pozornosti, protože místy je četba a celý ten monumentální systém překladatelství náročnější na pochopení a stávalo se mi, že jsem musela některé odstavce přečíst dvakrát, abych je pochopila. Ačkoliv knize dávám pět hvězd, už jen za tu neskutečnou práci, kterou si autorka s celým příběhem musela dát, uznávám, že to zdaleka nebude kniha, která sedne všem. Pokud máte pocit, že téma překladatelství a případně i zmínky o některých kulturně-historických dílech z dob antiky nebo třeba starověké Inde jsou vám naprosto cizí a unudily by vás k smrti, nebo pokud hledáte vyloženě akční četbu s nečekaným zvratem na každé druhé straně, tak kniha spíš nebude pro vás. Pokud naopak toužíte přečíst si něco opravdu "chytrého", kde máte pocit, že ze sebe autor opravdu vymáčkl maximum, tak do toho určitě jděte.... celý text

Justýnka a asistenční jednorožec 2017, Kateřina Pantovič

Po dlouhé době dětská kniha, která se mi opravdu líbila. Celé je to o fantazii, která je navíc celkem chytrá a laskavá, žádné nesmyslné fantaskní přeludy. Poslouchala jsem s dětmi 7 a 9 let (holka a kluk) jako audioknihu, takže jsme se asi ochudili o ty ilustrace, které tu spousta lidí vychvaluje, ale nevadilo nám to, alespoň jsme mohli fantazii zapojit ještě více :-) audiokniha je v tomto případě provedena spíše průměrně - hlas Jany Plodkové je příjemný, ale škoda že se nepokusila více měnit hlas, když četla přímou řeč jednotlivých postav, přeci jen to pomáhá lepší orientaci posluchače. Oběma dětem se příběh líbil, takže určitě to není kniha jen pro holky. Hlavními postavami jsou sice sedmiletá holčička a jednorožec, ale děj samotný je naprosto "unisex"... celý text

Čtvrté křídlo 2024, Rebecca Yarros

Je mi jasné, že tohle hodnocení se asi nebude spoustě lidí líbit a je moc dlouhé, ale mám pocit, že si ta jedna hvězdička zaslouží zdůvodnění (spoilery jsou až na konci textu)... Poprvé jsem knihu odložila jako naprostý brak po pouhých 25 stranách. Všechny ty přibývající pětihvězdičkové komentáře mě ale nahlodaly a cítila jsem se špatně, že jsem knihu odsoudila po přečtení prvních 5 % textu. Tak jsem dala Čtvrtému křídlu pro klid duše druhou šanci prostřednictvím audioknihy. Výsledek? Můj celkový názor se nijak zvlášť nezměnil. V knize jsou jediné dvě pasáže, kde jsem uvažovala o tom, že zvednu hodnocení aspoň na ty 2 hvězdičky: první, když se na scéně objeví draci a dojde k propojení - to bylo opravdu zajímavé a druhá pasáž je posledních cca 50 stran knihy, kde dojde k očekávanému, ale relativně dobře zpracovanému plot twistu a k boji. Až v tomto úplném závěru jsem měla pocit, že se autorka aspoň trochu snažila vyplodit nějaký propracovanější příběh. Bohužel zbylých 90 % knihy je slátanina, která když se nad tím člověk aspoň trochu zamyslí, nedává moc smyslu. A na to já jsem fakt háklivá. Napětí v celé knize je od samého začátku udržováno na maximálním možném stupni - od samého začátku máte pocit, že pro hlavní hrdinku přichází rozhodující životní událost - něco jako postupné budování napětí a následné vyvrcholení zde vůbec není. Věřím tomu, že právě toto (že máte od samého začátku pocit, že přichází vyvrcholení příběhu a na této úrovni se autorce podaří vás udržet více méně opravdu celých 500 stran) je to, co lidi, žene k vysokému hodnocení. A i když to odporuje teoretickému principu struktury "správného" textu, kdo z "normálních" čtenářů by si takový dramatický příběh nepřál, že? Jenže problém nastává, když je toto napětí budováno na úkor logiky. Samozřejmě, že to vede k tomu, že děj od samého začátku musí být maximálně a nesmyslně nebezpečený, smrtící, emoce jako nenávist a láska musí být vyšponované na maximum, stejně tak hlavní hrdinka i všechny vedlejší postavy, musí být charakterově, fyzicky i vzhledově vymyšleny v extrémní podobě. Celý ten příběh pak působí jako instatní slepenec všech fungujících vrcholných motivů z jiných knih. Přesně jak jsem někde viděla nebo slyšela - je to skoro jako když byste dali knihu napsat ChatGPT se zadáním "analyzuj současnými čtenáři nejlépe přijímané knihy z žánru fantasy a romance a sestav nový 500stránkový příběh za použití nejnapínavějších a nejžhavějších motivů, které se v těchto knihách vyskytují". Dostanete přesně Čtvrté křídlo. Celkově to pak působí jaksi instantně, ploše, bez pocitu, že si autorka dala s vymýšlením příběhu a logiky svého světa opravdu pečlivou práci. Jediný svět představený v této knize, je totiž ta prapodivná nesmyslně smrtící vojenská škola jezdců na dracích, která existuje v jakémsi vzduchoprázdnu bez logického napojení na zbytek světa, o kterém se nedozvíte nic. Studenti školy se tam beztrestně v obrovském počtu zabíjejí přímo před zraky svých profesorů, u kterých netuším proč v té škole jsou - působí spíš jen jako diváci nějaké zvrhlé reality show. Při teoretických hodinách učitelé maximálně tak položí otázku, ale odpovědi a vysvětlení si dávají sami žáci, a fyzický výcvik probíhá ve stylu: pusťte se spolu do vzájemného smrtícího souboje a tím se naučíte bojovat. Případně poproste jiného svého spolužáka ať vás trénuje. A když chce někdo někoho zabít v těch pár situacích, kdy je to podle pravidel nepřípustné, tak tomu, kdo se o vraždu pokusil, učitelé maximálně s klidným hlasem řeknou "snaž se dodržovat pravidla"?!? Vůbec celý ten koncept "školy jezdců" je veskrze zvrácený a je tam jen jako kulisa, aby se pod záminkou "školních úkolů" mohly pořádat smrtící překážkové dráhy a zápasy. Jak by jakékoliv vojenské vedení mohlo připustit, aby se jim nejlepší a motivovaní budoucí vojáci zabíjeli mezi sebou v rámci školní přípravy ještě dřív než se dostanou na skutečné bojiště?!? Záminka, že tak ve finále zůstanou jen ti nejlepší, je přece tak ubohá. I ten nejhorší kadet z kvadrantu jezdců by byl pořád nadprůměrný obyčejný voják v kvadrantu pěšáků - lidské síly není ve válce nikdy dost. Navíc jak spolu pak mají ti "vítězové" bok po boku bojovat, když jediné v čem je tato "škola" celou dobu podporovala byly vzájemná nenávist a nedůvěra. Všechny zásadní postavy, které se v příběhu vyskytují, jsou tam jen jako přesně naprofilované figurky, aby se v knize mohly odehrávat příslušná dramata. Potřebujete mít : - jednu šíleně křehkou, ale rádoby přirozeně inteligentní a vychytralou hlavní hrdinku s vyjímečnými nově objevenými superschopnostmi, - fyzicky dokonalého sarkastického záporáka, alias skrytého neprávem utlačovaného hrdinu a budoucího vášnivého milence, za kterého budete chtít položit život, - jednoho celoživotního rádoby starostlivého přítele - skoro milence, ze kterého se vyklube protivný zmetek a nechá tím dostatečně vyniknout kvalitám záporáka alias skutečného hrdiny, - jednu oddanou přítelkyni, o kterou se může hlavní hrdinka strachovat, a která ji podpoří a vyslechne, když je zoufalá, ale pro příběh nemá absolutně žádný smysl, - jednoho obětavého veskrze sympatického přítele, kterého necháte v závěru s velkými emocemi zemřít, - jednoho krvežíznivého sadistického záporáka, který bude neustále poblíž, a kterého hlavní hrdinka nechá několikrát ze soucitu přežít, aby mohl nadále vytvářet napětí a situace, kde se bude bojovat o holý život. Opravdu nikdy v životě jsem neměla tak dlouhý seznam věcí, nad kterými jsem v příběhu musela kroutit hlavou. Spousta z nich už byla zmíněna v jiných kritických recenzích buď přímo zde nebo třeba u zahraničních recenzentů na YouTube a se všemi se překvapivě 100% ztotožňuji - ti nejznámější, nezávislí, se stovkami tisíc sledujích, jejichž názorů si vážím, obvykle ze Čtvrtého křídla rozhodně nejsou tak nadšení jako čeští knižní propagátoři, kteří se až na čestné výjimky, vezou na vlně obrovského nekritického hypu, který byl ohledně této knihy vytvořen.... celý text

Pohádky o mašinkách 2010, Pavel Nauman

Poslouchala jsem s dětmi jako audioknihu. Asi jsem čekala něco jiného. Mně se příběhy bohužel nelíbily. Dcera taky nebyla až tak odvázaná, ale poslouchala. Jediné komu se to docela líbilo byl syn, podotýkám, že je mu už 9 let. Provedení audiokonihy bylo to jediné, co to za mě jakž takž zachraňovalo, ale chvílemi podkresová hudba působila trochu strašidelně, tak nevím jestli by se to líbilo malým dětem. Celkově bych řekla, že je to pohádka vyloženě pro takové ty malé milovníky vláčků, kteří budou nadšení ze všech těch "odborných" železničářských termínů. Samotné příběhy mě ale přišly i na dětskou knihu hloupé a jakoby tam o ně vlastně vůbec nešlo.... celý text