Kniholenka_DK přečtené 124

Jiskra Věčného plamene 2025, Penn Cole

Wow, tohle bylo perfektní. Hlavně ten epický závěr!...který je tedy spíš začátek a skvěle připravená půda pro druhý díl. Kdyby už byl k dispozici, hned bych pokračovala. Posledních 150 stran jsem přečetla na jedno posezení se zatajeným dechem. A to jak se na konci ta rádoby nudná idylka mezi jednotlivými postavami dokonale rozpadne ze všech stran... 6 hvězdiček z 5 :-) Konečně fantasy, které se může rovnat s mým oblíbeným Brandonem Sandersonem. Obávám se, že knize může uškodit označení romantasy. Chápu, že to dneska dobře prodává, ale za mě je tohle jednoznačně epické (hrdinské) fantasy, kde se mimo jiné objeví i trochu (v prvním díle až ke konci) romantická linka. Romantika (a už vůbec ne erotika) tam rozhodně nehraje hlavní roli, takže by označení romantasy mohlo někoho zklamat. Na druhou stranu může odradit čtenáře klasického fantasy a to by byla škoda. Tohle se podle mě může líbit i pánskému čtenářstvu. Jak už jsem psala - hodně mi to stylem připomíná Sandersona. Síla této knihy tkví především v perfektně vystavěné motivaci chování jednotlivých postav. S charaktery postav si autorka dala práci a rozhodně nejsou černobílé, jsou uvěřitelné a zároveň se přirozeně vyvíjí. Drobná výtka by mohla směřovat k místy lehce předvídatelnému směřování děje, což je zřejmě dáno tím, že postavy se většinou chovají logicky v souladu s celkem a s výjimkou samotného závěru nedochází k žádným plot twistům. Naprosto zasloužených 5 hvězd!... celý text

Klára a Slunce 2022, Kazuo Ishiguro

Zpracováním velmi podobné jako Neopouštěj mě, tudíž i mé pocity jsou podobné. Mé hodnocení v průběhu čtení, tak i po dočtení různě oscilovalo od: geniálně vymyšlené umělecké dílo, až po: nuda a promrhaný potenciál. Pod povrchem příběhu je nastíněno hned několik zajímavých otázek, které jsou vzhledem ke stále rychlejšímu rozvoji umělé inteligence čím dál aktuálnější. Nečekejte ale, že jak ty samotné otázky, tak nějaké odpovědi dostanete na stříbrném podnose. Tohle by mohla být skvělá kniha do nějaké knižního klubu, protože diskuze, kterou má potenciál vyvolat, může být mnohem zajímavější než kniha samotná. Sama mám po dočtení pocit, že bych to potřebovala probrat s někým, kdo by mi pomohl to lépe pochopit. Přestože nepopírám zajímavý a umělecky přínosný styl Ishigurova psaní, které se navíc i velmi dobře a lehce čte, není to zrovna čtení pro zábavu. Velká část knihy je opět vyprávění o obyčejných až nudných zážitcích a prožitcích a byť je to hezky napsané, tak to zajímavé stojí jakoby v pozadí. A co mi vyloženě vadilo byl ten "nadpřirozený" zásah, který ke konci dramaticky změnil děj a umožnil autorovi příběh jednoduše a rychle ukončit. Dodatečně, když nad tím přemýšlím, chápu, že to nemuselo být ve skutečnosti tak, jak je nám předkládáno pohledem nespolehlivé vypravěčky, že to mohla být jen shoda okolností, ale přesto to ukončení bylo takové divné. Nicméně na druhou stranu si cením toho, že to neskončilo jako řecká tragédie. Pokud hledáte knihu, která dává spoustu otázek, ale prakticky žádné odpovědi, tak tohle bude rozhodně skvělá volba. A vzhledem k tomu, že se nemůžu rozhodnout, zda mám knihu hodnotit 2 nebo 4 hvězdičkami, tak dávám kompromisně 3... celý text

Hotýlek na Islandu 2023, Julie Caplin

Moje druhá kniha ze série. Líbilo se mi to asi o trochu víc než Kavárna v Kodani. Hlavně díky tomu, že postavy byli sympatičtější. Na můj vkus mají ale obě knihy velmi podobnou kostru příběhu a spoustu společných detailů, takže to působí dost šablonovitě. Příběh je opět velmi velmi jednoduchý. A bohužel ani v tomto případě mi příliš neseděl popis sexuálního napětí a scén (a to proti nim obecně nic nemám). Je jich tam sice málo, ale autorce tyhle pasáže prostě nejdou a tento typ knihy by se bez detailních popisů klidně obešel.... celý text

Město z kostí 2019, Cassandra Clare (p)

Tohle pro mě mělo takový devadesátkový puberťácký vibe. Pořád mi v hlavě vyskakovalo přirovnání k seriálu Buffy přemožitelka upírů, což je o to vtipnější, že jsem z něj v dávných dobách zahlédla maximálně nějaké útržky - nebylo to nic, co bych vyhledávála. Těžko říct, proč jsem se ve svých pomalu 40 letech rozhodla pustit do něčeho tak mimo moje obvyklé preference. Nalákala mě první kapitola, kterou jsem jen tak vyzkoušela. Kdybych jich ale bývala byla vyzkoušela víc (než jsem si v nadšení koupila celou sérii v krásném boxu), tak bych pravděpodobně knihu nejpozději v půlce zahodila. Ale možná by to byla chyba... ani po dočtení první knihy vlastně nevím Na knize je hodně znát, že se jedná o autorčin debut. Nelámu nad ní ale hůl, neboť například popisy má velmi dobré. Jen kdyby ubrala na četnosti výskytu tekoucí krve i krve všeobecně (např. hábit barvy sražené krve... WTF). I svět a skupinu ústředních postav nevymyslela úplně špatně. Občas trochu nefungovala logika děje, ale to co příběh sráželo ze všeho nejvíc, bylo hloupé chování postav a ještě hloupější dialogy. S tím souvisí také to, že autorka vůbec nezvládla čtenáře elegantně uvést do svého světa. Svět stínů poznáváme jako obvykle spolu s hlavní postavou, která z úplné nevědomosti proniká do všech zákoutí podsvěta neuvěřitelně rychle a přijímá to bez mrknutí oka, jako kdyby ten nový svět a její nové společníky znala od narození. Okamžitě se bez problému adaptuje a zapojí. Jakoby všichni čekali až se Clary objeví a mohli se přetrhnout, kdo jí poví víc o tajemstvích a zvyklostech lovců stínů a podsvěta. Ani Harry Potter se v novém neznámém světě nezabydlel tak rychle jako tahle holka, na kterou lovci stínů náhodně narazili. A už vůbec nebudu komentovat zapojení Clařina kamaráda Simona. Všechno tohle je z rozumového hlediska katastrofa a i když jsem si řekla, že to budu číst s lehkou myslí, tak jsem občas sama pochybovala o svém duševním zdraví, když jsem ve čtení stále pokračovala. Vůbec nemám problém číst knihy pro mládež nebo dokonce pro děti, ale na tuhle knihu jsem si prostě připadala hrozně stará. JENŽE... když jsem konečně byla jako čtenář neohrabaně seznámena s postavami a světem, poslední třetina knížky už se mi zdaleka nezdála tak hrozná. Stále ještě nevím, jestli příběhy o lovcích všemožných démonů, jsou pro mě to pravé ořechové, ale něco na tom je a styl psaní autorky se mi vlastně i přes ty moje velké výtky docela líbí. Narazila jsem na názory, že se autorka s každou další knihou zlepšuje, takže motivaci pustit se do dalších knih možná i mám. Celkově hodnotím zatím slabšími třemi hvězdičkami.... celý text

Babička drsňačka 2012, David Walliams

Hezká dětská kniha. Je vtipná, občas je ten humor nebo samotný děj dost přitažený za vlasy, ale není to hloupé a u dětské knihy je to v pořádku. Stylem psaní i humorem se autor snaží zalíbit mladším čtenářům, takže nechybí ani trocha "fekálního" humoru, ale v přijatelné míře. Text je vytištěný větším písmem, takže množství textu na jedné straně děti neděsí. Navíc kniha obsahuje i docela dost černobílých ilustrací. Moc oceňuji, že malí čtenáři dostanou hned několik různých ponaučení, ale celé je to podáno tak krásně přirozeně a nenuceně, že si této výchovné snahy ani nevšimnou. Obzvlášť bych vyzdvihla zaměření na pohled na staré lidi - to není v knihách zas tak obvyklé. Většina jiných knih se zaměřuje na vztahy s vrstevníky a rodiči nebo vztah sám k sobě - tato témata se zde taky lehce objeví, ale dominantní je snaha pomoci dětem víc se vcítit do starých lidí. Ačkoliv jsou některé narážky na neduhy starých lidí občas docela drsné, tak celkově vyznění rozhodně není neuctivé. Závěr je smutný a rozbrečel mě, nicméně i téma smrti je přirozenou součástí lidského života a autor k tomu přistoupil velmi citlivě. Líbilo se mi, že i tuto těžkou kapitolu se snažil odlehčit rychlým skečem v podobě umírající babičky vytahující z pod polštáře kapustový koláč. PS. závidím anglickým dětem, že si užijí i odkazy na skutečné anglické reálie - ty samozřejmě takto staré české děti úplně neocení, ale je jich zvládnutelné množství.... celý text

Úzkosti a jejich lidé 2020, Fredrik Backman

Hned od začátku mě kniha velmi bavila a cca první třetinu jsem z ní byla opravdu nadšená. Bylo tam spousta vtipných a výstižných postřehů z běžného života - skoro takový komediální stand up. Samotný děj byl bláznivý, ale správným způsobem. Mnohokrát jsem se dokonce nahlas smála. Věřím, že velkou zásluhu na tom má i Otakar Brousek ml., který skvěle načetl audioknihu. Čím více jsme se nořili do hlubin této komediální scénky o přepadení, tím více se objevovala i vážná osobní témata jednotlivých postav, ale i ta byla pojatá s humorem. Dát knize plných 5 hvězdiček mi ale překazilo závěrečné rozuzlení celého toho zamotaného klubka, které nám autor záměrně rozmotává velmi pomalu a chaoticky (v tomto případě to ale není stížnost - byla to z jeho strany fajn hra se čtenářem). Rozuzlení působilo totiž trochu překombinovaně a tak nějak jednoduše - ve stylu: milé děti, všechno dobře dopadlo a žili šťastně až do smrti. Sice to vlastně k příběhu a stylu vyprávění možná i sedělo, ale čím dál jsem se v příběhu posouvala, tím víc mi tam chyběly ty WOW vtipné hlášky a momenty, které kniha měla na začátku, a bylo to spíš mírně patetické. Ale za přečtení/poslechnutí to rozhodně stojí! "Novináři už na místě byli - nebo to možná byli jen sousedi a zvědavci - v dnešní době je těžké je odlišit, když si všichni všechno natáčejí, fotí a dokumentují jakoby každý z nás byl samostatný televizní kanál." "Láska bolí. Možná proto jsou srdíčka špičatá, když je malujeme."... celý text

Jak na ADHD: Přestaňte bojovat se svým mozkem (raději spolupracujte) 2025, Jessica McCabe

Kniha s potenciálem změnit život... Možná je to ode mě trochu silné vyjádření, ale když po letech trápení sám se sebou narazíte na něco, co konečně vysvětlí vaše chování a pocity a ještě to udělá způsobem plným bezpodmínečného přijetí... Popravdě stále mě ta myšlenka, že i mě by se ADHD mohlo týkat, přijde absurdní. Jenže fakta předkládané v této knize, které jsem si částečně ověřila už i v jiných zdrojích, tvrdí, že to asi tak úplně absurdní nebude a že moje představa o tom, co je to ADHD byla až dosud hodně mimo. Kniha skvěle pomůže pochopit a přijmout problém. To, že konečně budu schopná sama sobě porozumět, je pro mě obrovsky cenné a přínosné. Na druhou stranu je třeba říct, že pokud o svém ADHD víte a čekáte, že tu najdete nějaké zázračné řešení vašich potíží, tak budete spíš zklamáni. Všechny zde uvedené techniky jsou vlastně celkem standardní nástroje, které najdete ve spoustě knih věnujících se time managementu nebo produktivitě. Tady k tomu jen dostanete od autorky ten správný kontext a mindset. Jestli to ale dobře chápu, tak nic víc vám stejně nikdo (minimálně prostřednictvím knihy) nemůže dát. Kniha se zabývá především ADHD u dospělých. Pro rodiče dětí s ADHD to může být také přínosné, ale dětská specifika a konkrétní situace zde řešené nejsou.... celý text

Žalm pro divostrojné 2022, Becky Chambers (p)

Moje první setkání s autorkou, na kterou jsem se moc těšila. Ale výsledný dojem je takový... nic zázračného. Žalm pro divostrojné je kratší novela. Je to takové "cozy" sci-fi. Po většinu času se tam nic moc neděje, jen sledujeme mnicha Echo, který odejde z města a začne objíždět se svojí "maringotkou" vesnice, kde pořádá čajové obřady. To ho ale přestane naplňovat, tak se vydá na cestu do divoké přírody, kde narazí na robota jménem Hnízdo. Vše se odehrává v utopické budoucnosti cca 200 let poté, co roboti nabyli vědomí, odmítli sloužit lidem a lidstvo a roboti začali žít zcela odděleně. Robota Hnízdo vyslali, aby po těchto 200 letech lidi prozkoumal a zjistil, co potřebují. Když se mnich a robot setkají dojde k pár trochu vtipným situacím. Závěr se pak nese v rádoby psychologicko-filozofickém duchu, kdy robot spolu s mírně depresivním vyhořelým mnichem hloubají nad smyslem toho mít životní poslání. V závěru sice bylo pár zajímavých postřehů k zamyšlení, ale nečekejte nic objevného a hlubokého. Z toho konce byla ta snaha poučovat a pseudofilozofovat velmi cítit. A bohužel mi při čtení začal naskakovat ke srovnání Alchymista od Paula Coelho, kterého fakt nemusím. Coelho má ale i hodně fanoušků, tak těm se možná zakončení Žalmu pro divostrojné bude líbit. Nebýt toho závěru, tak jsem ale z většiny knihy měla lepší pocit, protože jsem na ni zprvu nahlížela opravdu jen jako na sestru v současnosti populárního feel good fantasy. Ve finále mi však tato kniha vlastně nic nedala a jsem teď velmi na vážkách, zda pokračovat v další tvorbě autorky, tak jak jsem měla v plánu.... celý text

Zvrácení 2025, Penelope Douglas

Přiznám se, že po knize jsem sáhla čistě ze zvědavosti - zajímalo mě proč je dark romance poslední dobou tak trendy. A mé pocity z ní jsou mnohem vlažnější než jsem očekávala. Byla jsem připravená na to, že budu z knihy znechucená a pobouřená, protože nejsem člověk, co by si romantizoval toxické chování. Jenže stalo se ještě něco horšího - já jsem z knihy neměla vlastně skoro žádné pocity. Vzhledem k tomu, že kniha na začátku obsahuje poměrně drsné varování, tak jsem čekala asi něco horšího než pubertální "hru na nebezpečí" - to samozřejmě trochu zlehčuji, ale v té knize se prostě zdaleka neděje nic tak jiného než v jiných knihách. Žánrově si to bere hodně z thrilleru, kde jsou čtenáři zvyklí často na mnohem zrůdnější věci. Vztah mezi postavami rozhodně nelze označit jako romantický, všichni v knize mají drsnější představu o tom, co je vzrušující, ale ve finále zjistíme, že uvnitř jsou to vlastně celkem hodní lidé a ne psychopati. Ani co se týká sexuálních scén kniha podle mě nevybočuje z toho, co se dnes u mnoha "čtení pro ženy" stalo skoro standardem - spíš bych řekla, že v rámci erotické literatury se tady autorka drží ještě docela zpátky. Třeba v knize Twisted Love od Any Huang, která ani nebývá označována jako dark romance, mi sexuální scény přišly (aspoň co si pamatuji) o dost víc "dark" ačkoliv se vydávaly za romantiku. Dojem může zanechat asi snad jen erotická scéna ze sauny ve stylu 2 muži a 1 žena, ale tu bych neoznačila jako dark. Abych knize jen nekřivdila, tak uznávám, že poslední třetina byla chvílemi zajímavá a napínavá. Bohužel ale první dvě třetiny byly nuda (obzvláště kapitoly z minulosti, které byly prakticky úplně zbytečné) a to je u 500strankové knihy vskutku problém. S žádnou postavou v knize se dlouho nelze ztotožnit. Motivace konkrétního chování postav je pochybná a často se autorka ani s obhajovaním jejich chování moc nenamáhala - naprosto nejhorší je za mě scéna z minulosti z opuštěného kostela a katakomb, kdy měla Rika závazné oči. Ve svém hodnocení se odprostím od samotných toxických prvků dark romance, protože to je každého věc, co se mu líbí a co ho vzrušuje. Nicméně kniha, přestože je nějakým zvláštním způsobem vysoce čtivá, tak není nijak zvlášť dobrá a zapomenu na ni tak rychle jako jsem ji přečetla.... celý text

Příběh služebnice 2018, Margaret Atwood

Bylo to hodně znepokojivé, ale... Já mám dystopie ráda, ale z tohoto nijak nadšená nejsem. Nejdřív jsem kdysi viděla seriál - už ten mě moc nebavil, ani nevím kolik dílů jsem u něj vydržela. Z knížky mám prakticky stejné pocity. Přestože je příběh opravdu znepokojivý a můžeme ho číst jako varování, jak rychle a nenápadně může dojít k převratu a změně uspořádání společnosti (to mi přijde v dnešní době stále velmi aktuální), tak příběh jako takový mě neoslovil a nijak zvlášť mě nebavil. Literárně je to na dobré úrovni. Nesedl mi ale moc styl vyprávění kdy se současnost prolíná s historií a my se tak jen velmi pozvolna a neúplně dozvídáme, co se vlastně stalo. Podrobnější popis daného světa by mě bavil možná víc, ale chápu, že autorka nechtěla čtenáře pobavit, ale spíš varovat nebo popsat, co prožívá nesvobodný člověk. Paradoxně se mi více než samotný příběh líbily až závěrečné "Historické poznámky k Příběhu služebnice", které se snažily svět dovysvětlit a bylo zajímavé vidět, jak o událostech knihy referují lidé v budoucnosti (jednoznačně paralela s naším zkoumáním a líčením druhé světové války). No a ten useknutý otevřený konec, kdy je čtenář ponechaný v úplné nevědomosti... - to bohužel také plně ocenit nedokážu. Takže z čistě z hlediska zábavy a čtenářského zážitku já příběh hodnotím jenom dvěma a půl hvězdami, ale na druhou stranu uznávám, že význam tohoto díla pro naši společnost je mnohem větší a je dobře, že existuje a že se i dnes (i díky seriálu) o něm stále mluví.... celý text

Kavárna v Kodani 2021, Julie Caplin

Tohle je (zvlášť v první a druhé části) taková "cozy" romantika. I když samotná romantika je tady spíš na druhé koleji. Prim tu hraje idealizované líčení atmosféry Kodaně a osobní příběhy jednotlivých postav. Hlavní hrdinka Kate pracuje v PR agentuře a dostane na starosti organizovat pobyt skupiny novinářů v Kodani, kterou spolu s nimi postupně poznáváme. Kate mi nebyla nijak zvlášť sympatická, ale nebyla ani vyloženě hrozná. Je mírně neurotická, její hlavní starostí je práce a její povýšení. Spoustu věcí dělá prostě proto, že se to od ní očekává. Skupinka novinářů byla nejdřív celkem rozmanitá, nicméně postupně se jim odloupávají jejich ochranné společenské obaly a zjišťujeme, že jsou vlastně všichni trochu podobní. Nakonec je pro všechny ta 5denní cesta svým způsobem ozdravná. V třetí části knihy se dostáváme zpět do Londýna a konečně dostává trochu více prostoru romantika Kate a Bena. Mě ale tato část moc nebavila - část odehrávají se v Kodani během novinářského výletu byla sice velmi prvoplánová, ale zábavná a odlehčená - naopak londýnské pokračování najednou tu lehkost postrádalo a samotná romantika byla obyčejná až nudná (a asi nejhůř napsaná erotická scéna z toho, co jsem dosud četla). Je to odpočinková kniha s relativně příjemnou atmosférou, která neobsahuje žádná hluboká dramata. Nevidím ale žádný důvod ji někomu dalšímu doporučovat v té záplavě romantických knih, které neustále vycházejí. Mám pocit, že k popularitě této série u nás přispěly hlavně ty krásné české obálky a nadšené vyprávění jisté knižní influencerky ;-)... celý text

Krámek s kouzly 2024, Sarah Beth Durst

Tohle bylo naprosto úžasné! Na rozdíl od všemi vychvalovaných Legend a latéček, které mě zas až tak nenadchly, tohle se mnou od začátku tak krásně rezonovalo. Tahle kniha je pro mě odteď zlatým standardem cozy fantasy. Ano, je to cozy (nebo jak někdo říká feel good) fantasy, takže děj není bůhví jak zapeklitě promyšlený a šokující, těch pár malých dramat se vždy velmi rychle vyřeší a vše je hned zase doslova sluncem zalité... Ale je to celé tak neskutečně milé, že to prostě stojí za to! Hlavní postavou je introvertka Kiela - celou svou duší oddaná knihovnice, která je nucena opustit své milované zaměstnání v městské knihovně a odjede do rodné vesničky na vzdáleném ostrově. Ubytuje se v chalupě po rodičích a otevře si tam krámek s domácí marmeládou. Kromě toho se ale rozhodne potají pomáhat lidským i zvířecím obyvatelům ostrava zakázánou magií, kterou hledá v kouzelných lexikonech, které si s sebou přivezla z knihovny. S tím vším jí pomáhá úžasná chodící a mluvící inteligentní rostlina a také sympatický a ochotný mladý soused Larran. Kromě toho, že kniha má sympatické postavy a velmi příjemně plynoucí děj, tak na mě zapůsobila hlavně úžasná "cozy" fantazie, kterou autorka vložila do tvorby světa. Potkáváme se s roztodivnými druhy lidí (sama Kiela má třeba modré vlasy a pleť, ale je tu třeba i kentaurka nebo "člověk" s parožím jelena dvanácteráka), tak i zvířat (mořští koně, mořské panny a jejich mořské děti, stromoví mlžní medvědi a mnozí další). V tu chvíli jsem měla pocit, jak když jsem se vrátila zpátky do dětství a k dětským knihám - ačkoliv je to kniha pro dospělé (resp. nic nebrání tomu, aby ji četli už děti cca od 12 let - kniha je co do obsahu naprosto neškodná). Prostě jsem našla svého nového FEEL GOOD favorita!... celý text

Moje roky v Izraeli 2024, David Borek

Kniha je to hezká, ale náročnější. Hodně prostoru je věnováno politice posledních několika let až do podzimu 2022 (kniha už tedy žádným způsobem nepojednává o současném konfliktu, který začal v říjnu 2023). Celkově z toho mám stejný pocit jako z blízkovýchodních reportáží ve zprávách na ČT. Erudice reportéra je jasná, závažnost tématu taky, ale stejně mám pocit, že mi nějaké souvislosti unikají. Tato kniha mi pomohla problém Izraele lépe pochopit, ale jen částečně... stále ve mě zůstává pocit, že mi nějaké znalosti pro pochopení situace chybějí. Přála bych si víc dozvědět o hlubší historii Židů i historii území současného Izraele. Zároveň bych si přála poznat víc současný Izrael z pohledu běžného člověka, nejen z pohledu politického zpravodaje. Ono to sice všechno trochu ve vyprávění Davida Borka lze najít, ale... asi bych potřebovala text mnohem více popularizační byť i na úkor věcné a politické přesnosti. Něco co by Izrael více představilo úplnému laikovi. Toto pro mě kniha splnila pouze částečně.... celý text

Jedno temné okno 2024, Rachel Gillig

Na můj vkus trochu moc temné a bezútěšné. Kdybych to neslyšela neustále vychvalovat zahraniční čtenáře na YouTube, tak podle anotace bych po knize nikdy nesáhla. Čekala jsem, že to bude bomba, ale na mě to tak ohromný dojem neudělalo. Bez debaty je to zajímavý, napínavý a originální příběh. Ze začátku chvíli trvalo, než jsem tomu přišla na chuť, ale pak už se mi to četlo velmi dobře. Celý příběh se odehrává ve velmi ponurém prostředí plném mlhy, soli, tmy a jakéhosi všeobecně pociťovaného utrpení. Jediným světlým momentem je decentní romantická linka, která jen tak zlehka na chvíli probleskne. Občas jsem mírně zapochybovala o logice daného světa, ale temná atmosféra tyto moje myšlenky rychle zadupala do země jako nepodstatné. Ačkoliv to objektivně je rozhodně zajímavá kniha, tak můj subjektivní čtenářský prožitek je velmi rozpačitý a ne zrovna příjemný. Tomu nepřispívá ani fakt, že příběh na konci první knihy je velmi neveselý a není ani trochu uzavřený, takže mě zanechal v poněkud depresivní náladě. Vyloženě mi tam chyběla nějaká katarze. Asi bych tedy ostatním doporučila počkat až vyjde druhý díl, který příběh uzavře a číst teprve pak obě knihy společně.... celý text

Dospělost je mýtus 2016, Sarah Andersen

Moc sympatické komiksové stripy. Líbí se mi kresba. Ve většině situací se já jako introvert poznávám. K dokonalosti tomu trochu chybí, kvůli tomu, že věkově už jsem přece jenom jinde. Přestože je to taková kravina, tak pro lidi jako já, by mi to přišlo skvělé třeba jako dárek.... celý text

Čekanka 2021, Julia Quinn

Zatím asi nejslabší díl ze série, přitom jsem měla od příběhu Penelope velká očekávání. Bohužel jsem si nechtěně dopředu nějakým komentářem vyspoilerovala důležitý fakt, který se v tomto díle řeší. To trochu mohlo snížit můj zážitek ze čtení. Dalším faktem je to, že čtu už čtvrtý díl po sobě a už je těch Bridgertonových v tak krátkém čase na mě prostě moc. V jednu chvíli se mi už dokonce londýnská šlechta i chování samotného Colina začínalo hnusit - jasný důkaz, že se musím v četbě zas na chvíli vrátit do současné moderní společnosti :-) V tomto dílu asi více než v jiných vynikne tehdejší nerovnopravné postavení žen, protože se zde setkáme s inteligentní ženou, která má i jiné sny než být jen dobrou manželkou a matkou. Colin mě svým chováním taky až tak nenadchnul - nálady měl jak na houpačce a ne vždy mě jeho myšlenkové obraty připadaly uvěřitelné. A celkově ta romantika byla tentokrát slabší a vlastně byla spíš až na druhém místě, protože hlavní téma bylo jinde. Velmi mě bavil až samotný závěr - ten byl napínavý, romantický a jak jinak než šťastný. Za mě tedy tentokrát jen takový průměr.... celý text

Hostitel 2009, Stephenie Meyer

Knihu jsem četla na doporučení - hodnocení od čtenářů má vysoké, takže bohužel půjdu proti proudu, protože kniha se mi vůbec nelíbila. Mám ráda sci-fi i šťourání se v hlavě hlavních postav, nicméně v Hostiteli jsem prvních 100 stran doslova protrpěla, protože to bylo strašně nudné. Nezajímal mě osud pozemšťanů, jejichž těla si obsadily jakési mimozemské duše a už vůbec mě nezajímal příběh ani osud samotné hlavní hrdinky. Postavy ani příběh ve mně nevyvolávaly žádné emoce. Kdybych to nečetla na doporučení, skončila bych tak po 50 stranách. Takhle jsem doslova protrpěla ještě dalších asi 60 stran. Pak se na scéně objevilo několik přeživších lidí a konečně to začalo být aspoň trochu zajímavé. Můj bezemoční prožitek ale zůstal, takže jsem svoje utrpení na straně 145 (tedy ve 26 %) ukončila. Vadil mi hlavně rozvleklý styl psaní autorky. Spousta zdlouhavých popisů neměla vůbec vliv na děj, jen jsme se pořád plácali na jednom místě. Zřejmě se tím autorka snažila budovat atmosféru a svět, ale mě tím úplně ubila. Dialogů bylo minimum, většina textu byly jakési spekulace, které se hlavní postavě honily v hlavě. Asi by pomohlo více ukazovat a méně vysvětlovat, takhle mi autorka vůbec nedala prostor pro moji vlastní fantazii a pocity. A i přes usilovnou snahu rozpitvávat kdejakou myšlenku, mi postavy i příběh přišly velmi ploché.... celý text

Nevhodný návrh 2021, Julia Quinn

Tenhle díl byl krásný, líbil se mi o dost víc než předchozí dva (i když ani ty rozhodně nebyly špatné). Je to převyprávění klasické pohádky o Popelce. V první části je to převyprávěné prakticky doslova, takže tam jsem malinko postrádala větší originalitu, ale zbylé tři čtvrtiny knihy už byly super. Také jsem občas ne úplně chápala Sophiinu motivaci, proč tak urputně tajila svoji pravou totožnost, ale to jsou jen detaily, které mi nebránily v tom, abych si tento díl maximálně užila. Nejvíc se mi líbily vtipné a odlehčené konverzace mezi Benedictem a Sophií - jejich rozhovory i chování byly totiž podstatně méně škrobené než u předchozích dvou párů, což je dáno tím, že Sophie není vyloženě urozená dáma. Osvěžující je také změna prostředí, protože místo plesů pro smetánku zde většinu času strávíme ve všedních dnech.... celý text

Vikomt, který mě miloval 2021, Julia Quinn

2. díl vnímám podobně jako první, tedy horší 4 hvězdičky. První půlka tedy byla slabší a Anthony nebyl zrovna nejsympatičtější, ale druhá půlka byla dobrá. Přestože je základní koncept příběhu velmi podobný 1. dílu, tak mi to nevadilo. Je to prostě taková oddechová jednoduchá, ale milá literatura. Možná je trochu škoda, že jsme se v tomto díle nedozvěděli nic o ostatních Bridgertonových, příběh se soustředí vyloženě jen na Anthonyho a Kate a kromě nich se dozvídáme něco málo jen o rodině Kate. Vzhledem k tomu, jak dobře se to čte, přečtu si i další díl.... celý text

Unicornie: Třpytky všude, kam se podíváš 2024, Ana Punset

Nejpřeslazenější kniha jakou jsem kdy měla v ruce, ale dcera (8 let) je z ní úplně nadšená a hlavně dostala kvůli ní konečně chuť číst sama knížky. Takže za mě tahle kniha stojí za všechny peníze :-) Pro mladší holčičky je to doslova splněný sen - obálka se třpytkami, růžové roztomilé ilustrace na každé stránce, plno jednorožců, srdíček a sladkostí… k tomu jednoduchý příběh psaný jednoduchými větami o škole a kamarádkách… těžko byste vymysleli pro malé holčičky něco víc vzrušujícího. Jediné co dceru mrzí, že kniha nemá žádné pokračování.... celý text