KnihyJsouKnihy
přečtené 104
Hra se skleněnými perlami
2012,
Hermann Hesse
Z celé knihy mám dojem, jakoby Knecht byl starcem už v tu chvíli, kdy se narodil. Ačkoliv se jedná o vývojový román, tak přes zdánlivé změny a posuny je hlavní postava v nitru pořád stejná. Shrnul bych to přesně, jak píše uživatel JP: Příběh je chladný, vyčpělý, stařecky prázdný a odevzdaný, i když se snaží tvářit, že je pln naděje. Neříkám, že zde nenajdeme zajímavé myšlenky a úvahy, ale vše by se vešlo do 150 stran - pak možná by si ta kniha i čtyři nebo pět hvězd zasloužila. Svět Kastálie mi přišel trochu umělý a raději bych si celý příběh přečetl ve formě například historického románu, kdy autor může čerpat z reálných základů a kreslit příběh na již existující čtenářově představě o určitém historickém období, viz Jméno růže. Takto to působí trochu jako nepovedené sci-fi. Za nejzajímavější část knihy, která by si sama o sobě určitě zasloužila pět hvězd, je úvodní pojednání o Době fejetonové. Za dobré bych označil i tři životopisy na konci, asi proto, že na rozdíl od zbytku knihy je autor zbytečně nenatahuje. Transcendentalismus? Myslím, že Albert Camus dostatečně jasně ukázal, co za mistrovské dílo lze vykouzlit na pár stranách bez toho, aby si musel vymýšlet různé konstrukce typu hry se skleněnými perlami, kde se autor musí jen zákonitě zaplést do všech technikálií.... celý text
Milenec lady Chatterleyové
2008,
David Herbert Lawrence
Moderní a postmoderní literatura po druhé světové válce láme programově jedno za druhým skoro každé sexuální tabu, a tak ačkoliv tento román je světově známý hlavně kvůli své takzvané sexuální otevřenosti, u soudobého, již notně otrlého čtenáře může v tomto ohledu sotva dostát své pověsti. Je téměř k neuvěření, že tato kniha mohla ještě v šedesátých letech minulého století dokonce vyvolat v Anglii soudní spor - spíše než obscenitě samotné bych to ovšem přičítal tamějšímu nevyřešenému dědictví po striktním dělení společnosti na sociální třídy, hluboce zakořeněném v hlavě každého Brita. V českém prostřední s tímto sotva máme zkušenost, a tak vztah Lady s obyčejným hajným tuzemského čtenáře asi příliš nešokuje. Sexuální scény v celé čtyřsetstránkové knize jdou spočítat na prstech obou rukou. Kdo čeká perverzity, bude zklamán. Sexuální život drtivé většiny lidí byl v minulosti k uzoufání nudný, což reflektuje i tato kniha. I zde se ale už objevují známky mírného pokroku, kdy Constance Chatterlyová se postupně odvažuje začít žít v jednotě se svým sexuálním já, což můžeme označit za jedno z témat celého románu. Děj knihy postupuje velmi pomalu. Autor používá důkladný popisný jazyk, a tak se každá scéna protáhne na velmi dlouho. I psychologie postav je velmi důkladně popisována, včetně veškerých motivů jejich jednání a tužeb, a tak je často nutné retrospektivně zkoumat jejich minulost. Musím bohužel říct, že tato důkladnost románu velmi škodí. Autor se snaží naprosto vše vysvětlit a nenechává prostor pro žádnou uměleckou hloubku, kterou dílu dodá trocha neurčitosti a možnost širší interpretace. Bohužel je kvůli tomu dojem z většiny postav románu občas skoro až vulgární. Lidská osobnost je komplikovaná a nejde ji exaktně shrnout na list papíru, přesnost musí být občas obětována na úkor věrnosti. Za nejzajímavější a nejtrvalejší na celé knize bych považoval průzkum vztahu člověka s novými podmínkami, vyvolanými překotnou industrializací. Myslím, že když už něco tak tento román je dobrým svědectvím o tom, jak komplikované je pro člověka najít si své místo v novém, nepřirozeném světě. Na závěr samozřejmě musím uznat, že tato kniha i přes všechny své nedokonalosti musela být ve své době určitým průkopníkem. Ovšem na rozdíl od mnoha nesmrtelných děl světové literatury i po stovkách let aktuálních jako při svém vydání, tento román bych považoval za lehce překonaný. Myslím, že mnoha autorům se podařilo vyrovnat se s podobnými tématy lépe a to hlavně nikoliv po obsahové, ale formální stránce.... celý text
