Koka přečtené 1580

Lidé kolem Čechova 1961, Michail Pavlovič Čechov

Již dávno jsem nečetla knihu, která by mi dala tolik nových netušených informací, objevných poznatků a požitku z citlivého textu, jak tomu bylo u této stařičké, nikým nepoznané publikace, kterou ani heslo A.P.Č. ve Wikipedii neuvádí! O Antonu Pavloviči jsem se tam sice mnoho nového nedozvěděla, což je vlastně pochopitelné - psát před sto lety biografie svých starších a slavnejších sourozenců se ještě neslušelo dělat s takovou mírou indiskrece, jako je tomu dnes. Michail Pavlovič tedy nezabíhá do žádných "intimních sfér" bratrova života, dokonce i jeho manželku v textu zmíní pouze dvakrát, a i to výhradně označením "vdova" - jinak se omezí pouze na konstatování, že ženu, s kterou se bratr oženil, nikdo v rodině neznal. Co je však na výpovědi svědka Čechovova života fascinující a cenné, je popis nevšedního rodinného zázemí a společenské atmosféry doby, v níž světoznámá a nesmrtelná díla A.P.Č. vznikala, včetně konkrétních lidí a autentických epizod, které se staly předlohou či alespoň iniciačním námětem desítek Antonových povídek a dramat. Mluvíme o posledních dvou desetiletích 19. a prvních letech 20. století. Je fascinující číst, jak živý a dynamický byl moskevský a petěrburský literární život těch let, co literárních časopisů vznikalo a zanikalo, kolik literárních skupin a uměleckých salonů fungovalo, jak hladoví, zavšivení a nemytí geniální básníci, filologové, myslitelé "obráželi" redakce ve snaze upíchnout článeček a mít na večeři, nebo navštěvovali spřátelené rodiny ve snaze najít chápající posluchače a najíst se u toho. Obdiv a respekt vůči staršímu slavnému bratrovi Michailovi nedovolily blíže analyzovat bratrova díla a i jejich přijetí čtenáři té doby zde není moc hodnoceno. A tak o jediné "pikantérie" se postaraly drobné epizody o nezdaru premiérového uvedení dramat, které za pár let na to tvořily kmenový repertoár všech světových divadel (Racek, Tři sestry, Strýček Váňa, Višňový sad ...) , a také zmínka o honorárových tahanicích s vydavatelem, kterému se A.P.Č. zcela upsal a pak, i když ho majitel veškerých vyd. práv zdíral, nešlo z toho vycouvat. Zaujaly mě informace o hospodaření rodiny Čechovových a jejich doslova obecně-prospěšných aktivitách, osvětové činnosti, zájmu o život chudých a negramotných vrstev. Všem zájemcům o Čechovovu tvorbu, ale zejména těm, které by mohl zajímat život a názory ruské inteligence na prahu 20. století - vřele doporučuji.... celý text

Brankárove spomienky 1990, Sepp Maier

Afrika očima dětí 2006, Lucie Tamášová

Doporučuji: zkuste svým dětem (dát) přečíst alespoň jeden příběh, v němž se dozvědí, co musí řešit některé desetileté děti světa. Zavírat před tím oči s vědomím, že je to daleko, nás se to netýká a co nám po nich, už nejde a čím dál víc ani nepůjde, když se jejich hmotná i morální bída tlačí daleko přes okraj jejich hranic. Už asi nelze nadále udržovat pojem Keňa jen jako báječnou destinaci pro dobrodružné safari-zájezdy ...... celý text

Láska zelených let 1977, Ebráhím Golestán

Tabáková cesta 1988, Erskine Caldwell

Je to natolik neuvěřitelně groteskní, že odpovídající komentář k této knize by dovedli napsat jedině sovětští humoristé Ilf + Petrov a z uživatelů DK pouze pánové Palivo a Pečivo. Ti první dva to už nestihnout, proto prosím každého, kdo má kontakty na ty druhé dva, ať jim tuto knihu co nejvřeleji doporučí a mým jménem snažně poprosí o jejich slova a postřehy (Úvodní scéna knihy, kdy nahlouplá a nadržená Ellie May "zpocená jak čeledín za pluhem" v přímém přenosu "zmermomocnila" Lova rovnou na dvoře, před očima rodiny a přihlížejících, by snad mohla Paliva s Pečivem navnadit natolik, že by to pak přečetl celé a uvolil se podělit se s námi o dojmy. ) Již léta jsem si se žádnou knihou, jejím vyzněním, důvodem, cílem ... natolik neuměla poradit, jako s touto! Ale i přesto (nebo právě proto?) jsem z ní paf!... celý text

Synáček 1981, Jaroslav Havlíček

Brilantní! A nečekaně moderní, ani nejde uvěřit, že to bylo napsáno před 80 lety! Doporučuji.

Krysařovy děti 2014, Belinda Bauer

Vynikající, překvapivě dobré! Krutý příběh, výborně vykreslené postavy, nálady, prostředí a kromě toho - a to jsem opravdu nečekala - literární schopnosti autorky, jaké u tohoto žánru jen tak nevidět. Bauerové schopnost používat metafory, vtipné příměry, popsat pocity, nálady, vjemy se navíc šťastne potkala se schopností českého překladatele porozumět jim a adekvátně je tlumočit. "... najednou na něj ty věci vyskakovaly z paměti jako plechové kachny, které minul na pouťové střelnici" --- "cítila, jak z ní uniká život jako písek z horní baňky přesýpacích hodin " --- "Když teď měla jeho vylučovací soustava svolení vypustit bohatýrský proud moči, zasekla se jako mírové rozhovory na Blízkém východě." Jedna z mála současných tlustých detektivek, jejichž tloušťka není dílem četných vatových vycpávek.... celý text

Muž ve tmě 2009, Paul Auster

V knize jsou pozoruhodné pouze dvě epizody. Ta první do poslední tečky popisuje dnešní rasové bouře v USA a napovídá, že když ji Auster napsal někdy před rokem 2008, nepochybně již tehdy se schylovalo k tomu, co se v současnosti děje, a on to předvídavě vnímal: "Jet toho večera do Newarku bylo jako sestoupit do nižších kruhů pekla. Budovy v plamenech, hordy lidí divoce se valící ulicemi, řinkot rozbíjeného skla, jak se tříštila jedna výloha za druhou, jekot sirén, štěkání výstřelů. ... Cely byly přecpané zadrženými, všichni do jednoho byli černoši a nejmíň polovina z nich tam stála v roztrhaném oblečení, z hlav jim crčela krev, obličeje měli opuchlé ... každého zmlátili poldové." Tím druhým obrazem, který nemohu dostat z hlavy, je naturalistický popis stětí hlavy civilního pracovníka amerických ozbrojených sil v Bagdádu, provedený a pro TV vysílání nasnímaný iráckými únosci. Včlenit tyto dvě scény do jinak banálního a docela prázdného příběhu, bylo od autora hodně vykalkulované.... celý text

Tak trochu úžasní 2012, Dawn French

Pokud tohle má být humoristická kniha, které se v Británii prodalo přes půl milonu, tak pochválen buď brexit! Jen úplný idiot, pitomec a hulvát může tento škvár považovat za literaturu, nadto za literaturu vhodnou pro mladé dívky. Přeji autorce, překladatelce i všem ženám v redakci Argo, které se na vydání tohoto hnoje podílely, aby si od svých dcer vyslechly tu větu, kterou vypravěčka zahajuje tento román: o mamce - nesnesitelné debilní blbce .... snad jim dojde, čemu pomáhají "na svět" a zasviňují už i tak dost zasviněnou planetu.... celý text

Čarodějný les 1981, Jurij Markovič Nagibin

Nešlo si nevzpomenout na slavný Rogožkinův film Svéráz národního lovu a Svéráz národního rybolovu :=). Nagibinovy povídky představuji esenciální Rusko - nedozírnou ruskou přírodu, nedozírnou hlubokou a hektolitry vodky vyspravovanou ruskou duši, úzkost a rozšafnost, hluboce zakořeněnou subordinaci - zde konfrontovanou s nástrahami svobody, jakou poskytuje pobyt v přírodě, kde na stovky kilometrů nenajdeš lidské sídlo .... Nádherné, tak jiné, tak osvěžující!... celý text

Nemusí pršet, jen když kape 1984, Jean Anglade

Mezi všemi v češtině vydanými knihami tohoto autora mě tato nadchla asi nejméně. Určitě však její přečtení nelituji. Vedle osudů individuálních postav se zde autor hodně zabývá zobrazením sociálního (a socialistického) uvědomování dělníků a chudých živnostníků a vlivem klerikalismu na život těchto lidí. Nejvíce mě zaujaly epizody o pozvolném i náhlém, revolučním prosazování technických novinek do života francouzských venkovanů začátkem 20. století - první soukromé automobily (viz můj příspěvek v rubrice Zajímavosti), nožířské brusky na elektřinu atd. Anglade se svým dílem postaral, že o životě té doby ve Francii, všech jeho aspektů, získá čtenář docela hodnověrný obraz. Nejvíce však vyniká vykreslení opakovaných před- a poválečných nálad, od huronského sebevědomí po poraženecké vystřízlivění. Připojím výmluvnou citaci: " … válka je za dveřmi. Všichni o ní skutečně mluví: tisk, poslanci, vojáci, učitelé. O přestávkách se o ní zpívá odrhovačka: Viděli jste Bismarcka, Jak rajtuje na kanónu? Kanón pálí, hele, hele, s Bismarckem je ámen, dostal kouli do prdele, dobře mu tak, když byl tele, šlus a na hrob kámen." Jenomže těch kamenů na hrobech pak přibývalo na obou stranách hodně ...... celý text

Stopa Locacorten 1990, Milena Brůhová

Příběh hodně těží ze "specifik" doby socialismu: nedostatek bytů, který v těch letech devastoval tisíce rodin a rozvracel vztahy, a nedostatek léků, který měl za následek zdravotní potíže, podplácení, shánění "po známosti". Motiv zločinu byl tedy brzo jasný, ale uchazečů o titul pachatel bylo hodně. Vyšetřování je přímočaré a jde hodně po "psychologii", vyhodnocování fyzických stop se tam jaksi ani moc nekoná. Napsáno zručně, šikovně. Na cestu z jedné konečné metra na druhou - ideální!... celý text

Zápisky z blázince 2008, Miroslav Macháček

Je známo, že mnozí režimu nepohodlní lidé se v 70. a 80. letech chodili do psychiatrických léčeben "schovat" (kupř. i v této knize zmiňovaná herečka Vlasta Chramostová). Některé tam však ten příšerný režim dostal regulérně, neboť - zejména senzitivní povahy a nadto umělecké - se nedovedly orientovat v té záplavě pokrytectví a kariérizmu. Na psychické potíže panu Macháčkovi jistě zadělali už jeho rodiče, zejména otec, který jej mlátil za nejmenší přestupek, zavíral doma, podceňoval jej - ta část jeho životopisu (který musel tak podrobně napsat pro potřeby terapie), v níž vzpomíná na své dětství, mi připadala hrůznější, než všechny hrůzy blázince. Zajímavé bylo, že i když neustále přecitlivěle reflektoval svůj stav, své chvíli nadějné a pak zas beznadějné vyhlídky na další umělecké působení, své vztahy s manželkou, dcerou, přáteli, dokázal ještě vnímat a docela střízlivě posuzovat příbehy jiných "spolu-bláznů", s nimiž sdílel komunitní terapie. Mnohé z těch příběhů byly opravdu otřesné. Za citaci stojí myšlenka "jistého mořeplavce" (?), s níž se ztotožnil: "Člověk musí dělat to, co mu příroda dovolí, ale zároveň také to, co také sám chce. Je to jakýsi kompromis mezi touhou a snahou někam doplout - a mezi sílou a směrem větru, které mu v tom brání." Těch, co Macháčkovi bránili, bylo víc, než jeho sil - kompromis nebyl možný. Epizoda s údajně ukradeným kuřetem v samoobsluze, která se jak leitmotiv táhne těmito zápisky, nejlépe vypovídá o absurditách té doby.... celý text

Poutník pod hvězdami 2004, Ilona Borská

Čtivé, povrchní, žánrově naprosto nevyhraněné. Autorka zde použila svou standardní publicistickou zručnost (vlastně spíše rutinu), umožňující jí poskládat z dobových pramenů vlastně jakýkoliv příběh, přičemž se ani nepokusila předem si ujasnit (a pak se toho držet!), zda chce psát román inspirovaný životem J. Č., nebo literaturu faktu o životě a díle J. Č., nebo co ... Kniha začíná jako standardní životopisný román o známé osobnosti - když s využitím pár dobových faktů a vysoké míry fabulace při jejich dějovém zpracování (něco na způsob děl Irvinga Stona) vypráví příběh protagonistova života. Pak "přepnula" do "věcně-kritických" sfér a úplně mě odrovnala, když do úvahy, jak jen mohli bři Čapkové spolu tvořit, aniž by se poznalo, který z nich je autorem které části textu, se to čtenáři pokusila vysvětlit vlastním příkladem - jak ona tvoří za spolupráce manžela :=)) Tam, kde snadno přístupné dobové prameny napovídaly, co se v životě J. Č. dělo - využila je beze zbytku. Ale bílá místa života, pohnutky, alespoň pokus o výklad tvorby - literární a/nebo výtvarné, zasazení epizod do celospolečenského kontextu - tam nic, nic. Zklamání.... celý text

Nálezy pana Minuse 1966, Jan Trefulka

Obrovské překvapení! Způsob, jakým autor dovede pomocí jazyka navodit atmosféru, vykreslit prostředí, typizovat charaktery, provést čtenáře myšlením postav - je úžasný. Motivy veskrze lidské: nenávist, závist, žárlivost. Jen to "překvapení" v závěru knížky mě poněkud zklamalo, ale možná že náznaky jsou někdy více, než pointa "po lopatě". Všem, kteří ještě neztratili schopnost přijmout, vychutnat a ocenit literární hodnotu textu a sílu "malých" lidských dramat - doporučuji.... celý text

Zpoždění 1979, Francis Clifford

Vynikající psychothriller! Komu se líbil Ivesův román Strach v hrsti prachu, ten zde najde hodně společných prvků - třeba sugestivní vykreslení putování pouští, provázeného psychopatem a nezměrnou žízní .... Doporučuji.... celý text

O Josefu Holečkovi, mém tatínkovi 2008, Jelena Holečková

Moje zastávka autobusu "Holečkova" - a já jsem celá léta netušila, kdo byl ten pán, po kterém má ulice jméno! Tato útlá brožurka to docela napravila. Milující dcera vzpomíná na svého otce, spisovatele, redaktora a nakladatele, autora "veledíla" Naši, zasvěceného jihočeské vesnici (https://www.databazeknih.cz/knihy/nasi-1-dil-90053) - rozsáhlé desetisvazkové a nečitatelné epopeje, která svou zdlouhavostí a nudou na hlavu porazila i Jiráskovy spisy. Nicméně vzpomínky jsou to hezké, idylické, plně v duchu totálního respektu a úcty vůči otci, bez jediného náznaku pochybností nebo alespoň zdravého odstupu. Kromě útržkovitých obrázků z rodinného života mě zaujaly zejména epizody líčící společenský život Prahy v prvním desetiletí 20. století, třeba ta, jak vypadalo korzo na Ferdinandově třídě, dnešní Národní: "Tehdy měli Pražané tolik času, že se nosívali čtyřmi proudy od Národního divadla až k Prašné bráně. Dvě hodiny nic jiného nedělali, než chodili a koukali, pozdravovali se a ukláněli, spojovali se do přátelských skupin a žvanili o všem možném. Dámy ukazovaly, co je v módě, umělci širáky na dlouhých kadeřích, oficíři nažehlené pláštěnky a blýskavé šavle. Byly tu skupiny mládeže, která se prostě chodila dívat na herce, malíře a spisovatele 'na Ferdinandku'. Chodili se dívat i na Holečka. Tatínek ustavičně smekal klobouk a děkoval za pozdravy." Nebo informace o denním režimu intenzivně tvořícího spisovatele a o hlášení přesného času: "Úderem dvanácté hodiny, kdy na Strahově 'vybouchlo' - císař pán vzkazoval Pražanům ránou z děla, že je poledne - vcházel tatínek v zimě v létě do Kinského zahrady a procházel se od jedné až do dvou hodin po petřínském kopci." Knížečka kromě obohacení informací o literárním životě těch let obstojí i jako zajímavá pragensie.... celý text

Nasaďte mu psí hlavu 1997, Rex Stout

Příběh má všechny atributy typické pro případy Nero Wolfa: N. W. se zásadně nechce hnout z domu, všichni - podřízení i vysoce postavení - se musejí přizpůsobit jeho časovému rozvrhu a náladám (což všichni - kupodivu - i dělají, i když ramcají), poskok Goodwin chvílemi svého "pána" zrazuje, aby jen pomohl pátrání, ten mu to vždy odpouští atd. Jediné vybočení ze zavedených příběhů této party je v této knize jen epizoda s domnělým palestinským teroristou a jeho pohnutkami, ale to mi připadalo dost málo ...... celý text

Dobrý ročník 2006, Peter Mayle

Zajímavý příběh, prostoduché zpracování, černo-bílé postavy. Film jsem si pamatovala jako standardně zpracovaný případ již mnohokrát obehrané písničky - jak boháč nečekaně schudne a nakonec najde štěstí v tom novém, jiném životě, naplněném přírodou a prací. Ve filmu, myslím, ty situace měly logiku, ale knížka je natolik povrchní, plná situačních "naschválů" a nepravděpodobných postav, že za jediný přínos z jejího přečtení považuji tu zajímavou radu provancalského vinaře: prý když před pitím sníte několik syrových kapustových košťálů, pak můžete pít, kolik chcete, žádná kocovina vám nehrozí. Účinek té rady už nevyskouším, ale raduji se, že jsem to četla ze zkráceného znění, uveřejněném ve výběru tzv. "Nejlepšího světového čtení", neboť si umím představit, co zbytečné vaty musí být v plné verzi.... celý text

Muž spod zeme 1978, Ross Macdonald

Veľký a miestami až únavný prepletenec manželských, mileneckých a rodičovských vzťahov, v ktorých som sa chvíľami strácala. Odporúčam prečítať na jeden záťah - rýchlo, kým nezabudnete, kto bol komu v minulej kapitole milenkou, opusteným synom či zatajenou dcérou. Inak dobré čítanie z prostredia s typickými kalifornskými špecifikami.... celý text