Koka přečtené 1581

Útes 2002, Romesh Gunesekera

Konečně jsem na svém literárním atlasu světa mohla zapíchnout vlaječku i do Cejlonu a seznámit se s alespoň jednou ukázkou srílanské literatury. Příběh mi však nabídl mnohem víc, než jen nově "odfajfknuté" území: dokumentuje společenskou situaci Srí Lanky ve druhé polovině 20. století, dotýká se tématu krvavých bojů Tamilů a Sinhálců, má i svou výraznou ekologickou linku. Ale hlavně je to příběh dozrávání mladého muže, jehož dětství bylo tak nepodobné zážitkům našich -náctiletých kluků. Doporučuji.... celý text

Příslib úsvitu 1986, Roman Kacew

Dotěrná až zničující péče židovských matek o jejich syny je pověstná a v literatuře mnohokrát zobrazená (Ch. Potok, P. Roth, A. Oz a další). Příběh z této knihy však představuje extrém i v kontextu jiných podobných. Jenomže autorova matka, neúspěšná ruská herečka (svým původem a profesní dráhou mi připomínala postavy z románu Bludné hvězdy Šoloma Alejchema), je ztvárněná v této knize ne jako otrava, ničící život svého jediného potomka, ale naopak - jako jediný pevný bod vypravěčova života, jehož ztráta jej už navždy vychýlila ze směru. Nevychovávala z něj slabocha, mamánka, zbabělce, ale naopak: vzdělance, umělce, galantního rytíře, diplomata …. Připravovala jej na bohatý, plnohodnotný život; až o mnoho let později se ukázalo, že ten ochranitelský vliv měl pro chráněnce tragické důsledky. Příběh (jistě značně autentický, ale pochybuji, že zcela) je plný dramatických momentů, prokládaných tak vtipnými epizodami, že jsem řičela smíchy. Třeba kapitola XII je nejvtipnějším popisem voyerismu a nejnapínavější sexy scénou, jakou jsem kdy četla! Aby však bylo jasné: autorova máma nebyla žádná „psychicky labilní“ osoba, jak ji zde kdosi nechápavý v komentáři označil, ale mimořádně praktická, podnikavá, věcná až tvrdá žena. Život se s ní nemazlil, ale přesto v něj věřila. Všechny své naděje, touhy, ambice projektovala do svého syna a – protože přece jen je nějaká spravedlnost na světě - většinou se vyplnily. A že její rady mohou být platné i dnes, pomalu sto let poté, co odzněly, alespoň jednu zde odcituji: „Měj se na pozoru před ženami, které mají několik kožichů. Ty budou čekat, že dostanou další.“... celý text

Černý anděl 2016, Kjell Ola Dahl

Všechna stokrát již použitá klišé (kriminalisté jako pachatelé zločinů; šéf vyšetřovatelů jako tupý a nechápavý kariérista soustavně a nelogicky bránící vyšetřování; jediný "spravedlivý" a rozumný vyšetřovatel na celém oddělení je zákonitě podceňovaný svým okolím a neoblíbený v kolektivu, atp., atp. ....) ,a to vše v řídkém příběhu nafouklém do 550 stran! Jediné oživení pro mne představovalo počítání případů, kdy překladatelka namísto desítek možných popisů situace, jaké jen čeština nabízí (zahlédli se, pohledy se jim setkaly, hleděli si do očí, uviděl ji a ona jeho, ....) opakovaně používala neuvěřitelnou formulaci: navázali oční kontakt. Všechny postavy pořád dokola "navazovaly oční kontakt", nebo se naopak vyhýbaly vzájemnému setkání - jiná situace téměř nenastala. Vrcholem trapnosti byla závěrečná epizoda v nemocnici, vykradená z Puzova Kmotra. Knihu považuji za další signál, že fenomén "severské krimi" již konečně "dodělává" ...... celý text

Dům duchů 1990, Isabel Allende

Vojenský převrat v Chile, zavraždění levicového prezidenta Allendeho a nastolení fašistické diktatury byly jedinou zahraničně-politickou událostí, kterou si z dětství pamatuji, neboť jí byly plné noviny a dlouhá léta v nás doznívala, třeba na různých koncertech solidarity, četbě poezie Pabla Nerudy a pod. Až teď jsem však poprvé četla drásavou výpověd očité svědkyně, působivou o to víc, že byla "zabalena" do románové formy a podaná jako zajímavá a barvitá sága jedné rodiny. Je samozřejmě smutné, ale současně i zákonité, že ty nejtragičtější kapitoly dějin se stávají námětem velkých literárních děl, cynicky řečeno - díky takovým událostem je častokrát světová literatura obohacena; ne všechny krvavé převraty však najdou tak citlivou a talentovanou "kronikářku", jakou je v případě této knihy Isabel Allende. Místy mi připadalo, že český překlad trochu drhne, ale na poutavost příběhu to nemělo dopad (po dlouhé době toto byla kniha, od které jsem "neodbíhala" a neprokládala její četbu četbou ještě jiné, další knihy) . Doslov ke knize je doslova rozpačitý, ale přičítám to tomu, že v roce vydání knihy - 1990, v roce radosti z pádu komunistického režimu u nás, nebylo asi snadné do hloubky procítit tu tragédii surového, vražedného chilského antikomunistického převratu. Nedovedu si představit, jak poté, co se tam dělo to, co autorka popisuje v poslední pětině románu, mohou tam ti lidé vedle sebe žít ...... celý text

Až uvidím hvězdy 1963, Grigorij Kanovič

Dětství chudého židovského kluka, co kamarádil s Vinckem. "Babička si vzala do hlavy, že Vincek má jinou víru, než já. A zatím máme úplně stejnou. Já věřím na sny a on taky." Atmosférou to tak trochu připomíná Babelovy povídky z Historie mého holubníku. Na pogromy se však už nevzpomíná a jméno Hitler v příběhu zatím zaznívá jen jako bubák na neposlušné děti. Nedoceněná knížka, na dnešní dobu málo "akční", ale moc hezká.... celý text

Kdo miluje Yngveho Freje 1978, Stig Claesson

Začátek byl báječný a příběh měl nakročeno k tomu, aby se pro mne stal "knihou měsíce". Nakonec však autor hodně ubral z původního rozjezdu, který sliboval být textem cimrmanovského formátu. Claesson - jak říkaly kdysi profláknuté novinářské formulace - "držel prst na tepu své doby". Byl vnímavým pozorovatelem švédské reality a v roce 1968 si všiml a do tohoto příbehu zpracoval dvě společensky závažné skutečnosti, a sice že se ve Švédsku kriticky vylidňují lesnaté oblasti a v nich zůstávají žít jen přestárlé zbytky populace, a že se z rozhodnutí vlády mění směr jízdy a vozidla budou jezdit vpravo. Právě ta druhá převratná událost osudově zasáhne do života té první zmiňované skupiny, neboť jeden ze staříků žijících v lesní samotě považuje za nutné upravit a přemístit ukazatel u blízké silnice. A tento jeho počin vyvolá řadu nejdříve komických situací, později však spíše smutných, nostalgických myšlenek. Skupině staříků, životem a světem zapomenutých na lesním statku, se hroutí svět. Není co dělat, kam a jak jít či jet, a k tomu je ještě začnou navštěvovat jacísi turisti z města, hledající staré památky. Střet těch dvou světů mohl dopadnout satiricky a vesele, autor se však rozhodl spíše pro smutný a beznadějný závěr. Přesto doporučuji. Pozn.: Může se nám to zdát neuvěřitelné, ale opravdu i v této knize (už asi v třetí z dávnější švédské literatury) jsem našla jako samozřejmost zmínku o tom, že starobní penzi (hotové peníze!) švédští pošťáci nechávali obyvatelům vzdálenějších oblastí někde na rozcestí pod kamenem či v nějaké "ptačí budce", a ti, když měli cestu kolem, si je vyzvedli. Dovede si někdo z nás něco takového u nás představit?... celý text

Vlani, keď som bol mladý 1985, Monica Dickens

Je to práve ten typ literatúry, aký mám rada. Téma i forma spracovania ma mimoriadne zaujali, knihu som doslova zhtla za víkend. Ide o zaujímavú sondu do života súkromného ošetrovateľa, ktorý sa po osobnej tragédii vzdá stáleho miesta v nemocnici a necháva sa najímať k súkromným pacientom. Ošetruje zomierajúcich starcov i ťažko poranených mladíkov, je mu načas zverené retardované dieťa a vzápätí sa musí postarať o starnúcu hysterickú filmovú hviezdu, .... Strieda prostredie i klientov a súčasne hľadá, kde a s kým by sám osobne zakotvil. Čitateľom, ktorí vyhľadávajú reálne príbehy z reálneho života, odporúčam. P.S. zaujalo ma, že autorka je vnučkou "toho slávneho" Dickensa, ako aj to, že jej nesporný - v tejto knihe preukázaný - talent nestál českým ani slovenským vydavateľom za početnejšie ukážky z jej rozsiahlej tvorby.... celý text

Co mě naučil tučňák 2016, Tom Michell

Neuvěřitelně milá, příjemná, poučná, objevná knížka. To jsem opravdu nečekala! A co mě zarazilo a nadchlo nejvíce: příběh sice vygradoval do předpokládaného konce, ale myšlenky autora, právě tím koncem vyvolané, inspirované, vybuzené byly tou nejkrásnější částí textu. Jeho slova v závěrečných kapitolkách dokázaly, že ten příběh nebyl marný a nicotný jako krátkodobá epizodka, ale naopak - měl na něj vlastně celoživotní formující vliv. Kéž by každý človek byl nucen potkat "svého tučňáka", který by pro něj byl tolik inspirujícím a přinutil ho získat tolik nových znalostí, zážitků, dovedností, přátel ... (třeba čtenářka, která tuto knihu označila slovem "odpad" - ta by hodně potřebovala takový iniciační zážitek!). Jediné, co mě rozladilo, byla neznalost ikonického díla 70. let - příběhu nazvaného Jonathan Livingston Racek od autora Richarda Bacha (viz: https://www.databazeknih.cz/knihy/jonathan-livingston-racek-627) ze strany lidí, co jsou za vydání českého překladu odpovědni (překladatelka? redaktor? majitel vydavatelství?). V češtině je nejenže mylně přisouzeno rackovo jméno autorovi, ale překlad kontextuálně vůbec nereflektuje, že Juan Salvador je vlastně pošpanělštěný variant Jonathana Livingstona, že právě při čtení jeho, Jonathanova příběhu Tom Mitchell našel jméno pro svého nalezence a díky tomu poznal, že si jej musí nechat (i paralela s Malým princem o tom, že jak jednou něčemu dáme jméno, připoutáme si to k sobě a jsme za to odpovědní - se přímo nabízí). Osobitou hodnotu měly pro mne reálie z argentinské a uruguajské reality těch let. Autorovi moc děkuji!... celý text

Maigret a rejdař / V podzemí hotelu Majestic 2009, Georges Simenon

Miesto určenia neznáme 1972, Agatha Christie

Černé ryby 1994, Eeva Tenhunen

V letech, kdy ještě v knižním světe nevál ten současný "skandinávský severák", už se našel český vydavatel, který zde zavedl edici Severská knihovna! To mě docela překvapilo. Ale jinak na té knize nic moc překvapivého nebylo, snad jen skutečnost, že šlo o překlad 30 let staré detektivky! Prostředí příběhu mi evokovalo české detektivní příběhy Václava Erbena (Smrt talentovaného ševce, Poklad byzantského kupce) nebo i některé slavné kusy královny Agathy, což jen dokazovalo, že prostředí hradů, zámků a archeologických vykopávek je jak dělané pro zločiny. Náhod a naschválů bylo v příběhu víc než dost. Výsměchu hradních průvodkyň, adresovaného na konto návštěvníků, bylo také nemálo. A rozuzlení bylo minimálně od poloviny knížky také nasnadě. Jedinou originalitu tak představovaly citace z finských lidových balad.... celý text

Rodina Pascuala Duarta 1960, Camilo José Cela

Odpudivý, nechutný, snad nejsurovější příběh, jaký jsem kdy četla.

Plody zimy 1972, Bernard Clavel

Po formální stránce je kniha úžasnou ukázkou autorových schopností širokého epického vyprávění. Clavelův talent zobrazit charaktery postav pomocí drobných epizod, gest, napůl úst utrousených poznámek - je obdivuhodný. Po stránce obsahové román líčí ty nejchmurnější a nejdepresivnější motivy: stárnutí a stáří, ztráta sil a úsudku, neschopnost komunikace lidí žijících vedle sebe už tak dlouho, že už nedovedou spolu mluvit, válka a bezmoc civilních obyvatel vůči jejím nesrozumitelným záměrům a projevům. Pro francouzskou literaturu však nepochybně hlavní hodnotou tohoto díla bylo bolestné téma: zkouška charakteru národa po dobu nacistické okupace. Počas 2. světové války se část Francouzů dala (a nadšeně!) do služeb německých okupantů, značná část se snažila jen uchovat si život a majetek, a jistá - problematická, hlavně levicově smýšlející skupina - založila hnutí odporu a partyzánské skupiny, jejichž působení někdy přinášelo spoluobčanům stejné ztráty a těžkosti, jako to nacistické. V tomto příběhu se všechny tři typické skupiny sešly pohromadě - v jedné rodině! Velké drama končí bolestně. Doporučuji.... celý text

Totožnost neznámá 1976, Michael Gilbert

Skvělě vystavěný příběh, uvěřitelný děj, hodnověrně vykreslené postavy, bezvadný překlad. (Při čtení se mi vybavil nedávný zážitek s četbou několika současných severských detektivek, např. od Nesboa - co ten nebožák musí všechno do svých knih nacpat, jak jen musí přehánět, vršit zápletky a degenerovat své úchylné postavy až do absurdna, a přesto u mě nedocílí ani část toho napětí, účinku a čtenářského mlsání, jak se to povedlo této dávné útlé knížce.)... celý text

Život s taktovkou 1991, Míla Smetáčková

Není to tak zcela "životopis" - jak se praví v anotaci, ale jsou to mimořádně zajímavě, kultivovaně, s velikou láskou i značnou mírou systematičnosti napsané vzpomínky druhé dirigentovy manželky, která byla doslova jeho andělem strážným, životní družkou, profesní pomocnicí i pečovatelkou. Na koncerty řízené panem dirigentem Smetáčkem moc ráda vzpomínám. Tato kniha mě utvrdila v tom, že i když nepatřil ke světové "top-star" třídě, přesto (nebo možná právě díky tomu?) byl zván ke spolupráci s orchestry i v zemích a městech, "kam by Karajan nezajížděl". Díky tomu jsou vzpomínky paní Míly - sestavené jako koláž dovědně vytvořená z denníkových záznamů jejího manžela, citací dobových recenzí a vlastných postřehů - mimořádně poutavým cestopisem o Islandu, Japonsku, Argentině, Chile, Itálii v 50. - 70. letech XX. století. Zejména kapitola věnovaná doslova průkopnickému působení pana Smetáčka na Islandu, mě nadchla. Kniha vypovídá i o způsobu tehdejší umělecké agentáže, o skromných až nedůstojných podmínkách, za jakých jezdili čeští hudebníci účinkovat "na Západ". Kromě horoucí celoživotní lásky manželů Smetáčkových, která čiší z každé stránky této knihy, se o dirigentově soukromí, názorech na jiná než hudební témata, o "provozu" umělci a jinými osobnostmi tak hustě navštěvované jejich domácnosti, která jakoby ani svým stylem nepatřila do let "reálného socialismu" - čtenář nedozví téměř nic. Výběr autorkou zde popsaných epizod je nepochybně veden láskou, obdivem a záměrem vybudovat pomník vzácnému člověku, a právě jeho subjektivita je kouzelná, dojímavá. Na zpracování opravdového životopisu tohoto významného českého umelce však snad jednou dojde.... celý text

Sentimentální román 2009, Bianca Bellová

Hnusný, nechutný příbeh, ale napsaný velmi dobře, poutavě. Všem, kteří se domnívají, že život v pražských uměleckých kruzích spočívá v drogách, chlastu, sexuálních úchylkách a promiskuitě, psychických poruchách, sebevraždách, podrazech, lhaní, podvodech, bezútěšnosti a beznaději - těm všem doporučuji, zmlsnou si. Pokud by však někdo hledal literární "svědectví o obyčejném životě" na konci 20. století, v němž se chodí do práce, rodí děti, vaří teplé obědy a z přemnožené množiny možností vybírají knížky či přátelé - ten v této knížce nenajde ani náznak takového děje. Nerozumím tomu trendu současné české literatury, ktorá se buď utíká k fantasy, neboť realita ji přijde nezajímavá, anebo při zobrazování reality používá pouze desítky odstínů černé, a to v době, která je tolik "barevná" !... celý text

Můj příběh 2019, Michelle Obama

Jsou manželky prezidentů, které se stanou výjimečnými jen a právě tím manželstvím a tím prezidentováním. To však není případ paní Obamové - ta byla výraznou a silnou osobností dávno před tím, než se - jako "první černá" stěhovala do Bílého domu. První třetina knihy o životě slečny Robinsonové a její rodiny, jejího zázemí, tužeb, zájmů - mě doslova nadchla. Druhá třetina má až jakýsi nádech "růžové knihovny", neboť příběh o tom, jak se s Barackem seznámili, vzali, měli děti, společně hledali naplnění svých životů - je natolik hezký, harmonický, láskyplný, že druhý takový se jen tak nevidí. (Vždyť která veřejně činná žena může po 25 letech manželství s takovou vřelostí prohlásit, že její manžel je její největší láska, nejlepší kamarád a parťák a nejvhodnější otec dětí, jakého si len mohla vysnít?). Zlom - nejen v jejím životě, ale i ve stylu psaní - přijde vstupem do 8letého pobytu v Bílém domě. To už si autorka musí dávat veliký pozor, o kom co napíše, nakolik spontánně a otevřeně může vyslovit své názory, jak ukočíruje ta vlastní, soukromá témata (manželství, péče o nezletilé děti, které se ocitnou doslova uvězněné v přísném bezpečnostním režimu, mediální tlak na její šatník, slovník, svobodnou vůli ...) s ožehavými tématy světové politiky a americké reality. Ke konci knihy už některé její myšlenky působily mírně pateticky, ale cíl, který svému životu vytkla - pomoci a povzbuzování žen, dívek ve vzdělávání - si zřejmě takový přístup vyžaduje. Obdivuhodná paní, silný a působivý příbeh. Doporučuji.... celý text

Napokon zomreli traja 1975, Geoffrey Homes

Chvíľu mi trvalo, kým som pochopila dobový preklad názvu profesie "burzový dohodca", ale inak ten príbeh, štýl jeho podania a kvalita prekladu nemali chybu.

Oxfordská tragédie 1961, John Cecil Masterman

Uzavřený svět, uvízlý v staletých tradicích, omezeních, nepsaných a o to přísnějších zákazech, regulích, předstíraní a svébytných morálních hodnotách, na hony vzdálených lidské přirozenosti. Autor potřeboval vnést do děje cizince, který by se dovedl podívat na události "zvenčí" a nazaujatě. Kuriosní však bylo, že tím cizincem byl rakouský advokát (od něhož bych - typově - brilantní úsudek a značný důvtip ani neočekávala).... celý text

Záhady v Alleghe 1967, Sergio Saviane

Velmi, velmi zajímavé, ale také špatně, dost nepochopitelně napsané, a hlavně - nedopovězené! Kdyby se byl novinář v celém textu držel publicistického žánru, udělal by líp; tam, kde se snažil fabulovat, domýšlet, dramatizovat - pohořel. Text příběhu i doslov redaktora českého vydání dokládá, že má jít o autentickou novinářskou reportáž skutečného publicisty, a tak kromě vztahů, hodně nejasně popsaných v příběhu, je nepochopitelné i to, že Odeon to vydal v edici Soudobá světová PRÓZA, přestože o žádnou prózu nejde. Databáze knih v tomto omylu pokračuje, když knihu označuje za detektivku. Zajímavé by bylo vědět, jak ta vesnice dnes vnímá tyto temné události.... celý text