Kozel přečtené 776

Oceánem na kře ledové 2002, Jules Verne

Dvacet tisíc mil pod mořem 2009, Jules Verne

Věřím, že kdo se jednou dostal do kontaktu s Nautilem (v jakékoliv verzi), už ho z hlavy v touze stanout na jeho palubě nedostane. V mém případě to jednoznačně platí a od dětství si na něj čas od času vzpomenu. Očima dospělého jsem si znovu přečetl Dvacet tisíc mil pod mořem a téměř celou knihu jsem opět nevycházel z úžasu a podmanivosti epického příběhu. Byť částečně z odlišných příčin, než tomu bylo kdysi v ranném mládí. Jules Verne napsal (ve více významech) fantastickou ódu na vodní království planety Země. Ač je to evidentní a známé, přesto si to zasluhuje znovu podtrhnout. Výčet tvorů a popisných obrazů, které autor mořskému světu věnuje, je ohromující a dráždící představivost. I za cenu, že někdy jsou tyto části až ubíjející a zhruba od 300. strany díky tomu čtení začalo lehce ztrácet na přitažlivosti na úkor příběhové linky. Verne tu krom encyklopedických znalostí a poučení podává i nejedno poučení morální, včetně takových, které předpovídaly nejeden světový problém současnosti. Jelikož Verne je velikánem žánru sci-fi, samozřejmě nechybí technika, čehož je Nautilus obrazně i fyzicky největším příkladem. Ačkoliv 19. století platí za století páry, nemohu se zbavit myšlenky, že mnohem podmanivější byla a je síla elektřiny. Ve fantastické literatuře té doby elektřina sedí na trůnu moci. A platí to dodnes, ať už v rámci každodenního života nebo třeba steampunku. Shrnuto podtrženo, Dvacet tisíc mil pod mořem je vynikající dobrodružnou knihou, která sice má svoje slabá místa, nicméně ústřední (a vlastně jediná) čtveřice postav kapitána Nema, Neda Landa, Conseila a profesora Arronaxe svými dobrodružstvími na palubě nejslavnější ponorky baví zcela oprávněně nejrůznější věkové kategorie bez ohledu na letopočet, který se aktuálně píše. Poslední věta patří k vydání pod záštitou Dobrovský. Jejich knihy často a zcela po právu zasluhují kritiku po redakční, ediční a tiskové stránce. Ovšem v tomto případě se veškerá chybovost naprosto vytratila v neproniknutelných temnotách. A to je moc dobře, neboť to prohlubuje čtenářský zážitek.... celý text

Mikeš 1968, Josef Lada

Mikeš je národní šperk co do dětské knižní literatury. Bajky o dobrodružstvích rozkošného černého kocourka s prostředím z Ladovských ilustrací. Předčítali mi ji. Pro mě jedna z prvních, ne-li první kniha, kterou jsem četl sám. Opakovaně. A že je to na šestileté dítě docela dávka stran. Večerníčky jsem sledoval. Kam se hrabe Dášeňka nebo Honzíkova cesta.... celý text

Honzíkova cesta 1985, Bohumil Říha

Honzíkova cesta je taková místní tradice. I já, ročník 89, patřím k těm, kteří ji četli. A patřil jsem k těm, které knížka bavila. Za ty dlouhé roky však zbyl jen název. Nemohu se trochu zbavit dojmu, že je to spíš čtenářský odrazový můstek, než že by zanechala hlubší dojmy. Honzíkova cesta za dědou a babičkou na venkov a tam strávené prázdniny, to je něco, co jsme zažívali a moc dobře znali. Víc nebo míň podle mustru knížky. Dnes to úplně neplatí, řekl bych. A s tím i tahle knížka postupně, pokud už neupadla, upadne do historie české dětské literatury a zmínky v učebnicích. A není to nic špatného; stalo se tak mnohým knihám, na nichž mnoho generací vyrostlo. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, domnívám-li se, že co dělá Honzíkovu cestu v paměti natolik živou, jsou ilustrace Heleny Zmatlíkové. Ty dozajista přežijí obsah.... celý text

Shirley 1975, Charlotte Brontë

Když opomenu některé pasáže, hlavně závěrem knihy, kdy byl romantický patos vyznání hlavních postav natolik přeslazený, že se mi těžko žvýkal, nemůžu jinak než doporučit a pět chválu. Charlotte tenhle příběh podala se čtivou lehkostí, nadsázkou i vážností, příběh naplnila spoustou anglického humoru, nejednou hraničícím se satirou, a hodně mě pobavila tím, jak čas od času doslova vodila čtenáře prostorem, hovory či nějakým upozorněním. I když se jedná spíše o romantický příběh, přesto je v něm mnoho znaků realismu, což bych upřímně tak úpně nečekal. Můžete v něm hledat přátelství či romantiku, anglický venkov, nádheru vyšších vrstev, ale také průběh blížící se průmyslové revoluce viděný hned z několika pohledů. Tahle kniha se dá tudíž číst několika způsoby. A jak dodává sama Charlotte: "Zdá se mi, že teď vidím soudného čtenáře, jak si nasazuje brýle, aby se podíval po mravním naučení, jaké z příběhu vyplývá. Bylo by však urážkou čtenářova rozumu ukazovat mu nějakým směrem. Tak jenom říkám: pomáhej mu pánbůh v jeho hledání!"... celý text

Buddenbrookovi: Úpadek jedné rodiny 1956, Thomas Mann

Mohu jedině parafrázovat Kristiána Buddenbrooka: "Ach, taková trýzeň." Po třítýdenním vyčerpávajícím souboji s touto knihou, plného silného sebenucení do dalších stran, jsem se za značné úlevy dobral konce. Za celou dobu jsem se nedokázal vžít do osudů rodiny, soucítit s ní, smát se, posmívat nebo jen vůbec porozumět Mannovu stylu vyprávění či sdělení skrytého v řádcích. Jediná postava, která přece dokázala zaujmout, byl Tomáš Buddenbrook. Ať už šlo o jeho povahu, osudy či myšlenky (zvlášť mě bavily hovory s lazebníkem Wenzlem, dětinskou a často na nervy lezoucí Tony nebo diskuze a hádky s Kristiánem). Jen Tomáš na mne nepůsobil jako šedivá kulisa či trochu nepovedená karikatura, ale jako živoucí postava, u níž jsem nenabyl dojmu, že je zcela lhostejná autorovi. Buddenbrookovi bude kniha, k níž se těžko budu vracet. A obávám se, že Thomase Manna si zařadím mezi autory, jimž se do budoucna vyhnu.... celý text

Glastonbury. Když svatí pochodujou – 40 let Glastonbury 2011, Vojtěch Lindaur

To si takhle na piltonském poli pasete krávy a hospodaříte na kousku půdy, když vás napadne pozvat pár hippies, aby se bavili. Každý rok to opakujete, z pár hippies se stanou tisíce indies a než se nadějete, uvědomíte si, že tohle děláte už 45 let. Z pár tisíc indies se stane 200 000 lidí a z několika polí na týden vyroste celé město v podobě největšího multikulturního festivalu na světě, kde se žije, umírá, rodí, poslouchá, jí, poznávají kultury a se vším co kosmopolitní místo nabízí. To není pohádka. To je legendární Glastonbury. Jelikož si legendy - zvlášť skutečné - zaslouží knížní podobu, neváhal jsem u této knihy. Jenže. Ačkoli jsem čekal příběh Glastonbury, dostal jsem spíš příhody z road tripu české výpravy s festivalem spojené posledních dvacet let, pročež jsou mé pocity dosti smíšené. A tak v průletu druhých dvou dekád skrz bahno, moře lidí, energii místa a "místní" kulinářské speciality prosakují decibely hudby, stejně jako Eavisův příběh, pomocí reportáží spíše sporadicky. Glastonbury je ovšem takový fenomén, že si zaslouží vyprávění právě těchto osobních příběhů, poslouchání hudebního menu a v nejlepším případě ono dobrodružství zažít na vlastní kůži... celý text

Za dnů komety 1910, Herbert George Wells

To je prvně, kdy si nejsem úplně jist, co chtěl Wells ve výsledku vlastně říct. Román se čte opravdu velmi dobře a lehce. Zaujala mě především první polovina (před srážkou komety), kde vcelku reálně a přísně popisuje rozdíly mezi třídami a jejich lidským zastoupením. Ekonomickou propast, špínu industrializace, špatné lidské vlastnosti a zlé emoce. Není mi ovšem zcela jasná ona Změna po srážce s kometou. Wells je znám svým socialistickým smýšlením a touhou po lepší společnosti, ale zdá se mi, že tahle kniha už pochází z doby, kdy začal pomyslnou hůl ze zoufalství lámat. Především proto, že lidi jsou po Změně "osvobozeni" od vášní, hloubky citů a těch zel, které z nich dělají lidskou bytost (např. sobectví, žárlivost, závist, nevědomost). Přitom však fanaticky touží zničit všechny vzpomínky na minulý svět díky prozření (tahle část silně připomíná diktatury). Možná jsem celou věc špatně pochopil, nicméně mně osobně je sympatičtější ten starý hnusný svět plný zla a chyb, než ona utopická realita, která dle mého v sobě skrývá více špatného než naopak=o)... celý text

První a poslední 1994, Adolf Galland

Ke Gallandovi mám už roky sympatie a obdiv, takže mě hodně potěšilo, když se mi konečně dostaly jeho paměti do rukou. Přestože stál na straně, na jaké stál, a zcela bez pochyb byl režimem ovlivněn, víc než ideologie a politiky se téměř fanaticky držel "kniplu" stíhačky. Samotná kniha má pak několik vrstev díky jeho pozici generála stíhačů. Předně byla válka ve vzduchu vždy značně odlišná od té na zemi a vedle popisu vlastních zážitků z kabiny zde narazíme na pověstné hádky s Göringem a rozbor (dokonce zevrubně ze strany Německa i Spojenců) situace na nebi nad Evropou v průběhu celé války. Onen popis technické stránky může občas čtenáři působit potíže, ale rozhodně bych paměti této letecké legendy doporučil každému, kdo se zajímá buď o letectví celkově, samotnou luftwaffe a nebo o největší válečný konflikt v dějinách obecně. Skoro děsivě pak působí myšlenka, co by se bylo stalo, kdyby Galland nenarážel na neschopnost vedení i velení a prosadily se jeho nikoli zcestné návrhy, které v mnoha případech nenalezly potřebnou odezvu.... celý text

Láska a pan Lewisham 1922, Herbert George Wells

Jeden z autorových společensko-kritických románů, v němž se pan Levisham mění z ambiciozního studenta do lehce zapšklého "řadového" občana, jenž ztrácí iluze a kariéru vymění za manželský život. Což ostatně byly věci, které, nejen v tehdejší době, jednoduše nejdou úplně dohromady a mnoho lidí vede tento zápas. Nemohu říct, že by Láska a pan Lewisham patřila mezi Wellsovými pracemi mezi ty nejlepší. Místy decentní humor zastiňují nudnější pasáže ve vcelku prudkých výkyvech. Co si mě ovšem získalo, byly monology pana Chafferyho. Odhalený spiritista (věc v 19. století značně oblíbená) a vědomý šarlatán, který své podvody obhajuje ne přímo pokrytecky, ale především prokouknutím vztahu mezi lidskou povahou a lží, jež prostupuje prostředí celé společnosti i život jedince.... celý text

Malý lord 1931, Frances Hodgson Burnett

"Bůh žehnej hezoučkého hošíka!", malého lorda Fauntleroye! Četl jsem knížku před lety a byl okouzlen příběhem, kdy starého nevrlého hraběte přivede k citu šikovný hošík, který je obdivován pro svou naivní a přirozenou slušnost, nesobeckost a pro dobrou výchovu obdivován všemi - ať už jsou to lidé z New Yorku, v čele se skeptickým Hobbsem nebo dobrákem Dickem, či obyvatelé panství okolo Erleboro, včetně zkušeného sluhy Tomáše, vševědoucí drbny Dibblové nebo samotného hraběte, a nebo samotných čtenářů příběhu Frances Hodgson Burnett. Tahle autorka tyhle příběhy umí naprosto fantasticky. Jsou hřejivé, lehce naivní, zdravě sentimentální s morálním poselstvím, kouzlí úsměv na tváři a dostanou se hluboko pod kůži. Bez ohledu zda je vám sedm jako malému Cedricovi nebo šedesát jako hraběti z Dozincourtu, tahle knížečka má sílu pohnout kamenem. Ačkoliv Tajná zahrada se stala autorčinou klasikou současnosti, pro mě je Malý lord, v několikerém vydání, pokladem v kategorii dětských a milých příběhů.... celý text

Poklad na ostrově 1930, Robert Louis Stevenson

Když je něco klasika, nezáleží na tom, je-li čtenář mladý, starý, kluk či děvče. Stevensonův Poklad na ostrově do této kategorie jednoznačně patří. Protože koho by neokouzlila dobrodružství slepě odvážného chlapce Jima vypravujícího o pirátech jakým je jednonohý vychytralý Janek Silver s papouškem Flintem na rameni, touze po zakopaném pokladu, plachetnici Hispaniola razící si cestu k opuštěnému ostrovu a později neřizené jako Bludný Holanďan, vzpouře založené na lidské chtivosti nebo vysazenci Benu Gunnovi poloblbém roky strávenými v samotě? Přestože kniha není psaná tak rozsáhlým popisným způsobem typickým pro mnohé Stevensonovi vrstevníky, má sílu magnetu, který člověka vtáhne do příběhu, jenž má i po tolika letech zcela zasloužené místo mezi tím nejlepším z žánru dobrodružné knihy pro mládež.... celý text

Kniha džunglí 1948, Rudyard Kipling

Dodnes si pamatuju animovanou disneyovku s Mauglím, Balůem, Baghýrou a dalšími a řadím ji mezi tři animované filmy, které mě v dětství nejvíce těšily. Proto sáhnout po originální knize, byť o X let později, nebyla těžká volba, ba naopak. A zklamán nejsem. Mauglího dobrodružství a přátelství se zvířaty v sobě skrývá skutečně mnoho hlubších myšlenek, než by se mohlo na první pohled zdát. Moudrost Kaa, učitelská starostlivost Balůa a jeho znalost Zákona džungle, všeobecný respekt Akely, Baghýrova zkušenost s lidmi, nevypočitatelnost a neobliba opic spolu s jejich kriticky podanou příbuzností s lidmi a samozřejmě Mauglího splynutí s divokou přírodou, která je dnešním lidem tak vzdálena. Melancholicky dojemný byl pro mne závěr, čili Mauglího návrat k lidem, byť není vyloženě tragický. Co bych možná vytknul (nevím, zda to bylo vydáním či je to tak i v originále) byly ostatní povídky vložené mezi hlavní linku, což dost odvádělo pozornost. Na druhou stranu i mezi nimi lze najít skvosty jako Bílý tuleň nebo Rikki-Tikki-Tavi.... celý text

Vyhnání Gerty Schnirch 2009, Kateřina Tučková

Přesto, že chvílemi kniha hodně připomíná spíš ženský román, především autorka velmi otevřeně otevírá dosud velké tabu a sype sůl do ran poválečnému Československu z pohledu brněnské Němky a jejího nejbližšího okolí. Člověk se nemůže zbavit dojmu, že její (a mnoha dalších) život je zcela prázdný a v duchu potrestání kolektivní vinou. Stále si kladu otázku, kdy konečně dojde v této zemi k sebereflexi a postaví se čelem k tomu, co se stalo po nacistické okupaci. Na druhou stranu....dá se tehdejší reakce vlastně soudit?... celý text

Vánoční povídky (2 povídky) 1969, Charles Dickens

"Vánoční koleda" je vskutku jedním z nejkouzelnějších vánočních povídek vůbec a zároveň jednoznačně nejlepší povídkou Dickensovou, která nikdy nezklame. Dostalo se jí tolika překladů, že je skoro zbytečné se u ní zastavovat blíž s výjimkou poznámky, že jí sluší starší překlady, ostatně jako celkově Dickensově pracím - alespoň tak to vidím já. V případě povídky "Začarovaný" mám ovšem poněkud smíšené pocity. Postavy sice mají pořád svou živost charakteru a zahrát čtenáři na správnou strunu konkrétního pocitu a citu, problém mám však se samotným příběhem, jehož struktura pro mě nebyla tak snadno stravitelná jako jindy. Proto plavání v jeho linkách nejednou přispělo k naprosté ztrátě a vyhasnutí nadšení, což má sice za následek několik silných pasáží, ale jako celek nezaujala tak, jako to umí jiné Charlieho příběhy.... celý text

Stráž u mrtvého 1969, * antologie

Už soupis autorů láká, aby člověk vzal tuhle sbírku do ruky. Když k tomu ještě připočtete skutečnost strašidelných příběhů z doby počátků žánru hororu i povídky jako takové, pak již můžete s jistotou předpokládat hodně příjemné čtení. Jistě si každý přijde na své. A abych podtrhl svoje top, jsou to záležitosti z pera Angličanů. Ať už se jedná o děsivě lidský "Smuteční závoj" Dickensův, klasický, ovšem nádherný, duchařský příběh "Co vyprávěla stará chůva" od Beth Gaskellové a nebo Marryatův z legend vystupující "Vlkodlak" či Stevensonův "Markheim" vedoucí rozhovor s vlastním svědomím.... celý text

Mein Kampf 2000, Adolf Hitler

Velmi těžká kniha na čtení; ostatně jako každý politický či filozofický spis. Přesto se z dnešního pohledu jedná o zajímavý historický pramen (i přes veškerou kontroverznost), pokud s ním člověk dovede pracovat. Dá se samozřejmě popsat jako snůška nesmyslů, kterou nečetly ani špičky nacistické mašinerie či jako Hitlerovy zvrácené myšlenkové pochody zlomené a zkroucené podle potřeb pro vysvětlení vlastních pohnutek a představ. Našel jsem v ní ovšem i jisté vysvětlení, proč ho tehdejší evropská vysoká politika tak hrubě podcenila. Zatímco první díl mohl vypadat jako manifest mírně pomateného politika pozorovatele, který má chtě nechtě v některých věcech pravdu - zajímavé, jak Hitler do mnoha různých témat i jejich podstat (teď nemyslím házení viny na židovství, Čechy, Habsburky, Francii a bolševismus) hodně dobře vidí - musela druhá část nutně znít jako výplod choré mysli, který se zcela příčí proveditelnosti i realitě. Tak mohla být kniha vnímána v době vydání, jak neuvěřitelně a hrozivě však její obsah musel vypadat po roce 1933 a zvlášť v předvečer druhé světové války v roce 1938...... celý text

Alžběta a Essex 1994, Lytton Strachey

Stracheyho románové podání historických událostí a osobností má mnoho kladů. Ještě víc vyniknou s výběrem tak fascinující osobnosti, jakou byla Bětka, a vyprávění onoho zajímavého vztahu s Essexem. Dvě rozporuplné, ale silné (někdy až dětsky vzpurné) povahy (dělící mezi sebou zhruba generaci) se značným vlivem jedné na druhou, procházející za značně proměnlivého počasí vztahu až k tragickému konci, kde i Essex musel pochopit, že Alžběta je bytost mnohem vyšší a neprůhlednější než si možná kdy během světlejších chvil myslel.... celý text

Silas Marner 1989, George Eliot (p)

To si takhle dáte sobotní oběd a otevřete knihu od madam Eliot, kterou s poslední stranou zavřete v momentě, když je venku tma. Protože osudy několika obyvatel vesnice Raveloe těžko pouští. Obzvlášť jsem pojal náklonnost k Silasi Marnerovi, který se snaží odloučit od lidí a přilne kvůli tomu k penězům, jejichž ztráta naprosto změní zbytek života. Ale to není vše; Eliotová totiž - tak jak by od kritického realisty jeden očekával - pouští sondy do duší venkovanů napříč třídami a souboji jejich povah. Nakonec cítím potřebu zmínit Thomase Hardyho. Ten totiž předně čaroval s popisem přírody a společností jako celkem. Eliotová se, při nejmenším v Silasovi, zaměřuje spíš na jedince (a z toho plynoucí společenskou vrstvu), čímž je opravdu originální, a možná i proto je tahle knížečka tak osobitá, lidská a živá.... celý text

Sedm katů z Mnichova 2009, Mario Puzo

Tady není čas na servítky. Svižně, stručně a v rychlém spádu plynoucí příběh pomsty. Rogan se nehodlá zastavit, dokud neprovede ortel nad svými nočními můrami. Nejvíc mě bavily pasáže z dějové linky odehrávající se v minulosti, kdy Rogan vzpomínal cíleně či pomocí snů na to, co mu sedmička soudců během války provedla. A jelikož se jedná o Puza, nejpropracovanější a pro mě vůbec nejlepší část se odehrává v Itálii, kde Rogan jde po Genco Barim, sicilském mafiánovi. Tady jsou totiž jisté náznaky toho, v jakém prostředí byl Puzo coby spisovatel nejsilnější.... celý text