Kozel přečtené 776

Zamotaný příběh 2009, Lewis Carroll (p)

Se slovními úlohami jsem zápasil už ve školní lavici, Carroll to však povýšil na vyšší úroveň a formou milých vyprávění předkládá "zádrhely", jejichž řešení i výsledek je pro mě v současnosti ještě větší záhadou=o) Možná jindy; víc jsem ocenil Carrollův břitký humor a přísný rozsudek nad odpověďmi, které mu k jednotlivým úlohám docházely. U této části jsem se vskutku bavil jak narážkami, tak soudy i samotnými přezdívkami pisatelů.... celý text

Ženy mafiánů 1998, Clare Longrigg

Před hněvem běsnící ženou i Ďábel se třese. Kniha nabízí odlišný pohled na italskou mafii ať už se jedná o Cosa Nostru, ´Nranghetu nebo Camorru. Ženy jako pilíř, nebezpečná zbraň i nástroj pomsty jedné z nejzajímavějších a nejkriminálnějších organizací světa. Přestože se jedná o silné příběhy a osudy, nemohu se zbavit dojmu, že je kniha chvílemi psaná příliš zmatečně a obsahuje jistým feminismem načichlý pohled. Tak nebo tak, rozhodně mají Ženy mafiánů své důležité místo mezi studiemi o této organizaci.... celý text

Impérium: Mafie v Atlantic City 2012, Nelson Johnson

Seriál Impérium patří k mým nejoblíbenějším vůbec, takže tahle kniha byla v podstatě povinnost. Skutečný příběh Las Vegas Východního pobřeží je sice odlišný od toho seriálového, přesto neztrácí nijak na kouzlu a nutí k obdivu, jak se ze snu jediného člověka zrodilo celé prosperující a stále rostoucí město. I když tu nevládla Cosa Nostra, jak ji všichni známe, politická mafie na pozadí Atlantic City se stala silnou pákou, která vytřískala dolary z každé příležitosti, jež se naskytla, a ještě se postarala o své obyvatele napříč třídami. Nejzajímavější jsou jistě kapitoly, které do kroniky města napsala trojice osobností "Komodora" Kuehnleho, Nuckyho Johnsona a Štístka Farleyho. Nečekejte tedy psaný životopis postavy hranou mistrem Buscemim, ale nechte se strhnout skutečnými příběhy, které se odehrály na prknech Promenády.... celý text

Tono-Bungay 1977, Herbert George Wells

Knihy psané ich formou se mi vždycky dobře čtou, a Tono-Bungay není výjimkou. Někomu se může zdát příliš popisná, na druhou stranu nabízí obecný (a částečně kriticky Wellsův) rozbor anglické společnosti, třídních rozdílů a změn s nastupujícím dvacátým stoletím, kdy klasická aristokracie ustupuje nové, podnikatelské, která se dodnes příliš nezměnila ve své filozofii a vnějších znacích. Honba za ziskem, snobismus, a hlavně fakt, že s kvalitní reklamou prodáte cokoli, komukoli.... celý text

Tajemství svobodných zednářů 2010, Morgan Pat

Na knihy, v jejichž názvu se objevují slova "tajemství" či "tajný", se dívám poněkud skepticky; obzvlášť pokud jsou ve vztahu ke svobodným zednářům. Tahle populárně naučná knížka si však takový pohled nezaslouží. Příjemným stylem pootvírá dveře do zednářských lóží, odbourává staré známé (i méně známé) konspirace kolující internetem a taky obsahuje hodně zajímavý seznam významných členů bratrstva, o kterých jsem dosud ani nevěděl. Nejedná se o vyčerpávající studii nejstaršího a nejkontroverznějšího bratrstva v lidské historii, nicméně Pat Morganová napsala jednoduchý a čtivý průvodce, který svobodné zednáře popisuje střízlivými barvami, nesnaží se jim nutně vlézt do přízně nebo jim uškodit. Heh, konspirátorům to však asi stejně nezabrání v obvinování ze svobodozednářského spiknutí o ovládnutí světa=o)... celý text

Cesta na popraviště - Příběhy z Evropy 2013, Vladimír Šindelář

Cesta na popraviště je především sbírkou dobře známých, méně známých i neznámých příběhů o trestu smrti v minulosti lidstva; především v novověku, kdy se popravovalo jak o závod z důvodů čarodějnických procesů či francouzské revoluce. I přes můj obdiv ke katovské rodině Sansonů, mě poněkud mrzel dost velký prostor pro dění a příběhy z Francie, což bylo způsobeno jistě hlavně mou antipatií k této zemi. Velmi zajímavé však bylo čtení o severoevropských zemích, které už před mnoha staletími k věcem přistupovali trochu odlišněji oproti zbytku kontinentu. A tak Šindelářova kniha nabízí místopisně i časově bohatý výlet do Evropy, který je plný krví nasáklých příběhů a neveselých osudů i napětí. Přesto se jedná o čtivý soubor plný stravitelné a přehledné faktografie, k níž se jistě vyplatí vracet, pokud člověka toto téma zajímá.... celý text

Kraj slepců 1931, Herbert George Wells

Skutečnost, že máte něco víc než ostatní, nutně neznamená, že jste lepší. Platí to i obráceně, pokud něco nemáte. Předsudky světu vládnou a krátká Wellsova povídka člověka o tom přesvědčí a dovede k delšímu polemizování nad předsudky, odlišnostmi, nedostatky, chybami i lidské povaze vůbec.... celý text

Klub sebevrahů (9 povídek) 1977, Robert Louis Stevenson

Konečně jsem se seznámil se Stevensonem a musím přiznat, že to bylo trochu krkolomné čtení. Pavilón na pobřeží pomalu nabíral obrátky k napínavému vrcholu, Jekyll s Hydem nezklamal, Markheim byl milým překvapením, co se mi hluboko vrylo do duše, a Franchardský poklad svěží úsměvnou povídkou s pestrým závěrem. Za to Kumpáni a Falesánské pobřeží mě zápletkou nijak neuchvátily a nepomohl tomu ani rozsáhlý popis prostředí, který byl na moje gusto příliš rozsáhlý, i poněkud "nedokončené" závěry. A titulní Klub sebevrahů místy hodně zaujal, chvílemi až nudil. Nicméně ona rozporuplnost ke sbírkám povídek už tak nějak patří.... celý text

Chci víc 1999, Iggy Pop

Iggy je ikona, naprosto nepřehlídnutelná ikona, ať už posloucháte punk, rock, metal, samotnýho Iggyho a nebo tuhle scénu znáte jenom z předsudků mainstreamu. "Chci víc" není typická autobiografie, ale směsice myšlenek na téma vlastního vývoje, názorů na muziku a na svět v tak, řekněme, chaotickym stylu, jak by člověk od Iggyho čekal. Čtení, který je hlasitý, zábavný, svižný, přeskakující v rytmu, ale přitom neztrácející lajnu (nejen koksovou).... celý text

Příběh pana Pollyho 1959, Herbert George Wells

Wells je znám především svými vědeckofantastickými příběhy, kterým se Příběh pana Pollyho vymyká. Tahle knížečka je však přátelským vyprávění na téma hledání svého místa v životě, navíc okořeněné příjemným humorem, který nejednou vyčaruje úsměv na tváři, a lehkostí, která vede k plynulé a mile probíhající četbě. Pana Pollyho jsem si oblíbil, protože, ač na první pohled se nezdá, že by měl čím zaujmout, jeho největší přednost je v tom, že vlastně odráží pomalu každého z nás. Dělá slepě to, co od ní společnost čeká a světu uniká prostřednictvím fantazie a knih, aniž by se nějak zásadněji zařadil do okolí. Když se ovšem rozhodne podpálit vlastní dům a tím za sebou spálit všechny mosty, aby mohl začít znovu, najde štěstí o několik kilometrů dál. Z toho plyne, že jakkoli se zdá člověku současná situace marná a ztracená, vždycky je možné najít cestu, jak se dobrat ke štěstí a spokojenému místu v životě a světě.... celý text

Řemeslo urozených 1968, Pierre Boulle

Knihu jsem vzal náhodou v levných knihách nevěda, že se jedná o román a dílo autora věcí jako Planeta Opic a Most přes řeku Kwai. Vcelku napínavý příběh na pozadí válečné špionáže vede k několikerému zamyšlení nad hrdinstvím, oportunismem, narcismem, vlastními démony a utopií. Dlouho jsem se nesetkal s tím, že by ve mně hlavní postava - Cousin - vyvolávala odpor a minimum sympatií, což byl patrně záměr. Na druhou stranu asi nebude Řemeslo urozených patřit k mým oblíbeným titulům, což s podobnou tematikou (ač jiným pozadím) nelze říct např. o Kirstově knize Spiknutí.... celý text

Luciferův trůn 1989, Jeremej Ijudovič Parnov

Parnovův Luciferův trůn opravdu není fantasy, ani sci-fi, jak by mohl název snad napovídat, nýbrž se jedná o hlubinnou práci o mysticismu a okultismu na Západě. Když opomenu občas problikávající jízlivou skepsi a plamenný závěr poslední kapitoly plynoucí z doby vzniku - můžeme se ptát, zda jsou kořeny v Parnovově osobním přesvědčení a nebo potřeby zalíbit se režimu kvůli vydání - je Luciferův trůn jednou z nejlepších, ne-li nejlepší, knihou o okultismu, kterou jsem četl. Luciferův trůn zabírá vše od prvopočátku lidství až do současnosti (tudíž 80. léta) velmi čtivým způsobem a přes vyčerpávající množství faktů, citací a vývodů nemá příliš hluchých míst. Prokousával jsem se pouze tabulkami u alchymistů a kabaly. Pokud jsou témata čarodějnic, tajných společností, okultismu a mysticismu blízká, rozhodně byste neměli tuto práci minout. Je jen velká škoda, že se českého překladu nedočkala i kniha Bohové lotosu, která se stejnému tématu věnuje na Východě.... celý text

První lidé na Měsíci 1927, Herbert George Wells

Nakonec dám tři hvězdičky. Jak píše Pheonix16.cz Wellsovi První lidé na Měsíci je skutečně kniha především popisná. Její příběh mne však až na několik pasáží a myšlenek nedokázal tolik upoutat. Ony myšlenky jsou však v podaní Wellsově nejmocnější zbraň, jeho předvídání budoucna a kritika tehdejší, potažmo současné společnosti, je vždy až děsivě přesná. Cesta Bedforda s Cavorem nebyl příliš zábavný a hravý výlet, ale spíše děsivou výpravou do neznáma nejen vesmíru, ale i lidských povah toužících dobývat místo snahy poznat vlastní nitro a Zemi.... celý text

Angličan se dívá na svět 1922, Herbert George Wells

Tak trochu jiný průkopník sci-fi žánru. Wells, přesvědčením socialista, se svým pohledem na svět současný i budoucí se ve svých předpovědích snaží velmi opatrně - nicméně značně přesně - předpovědět, co bude - a dnes kolikrát je - možno v lidském životě v jakémkoli lidském oboru. V této sbírce esejů se však zabývá i jinými tématy jako je například americká společnost, kterýžto esej je velmi zajímavý ve srovnání s Dickensovými Americkými poznámkami. Nelze jinak než doporučit každému, kdo četl jeho nezapomenutelné romány. Jedinou (kostmetickou) výtku k tomuto vydání mám takovou, že je opět v poznámce zmíněno osekání článku, konkrétně "Současný román", tudíž zájemcům nezbývá nic než vlastní překlad. A to nemluvím o několika úplně vynechaných esejích, je podle mého názoru škoda dělat výběr z výběru... celý text

Divoké děti lesů 1968, Ernest Thompson Seton

Přestože Seton několikrát zmiňuje nepříjemnou skutečnost, že "život divokého zvířete končí vždycky tragicky", jeho příběhy jsou jímavé, dojemné, i přes špatné konce. Člověk si hlavní "herce" nutně zamiluje a přemýšlí opět nad tím, že kde se v divočině objeví člověk, tam je zle, a že zvířata - v Setonově podání téměř "zlidštěné" - jsou v mnohém lepší a chytřejší než jejich dvounohý nepřítel. Dodám, že knížku jsem si sehnal především kvůli Lobovi, protože jsem do vlků jsem víc než blázen. Vedle Loba jsem si však nejvíce oblíbil také příběh Stříbrňáka a Natrhouška=o)... celý text

Modrý květ 1967, * antologie

Zlatý výběr ze zlatého fondu romantických klasiků a jejich pohádek, což byl v jejich případě - s výjimkou Andersena - obor "okrajový". Přes stáří příběhů jsou milým čarovným čtením pro mladší i starší čtenáře. A jak jsem zmínil u Wildovova Šťastného prince, dovolím si tvrdit, že jsou to pohádky silnější než jsou tvořeny dnes.... celý text

Eva Braunová: 15 let s Hitlerem 1993, Karol Grünberg

Nemohu si pomoct, ale přes veškerou lákavost látky, je tahle knížka svým názvem poněkud zavádějící. Eva Braunová je zajímavou postavou z blízkosti Hitlera, která byla spíš tichou ozdobou. Což vyplývá i z četby Grünbergovy knížky, kde Eva vystupuje spíš jako druhořadá postava, která vlastně reagovala stejně jako miliony ostatních na to, když Hitler vítězil i prohrával. Až na pár pasáží zůstává osobnost a život Evy Braunové touto knížkou stále spíše záhadou. Pravda, že je to práce víc jak dvacet let stará, takže dnes by snad vypadala jinak, nicméně aktuální zklamání zůstává.... celý text

Ukradené tělo 1927, Herbert George Wells

V dětství vládl Jules Verne, nyní ho nejspíš nahradí Wells se svými neskutečnými nápady, nezměrnou fantazií a vlídným humorem. Ukradené tělo sice není román jak by člověk dle názvu předpokládal, ale sbírka několika povídek převážně duchařského druhu. Pokud bych měl za sebe jmenovat ty nejpovedenější, byly by to: Ukradené tělo, Stonásobný život, Pan Skelmersdale v říši víl, Hvězda a Nezkušený duch.... celý text

Dickensovo čtení 1912, Charles Dickens

Knihy se starou češtinou mají své kouzlo a obzvlášť jsou-li jí psány Dickensovy povídky. Klasiku Vánoční koledy doplňují v jediném českém překladu Doktor Marigold, která je dosti jímavá a svými prvky prřipomíná Dickensův bostonský zážitek v ústavu pro podobně postižené (v českém překladu Amerických poznámek je tato kapitola vynechána). Humorná je pak i povídka Cídiče bot, kde se dvě malé děti chovají na oko jako dospělí milenci, avšak bez sexuálního podtextu. Sbírka věnována mládeži má pak kouzelný úvod, kde autorka Dickense vypráví o jeho dětství a jmenuje ho "Karlíkem"... celý text

Zrození tragédie z ducha hudby 1993, Friedrich Nietzsche

Filozofické spisy jsou, jak známo, jedno z nejtěžších čtení. Nietzscheho Zrození tragédie patří k nejtěžším, které jsem vůbec četl. Jeho rozbor hellénského umění starého Řecka, vývoj apollinského a dionysského kultu v tragedii a vliv na moderní (čili tehdejší) hudbu a tragedii v Německu postrádá větší pořádek. Sám Nietzsche v úvodu, který napsal 16 let po vydání, upozorňuje na jistou zmatečnost, přeskakování, nesouvislost. Musím říct, že nejsrozumitelnější (na poprvé) byly citace Schopenhauera. Ona nesourodost jistě plyne i z toho, že Nietzsche ji napsal ve svých 26 letech, z čehož mi vysvítá, že tehdejší střední (a vyšší) třída byla vzdělanější než dnes. Knížka je však trošku poplatná své době, pokud člověk nestuduje antický svět, divadlo či německou hudbu 19. století, tudíž je-li Vám některé téma blízké, pak těch 80 stran za to jistě stojí.... celý text