Kubalin
přečtené 272
Mandolína kapitána Corelliho
2002,
Louis De Bernières
Pokud něco napíšu (a to se může snadno stát), tak to bude vypadat nějak takhle - Mandolína se mi totiž trefuje přesně do vkusu, jako se papakis trefoval do kapitána. Například mě oslovuje krásným humorem, který zprostředkovává především doktor svým obratným a někdy ostrým jazykem, a vytváří tak jednu stranu knihy - tu s jasnou oblohou a teplým mořem. Nad stranou druhou jsou ovšem mračna a krutý mráz a ukazuje tragickou kapitolu řecko-italské historie, která se u nás příliš neotevírá. Mnohem více se učí o občasné válce ve Španělsku, přitom ta řecká o mnoho "menší" nebyla. Mandolína perfektně balancuje na hraně tragikomedie, takže nepůsobí jako fraška, ani není příliš přecitlivělá. Zásluhu na tom mají skvělé a uvěřitelné postavy, od kapitána až po psipsinu a několikero dějových linií, lišících se svým stylem. Příběh je silný jak polední kefalonské slunce a dokáže jak zahřát, tak bolestivě popálit. Všechno to pak doplňuje pár paprsků absurdna. Překlad je skvělý a líbí se mi ponechání mnoha výrazů v původním znění, se slovníkem na konci, což mi přijde vždy lepší, než nějaký násilný překlad za každou cenu. Můžu doporučit každému, kdo si rád popláče s úsměvem na rtech, nebo se usmívá s pláčem na očích. Také doporučuji cestovním kancelářím, já bych jel hned.... celý text
