kuruteku přečtené 759

Nezvratné alibi 2020, Peter May

Další díl série, další závěr série. Co mi to ten autor dělá - tři knihy za rok a mnohé se končí. SIce mi Enzo McLeod občas lezl na nervy, ale kuráž a výdrž měl, to se musí nechat. Tentokrát vzal dvě vyšetřování jedním vrzem a ukázalo se, že pod svícnem byla největší tma. Čekal jsem mnohé, ale takový konec patří k typicky Mayovským - nemožné se stává možným, trochu to sice tahá za vlasy, ale konec dobrý, vše dobré.... celý text

Operace Thümmel 2020, František Kotleta (p)

Tak druhá rozjetá série od Kotlety a pořád si nejsem jist - tady to je něco mezi Pecinovského planetou Areston a Heinleinovou Hvězdnou pěchotou. Ale někdo jiný si tam najde i jiné vzory. A to jsem měl Poutníka z Mohameda docela rád. Ale ještě mu dám šanci. Přesto: velké plus za Hudsonské šífy zpívané jako pocta padlému důstojníku BIS, to opravdu cením. Občas i černý humor - kapitán Bouchač a Lord Mrdák - to přece ani emzáci nemohou pochopit. Tak jsem zvědav na další díly.... celý text

Případ mrtvého krále 2020, Stanislav Češka

Další díl do historické mozaiky, děj je pravda nenáročný, ale na druhou stranu ta historická přidaná hodnota - prostě výborná kniha pro nás, kdo nemáme čas a chuť na díla o pohřbívání na Velké Moravě, apod. Tady je to všechno v jednom i s náznakem detektivky.... celý text

Osamělí 2020, Håkan Nesser

Tak to byla detektivka podle mého gusta. Trochu sice pro nás ateisty obtížná v rozmluvách s Bohem, ale dobře nám tak. Ty dvě linie - historická a současná - se výborně střídali a komisař Barbarotti s Emou Backmannovou se začínají blížit k Van Veeteranovi a Ewě Morenové. Ono vlastně o detektivky nejde, jen o hledání smyslu života, někdy úspěšné, někdy méně. Ale dá se učit i z chyb ostatních.... celý text

Bílá komnata 2020, Vojtěch Matocha

Postavy jsou trošku kýčovité (Jáchym), trošku jednobarevné (Tom, Dorotka, snad Melichar), ale je to kniha pro děti. Ano, je psána podle nějakého jednotného schématu. Ale i tak je to napínavé. Jenom mne zklamalo, že nedošlo na setkání s Hanušem Nápravníkem. Ale srovnání s Foglarem, alespoň pro mne, selhává.... celý text

Komunita truchlících 2020, Jeffery Deaver

Zase jsem dal hvězdičky dřív, než vložil komentář. Tak to by se Deaverovi nestalo, jeho knihy jsou jak stavby, naplánované do sebemenších detailů, žádný vlastní život hlavní postavy, žádné náhody, vše je promyšleno do detailů. Čte se to náramně, jako oddechová literatura s nějakým ponaučením. Zde - vypořádání se se sektou. Za mne plus navíc v dlouhodobějším příběhu Shawovy rodiny, kterou otec vedl k přežití v přírodě.... celý text

Cesty rytířů 2020, František Niedl

Já to vidím na úspěšné zakončení série v dnešní době - nikdo se žádné spravedlnosti nedovolá, tak si ji Wolfram zjedná sám. Nejvyšší hodnotou není stát, ale vlastní rodina a nejbližší přátelé. Spojenci se mění s každou novou konstelací. To mne všechno napadlo z odstupu několika dní. Jinak se to četlo náramně, malé (Čeněk) a velké (Václav, budoucí Karel) dějiny se protínají, historická fakta neselhávají a v jejich rámci se může dít mnohé.... celý text

Vražda v lázních Luhačovicích 2004, Jana Moravcová

Proč já jsem to jen četl? Asi díky lázním, ale i ty jsou tu jen lehce zmíněny. Přečíst se to dalo, pořád jsem doufal, že se něco dozvím, ale dočetl jsem a i ten konec byl useknutý. Tak já nevím, za úplnou ztrátu času tu knihu nepovažuji, ale zase tolik času a pro nic?... celý text

Kdo maže, ten jede 2019, Marie Rejfová

Dvoudenní úlet, kdy v "zamčeném pokoji", tedy spíše v jednom domě dojde k dvěma vraždám. A Josefína je zase u toho. Včetně Karla a sestry Miroslavy. Včetně Procházky, Švece a Tvrdíka. Čte se to dobře, ale je to takové lítání po domě, lítání po lidech, po osudech. Čím dál víc oceňuji detektivky Klevisové, které jsou promakané, tohle je taková víkendová jednohubka. Nevzdávám, dočtu sérii, ale nadšen nejsem.... celý text

Život bez smokingu 1986, Bohumil Hrabal

Čím se spisovatelova tvorba blížila závěru, tím těžší bylo rozeznat, co je autorské a co ne. A tak i v této knize jde až dřeň života - krutého vraždění koťátek, kterému předchází "nezodpovědná" starost o jejich žití. Ale ve skutečnosti ta kniha je o něčem jiném - o životě jako takovém, o zodpovědnosti vůči sobě a jiným, o poznání, o hledání svého místa. Asi si ji vychutná jen ten, kdo už Hrabala do své knihovničky přijal, kdo jako on vidí perličky na dně. Nejde o opilecké řeči, nejde o humorné vzpomínání, to jsou všechno je vnější projevy autorova hledání smyslu života, pokud nějaký smysl má nebo vůbec má mít.... celý text

Komu straší ve věži 2018, Marie Rejfová

V půlce knihy jsem byl zděšen. Proč na jedné stránce Josefína komisaři říká Pepíku a pak Tomáši. Taková chyba. Už jsem se těšil, jak to autorce v recenzi vytmavím. A o pár stránek mi došlo, že trouba je někdo jiný - já. Oslovení Pepíku přece patřilo Josefíně! Oproti prvnímu dílu už jsem do vztahů v městečku nějak pronikl a smířil se s nimi, takže uvidíme v dalším díle.... celý text

Jarmarečník 2020, Vlastimil Vondruška

Ještě že ty díly vyšly tak, že než se na mne v rodině dostalo, mohl jsem je přečíst za sebou. A bylo to dobré. I díky tomu, že mám vazby na severní Čechy, takže jsem si mnohé dokázal lépe představit. Tentokrát to až na drobnosti končí šťastně, i když je zaděláno na další knihu. A přiznávám, že už se těším.... celý text

Vídeňský sen 2020, Vlastimil Vondruška

Chvilku mi trvalo, než jsem se zorientoval. A pak už jen užíval: z mého pohledu vyvážené - žádná limonáda, ale dobrý vývar, občas pálivý, občas hutný, ale obohacující. Taková "protiváha" F. L. Věka, akorát o nějaké století před. Předprůmyslová doba, která v sobě ale nesla vše z budoucí doby. Pravda, dnešníma očima se nepozdává důvěrný vztah mezi Kinským a Vilemínou, vzestup i pád Marie a Pavlíny, ale peníze už tehdy dokázaly zázraky.... celý text

Aristokratka u královského dvora 2020, Evžen Boček

Marie už není malá holka, taky se chce líbit, taky si chce trochu užívat a tak neuvěřitelné se stává skutkem - SPOILER!!! - aerolinky poskytují cestu zdarma, advokát Benda zdarma zajistí průchod s nákupem Pařížskou a návštěva nizozemské královny může proběhnout. - KONEC SPOILERU. Jsem zvědav, zda za pár let čtení celé té ságy bude vyvolávat stejné salvy smíchu jako je vyvolává teď. I když je to kniha na pár hodin, pobaví. A díky filmu už mají postavy i svoji podobu. Docela jsem se jí přizpůsobil. Už se těším za rok.... celý text

Jak jsem vyhrál válku 1970, Patrick Ryan

Až mi připadá, že všechen ten humor, rozpor mezi velkými slovy a nízkými pudy, je tu kvůli posledním kapitolám - zásah Britů v Řecku, setkání s vojáky a obyvatelstvem v Německu a setkání s Rusy. Ty kapitoly jsou sice také vtipné, ale při podrobném čtení z nich i mrazí. Nesmyslný zásah v Řecku jenom proto, že si Churchil se Stalinem rozdělili svět (třeba by z toho Řekové vyšly jako Jugoslávci, s nějakou soft verzí stalinismu). Po četbě jsem si uvědomil, že moc dobrých knih z druhé světové války není - tahle, Hlava XXII a pro mne ještě Mladí lvi. Ke čtení mne naladila audioverze s Martinem Písaříkem.... celý text

Občánku, a co teď? 1973, Hans Fallada (p)

Od autora jsem četl Každý umírá sám a byl velmi nadšen. Proto v nějaké nabídce antikvariátu jsem sáhl i po této knize. Není to špatné, ale ta výše zmíněná kniha je výrazně lepší. Tohle je dobrý doplněk k Remarquovi, k politickým spisům - prostě Německo 30. let a žít se musí. Vše ještě před nástupem Hitlera. Na druhou stranu jde z toho až hrůza, když si člověk uvědomí, jak lidé přežívali a žili a za rohem ...... celý text

Excelsior, gentlemani! 2014, Leonard Medek

Plnou parou vpřed! Držte si klouboky, jízda začíná. Sobě a vydavateli jsem chtěl udělat radost a udělal. S Igorem jsem vyprovodil nového pána za humna, s Hansem van Taussigem lezl přes hranice (a dosazoval si své milované Lužické hory), s Ignácem se tetelil strachem před něčím prapodivným, se Samuelem a Charlotte zachraňoval krále a království, s Davisem se vloupal do vzducholoďárny, na Starým Jacku zažil úchvatné dobrodružství, které vlastně neskončilo dobře, ale ani ne špatně, s Wolfem zažil skoro chandlerovskou detektivku, se Šnejdárkem na vzducholodi se probil zpět z Francie a zažil manipulace Ruska, které si snad s těmi současnými nezadají, s Danem zažil dobrodružství ve vzducholodi a vyhrál srdce Elzy a získal uznání jejího otce, s Hillem se nějak prapodivně potácel mezi minulostí, součastností, stroji a myslícími parostroji, s Raymondem se snažil postavit na vlastní čarodějné nohy, s Charliem objevil východ a s Marcinem poznal tajemství příčiny tunguzského meteoritu. Vincenta jsem ještě nevzal na milost (ale vezmu, jenom si to musím přečíst ještě jednou). A byl tu konec. Teoreticky jsem pochopil, s kým a kde jsem všude byl. A přijal Leonardův názor, že nejlepší český steampunk je Dzwille a Engerlingové, díla, kde forma je podřízena myšlence a ne naopak. Teda, byla to jízda. Tu si musím někdy zopakovat.... celý text

Lesní eseje. Texty z česko–rakouského pomezí a Šumavy 2019, Josef Kroutvor

Tak to bychom měli. Po Poutníkovi Lesní eseje a doplňková četba k té tlusté bichli Novohradské hory je dočtena. A strávena. A konfrontována s vlastními zkušenostmi, i když ty toulky během letních táborů a podzimek jsou omezené, přesto: Trojmezí i kapli za Pohořím jsem viděl. Leopoldov znám velmi dobře, Žofín, jak prales, tak hájovnu, dnes restauraci. A Zlatou Ktíš s nádhernou vodou. A Černé Údolí, Stříbrné a Janovy Hutě. Jen mi k tomu obrazu chybí už i ti novodobí obyvatelé - uprchlíci před vlastní minulostí, obdivovatelé zastrčených koutů, novodobí sedláci, vyvrženci, lesní dělníci i alkoholici, romantici i dovrodruzi. Vídávám je, některé snad i trochu znám. Jsou tam a mají své osudy. Jiná jména, jiné minulosti. A ti nejlepší z nich, z mého pohledu nejlepší, začínají tušit, na co všechno jejich osudy a osudy těch, co přijdou po nich, budou navazovat. A k tomu i páně Kroutvorova dílka také trochu přispěla. Děkuji za ně.... celý text

O život 1994, Jules Verne

Nenápadná, málo známá číňaniáda (dle vzoru japoniáda) pana Verna. A vlastně nádherná. Cestopis po Číně, dějepis čínských poměrů, trochu dobrodružství, trochu techniky - koupací úbory a vaření čaje na vodě mne dostalo. A vlastně celá kniha. Dobře, že ta reedice vychází.... celý text

Pampeliškové víno 1995, Ray Bradbury (p)

"Ty si prostě nechceš přiznat, že taky rád brečíš. Stačí si trochu zabrečet a všechno je v pořádku." ... "Dobře se vyspat, deset minut si zabulet nebo spořádat kelímek čokoládový zmrzliny, případně všechno dohromady, to je dobrej lék, Douhu. Poslechni doktora Toma Spauldinga." Pro mne je dobrá sci-fi jen prostředkem ke sdělování myšlenek o světě a životě. A dobří spisovatelé, jako bratři Strugačtí, Robert Heinlein, Clifford Simak anebo Ray Bradbury ji využívali k popisu svého pohledu. O to víc mne překvapila tato kniha, která už vůbec sci-fi není. A funguje skvěle. Kluk, který si začíná plně uvědomovat svět s jeho klady a zápory, s chvilkami štěstí i neštěstí, začíná vnímat jak krátkodobý koloběh (kniha je popis jednoho léta), tak dlouhodobý (kamarádi mizí pryč, staří lidé umírají). A vzpomínal jsem, koho jsem já v životě potkal a kdo díky mně žije dál. A začal si uvědomovat, kdo se mnou jednou umře - prastrýc, který jako malý kluk potkal Masaryka a jehož otec pracoval u Šroubka, paní, která se o mne starala, když jsem byl nemocný a byla neodsunutou Němkou, ... Co se za sto let změnilo, je prostředí, technika, ale člověk zůstal stejným tvorem, jakým byl. Tak, pane Bradbury, děkuji. A hlavně i ČRo Vltava, která z knihy připravila pár ukázek a na knihu mne upozornila a nalákala.... celý text